Sekce

Galerie

/gallery/stažený soubor.jpg

Tímto plním svůj slib a věnuji Hanetce drabble, jako odměnu za to, že na celé čáře vyhrála "tipovací soutěž" na mém profilu :D.

Varování: Článek je určen úzkému kruhu čtenářů. Pokud do něj nepatříte, raději nečtěte, nic vám to totiž neřekne. Pro koho je článek určen? Pro ty, kdo mají rádi následující:

- britský humor

- britští (a irští) herci

- britské (a irské) filmy a seriály

Briti

Bylo za tři minuty devět, když Heidi vkročila na nyní prázdné podzemní parkoviště, aby uvítala hosty, kteří měli co nevidět dorazit. Zatím tu však bylo ticho jako v hrobě. Naučeným pohybem si na hrudi upravila masivní zlatý řetěz s velkým V a podívala se na ciferník svých extra elegantních hodinek, aby zkontrolovala čas.

„Neříká se o Angličanech, že jsou přesní?“ zamumlala si pro sebe poznámku, ale vzápětí zaslechla zvuk pneumatik. Dlouhé černé Volvo plulo prostorem, až zastavilo několik stop od ní, a i přesto, že jeho skla byla zatmavená, všimla si tří postav sedících uvnitř.

„Heidi, bella mia!“ rozezněl se prostorem zvučný mužský hlas, když se otevřely dveře. „Jak úžasné tě opět vidět,“ věnoval jí muž zářivý úsměv a vzápětí se rty zlehka dotkl jejích tváří v pozdravném gestu.

„Mr. Hiddleston, je čest vás znovu přivítat ve Volteře,“ oplatila mu zářivý úsměv, a při tom se všemožně snažila zakrýt mírnou nejistotu, kterou v ní vzbuzoval. Už pokolikáté si musela přiznat, že ho zkrátka nemá ráda. Byl totiž příliš dokonalý, a kdykoli se objevil na scéně, zastínil všechno ostatní ve svém okolí… Včetně Heidi. A ona to nesnášela. Byla zvyklá poutat pozornost, a kamkoli vkročila, všechny pohledy vždy spočinuly na ní – nejpůvabnější a nejpřitažlivější ženě, jakou kdy kdo viděl. V přítomnosti tohoto muže to však přestávalo platit a ona si se zoufalstvím uvědomovala, že jeho kouzlo bylo silnější, než její.

Rychle se od něj odtáhla a předstírala, že jde přivítat i zbylé dva hosty, kteří postávali o kousek dál. Jeden z nich, černovlasý muž s výraznými lícními kostmi, postoupil k ní a velice galantně jí políbil ruku.

„Heidi,“ předvedl nepatrnou úklonu, aniž by z ní spustil pohled, „rád tě zase vidím,“ usmál se.

„Můžu říct, že to rozhodně platí i obráceně, Mr. Armitage,“ usmála se (nyní opravdově) na modrookého gentlemana, a pak pohledem střelila po třetím muži, stojícím opodál. Nevěnoval jí pozornost a místo toho se roztržitě rozhlížel kolem, jako by byl myslí někde jinde. Richard Armitage jen odevzdaně zakroutil hlavou a vrhl na ženu omluvný pohled.

„Omlouvám se za něj, ale znáš Davida… Pořád je mimo,“ vysvětloval, a Heidi chápavě pokyvovala. David Tennant byl podivín nejvyššího kalibru, u kterého si člověk nikdy nebyl jistý, co čekat.

„A ostatní?“ otázala se.

„Nikdo jiný ještě nepřijel?“ podivil se Tom Hiddleston a střelil po svém společníku udivený pohled. Ten se zamračil.

„Irové,“ pronesl opovržlivě.

Vzápětí se ozvalo pištění gum, jak kdosi smykem zatočil ke vjezdu do garáží. Ostře žluté Lamborgini se vřítilo do šedého spoře osvětleného prostoru a nezpomalovalo, dokud nebylo téměř u nich. Pak řidič prudce šlápl na brzdu a smykem zastavil tak blízko jejich skupinky, že Heidi instinktivně o několik kroků ustoupila. Z auta vystoupili dva muži.

„Vítejte pánové,“ ozvala se žena, ale ani jeden z nich jí nevěnoval sebemenší pozornost.

„Říkám ti Joe, že jestli bude takhle vypadat i cesta zpátky, tak to raději asi poletím letadlem. Pokaždé tě prosím, ať nejezdíš jako magor, ale ty si nedáš říct. Kdybych byl člověk, zvracel bych v každé zatáčce…“ vyčítal menší tmavovlasý muž svému společníkovi. Ten si sundal zrcadlové brýle a věnoval svému příteli otrávený pohled.

„Vždyť tebe rozhodí každá prkotina, Luku… Musel bych jet jako stará jeptiška, abys byl spokojený a to by byla s tímhle krasavcem,“ poklepal láskyplně po žluté kapotě,“ skoro svatokrádež. Měl by ses už konečně sebrat, chlape,“ dořekl a pak se zarazil, protože si uvědomil, že ho někdo propaluje  pohledem.

„Aaa, zdravím Richarde,“ vypravil ze sebe ne příliš nadšeně, když se střetl s rozzuřeným výrazem muže, stojícího za ním. „Co ten nasupený pohled příteli?“ pronesl mírně jedovatě.

„Nejen že jsi přijel pozdě, ale ještě jsi málem přejel Heidi a ani se neobtěžuješ omluvit se… Chováš se jako prvotřídní hulvát, Josephe, ale to není nic překvapivého, že… Ty přece jsi hulvát!“ zaduněl podzemními prostory hluboký hlas.

„Když myslíš,“ opáčil plavovlasý muž bez zájmu a začal si pečlivě upravovat klopu svého dokonalého hedvábného saka. „Abys věděl, z Walesu je to sem pěkná dálka, takže se nemůžeš divit, že…“

„Je to stejně daleko jako z Anglie, ty chytrolíne, a my jsme dorazili včas,“ přerušil ho muž nasupeně a zamířil ke svému příteli, který postával mlčenlivě opodál, zachovávaje zdvořilý výraz člověka, kterého nemůže nic rozhodit.

„No, každopádně se zdá, že nejsme jediní, kdo přijel pozdě, že?“ nenechal se Joseph vyvést z míry a rozmáchlým gestem ukázal na prázdný prostor kolem. „Nikde tu nevidím Iry.“

Vzápětí se do podzemí vřítil šedivý Jeep následovaný dvěma motorkami, jejichž pronikavý řev naplnil dosud tichý prostor. Muži na harleyích nebezpečně kličkovali mezi betonovými sloupy, až konečně zastavili. Jeep udělal totéž, jen o pár vteřin později. Jeho řidič – hubený mladý muž s chlapeckými rysy a odstávajícíma ušima – zamířil vzteklým krokem k jednomu z motorkářů.

„Schválně jsi mi vjel do cesty, Turnere!“ vypálil rozzlobeně. Muž si pomalu stáhl helmu a ležérním pohybem si pročísl hustou tmavě kudrnatou hřívu. Pak provokativně naklonil hlavu a jeho černé oči se upřely na rozrušeného chlapce.

„Zdá se ti…?“ protáhl tiše, ale v jeho tónu bylo znát pobavení a zdálo se, že si to užívá.

„Jestli se mi to zdá…?“ ječel mladík a valil oči z důlků.

„Páni,“ uchechtl se druhý motorkář a poklepal svému druhovi na rameno, „myslím, že jsi ho fakt naštval, Aidane,“ ušklíbl se na něj uličnicky a rozepnul si přiléhavou koženou bundu, takže částečně poodhalil nahý hrudník. Vypadal v tu chvíli jako skutečná rocková hvězda, což ještě umocňovalo asi dvoudenní strniště a stříbrná naušnice v pravém uchu. Následně zamířil směrem k postávajícímu hloučku opodál, ale cestou se ještě na okamžik zastavil u stále rozčileného chlapce.

„Copak chlapečku, snad sis nenadělal do kalhot,“ pošeptal mu výsměšně do ucha, a než se mladý muž stačil vzpamatovat, pokračoval klidně dál. „Ale, ale,… copak to tu máme za okouzlující květinku?!“ usmál se na postávající Heidi, která na něj už několik minut fascinovaně hleděla. Laškovně uchopil její drobnou ručku a políbil ji.

„Kapitán Hook, k vašim službám, mylady,“ pronesl sametově.

„Jak – ehm – co prosím?“ zamrkala nechápavě žena.

„EHMMM!“ odkašlal si Richard, hledíce na muže se zdviženým obočím.“ Ten se na vteřinu zarazil.

„Totiž, chtěl jsem říct Colin O'Donoghue, samozřejmě… Občas prostě… no zapomenu,“ odfrkl si otráveně muž. Pak naštvaně vrazil ruce do kapsy.

„Jistě, chápeme. Prostě už ses nadobro zbláznil, to je v pohodě,“ ušklíbl se Richard Armitage.

„Že to říkáš právě ty!“ vypálil O'Donoghue vzápětí. „Nevím, kdo mi před měsícem volal a sháněl se po svých dvanácti společnících… Že prý: Sejdeme se U skákavého poníka!“

„Neviděl někdo moji Tardis?“ ozval se náhle Tennant nepřítomným hlasem, zkoumaje pohledem betonový strop garáže. „Už tu dávno měla být…“

Armitage, který chtěl původně pronést nějakou vzteklou poznámku na O'Donoghueovu adresu, se jen zhluboka nadechl a zamračeně zmlknul.

„Nechej to být,“ uklidňoval zatím spolujezdec ušatého chlapce, který se stále vztekal na drzého motorkáře. „Je to jen banda idiotů, co se nás snaží vyprovokovat. Vždyť oni se tím baví… Ale odpovídat na to je pod naši úroveň,“ prohlásil přezíravě brunet ve skvěle padnoucím šedivém kabátu.

„Co jsi to řekl, Dornane?“ zavrčel Ir, který dosud seděl na harleyi.

„To by stačilo, pánové!“ ozvalo se náhle halou. Pohledy všech nyní mířily na Richarda, který jako obvykle musel silou své přirozené autority zjednávat pořádek mezi ostatními. „Heidi nás nyní zavede do velké síně, kde již jistě netrpělivě čeká Aro. Následujte mě,“ dokončil a galantně pokynul ženě, která se okamžitě vydala směrem k východu. Černooký upír na stříbrném stroji si neodpustil opovržlivé odfrknutí, ale pak stejně jako ostatní zamířil do hradu.

Aro Volturi netrpělivě pochodoval po síni, a jeho pohled co chvíli zamířil ke dveřím, které však nepochopitelně zůstávaly zavřené. Po pár minutách se zarazil, protože měl pocit, že konečně slyší kroky, ale byla to jen Jane.

„Copak jsem neříkal, aby přišli v devět?!! zařval náhle přes celou místnost. „Každý upír na téhle planetě by raději přijel s týdenním předstihem, jen aby to stihl včas a nenaštval mě, ale ne – tihle naši Angláni si dělají, co chtějí, jako bych je snad zval jen na čaj, nebo co!“ rozčiloval se.

„A Irové,“ ozval se Marcus tiše.

„Co,“ vyštěkl Aro netrpělivě.

„A Irové! Pozval jsi snad i Iry, ne?“ opáčil muž nevzrušeně.

„Vlastně myslím, že jeden z nich je Skot,“ pokyvoval hlavou Caius zamyšleně.

„Ano, máš pravdu…“ souhlasil Marcus netečně. „Tak ten možná nepřijde vůbec…“

Aro si zakryl rukama tvář v zoufalém gestu a pak se několikrát zhluboka nadechl.

„Dobře, počkáme…“ procedil a hodil sebou trucovitě na trůn.

Sotva se posadil, ozval se z chodby hluk a o vteřinu později už Heidi otevřela dveře, aby dovnitř vpustila skupinu devíti mužů.

