Sekce

Galerie

/gallery/Beautiful Evil- perex2.jpg

Taková sauna... není vůbec špatné místo.

(15+)

7. kapitola

Jednu ruku jsem jí položil na bedra a držel ji pevně u sebe. Druhá zatím zabloudila do jejích hebkých vlasů. Líbal jsem ji nenasytně dál a pomalu si přestával uvědomovat, co vůbec dělám. Levá ruku jí sjela po zádech ještě níž a já si zděšeně uvědomil, že dolů neputuje sama…

Ruka bez mého sebemenšího vědomí náhle zkoprněla. Nevěděl jsem, jak mám zareagovat, mám něco říct? Cítil jsem ale, že by mi z úst slova stejně nevyšla, alespoň ne taková, která by dávala smysl. Třeba si toho ani nevšimne a já budu mít v nestřežený okamžik šanci ručník zase upevnit… Co jsem však rozhodně nečekal, bylo to, že se Bella lehce zavrtěla. I tento skoro nepatrný pohyb způsobil, že se ručník posunul o slušný kousek níž.

Trochu jsem se od ní poodtáhl a vykuleně se na ni zadíval. Bella nahodila ten nejnevinnější pohled od dob Kocoura v botách ze Shreka, na kterého jsme koukali loni o Vánocích, a nesměle se pousmála. Když jsem stále nereagoval, přitáhla se zpátky ke mně. Tím však ručník ztratil veškeré záchytné body a sesunul se k zemi.

Na sucho jsem polkl, ale neodvážil se sklopit pohled. Věděl jsem, že pak bych byl už naprosto ztracený. Přitiskla se těsně ke mně a já cítil její rozpálené tělo na tom svém ledově tvrdém. Najednou jsem se nemohl pořádně nadechnout, začal jsem dýchat mělce a zrychleně.

Bellino srdce sprintovalo neskutečnou rychlostí a na pažích, které teď vyhoupla za můj krk, jí naskočila husí kůže. Stále se mi dívala do očí. Nebyly v nich žádné stopy po šibalství, které tam byly skoro vždy. Její oči mluvily za ni, aniž by musela otevřít ústa. Celé její tělo, které bylo napjaté jako struna, říkalo jediné. Zrovna tu jedinou věc, o které jsem ještě před nedávnem nechtěl ani slyšet. Kolikrát jsem si tu chvíli představoval, kolikrát mé sebeovládání zakolísalo, ale vždy jsem to zdárně ustál. Zatím jsem vždy zvítězil nad chtíčem a byl jsem na sebe hrdý.

Ale teď… Když jsem ji měl zcela nahou v náručí, plně mi odevzdanou, šlo vše stranou. Viděl jsem, jak se jí v očích začala míjet nejistota z celé téhle situace a já k tomu svou nelidskou nehybností ještě přidával. Srovnal jsem si myšlenky a lehce se pousmál. Zabralo to, trochu se uvolnila, stále však byla napjatá. Zvedl jsem ruku k jejímu obličeji a odhrnul jí vlasy stranou.

„Miluju tě,“ zašeptal jsem tichounce a její srdce z těch slov poposkočilo. Cosi ve mně se z její reakce samolibě zatetelilo. Mělce vydechla a já už to dál nevydržel. Naklonil jsem se blíž k ní a rty se jemně otřel o ty její. Reakce byla okamžitá…

Váhavě zvedla ruku, pohladila mě po tváři a druhou mi zajela do vlasů. Já v tu chvíli nevěděl kam s rukama, zkoumal jsem její obličej, který už jsem tak jako tak znal zpaměti z každého úhlu, ale chtěl jsem víc. Uvnitř mě však byla pořád naučená bariéra. Jako by poznala mou ostýchavost, spustila ruku z mých vlasů a jela níž až k rameni, odkud si to laskajícím pohlazením zamířila k mé dlani. Sklopila pohled, což jsem si já stále nedovolil, a něžně mě vzala za ruku, kterou posléze zvedla a přiložila si ji na hrudník.

Přímo pod mou dlaní jsem cítil zběsilý rytmus jejího rozdováděného srdce. Takhle rychle snad nikdy nebilo. Povzbudivě mě políbila na hranu brady, a rukou, kterou měla stále na té mé, zatlačila níž. Podvolil jsem se její snaze a dlaní přejel po té nádheře. Tělem mi projel příjemný hřejivý pocit.

Bella se při tom doteku lehce zaklonila, přivřela oči a skousla si spodní ret. To ve mně vyvolalo prudkou vlnu dalšího vzrušení, které mi dodalo odvahu a já sklonil pohled.

Kochal jsem se pohledem na ni a věděl, že jsem už naprosto ztracený. Dychtivě jsem vyhledal její rty a naléhavě ji políbil. Ještě nikdy jsem ji takhle nelíbal, nikdy jsem nehodil za hlavu všechno své sebeovládání. Teď už nebylo cesty zpět. Nechtěl jsem, aby bylo cesty zpět…

Rukama jsme bloudili po těle toho druhého. Vzájemně jsme se poznávali. Snažil jsem se udržet pohromadě své myšlenky, ale dost dobře to nešlo. Její ruce byly najednou všude. Nešlo jí odolat. Nešlo se vzepřít. Plně mě ovládala.

Odtrhla od sebe naše rty a zadýchaně se mi podívala do očí. Měla něco za lubem, to jsem poznal. Co bych teď dal za to, abych věděl, co se jí honí hlavou… Rty přesunula na můj krk a pak se trochu poodtáhla.

Rukou mi třela rameno a pak sjížděla níž, přes prsa, břicho… až se zastavila u lemu mého ručníku, který teď dostával silně zabrat. To mě trochu probralo, ale jen trochu, protože její rty mě stále laskaly na krku.

„Co to děláme?“ zavzdychal jsem a znovu se snažil posbírat své rozuteklé myšlenky.

Rty mi přejela přes čelist, bradu a zastavila se u rtů, u kterých provokativně vydechla, čímž mě zase úplně omámila.

„Myslím, že víš, co teď děláme,“ řekla tiše. Hlas se jí chvěl.

„Není to správné,“ dostal jsem ze sebe zrovna ve chvíli, kdy si její ručka poradila s rafinovaně připevněným ručníkem. Cítil jsem, jak se ručník uvolnil.

„Říká kdo…“ usmála se a vrhla se na mé rty jako dravá šelma.

Prsty jsem jí něžně přejížděl po páteři vinouc si ji tak více k sobě. Její tělo už nepůsobilo tak rozpáleně. Moje pokožka se od její teplé, červenající se kůže zahřála. Rty jsem jí něžně přejížděl po šíji až ke krku. Cítil jsem pod nimi jednotlivé tepy její krve, která tak lahodně voněla. Usmál jsem se tomu. Tomu, že mi nedělalo problém být takhle blízko pokušení a přesto odolat.

Předem prohraný boj už jsem vzdal a tak jsem se ani nijak nebránil, když se Bella lehce nadzvedla a zbavila mě i toho mála, co zakrývalo mé nahé tělo. Všiml jsem si, jak se jí do tváří dere čerstvá várka krve. Byla tak roztomile nevinná a plachá.

Znovu jsem ji políbil. Již po tolikáté a přesto ve mně ten pocit, neuvěřitelného štěstí a touhy, stále byl. Možná ještě silnější.

Mé ruce si razily znovu bádavou cestičku po jejích zádech až dolů. Hladil jsem její hebké tělo a konečky prstů cítil každé zachvění, které v ní můj dotek vyvolával. Nikdy jsem takový pocit v sobě nezažil, ale líbilo se mi, že jí způsobuji rozkoš.

Ručka se jí zhoupla zase o něco níž a já jen přidušeně vzdychl vzrušením, když se mě dole dotkla. Všechna ta slast, kterou jsem cítil, se nyní soustředila do jednoho místa.

„Bello,“ zaskučel jsem. Chtěl jsem ji, chtěl jsem ji cítit těsně u sebe, ale stále se ten protivný zodpovědný hlásek v hloubi mé obluzené mysli snažil překřičet všechno, co jsem dělal. Co jsem chtěl udělat.

„Neboj se,“ zašeptala a tělem se přitiskla těsně ke mně. Hlas měla slabý, ale zvláštním způsobem uklidňující.

„Já se ne -,“ slova mi z úst vzala polibkem. Neprotestoval jsem. Možná i proto, že má mysl i tělo se utápěly v neuvěřitelné slasti, kterou mi Bella způsobovala. Ani já jsem nezůstával pozadu a snažil se jí to náležitě oplatit. Potěšeně jsem si uvědomil, že pod mými doteky vzdychá a prohýbá se.

„Nepřestávej,“ zasténala. Líbal jsem ji na krku a sjížděl níž až k prsům. Srdce jí hlasitě tlouklo, až jsem myslel, že jí vyskočí z hrudi. A pak se najednou zastavilo. Její tělo se divoce prohlo dozadu a trup se silně natiskl na mě. Splašeně jsem ruku odtáhl, ale to už se Bella jen spokojeně usmívala.

Otevřela oči a mě se zdálo, že mají tmavší barvu než obvykle. Zadýchaně se zasmála a políbila mě. Když se odtáhla, upozornila mě pohledem a znovu se lehce nadzvedla. Cítil jsem, jak její ruka znovu šátrá dole. Snažil jsem se myslet racionálně, ale zkrátka to nešlo. Dokázal jsem myslet pouze na to, co se teď děje.

Ostražitě jsem sledoval její výraz a snažil se rozeznat jakoukoliv změnu. Oddychl jsem si, když se jí na rtech zase objevil nesmělý, trochu vyplašený úsměv. Předtím jsem si to nepřiznal, ale opravdu jsem se bál. Bál jsem se o ni. Nechtěl jsem, abych jí ublížil.

Objal jsem ji rukama a hladil ji po bocích, stehnech… Když jsem cítil, že se úplně uvolnila, začal jsem se spolu s ní pohupovat. Žádný z pocitů, který jsem kdy zažil, se tomuhle nemohl rovnat.

Ladně jsme se pohupovali v rytmu našich roztoužených těl. Bylo to snadné. Naprosto přirozené… Bella mě jednou rukou roztřeseně hladila po těle, kam jen dosáhla. Druhou ruku měla položenou na mém rameni a kdykoliv byl pohyb příliš silný, ruku zatvrdila. Dalo by se říct, že mě vedla, usměrňovala a zároveň mi ukazovala, co se jí líbí.

Uvnitř mě všechno vřelo. Tělem mi projížděly vlny neskutečné rozkoše. Potřeboval jsem Bellu těsně u sebe, naklonil jsem se k ní blíž a pevně, přesto něžně ji přitiskl k sobě. Najednou se ve mně všechno uvolnilo. V hlavě jsem měl úplně prázdno, že bych stěží přišel na svoje jméno. Konce prstů u nohou mi brněly a uvnitř mě se rozlévalo intenzivní teplo.

„Bože!“ zavzdychala Bella a s doprovodem milostné křeče se o mě unešeně opřela. Potěšeně jsem se usmál. Políbil ji pod ušním lalůčkem a rozkolísaně vydechl.

„Stačí Edward,“ zašeptal jsem vesele a políbil ji na rameno.

 

<< Ajjinka >>

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Twilly

9)  Twilly (14.02.2012 17:14)

tak poslední větou jsi to zabila

Janeba

8)  Janeba (08.12.2011 12:19)

Ježkovy zrakany , Ajji, to jsem si pomohla!!! Dvě děti na cestě domů, dvě nemocné s horečkou doma ..... že já to chytla od nich??? Hořím!!!!! Wáááááááu, co dodat, .... ještěže je mi nad 15!!! Jemné a velmi vkusné!!!
Děkuji!!!

Paja

7)  Paja (07.11.2011 10:52)

Nějak nemůžu nahodit mozkové obvody, čím to asi bude... ááááááááááááááááá, to byla ta nejkrásnější milostná scéna vůbec

Evelyn

6)  Evelyn (30.10.2011 20:09)

A četla jsi to po sobě? Mě po jistých plácacích a rákoskových scénách jen tak něco nesebere, ale tady jsem se opotila a rozdýchávala u otevřeného okýnka

Ajjinka

5)  Ajjinka (30.10.2011 20:07)

Hani, děkuju
Ale jako... fakt nechápu, proč je tahle scéna tak nějak... řešená (míň namyšleně to napsat nešlo ). Jakože fakt vůbec nechápu Teda neříkám, že mě to netěší, ale...

Evelyn

4)  Evelyn (30.10.2011 19:55)

Ajjo. tohle byla jedna z nejvíc HOT scén, jaké jsem kdy četla, a není to tím, že se odehrává v sauně
(četla jsem to dopoledne na mobilu cestou na devátý hřbitov za tento prodloužený víkend. V autě seděla babička, děda a táta a všichni tři si mysleli, že mám zase horečku - zachránilo mě to od návštěvy desátého hřbitova )

Ree

3)  Ree (20.06.2010 15:09)

Eeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeh... Taky si teď nějak nemžu uvědomit, jak se jmenuju. A za to mohla tahle kapitolka. Teda, klobouk dolů. Vážně skvěle napsané :)

ambra

2)  ambra (19.06.2010 13:15)

Omg, proč mě nikdo nevaroval!!! V tuhle hodinu!!! Móóóóc hezký... Ta Alice jedna...:D :D Stačí Edward

Karolka

1)  Karolka (12.06.2010 10:42)

Poštovní schránka na rohu ulice... Cože? žbluňk... Jo, Ajji, jo, Benzín a sirky, víc není třeba.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek