Sekce

Galerie

http://profile.ak.fbcdn.net/object2/1856/7/s209549056080_2354.jpg

Tak další díl. Moc děkuji za komentáře. ;) Doufám, že se vám bude tenhle díl líbit. :) Bella pokračuje ve sledování a bude sledkem sázky mezi Edwardem a Alice.

Budoucnost a sázka

Objevila jsem se uprostřed prostorného obývacího pokoje. Na pohovce seděl Emmett a zaujatě pozoroval fotbalové utkání.

„Kde jsou ostatní?“ zašeptala jsem. Jistěže mě neslyšel, ale proč si sama se sebou nepopovídat?

„Podívám se po nich,“ rozhodla jsem se. Nakoukla jsem do kuchyně. Nikdo tam nebyl. Proč taky. V jídelně také nebyli. Vyšla jsem tedy po schodech do prvního patra a nakoukla do prvních dveří. Byla to nějaká pracovna, spousta knížek a obrazů. Pracovna to sice byla, ale prázdná. To tady snad bydlí už jen Emmett? Nakoukla jsem do dalšího pokoje. Konečně. Našla jsem Alice, jak se přehrabuje v šatníku, a Jaspera, jak na ni nechápavě civí. Vešla jsem do jiného pokoje. Rosalie se prohlížela v zrcadle. Tak tohoto jsem svědkem být nemusela. V dalším pokoji Esme přerovnávala vázy. Carlisle byl asi v práci. Nakoukla jsem do posledních dveří. Edward seděl v křesle a četl si knihu. Opravdu jsem již pochopila, proč se ostatní do něj zamilovaly. Byl opravdu nádherný. Vysoký, hubený, rozcuchané bronzově zbarvené vlasy. S ním bych klidně strávila věčnost.

„Stop, Bello, jsi tu pracovně, ne kvůli balení upírů,“ okřikla jsem se nahlas. Přece jen mě nikdo z nich nevidí ani neslyší. Přenesla jsem se za Carlislem a ocitla se na operačním sále. Právě tam dokončovali nějakou operaci. Ještěže nemůžu zvracet, jinak bych včerejší večeři v sobě neudržela. Radši jsem se vrátila do Edwardova pokoje. Stál u hifi věže a chystal se něco pustit. Zmáčkl tlačítko play a pokojem se rozezněly první tóny skladby od Debussyho. Clair de lune. Jedna z mých nejoblíbenějších. Usmála jsem se. Je zajímavé, že máme stejný vkus na hudbu. Kdo ví, kolik toho máme ještě společného. Rozhodla jsem se na chvíli vypnout a jen tak poslouchat.

Skladba dohrála. Povzdychla jsem si. Zdá se, že nic nekalého nechystají. Mohla bych se porozhlédnout po městě. Ještě jsem se raději podívala na Emmetta. Pořád zaujatě sledoval ty upocený šílence, co za peníze běhají za míčem a kopou se vzájemně do hlav. A pak se jejich manželky diví, že mají místo mozku paštiku a nic kloudného nevymyslí. Radši jsem odtamtud odešla, než jsem se nadobro stačila zbláznit. Mám týden na pořádné porozhlédnutí. Vyšla jsem z vily a rozeběhla se z Forks. Věděla jsem, že to musí být zapadákov, ale že až takový? Ještěže jsou tu alespoň lidé kultivovaní. Doufám. Prošla jsem kolem hospody, ve které muselo být velice veselo. Na jejích schodech seděl anděl. Oči uplakané.

„Co se ti stalo?“ zeptala jsem se zvědavě.

„Mám chránit jednoho muže, co je tam vevnitř, ale jak, když je on ztělesněné zlo?“ vzlykl.

„V každém člověku je alespoň ždibec dobra,“ snažila jsem se jej utišit.

„V něm ne,“ stál si za svým.