„Pane,“ uklonila se mírně směrem k Arovi, „přijela naše Britská frakce. Jsou tu Richard Armitage a Thomas Hiddleston za Anglii, Joseph Morgan a Luke Evans z Walesu, pan David Tennannt ze Skotska, a pánové Aidan Turner, Colin O'Donoghue, Jamie Dornan a Colin Morgan z Irska,“ uvedla žena přítomné a ustoupila tiše do kouta.

Aro, který už během jejích slov vstal, teď nyní hodlal pronést uvítací řeč, ale než stihl otevřít ústa, byl přerušen.

„Řekla jste to špatně,“ mračil se Aidan a propaloval Heidi svýma černýma očima. „Irové jsme jen já a O'Donoghue,“ prohlásil temně. Heidi na něj vytřeštila oči a o několik kroků ustoupila.

„Co jsi to řekl, Turnere?“ vypálil Colin Morgan a založil si ruce na hrudi v bojovném gestu.

„Říkal jsem, že to ta ženská spletla,“ vrčel Aidan, ale O'Donoghue mu klidně položil ruku na rameno.

„Možná to byla chyba, ale nesmíme z toho vinit ji… Nevyzná se v geografii, že ne, zlato?“ pustil Turnerovo rameno a zamířil ke chvějící se ženě se sebevědomým úsměvem playboye.

„Jaké geografii,“ zaječel ušatý chlapec. „Jsme stejní Irové jako vy dva…“

„Jste Briti,“ zarazil ho Turner zatvrzele.

„Klid, Kili... Totiž klid, Aidane,“ zahučel Armitage. „Nech toho kluka být. Kvůli tomuhle jsme sem nepřišli,“ kývl pak směrem k trůnu, kde netrpělivě postával Aro s velice ošklivým výrazem ve tváři.

Když se konečně zase rozhostilo ticho, ujal se Aro slova.

„Takže když jste mi konečně dali tu možnost, rád bych vás tu dnes všechny uvítal, přátelé. Možná nevíte, proč jsem vás sem povolal, ale věřte, že jsem k tomu měl dobré důvody,“ sledoval jejich tváře zamračeně. „Tak tedy. Každý z vás je upírem pocházejícím z Británie… A Irska,“ dodal rychle. „Každý z vás slouží Volterrskému království jako upíří agent, a všichni dohromady tvoříte Britskou frakci, jejímž cílem je kontrolovat věci upírů na Ostrovech a starat se o to, aby náš druh nebyl odhalen.“

Zatímco většina mužů tiše naslouchala Arovým slovům, někteří navíc tiše pokyvovali.

„A právě v tom posledně jmenovaném…“ odmlčel se Aro dramaticky, „pánové, zoufale selháváte.“

Rozhostilo se absolutní ticho, během něhož na sebe devět mužů vrhalo nechápavé pohledy.

„Mistře, odpusťte, ale muselo tu dojít k nějakému omylu,“ prohlásil rozšafně vysoký štíhlý muž, který se rozhodl přerušit panující ticho, a předstoupit. Byl oblečen do skvěle padnoucích kalhot a luxusní přiléhavé košile barvy chladné modři, která perfektně ladila k jeho očím, a jeho pohyby byly pružné a energické, jako pohyby šelmy.

„Jsem přesvědčen, že máte špatné informace, pane. Nikdo nedělá svou práci lépe, než nás devět…“ náhle zmlknul, protože Aro odkudsi vytáhl štos barevných časopisů a ukazoval je na širé kolo.

„Takže já jsem se spletl ano?“ otázal se ironicky a začal předčítat titulky některých deníků, které měl v ruce:

Hello magazine: Tom Hiddleston jmenován nejvíce atraktivním mužem roku… Empire: Vysoký, výmluvný a neskutečně okouzlující Hiddleston zvolen druhým nejvíce sexy hercem… Glamour magazine: Proč milujeme Toma Hiddlestona…“

Tom si s kouzelně – nevinným úsměvem upravil límec u košile a rozhodil rukama.

„A v čem je problém? Nikdo přece neví, že jsem upír, ne?“

„Jistě, ale upír má dbát na to, aby byl co nejméně nápadný!!!“ zaryčel naštvaně Aro a hodil časopisy muži k nohám. „Jak máte být nenápadný, když je váš obličej na polovině všech bulvárních plátků, pane Hiddlestone?  Co když vás někdo vyfotí, jak se třpytíte na slunci? Co se stane pak? Co když vás odhalí?“ křičel upír.

Muž se na okamžik vážně zamyslel a pak se znovu usmál.

„Mé fanynky mě zbožňují. Myslím, že by jim to nevadilo… Co myslíš, Richarde?“ otočil se tázavě na svojeho společníka z Anglie, který jen pokrčil rameny.

Arovi náhle vražedně zablesklo v očích a následně se otočil na svého bratra.

„Caie, co myslíš, ty máš na starost spravedlnost.. Neměli bychom pana Hiddlestona potrestat za takové nehorázné porušení předpisů? Hmm? …. Caie?“

Caius, který už pěkných pár chvil zaujatě pozoroval muže před sebou, sebou mírně trhl.

„Cože… Ne, jistě že ne! Nemůžeme ho přece trestat za to, že je tak okouzlující…a charismatický…“ zašveholil Caius nepřirozeně vysokým hlasem a vrhl na Toma něžný pohled. Aro se jen znechuceně obrátil, s očima navrch hlavy.

Tak podívejte pánové, tahle věc se netýká jen jeho. Jde o vás všechny. Po celá staletí žije náš rod v ústraní, zdržuje se společnosti a dělá všechno pro to, aby nebyl odhalen. A nyní vy – naše elitní jednotka – předvádíte tohle? Vždyť vaše tváře zná celá Británie! Tři z vás běhají po bájné Středozemi a honí jakéhosi draka, další si lítá ve vesmíru v červené telefonní budce. Tady Tom se snaží porazit svojeho arogantního bratra a dobýt trůn krále Asgardu, Colin bojuje s čarodějkou Morgan a zachraňuje Artuše, zatímco druhý Colin si hraje na Kapitána Hooka a svádí blonďatou Sněhurčinu dceru. Joseph je pro změnu Původním upírem v New Orleans – mimochodem o tom si ještě promluvíme, protože na ten titul, velevážený, mám právo pouze a jenom já – a jako třešničku na dortu tu máme pana Dornana, který se rozhodl obléct do šedi a jít si užívat s tou hloupou Anastázií!“ dokončil Aro výčet a z očí mu sršely blesky.

Chvíli panovalo zaražené ticho.

„Co na to říct,“ ozval se posledně jmenovaný z rohu a pokrčil rameny. „Prostě mám rád pouta…“

„TOHLE NENÍ LEGRACE, PÁNOVÉ!!!“ vyletěl nepříčetně Aro, až se Marcus na svém trůně s trhnutím probudil. „CHCI, ABYSTE SE MI ZODPOVÍDALI ZA TO, CO NA TOM VAŠEM OSTROVĚ PROVÁDÍTE! Člověk vás nechá pár desetiletí bez dozoru a vy si z toho mezitím uděláte soukromou párty…“ zarazil se náhle a pomalu přelétal z jedné tváře na druhou. „Tak o tohle jde, už jsem to pochopil,“ pronesl náhle tiše a zamračil se. „Myslíte si, že se vám povede všechny pobláznit, stejně, jako ty lidi! Myslíte, že se můžete stát vládci místo NÁS!“ zakřičel. Muži se po sobě překvapeně dívali.

„No, popravdě nás to doteď nenapadlo, ale když to řeknete takhle…“ ozval se Richard zaujatě, ale Joseph ho přerušil.

„Mě to napadlo už dávno.“

„No jistě, to mě nepřekvapuje. Nejspíš jsi jen přemýšlel, jak se zbavit nás ostatních, že?“

„Přesně tak, ale řekl jsem si, že vás nejdřív nechám udělat tu špinavou práci a pak si vezmu trůn,“ ušklíbl se blonďák. „Přece jen jsem původní upír! Král je jen jeden,“ povzdychl si na oko, nevšímaje si Richardových ztvrdlých rysů a zaťatých pěstí.

„Nic takového, pánové,“ ozval se z rohu opět tiše Dornan. „Jsme jedna frakce, jeden tým. Jestli si řekneme, že chceme porazit Volterru a ovládnout svět,“ kývl nepatrně směrem k Arovi postávajícímu opodál, „musíme to udělat jednotně a společně. Ale bude to tvrdý boj, to vám říkám…“

„Boj?“ ozvalo se nadšeně z Irských řad. „Kdo tu mluvil o boji? Jestli se něco chystá, tak sem s tím, přátelé! My Irové jsme vždycky pro každou legraci,“ zaryčel natěšeně Turner a máchl rukou, jako by v ní měl meč. „Co ty na to, Coline?“ kývl na ušatého chlapce za ním.

„Myslel jsem, že mě k Irům nepočítáš,“ zahučel mladík zamračeně.

„Ale no tak. V boji jsme všichni bratři, kámo,“ poplácal ho muž familierně po zádech, „a žádný syn Irska (ať už severního, nebo jižního), by neměl sedět doma, když jeho bratři bojují proti nadvládě, no ne?“ Chlapec se nadšeně rozesmál a popadl muže kolem ramen.

„Jdu do toho!“

„Co ty na to O'Donoghue?“ zahalekal Turner přes druhé rameno, ale nikdo tam nestál.

„Myslím, že se před chvílí vytratil na chodbu s tou průvodkyní,“ pronesl s úsměvem Tom.

„To je mu podobné. My se tady bavíme o válce a on jde prohánět ženské,“ zavrtěl hlavou Turner.

„Promiňte, můžu vás přerušit, vážení?“ otázal se Aro sarkasticky, ale ve změti hlasů ho nikdo neslyšel.

„… a když jsme se tehdy utábořili na břehu té řeky, tak důstojníci rozhodli, že…“ – „…ale za měsíc začínáme natáčet další díl Hobbita, takže bychom to snad mohli stihnout do té doby…“ – „… nechal jsem si dát do smlouvy, že smějí použít jen plyšová pouta, protože kov na kůži nesnáším…“ – „… ano, v minulém díle se ve skutečnosti moje postava konečně vyspala s Caroline, což byla celkem jízda…“

„Dovolíte,“ zahučel velice nakvašeně Aro, sledujíce ten mumraj před sebou, „tak DOVOLÍTE?“

„Ehmm, neviděl jste náhodou moji Tardis?“ ozvalo se za ním nejistě.

Na to se Aro odbelhal ke svému trůnu, na který se zničeně složil, přidržujíce si pravou ruku na hrudi v místě, kde má normální člověk srdce, jako by měl každou chvíli dostat infarkt.

„Co na to říkáš Marcusi?“ otázal se bezbarvě bratra po pravici. Ten sebou opět trhnul, jak se už po několikáté probudil z tvrdého spánku.

„Co? Aha, no mám pocit, že jsme Británii nemohli svěřit do lepších rukou, co?“ konstatoval nevinně, prohlížeje si vřavu před sebou. „Jsou to takoví milí hoši…“

KONEC

 

PS: BŮH OCHRAŇUJ KRÁLOVNU!

 

Povídky od BlackElejah

Autorský profil

Anketa

Kterého člena Britské frakce byste si vzali domů?

Richarda (5) Toma (17) Josepha (7) Colina (z Irska) (3) Aidana (5)

Celkem hlasů: 37

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

BlackElejah

19)  BlackElejah (16.02.2014 21:54)

Moji ano ;) .

18)  ubzed (16.02.2014 20:21)

upíři nespí!!!

Volturijovna

17)  Volturijovna (03.02.2014 22:53)

Joseph!

BlackElejah

16)  BlackElejah (02.02.2014 19:11)

Hmm, tak Aidan nám vede! To jsem nečekala, ale zase na druhou stranu - kdybych tam neměla Toma, tak ho volím taky :D.

Anna43474

15)  Anna43474 (02.02.2014 18:58)

Zabírám si Richarda

Volturijovna

14)  Volturijovna (02.02.2014 04:41)

Joseph a Tom... JASNÁ VOLBA! ;-) Trefné a zábavné! :-)

HMR

13)  HMR (01.02.2014 22:52)

hmmmmm, možná jim udělám časový harmonogram... to bude jistější...

BlackElejah

12)  BlackElejah (01.02.2014 22:51)

HMR: V takovém případě ovšem musíš věnovat velkou pozornost výsledné konstelaci. Například se velmi nedoporučuje kombinace dvou Irů, z nichž jeden je z britské části ostrova. Oproti tomu kombinace Ira s Angličanem je pak naprosto v pořádku, a třeba použití Skota je univerzálním řešením, neboť ten se jak známo snese téměř s každým. :D

HMR

11)  HMR (01.02.2014 22:45)

hmmmmm, a povoluje se mnohomužství? mám velké hospodářství a ruce / / navíc se vždycky hodí... a to nejen k ryze pracovním účelům, že...

BlackElejah

10)  BlackElejah (01.02.2014 22:38)

Ok, napadlo mě udělat si přehled ve vašich upířích preferencích dámy (a pánové), čili jsem přidala anketku a fakt se těším, kdo povede :D. Pokud upřednostňujete jinou možnost, než je v nabídce, vepište ji sem ;).

SestraTwilly

9)  SestraTwilly (01.02.2014 22:21)

Dobre som sa pobavila.

BlackElejah

8)  BlackElejah (01.02.2014 18:36)

Aaaa. tak v tom je zakopaný pes..
Taky taky..

HMR

7)  HMR (01.02.2014 18:32)

myslím, že sis spíš spletla budky... telefonní je červená...
ty taky????

BlackElejah

6)  BlackElejah (01.02.2014 18:30)

Děkuji . Jo a HMR máš pravdu, Aro (potažmo já) se v té barvě seknul - jde vidět, že v Doktorovi nejsem až takový přeborník (z těch všech filmů a seriálů rozhodně nejmenší).
PS: ale že je to tak? Jako kdyby se tu přede mnou teď zjevil Tom a s tím svým roztomilým neodolatelným výrazem mi oznámil, že je teda upír, tak bych jen s omámeným úsměvem nastavila krční tepnu.. :D

Hanetka

5)  Hanetka (01.02.2014 18:26)


Tak mám dojem, že s touhle skvadrou Voltera nemá šanci. A svět taky ne!
Díky!

HMR

4)  HMR (01.02.2014 18:14)

naprosto luxusní!!!!
tomu říkám splěný úkol!!!! do nejmenších detailů!!! i když mám pocit, že je Aro barvoslepý, protože Tardis snad není červená, ne? no to je jedno, nebudu přilévat olej do ohně... jinak pro veřejně odhalení upíří existence skvělá taktika, protože s touhle popularitou by to lidstvo, minimálně jedna půlka, bez problémů přijalo... doplnila jsem si vzdělání Šmakem... /i když pořád nechápu, co proti tomu drakovi všichni mají/ koukla jsem znovu na Avengers // a hlásím, že na NC po skončení Deníků je zase JM, i když o pát let mladší... mimochodem, myslím, že mu stárnutí prospívá...
konec hlášení

BlackElejah

3)  BlackElejah (01.02.2014 16:01)

Jsem ráda, že se líbilo ;) .

Anna43474

2)  Anna43474 (01.02.2014 15:12)

Děkuji, skvěle jsem se pobavila :D

R.

Kate

1)  Kate (31.01.2014 20:27)

No, to né! Milí hoši... No, ehm... Hezká povídka, jen je mi trochu líto, že jsem tam nemohla být s nimi. :D A asi bych si ohledně britských (a irských) filmů a seriálů měla doplnit vzdělání. Moc se mi to líbilo!
A... PS: Bůh ochraňuj královnu!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse promo - Bree