Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Jackson-Rathbone-1.jpg

Krátká povídka o prvním setkání Jaspera a Alice. Přemýšlela jsem o tom, jak se asi Jasper cítil předtím, než vstoupil do toho bufetu. Tohle z toho vzniklo.

Nízko na obloze visely tmavé bouřkové mraky, které přesně vyjadřovaly moje pocity. Kdybych byl člověk, už bych byl někde v koutku pokoje a po tvářích by mi tekly slzy. Cítil jsem tak neskutečnou prázdnotu. Žena nedaleko ode mě se najednou rozplakala. Sakra! Měl bych si dávat pozor, když jsou kolem mě lidé. Kus jsem poodešel a znovu se začal utápět v sebelítosti. Fajn, jsem první upír, co má deprese. Kdybych byl člověk, už bych se nejspíš dávno zabil. Bylo by to tak snadné. Vzal bych si nůž a přiložil bych si ho k zápěstí. Pomalu bych ho nechal, aby mi vnikl pod kůži…

Najednou zahřmělo a spustil se protivný déšť. To mi tak chybělo. Lidé se začali schovávat. Po několika minutách jsem byl na ulici skoro sám. Pokud jsem chtěl zůstat nenápadný, musel jsem je napodobit. Rozhlížel jsem se kolem sebe a přemýšlel, kam jít. Už nějakou dobu jsem nejedl, tak jsem měl strach, že bych se nemusel udržet. Byl jsem teď opravdu nebezpečný. Jak by se asi tvářili, kdybych se na ně vrhnul. Možná bych byl tak rychlý, že by si mě nikdo ani nevšiml. Nebo bych se mohl nechat chytit. Třeba by mě pak našli Volturiovi a měl bych klid.

Vešel jsem do poloprázdného bufetu. Na chvíli jsem zadržel dech. Vodou se vůně jenom zhoršuje. Opatrně jsem se nadechl. Ucítil jsem deset různých pachů lidí a ještě jeden hodně povědomý. Upír! Nevěděl jsem, jestli mám mít radost, nebo se mám začít bát. Rozhodl jsem se, že raději odejdu. Dva upíři na tak malý prostor jsou dost zlá kombinace. Mohli bychom se napadnout. Mohli bychom zabít těch deset lidí tady.

Než jsem se stačil otočit, stála u mě mrňavá upírka. Sahala mi sotva po ramena. To mě trochu uklidnilo, kdyby chtěla zaútočit, mám jasnou výhodu.

„Nechal jsi mě dlouho čekat,“ vypálila na mě.

Nechápal jsem, o čem mluví, ale vyzařovala z ní radost a ještě něco, co jsem neznal.

„Promiňte, slečno.“ Pokusil jsem se zůstat zdvořilý i přes veškeré překvapení a strach. Cože? Já se bál té malé upírky? Většinou to bývalo naopak. Ostatní se báli mě. Měl jsem ve svém obličeji nesmazatelně zapsané všechny ty roky, které jsem byl mezi novorozenými.

Natáhla ke mně ruku a já přestal přemýšlet. Její ruku jsem přijal a najednou jsem měl pocit, že věci zapadají na své místo. Sklonil jsem hlavu a trochu lépe jsem si ji prohlédl. Měla krátké, střapaté vlasy a zlatohnědé oči. Nechápal jsem tu barvu. Nenápadně jsem nasál její pach. Bez pochyby byla upír. Upíři ale mají mít duhovky rudé. Jako já. Až bude vhodná chvíle, tak se jí na to zeptám. Teď jsem ale nechtěl rušit ten jedinečný okamžik zbytečnými otázkami. Byla tak nádherná, že jsem měl pocit, že mi znovu začalo bít srdce.

„Jsem tak ráda, že jsi přišel, Jazzi,“ zašeptala. Pak se její hlas změnil. „Jsi si jistý, že tu zvládneš být?“

Najednou mi došlo, co je to za emoci, kterou jsem z ní nemohl vycítit. Ona o mě měla starost. To se mi už tak dlouho nestalo. Jedinou starost o mě měla jen kdysi Maria, která se bála, že by mě mohli zabít. Tahle malá holka se o mě ale opravdu bála. Měla strach z toho, že mám žízeň. Ne proto, že bych byl nebezpečný, ale kvůli tomu, že je to těžké pro mě. Najednou mě něco zarazilo.

„Odkud znáš moje jméno?“ Odkud zná mou přezdívku, kterou používala jen moje máma? Tak už mi nikdo neřekl skoro sto let.

Zasmála se krásným zvonivým smíchem. „To ti vysvětlím později. Teď nemáme čas. Mimochodem, já jsem Alice,“ otočila se k obsluze bufetu a pak zpátky na mě. „Půjdeme. Už se na nás začíná dívat.“

Nic jsem neřekl a následoval ji. Prostě jsem se jí rozhodl věřit. Vyšla do bouřky. Působila tak křehce a skoro étericky, když procházela tím deštěm. Nechal jsem ji, aby mě vedla mokrými ulicemi. Věřil jsem jí tak, jak ještě nikomu. Vyzařoval z ní takový klid, že jsem se nechal unášet na její vlně. Došli jsme k lesu.

„Máš žízeň,“ oznámila prostě. Nebyla to otázka. Nejdřív jsem nechápal, co tím myslí. Je bouřka, to budou všichni lidé pryč. Pak mi to došlo. My nepřišli lovit lidi. Ta malá upírka se nějak dověděla, jak moc mi vadí zabíjení a nabízela mi novou šanci.

„Jsi si jistá, že to jde?“ Nikdy jsem neslyšel o upírech, kteří by se živili zvířaty.

„Musíš mi věřit,“ řekla jednoduše. Došlo mi to. Proto měla tak neobvyklou barvu očí. Proto seděla v tom bufetu a vypadala, že jí lidé okolo ani v nejmenším nevadí.

Bez varování vystartovala do lesa. Pozoroval jsem její ladný běh. Vyrazil jsem hned po ní. Utíkali jsme těsně za sebou a já pocítil svobodu a záblesk naděje.

Alice najednou vyskočila a já viděl, jak srazila na zem jelena. Zakousla se mu do krku a začala lačně hltat jeho krev. Následoval jsem jejího příkladu. Chytil jsem si laň. První doušky byly strašné. To se nedalo s lahodnou lidskou krví srovnávat. Bylo to tak trpké, hořké. Musel jsem se soustředit, abych neutekl. Otřásl jsem se.

Dopila dříve než já. Postavila se za mě a stiskla mi rameno. „Děkuji, že mi věříš. Vím, že to pro tebe není snadné.“

Když jsme byli dostatečně napití, zavedla mě do opuštěné chaty, kde se prý posledních několik měsíců schovávala.

„Vysvětlíš mi to konečně?“ Potřeboval jsem znát pravdu. Kdo je? Jak na mě mohla čekat? Jak to že ve mně vzbuzuje naděje? Znovu jsem si ji začal prohlížet.

„Co?“ zeptala se nevinně.

„Všechno.“ Na tváři se mi objevil úsměv. To jsem nečekal. Už tolik let jsem se neusmál. Neměl jsem důvod. Jak se může upír během krátké chvíle tak moc změnit? Zamiloval jsem se. Prvně po letech jsem se zase cítil lidsky. Když jsem ji viděl před sebou s lehkým úsměvem na rtech, byl jsem si jistý, že už ji nikdy nedokážu opustit. Najednou mi bylo jedno, co mi řekne. Pokud to nebudou slova loučení. Ona ale dál mlčela, jen mě políbila a já měl pocit, že můj svět bude zase v pořádku.

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

emam

17)  emam (11.02.2014 22:58)

kajka

16)  kajka (12.03.2012 08:28)

Je tam všechno! Krásně jsi vyjádřila Jasperovu osamělost a opuštěnost, objevení Alice jako záblesku světla v jeho temné existenci.

Bosorka

15)  Bosorka (08.12.2011 21:30)

Jsem nějaká naladěná na Jaspera a s touhle povídkou jsi mi krásně přišla k chuti! ;)
joj...jdu dále zkoumat tvoje dílka!

Kristiana

14)  Kristiana (01.06.2011 15:38)

Miluj příběhy s párem Alice - Jasper a tenhle byl obvzlášť krásný. Bylo to milé, příjemně romantické a oddychové. ;)

Twilly

13)  Twilly (29.05.2011 15:01)

Gassienko, moc něžné a velice empatické... no jo.. zní to dietně, což.. ale je to pravda. Nic co by leželo v žaludku, naopak, příjemně mě zasytilo

Noth

12)  Noth (23.02.2011 21:25)

Musím se přiznat, že na tuhle povídku neklikám poprvé.
Už tehdy, když mi administrace nepřijala název "Bouřka" pro budoucí "Výpadek proudu", jsem sem nakoukla, kdo že mi to ten název vlastně vyfoukl. Poté, co jsem v záhlaví zbystřila Tvou osobu, jsem se však rozhodla, že tentokrát to mučení vynechám...

I když jak se to vezme, že?
Mučení/nemučení, v každém případě jsem teď tady, přečetla jsem si Tvou povídku a hodlám se k ní vyjádřit... Tak Ti nevím, zda to nemůže být považováno za dostatečnou satisfakci...

"Mrňavá upírka"
Tohle jsem od Jaspera tedy vážně nečekala. Od Emmetta, Edwarda, od kohokoliv jiného... Ale od Jaspera?
Pro mě byl vždycky zamlklým empatikem s jižanským přízvukem a nějak mě nenapadlo uvažovat o tom, jak by vypadala povídka protkána tokem jeho myšlenek.
Tedy možná napadlo, ale výsledek by v každém případě vypadala jinak, což je... DOBŘE!;)
No vážně, kdo by chtěl číst něco, co si může napsat sám, hm?

Jazykové prostředky, které jsi použila, i celková stylizace Tvého Jaspera více přiblížila současnosti. A přitom nadále působil osaměle a sklíčeně i bez užití zastaralejších větných konstrukcí, jež by to čtenáři zjevně znesnadnily.

Najednou se před ním zjeví ta "Mrňavá upírka" a věnuje mu emoci, kterou už dávno zapomněl, jak číst.
A pak, pak všechna písmena rázem zapadají přesně na své místo...

Odnesla jsem si z toho příjemný dojem, díky.

SarkaS

11)  SarkaS (18.10.2010 10:59)

Krásné, takové příjemně oddychové

Marketa

10)  Marketa (23.08.2010 12:54)

Salazaret

9)  Salazaret (01.07.2010 11:50)

Famózníííí

MargotCullen

8)  MargotCullen (23.06.2010 15:16)

Úžasné, nádherné Nemám slov

krista81

7)  krista81 (14.06.2010 23:33)

Krásný, úžasný, romantický pohlazení po dušičce.

mina

6)  mina (14.06.2010 21:09)

vydarene...urcite by ma potesilo pokracko

sfinga

5)  sfinga (14.06.2010 20:41)

Moc se mi to líbilo. Je tam všechno, Jasperovy pocity, životní radost Alice, jejich začínající láska.

Krásné a dechberoucí.

4)   (14.06.2010 16:58)

Musím říct, že jsem již četla pár jednorázovek na stejné téma, ale ta tvá mě dokonale oslovila. Taková oddechovaka, nebylo to rozepsané příliš dopodrobna, ani "odemleté"... Moc se mi líbí tvůj styl psaní a kdy ses rozhodla pro napsání pokračování, ráda bych si to přečetla

Eleanor

3)  Eleanor (14.06.2010 16:07)

Moc krásné. Taková hezká oddychovka

Raduska97

2)  Raduska97 (14.06.2010 15:05)

Krása ... :)

Silvaren

1)  Silvaren (14.06.2010 11:03)

Přirozené, uvěřitelné a naprosto úžasné!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still