„Zkus lépe hledat,“ poradila jsem mu a vydala se dál. Nedivila jsem se jeho náladě. Z hospody vyzařovaly negativní vibrace. Zkusila jsem tam přenést kousek dobré energie. Snad to pomůže. Z té zelené všude kolem se mi dělalo šoufl. Zelené stromy, tráva, dokonce i některé domy měly zelenou fasádu. Těm lidem z té zelené už určitě hrabe. Prošla jsem celé městečko. Ani pořádnou opravnu aut tu neměli. Jediná byla jakž takž přijatelná, ale zato hodně drahá. Začalo se stmívat a mě už přestalo bavit courání se po venku. Přesunula jsem se zase do vily. Tentokrát jsem si vybrala kuchyň. Jak jsem předpokládala. Nikdo v ní nebyl. Došla jsem do obývacího pokoje. Byla tam shromážděna celá rodina.

„My půjdeme v sobotu,“ řekl Carlisle rozhodně.

„Ve čtvrtek bude svítit slunce, můžeme toho tedy využít a udělat si rodinný výlet,“ ozvala se Alice.

„To je dobrý nápad,“ souhlasila s ní Esme. Podle toho, co jsem zatím slyšela, jsem usoudila, že se dohadují o dnu, který využijí pro lov.

„Ve čtvrtek bychom se stejně jen nudili. Souhlasím s nimi. Půjdeme na lov,“ ozval se Edward. Měl tak nádherný, sametový hlas.

„Bells, vzpamatuj se,“ okřikla jsem sama sebe v duchu.

„Všichni mají za to, že jezdíme při vysvitnutí slunka kempovat. Tak pojedeme opravdu kempovat,“ přidal se Emmett.

„Jaký je tvůj názor, Jaspere?“ obrátila se Alice na Jaspera a vykouzlila psí oči.

„Čtvrtek je dobrý den na lov,“ usmál se.

„Přehlasovali jsme tě, tati,“ vykřikla potěšeně Alice. Carlisle si povzdychl.

„Tak ve čtvrtek,“ potvrdila ještě jednou Alice. Najednou se jí změnil pohled. Jako by nebyla v této místnosti, ale někde zcela jinde. Měla vizi. Když skončila, usmála se.

„Alice, já tomu nerozuměl,“ zakňučel Edward.

„Budeme mít posilu do rodiny v podobě lidské dívky,“ řekla jen a významně mrkla na Edwarda. Ona viděla, že s ním bude nějaká dívka? To jako já? Vždyť mně stačilo skamarádit se s ní, ale musím se přiznat, že chození s Edwardem si dokážu živě představit.

„To se nikdy nestane,“ zavrčel Edward.

„Víš, že stane,“ řekla Alice v klidu.

„Ne, nestane. Nikdy,“ křikl a zmizel. Přesunula jsem se do jeho pokoje. Zíral na zeď a o něčem přemýšlel. Chtělo se mi zjistit, na co myslí, ale nechtěla jsem mu zasahovat do soukromí a mysl přeci soukromá je. Sedla jsem si na zem do rohu pokoje a čekala, až se pohne. Začalo se stmívat. Začala jsem být nervózní. Co když je v šoku? Ale to je silně nepravděpodobné. Čekala jsem ještě další hodinu a potom jsem se začala nudit. Přemístila jsem se radši do obýváku. Alice a Rosalie se dívaly na nějaký romantický film. Připojila jsem se k nim.

„Ta dívka se ti bude líbit,“ řekla Alice Rosalii.

„Určitě bude, ale aby uchvátila i Edwarda,“ povzdychla si Rosalie.

„Uchvátí ho, neboj,“ odpověděla jí Alice a zadívala se zase do budoucnosti.

„Máme přesně týden,“ řekla nakonec. Týden na co? Po skončení romantického filmu vystřídali Alice a Rosalie kluci. Tedy Emmett a Jasper. Dívali se na nějaký horor o upírech a vybuchovali u toho smíchy. Film po dvou a půl hodinách skončil pro nedostatek herců. Čili všichni pochcípali. O jedenácté hodině večer zalezli do pokojů a nechtějte vědět, co tam dělali. Raději jsem zalezla do Carlisleovy pracovny a začetla se do zajímavé knížky o medicíně. Opravdu velice zajímavá. Kdyby někdo z nich přišel do pracovny, asi by utrpěl šok. Vznášející kniha se jen tak nevidí. Uchechtla jsem se. Edward by už ve větším šoku být nemohl. Krásně to působím na upíry. Odložila jsem knihu a přenesla se do jeho pokoje. Konečně se začal hýbat, přecházel nervózně po pokoji. Sedla jsem si do křesla a zaujatě ho pozorovala. Kdyby tak věděl, že je sledován. On je taky jediný, koho teď můžu bez újmy na zdraví pozorovat. Byl tak roztomilý.

Ani jsem si pořádně nevšimla, že se začalo rozednívat. Že je už den mě upozornil až Edward, který přestal procházet po pokoji a chystal se převléct. Přesunula jsem do obývacího pokoje. Trochu soukromí mít musí. Za deset minut všichni společně vyrazili do školy. Já jela s Edwardem ve Volvu. Je zábava být neviditelná. Za pár minut výrazně zpomalil a vjel na školní parkoviště. Jejich auta znatelně vyčnívala. Jak znám nebe, tak za týden už budu mít já nejlepší auto. Předem se děsím. Edward vystoupil.

„Kdy přesně přijede?“ zeptal se s obavami v hlase.

„Za týden,“ odpověděla mu Alice. Oddychl si.

„Ale neboj, moje vize se splní,“ usmála se.

Zavrčel. „To si nemyslím,“ odsekl.

„Mysli si, co chceš,“ řekla klidným hlasem. Radši už neodpověděl a vydal se na první hodinu. Měla jsem dilema. Mám jít za Edwardem, nebo za někým jiným z rodiny? Všichni se rozešli na své hodiny a já šla za Jasperem. Přece jen, on potřebuje nejvíce moji pomoc. První hodinu měl evropskou historii. Místo vedle něho bylo volné, takže jsem si na volnou polovinu lavice sedla. Raději jsem se napojila na mysl všech mých svěřenců. Co kdyby někoho něco napadlo? Emmett přemýšlel, co zase provede. Přemalovat Edwardovo Volvo na růžovou barvu podle mě není moc dobrý nápad. Zatím je vše v klidu, doufám, že to tak i zůstane. Ze zvědavosti jsem se přesunula na hodinu Edwarda a napojila se na mysl všech lidí ve třídě.

„No bezva. Jessica přemýšlí o dalším náletu,“ povzdychl si Edward v myšlenkách. A opravdu. Ta dívka, která byla určitě Jessica, přemýšlela, kdy jej odchytne. Měla už vymyšlený plán. To chci vidět. Bude sranda. Podívala jsem se na hodiny, které byly pověšené na zdi. Za minutu zvoní. Ďábelsky jsem se usmála. Že bych jí pomohla?

„Nebuď zlá, Bello,“ okřikla jsem sama sebe. Zazvonilo. Jessica si nestihla ani stoupnout a Edward už mizel ve dveřích. Nechápavě zavrtěla hlavou. Vydala jsem se za ním. Šel rovnou na další hodinu, nikde nezastavoval. Měl španělštinu. Sedl si do poslední lavice a čekal. Třída se začala plnit a těsně před učitelem dovnitř vplula Alice. Povzdychl si.

„Přemýšlel jsi?“ zeptala se ho jakmile dosedla.

„Jo, přemýšlel,“ odpověděl jí.

„A?“ udělala štěněčí pohled.

„Ty si s ní klidně buď kámoška, ale já se do ní nikdy nezamiluji,“ řekl rozhodně.

„Vsadíme se?“ usmála se na něj.

„Klidně,“ řekl.

„Když s ní začneš chodit. Tak budeš… budeš se mnou chodit dva měsíce nakupovat a bez keců kolem toho,“ usmála se a podala mu ruku.

„Platí. Ale když vyhraji já, tak mě rok nebudeš vláčet na nákupy,“ usmál se a potřásl si s ní rukou. Proč mám dojem, že nevyhraje?

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

2)  Jalle (02.09.2012 15:19)

veľmi sa mi to páči

sakraprace

1)  sakraprace (14.06.2010 21:57)

Pěkně si to tam šmíruje :D :D a už se jí Edward líbí. No tak to jsem na ni zvědavá a taky an Emmetta, jestli se z něj nezblázní
Moc hezký díl, ale jsem strašně zvědavá na pokráčko. Až už nebude neviditelná.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek