Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/jasper4.jpg

Moje další jednorázovka o Jasperovi. Tentokrát je o jeho pocitech z vegetariánství. Jasper je už padesát let s Cullenovými. Jak je na tom se svým sebeovládáním? Děj se odehrává během polední pauzy v jídelně.

Ta vůně byla všude kolem mě. Obklopovala mě, jako moje soukromé vězení. Nemohl jsem jí uniknout. Do vězení se ale většinou nechodí dobrovolně. Já tu byl, protože jsem chtěl. Nemusel jsem tu být. Věděl jsem, že můžu kdykoliv odejít. Půjdu domů, nebo si zajdu do lesa. Nemusím tu zůstávat. Nikdo se zlobit nebude. Všichni to pochopí. Najednou kolem mě prošla malá holka. Někdo na ni zavolal a ona se otočila. Pohodila svými vlasy a rozvířila vzduch. Její vůně mi málem podrazila kolena.

Sakra, Jaspere! Zlobil jsem se na sebe v duchu. Pak mě to na malou chvíli přemohlo. Zhluboka jsem se nadechl její vůně. Najednou jsem měl v hlavě jedinou myšlenku. Ochutnat její krev. Zajímalo mě, jestli tak dobře chutná jako voní. Přiložil bych rty na její krk, lehce, jako kdybych ji chtěl začít líbat. Moje zuby by s její tenkou kůží neměly žádný problém. Na jazyku bych cítil tu lahodnou chuť, její teplo by se mi rozlilo do celého těla…

Edward mi kopl do židle. Stejně jako už po tolikáté. Nic neřekl. Vlastně nikdy nic neříkal. Jen kopanec, aby mě trochu rozhodil. Přerušil moje soustředění. Zastyděl jsem se. Přestal jsem dýchat. Už padesát let jsem se snažil nepít lidskou krev a pořád jsem v tom nebyl dobrý. Na chvíli jsem ztratil koncentraci a už jsem se vezl. Tolik málo stačilo a udělal bych chybu. Často jsem se ptal sám sebe, jak to ostatní dělají. Alice mě vždycky utěšovala, že nikdo z rodiny neprožil to co já. Byla to ale omluva? Sice měla pravdu. Dřív jsem se nemusel hlídat a omezovat. Přesto bych se svým současným životem neměnil. Teď jsem se cítil lépe než kdy dřív. Bylo za co bojovat.

Podíval jsem se na Alici. Zase se hrabala v mé nedaleké budoucnosti. Poznal jsem ten její pohled plný strachu a obav. Nenápadně se dívala na Edwarda. Mysleli si, že o jejich tiché dohodě nevím, ale pochopil jsem to už dávno. Přesto jsem neměl to srdce je zklamat a říct jim, že o nich vím. Dělali to pro mě. Drželi to v tajnosti a chránili nás všechny tři.

Alice mi stiskla ruku. „Dneska půjdeme lovit.“

Chytil jsem ji kolem ramen a políbil do vlasů. „Ještě to vydržím,“ zašeptal jsem nepřesvědčivě. Moje žízeň byla neskutečná. Člověk by řekl, že se na to dá zvyknout. Nedá. Dá se to potlačit, nemyslet na to. Dočasně. Přesto mě žízeň dřív nebo později dožene.

„Stačí, když půjdeme lovit o víkendu,“ pokračoval jsem přiškrceným hlasem, abych nemusel moc dýchat. Pokud se nadechnu, ztratím tu špetku rovnováhy, kterou jsem získal.

„Jasně a zítra někdo zemře,“ slyšel jsem chladný hlas Rosalie. Dál upírala oči do zdi. Moje oficiální sestra byla většinou proti mně. Ona byla vlastně skoro proti všem. Věděl jsem, že někde uvnitř nás má ráda, ale nejvíce jí záleželo jen na sobě. Pokud bych někoho zabil, museli bychom se stěhovat. Zase. A opět kvůli mně. Svým špatným sebeovládáním jsem zavinil pět stěhování. Vždycky po takovém mém úletu se mi odmítala podívat do mých rudých očí. Vyhýbala se mi. Nemluvila se mnou. Jeden by řekl, že už ji to po těch letech přešlo.

„Nic takového se nestane, Rosalie,“ zavrčela Alice.

„To už jsem slyšela,“ odfrkla si posměšně. „Naposledy před třiceti lety v Oregonu.“

Nenáviděl jsem, když o mně mluvili, jako kdybych tam s nimi neseděl. Otočil jsem se k nim.

„Právě že to už je třicet let, Rose. Za tu dobu jsem se změnil.“ V duchu jsem se své poznámce usmál. Jak bych se mohl změnit. Jsem upír. My se neměníme.

Upřela na mě vražedný pohled. Chytla Emmetta za ruku. S tácem v ruce opustili jídelnu. Příští hodinu jsem měl s ní. Netěšil jsem se. Zase se bude celou dobu mračit.

Chtěl jsem je následovat. Alice mě ale nenechala. Chytla do svých rukou moji tvář. Podívala se mi do očí. Viděl jsem v nich to, co už tolikrát. Bezmeznou lásku a důvěru. Nechápal jsem, čím jsem si ji zasloužil.

„Jazzi, nemusíš se trápit. Navíc, taky se potřebuji už napít.“

Věděla, že ji neodmítnu. Nechtěl jsem, aby taky trpěla, i když to dělala jen pro mě.

„Dobře, dneska po škole půjdeme lovit,“ slíbil jsem polohlasně.

Na tváři se jí objevil vítězoslavný úsměv. Na malý okamžik jsem byl skutečně šťastný. Miloval jsem ji. Miloval jsem její snahu o to, abych se cítil lépe. Políbil jsem ji. Pak jsem se zvedl a šel na hodinu. Čekal mě další boj. Ale věděl jsem, co je moje výhra a za ni stálo veškeré utrpení.

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Pilly

19)  Pilly (21.06.2012 16:08)

Marvi

18)  Marvi (20.06.2012 22:02)

Ty jeho pocity jsou vystiženy skvělé. Moc se mi to líbilo!

kajka

17)  kajka (12.03.2012 19:52)

Gassie, moc krášně napsané. Skvěle jsi na tak malém prostoru popsala jeho pocity. Je hrozně moc vidět, jak máš Jaspera ráda. A já zas diky tobě o něco víc.

Bosorka

16)  Bosorka (08.12.2011 21:34)

TO je takový cukroušek!

Yasmini

15)  Yasmini (21.02.2011 22:22)


Krásně procítěné. Úžasné Gass.
S Y.

Bosorka

14)  Bosorka (23.11.2010 09:28)

Tak jsem si zase zalebedila.....tvůj Jazz je skvělý!!!!Já vím, opakuji se

SarkaS

13)  SarkaS (18.10.2010 10:53)

Taková nepatrná scéna a co se do ní vejde emocí, že? Napsala jsi to krásně. Mám Jazze nejradši a přitom se mu všichni tak málo věnují... Děkuji ti za tuhle malou chvilku, kdy jsem mu mohla nahlédnout do hlavy

Marketa

12)  Marketa (23.08.2010 12:42)

Gassie

11)  Gassie (27.06.2010 20:59)

Povídky o Jazzovi budou, už mám něco připravené v počítači. ;)
Ale v týdnu se k psaní moc nedostanu. Končí školní rok...

Bosorka

10)  Bosorka (27.06.2010 20:55)

Více povídek o Jazzovi sím....

sfinga

9)  sfinga (27.06.2010 20:52)

Jojo, já a čokoláda. Jenže, taky já a cukrovka. Takže Jazze chápu.

Bosorka

8)  Bosorka (27.06.2010 20:51)

Gassie - má to výhodu, když neodoláme my nestojí to nikoho život ;)

Gassie

7)  Gassie (27.06.2010 20:50)

Sfinga: Není zač. Po několikátém přečtení Zatmění mi došlo, že pro něj mám slabost. Tolik se od ostatních liší. Má za sebou neskutečný příběh. O něm se píše skoro samo.
Bos: Mám podobný problém. Ale na rozdíl od Jaspera nevyhrávám

Bosorka

6)  Bosorka (27.06.2010 20:45)

Jak já chápu jeho boj- to je jako já vs. čokoláda.

sfinga

5)  sfinga (27.06.2010 20:41)

Konečně někdo píše o tom nádherným, ale naprosto opomíjeným klukovi. Díky.

krista81

4)  krista81 (27.06.2010 20:39)

Krása, dokonale popsané pocity

Silvaren

3)  Silvaren (23.06.2010 10:38)

Až je mi ho líto. Povedlo se ti to!

Nebraska

2)  Nebraska (23.06.2010 08:14)

Krásně popsané pocity, Gassie

Amisha

1)  Amisha (23.06.2010 07:48)

Myslím, že máš talent na Jaspera. Moc povedené.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek