Sekce

Galerie

/gallery/Bílá růže.jpg

Pokračování Černé růže... Tentokrát zaměřený na Edwarda po Bellině smrti ;)

Slunce zapadalo a krvavé nebe sledovalo dění pod sebou.

Pozorovalo chlapce. Chlapce s vlasy barvy medu a jantarovýma očima. Chlapce s neuvěřitelně bolestným výrazem ve tváři. Chlapce, jehož existence přestala mít smysl.

Zemřela dívka, které sliboval svou oddanost i věčnou lásku. Dívka, která už nikdy nezjistí, že svůj slib splnil.

Před dvěma lety ji opustil. Chtěl ji nechat žít obyčejný lidský život. Chtěl ji chránit. Nevěděl však, že bez něj bude ve větším nebezpečí. Nevěděl, že ji tady nenechal samotnou.

Šest andělů ho z dálky pozorovalo. Andělé, kteří si byli neskutečně podobní. Černé šaty, světlá pokožka, tmavé kruhy pod očima a černé duhovky. Jejich tváře byly stejně bolestné jako mladíkova. Litovali jejich tehdejšího odchodu. Litovali, že se nepostavili na stranu děvčete a mladíka nezastavili. Nejvíce však litovala malá černovláska. Litovala toho, že splnila bratrovo přání. To přání, kdy se nesměla dívat do budoucnosti dívky, kterou opustili. Poslední vize však přišla sama.

 

Dívka stojíc nad postýlkou, kde kdysi spalo dítě. Ve tváří smířený výraz a v rukou papír. Chlapečkovu podobu teď připomínaly jen fotky po zdech pokoje.

Okamžitě si všimla té podoby mezi chlapečkem a jejím bratrem. A nejen ona. Mladík se vzácným darem, prožíval vizi společně se svou sestrou. Neváhal a rozeběhl se za dívkou. Běžel do města, které mu změnilo celý jeho život. Do města, kde svůj život před dvěma lety zanechal. Běžel jak nejrychleji to šlo, avšak přišel pozdě.

Teď klečel u jejího hrobu a v ruce svíral bílou růži. Byla jen o trochu bělejší, než jeho pokožka. Políbil ji a položil před náhrobní kámen. Vzlyky jím zmítaly a on se je nesnažil zatlačit. Nechal je prostupovat celým tělem až do místa, kde kdysi bylo jeho srdce. To srdce, které nechal u dívky. To srdce, které se společně s její smrtí rozdrtilo na prach. Věděl, že život bez dívky nemá cenu, ale teď žil pro něco jiného. Musel najít svého syna. Syna, kterého někdo unesl. Chlapečka, kterého oddělili od jeho matky. To nebohé dítě, které za nic nemohlo.

Smutek, který ovládal celé jeho tělo, teď vystřídal vztek. Prahnul po pomstě. Pomstě, kterou musel mít. Pomstě, za smrt jeho lásky. Po pomstě, kterou mu nikdo nevezme.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Ivana

5)  Ivana (24.06.2013 09:57)

Ach, som skutočne rada, že to neurobil, ale to utrpenie je stále silnejšie. Pohlcuje. Ale tak krásne. Naozaj neskutočný súbor poviedok. Som rada, že som naň narazila. Inak by som prišla o veľa.

Jalle

4)  Jalle (11.05.2013 17:13)

Alda

3)  Alda (06.03.2011 09:06)

Ree, takže to nebyl Edward. A já si to u Černé růže taky myslela . Jinak moc hezké. Děkuju moc !!!

Alicejazz

2)  Alicejazz (10.05.2010 20:23)

jak jsem si vůbec u Černé růže mohla myslet, že to opravdu byl Edí...

1)  Ewik (26.04.2010 19:02)

Bože Ree, to tak strašně krásný a smutný. Brečím tu jak želva. Opravdu krása:-)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek