Sekce

Galerie

http://ikonky.kvalitne.cz/fantasy/2013.gif

Zpráva, že Cullenovi přežili bitvu a Antonia někde má svou milovanou a vytouženou rodinu způsobila ve Volteře rozruch. Rozběhne se pátrací akce?

...když Cullenovi po bitvě odešli... znělo Antonii v hlavě stále dokola. Chvíli trvalo, než dokázala plně pochopit smysl té věty. Ani si neuvědomovala, že její zamrznutí už trvalo několik nekonečných sekund, kdy na ni Jacob mluvil a jeho výraz se měnil postupně ze zmateného na vyděšený. Protože nevěděl, co se to s ní děje, bál se s ní zatřepat, aby ji probral, tak si ji vzal na klín a lehce s ní kolébal.

 

„Toni, co se děje! Mluv se mnou! To mi nemůžeš dělat, děsíš mě!“ Úpěnlivě jí šeptal do ucha.

 

Jeho teplo ji pomalu rozehřívalo a ona si začala uvědomovat své okolí. S výrazem ztraceného dítěte, které si vždy přálo velkou rodinu, dědečky, babičky, tetičky a strejčky se obrátila na Jacoba.

 

„Ale Cullenovi přece, všichni přece...“ suše polkla. „Všichni jsou přece mrtví!“

 

Jacobovi nejdřív nedocházelo, co myslí. Pak mu ale myslí bleskla vzpomínka na dobu následující po bitvě, když poté, co zničili posledního novorozeného, se všichni vydali po stopě Viktorie. Ale u stanu v horách, kde Edward Bellu schovával, našli už jen dvě hromádky popela a všude kolem velké množství krve s její vůní. V jedné z hromádek objevila Alice Edwardův šperk s erbem Cullenů a podle toho poznali, jak boj dopadl. Bellino tělo nikdy nenašli. Cullenovi byli zdrceni ztrátou, a když byla Bella pohřbena s prázdnou rakví, odjeli z Forks s tím, že se už nikdy nevrátí. Dům zapálili oni, aby po sobě nezanechali jedinou stopu.

Zřejmě zahladili stopy opravdu důkladně.

 

„Toni, lásko, Cullenovi bitvu přežili. Carlise s Esmé, tvoje babička a dědeček, Alice s Jasperem i Rosalie s Emmettem. Mysleli jste si, že jsou mrtví?“

 

Antonii to pomalu docházelo. Celou dobu žili s tím, že nikdo bitvu nepřežil. Mamce to vlastně řekla Viktorie a ona neměla důvod jí nevěřit. Za celou dobu o nich do Volterry nepřišla žádná zpráva.  Její výraz se uvolnil a tvář rozzářil šťastný úsměv, když si uvědomila, že její rodina žije. Jakou radost způsobí své matce, až jí tu zprávu řekne.

 

„Proboha, Jacobe, to je neuvěřitelné. Viktorie řekla mamce, že jsou všichni mrtví, že už nikoho nemá a ji samotnou dovlekla do Volterry, aby ji předhodila vládcům. Byla přesvědčená, že ji jako poloupírku nečeká ve Volteře nic dobrého. Kdyby nebylo mě, řekla mi jednou, nedokázala by žít dál. Musím jí to hned říct!“ A už se zvedala Jacobovi z klína, aby mohla z kapsy riflí vydolovat mobil.

 

Jacob ji ani nestihl podržet, aby nepřepadla přímo do ohně a už stiskla rychlou volbu na mamku. Všichni se zostřenými smysly slyšeli, jak to na druhém konci cvaklo a pak se ozvalo.

 

„Toni, zlatíčko, to jsem ráda, že voláš. Jak se máš? Je všechno v pořádku? Dnes jsi celý den nevolala, už jsem si dělala starosti!“

 

„Mami, mami, stalo se něco úžasného! Nepřerušuj mě, hned ti to povím! Cullenovi nebyli zničeni. Odešli z Forks až po bitvě. Rozumíš? Někde musí být! Mami!“ Ale ve sluchátku bylo najednou ticho.

 

„Mami?“ Antonia si nebyla jistá, jestli neslyšela v telefonu nějakou ránu. Za chvíli se ozval docela jiný hlas. Hlas jejího adoptivního otce. Následoval proud italských slov, kterým nikdo z přítomných kromě Antonie nerozuměl, ať měl sluch sebelepší.

Pomalu zaklapla telefon.

 

Rozhlédla se po tvářích, které byly všechny obráceny směrem k ní.

 

„To byl Marcus, mamčin přítel. Bella tu zprávu nepřijala moc dobře, prý omdlela. Nejdřív se musí o ni postarat, zněl dost vystrašeně. Že mi potom zavolá.  Asi to na ni bylo moc.“ Usmála se.

„Neměla jsem to na ni tak vybafnout, co říkáš, Jacobe.“

 

Ale promluvil Billy.

 

„To byla Bella? Rád bych ji zase viděl. Přijede tě navštívit? Určitě ti bude chtít pomoct s hledáním.“

 

Ale Antonia zavrtěla hlavou.

 

„Pochybuji, pane Blacku. Mamka Volterru za celou dobu, co tam je, nikdy neopustila. To je na dlouhé vyprávění. Bylo to tu příjemné, ale už bych šla ráda domů. Musím počkat, až mi Marcus zavolá a řekne mi, co je s mámou. Pak padnu do peřin, dnes byl dlouhý den. Tolik se toho událo a jsem už pěkně unavená.“

 

„V pořádku, Toni. Ještě budeme mít mnoho příležitostí si promluvit. Jacob tě určitě bude chtít doprovodit.“

 

Antonia se postupně rozloučila se všemi přítomnými a s Jacobem se rozeběhli do lesa. Když se chtěl proměnit, tak jen zavrtěla hlavou a sama vyrazila nejkratší cestou domů. Jacob s ní bez problémů držel krok a společný běh z ní trochu uvolnil napětí, které se v ní nahromadilo po telefonátu s Marcusem. „Co se mohlo mamce stát? Snad to nebylo nic vážného, ale jen otřes z nečekané zprávy. Upíři omdlít nemohou, ale u poloupírů je možné všechno!“

V tom prudce zabrzdila, protože zazvonil její telefon. Jacob to nečekal, tak stačil přeběhnout ještě pár metrů, než se také zastavil.

 

„Marcusi? Co je s mámou?“ Dožadovala se rychle Antonia.

 

„Všechno v pořádku, Toni. Omdlela jen na pár minut, teď odpočívá, protože jsem jí zakázal jakékoliv rozrušování a nepustím ji ani k telefonu. Ta zpráva je naprosto úžasná a Bella je štěstím bez sebe. Miluji, když se usmívá. Mává tu na mě z postele, že tě mám pozdravovat. Už jsem mluvil s Arem a s Demetrim. Víš, že je náš nejlepší stopař, určitě je najde. Taky tě pozdravuje a mám ti vyřídit, že se hned vydá na cestu. Aro přislíbil, že bude kontaktovat všechny klany, zda o nich nemají nějaké zprávy. A co ty?  Jsi spokojená ve světě lidí?“

 

Najednou Antonia zaváhala. Má mu to říct, nebo ne? Nebyla si jistá, zda Marcus ví o měničích na území Ameriky, co vše mu Bella o své minulosti řekla nebo neřekla. Byla přesvědčená, že od něj by nebezpečí nehrozilo, ale Arem si nikdy nebyla jistá. A stačilo, aby se dotkl Marcuse rukou a věděl by všechno.

 

„Marcusi, stalo se ještě něco jiného. Ale je to tajemství, které není jen moje. Nemohu ti ho vyzradit, aniž bych nezvážila možné následky. Až bude mamce lépe, ať mi zavolá odněkud, kde ji nikdo neuslyší.  Její štít ji před Arem ochrání, ale ty s ním někdy komunikuješ i bez její ochrany a mohl by to z tvé hlavy vytáhnout. Ona už bude vědět, jestli je to bezpečné. Promiň!“ Omlouvala se. Nechtěla, aby si Marcus myslel, že v něj nemá důvěru.

 

„Dobře, vyřídím jí to. Myslím, že ji přemohl spánek. Poslední dobou mi přijde, že je unavená víc než obvykle. Když omdlela, její štít se úplně vypnul. Aro tu byl do minuty, takže mám za sebou i pěknou hádku se svým bratrem. Ale s tím tě nebudu zatěžovat. Ty se opatruj!“ S těmito slovy Marcus zavěsil.

 

Antonia se s úlevou stulila v Jacobově náruči.

 

„Slyšels všechno, že? Mamka je v pořádku, to je hlavní. A že Demetriho poslali pátrat po Cullenových, je skvělá zpráva. On je nejlepší stopař v gardě, víš. Má takovou schopnost. Tak jako Alice vidí do budoucnosti nebo Jasper umí ovlivňovat emoce, tak Dem vypátrá každého upíra. Jednou mi vyprávěl, že když se soustředí na určitou osobu, tak se mu v hlavě ukáže taková mapa a ta ho dovede až k cíli. Nejlépe se mu prý hledají ti, které zná osobně. Co vím, tak s Carlisem se určitě setkal, protože dědeček dříve často jezdil do Volterry na návštěvu a Alice byla tenkrát s Bellou ve Volteře, když jely zachraňovat tatínka. Doufám, že je najde rychle. Nemůžu se dočkat, až se s nimi potkám.“

 

„A proč jsi mu neřekla o nás dvou? Bojíš se? Proč?“ Dožadoval se vysvětlení Jacob.

 

„Nejsem si jistá, jestli ve Volteře o existenci měničů ví, a kdybych to řekla Marcusovi, tak se to svým darem dozví i Aro. Navíc, je mi teprve 6 let, nevím, jestli je už připravený na to, že mám přítele a vysvětlovat mu otisk, to už by bylo příliš. Mámě to řeknu, ví co je otisk a tebe zná. Věřím tomu, že bude ráda kvůli nám oběma. Ale už pojď, těším se na postel. Jsem utahaná jako kotě. Dnes toho bylo i na poloupíra moc.“ Sotva to dořekla, stačila jen leknutím vypísknout, jak jí Jacob podtrhl nohy a v náruči s ní běžel až k jejímu domu.

 

Jak ji položil do postele, okamžitě usnula. To, že jí sundal boty a přikryl dekou, už nevnímala. Jacob chvíli přemýšlel, jestli ji dokáže opustit byť jen na noc a nakonec to vzdal. Ráno mu může vynadat, pokud bude chtít. Opatrně k ní přilehl a přitáhl si ji na hruď. Protože tam patřila, na jeho srdce. V srdci ji už měl.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Jalle

3)  Jalle (13.09.2012 11:17)

HMR

2)  HMR (07.02.2012 06:26)

:) :) :)

1)  UV (06.02.2012 19:20)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse