Sekce

Galerie

/gallery/Beautiful Evil- perex2.jpg

Jak si zpříjemnit jinak "nudné" dny ve Forks? Co takhle zkusit saunu? :)

6. kapitola

„Nemyslím si, že je to dobrý nápad, Bello,“ snažil jsem se ji přesvědčit. Jen zakroutila hlavou.

„Co ti to udělá, Edwarde?“ brblala už poněkolikáté. Marně jsem se snažil vymyslet nějakou výmluvu, ale ač jsem se snažil sebevíc, nic kloudného, co by mi zbaštila, mě nenapadlo.

Vítězně se usmála. „Vidíš,“ řekla samolibě a chytila mě za ruku. Vždycky si prosadila svou. Moc dobře totiž věděla, co na mě platí. A také toho náležitě využívala. Zkrátka jsem nemohl odolat tomu psímu pohledu, kterým mě vždycky odzbrojila.

„Ani jsem netušila, že má Alice takové kontakty,“ mumlala spíš pro sebe.

„Alice dokáže překvapit,“ souhlasil jsem ponuře. „Nemile překvapit,“ dodal jsem co nejtišeji. Pořád nechápu, který upír může mít zlatou návštěvnickou kartu do saunového komplexu.

„Možná by nám sehnala i permanentku do fitka,“ zasmála se a otočila se za chůze čelem ke mně. Zašklebil jsem se a ji to ještě víc pobavilo. „Ale Edwarde, neříkej, že by ses nechtěl trošku blýsknout,“ popichovala mě.

„Ne, díky. Sluníčko mi k blyštění bohatě stačí.“ Radši jsem si Bellu u těch těžkých strojů s nebezpečnými hranami, co rády rozbíjí lebky, ani nepředstavoval. Navíc ona nepotřebovala posilovat. Byla štíhlá. V duchu jsem zaúpěl při vzpomínce na její odhalené bříško.

„Mohli jsme jet autem,“ připomněl jsem protivně.

„Vždyť je to jen kousek,“ řekla smířlivě. V jejím hlase jsem slyšel úsměv. Pustila mou ruku a chytila se mě za loket tak, že na mě byla zavěšená. Usmál jsem se tomu.

Za chvíli už jsme opravdu stáli před těmi zpropadenými dveřmi toho ještě zpropadenějšího podniku. Bella naopak nadšením skoro létala metr nad zemí.

„Je možné, že jsem tam ještě nikdy nebyla?“ zasnila se a pak se jí po tváři rozlil úsměv, který prosvítil den i přesto, že obloha byla stále zamračená. „Další věc, kterou můžu udělat poprvé s tebou,“ řekla šťastně a já ztuhl. Už bych si měl na dvojsmyslnost jejích slov zvyknout.

Beze slova jsem to přešel a raději jí galantně přidržel otevřené dveře. Bella se s děkovným pousmáním propletla dovnitř a zamířila si to přímo k pultu. Tam se začala domlouvat se zhruba stejně starou dívkou… Ta po mně stále po očku pokukovala a její myšlenky se nesoustředily zrovna na plné znění Bellina přání.

On je tu s ní? Není nic moc. Co na ní vidí,“ pisklala svým nepříjemně řezavým vnitřním hlasem.

Snažil jsem si jejích myšlenek nevšímat, ale byly neskutečně hlasité. Skoro jako by je na mě křičela. Copak dnešní holky vážně nemyslí na nic jiného? Soustředěně jsem se podíval na Bellu, vypadala najednou trochu podrážděně. Jaké jsou asi její myšlenky? Určitě nebudou tak povrchní jako tyhle. Bella byla vždycky jiná, možná proto mě k sobě tak neuvěřitelně přitahovala.

To už však šla má vyvolená směrem ke mně. Výraz měla otrávený, určitě si všimla, jak po mně ta holka pokukovala. Povzbudivě jsem se na ni usmál. Tázavě nadzvedla jedno obočí. Chytl jsem ji za volnou ruku a propletl naše prsty.

„Klid, lásko,“ zašeptal jsem a všiml si, že protáčí oči.

„Já jsem klidná… Naprosto. Jen mě to štve… Hodně mě to štve…“ procedila skrz zaťaté zuby a hodila navztekaný pohled k pultu. „Copak nevidí, že jsi tu se mnou?“ mumlala tiše, jak jen jí to vztek dovoloval.

Abych umlčel ten náhlý vodopád slov a aby se slečna u pultíku pobavila, jsem ji políbil. Jen lehce, ale i to stačilo, aby Bellino srdce přehodilo na sprinterskou rychlost a myšlenky z druhé strany místnosti se staly vražednými. Usmál jsem se obojímu a ukončil tak náš polibek.

„Jdeme?“ mrkl jsem a přivinul si Bellu k boku.

„Jdeme,“ souhlasila. Srdce jí pořád neposedně poskakovalo. „Ale ty tam a já sem,“ ukázala jiným směrem než mně. Zamračil jsem se a pak se hned zastyděl. Na co to vůbec myslím? Že budou dámské šatny spojené s pánskými?

„Sejdeme se dole,“ řekla mi a dlaní mi přejela po rameni.

„Budu tam hned,“ přitakal jsem a už jen sledoval, jak si to míří ke svým dveřím. Otočil jsem se a došel ke dveřím se zlatým nápisem ‚Pánské šatny’. Vešel jsem dovnitř a oddechl si. Evidentně jsem tu byl sám. Našel jsem skříňku s číslem 9 a povzdychl si.

„Do čeho jsem se to uvrtal,“ zasténal jsem tichounce a začal ze sebe shazovat oblečení. Sklidil jsem věci do skříňky a v tu chvíli se mi rozezvučel mobil. ‚Užijte si to’ zněla zpráva od Alice. Protočil jsem oči a naštvaně hodil mobil zpátky na dno skříňky. To ona za všechno může! Popadl jsem bílý ručník, který jsem měl připravený v batohu a došel s ním až ke sprchám, pod které jsem vlezl jen čistě z principu. Omotal jsem si ručník kolem pasu a byl rád, že je dostatečně dlouhý. Takhle připravený jsem stepoval před dveřmi vedoucími do chodby k sauně.

Až když jsem uslyšel kroky zpoza dveří, jsem se odhodlal vyjít. Prošel jsem jimi a zpozoroval Bellu. Nervózně postávala opřená o zeď a v ruce si pohrávala s klíčem. Jakmile mě zahlédla, nadšeně se usmála. Úsměv se však rázem vytratil a nahradil ho naprosto rozpačitý výraz doprovázen červení v jejích tvářích. Klopila zrak a zdálo se, že její plnou pozornost upoutaly spáry mezi dlaždicemi.

Ne, tohle určitě nebyl dobrý nápad,“ zaúpěl jsem v duchu, když jsem pohledem zavadil o chatrné upevnění jejího ručníku kolem hrudi, který jí sahal sotva do půli stehen.

Němě jsem polkl. „Tak…“ nakousl jsem, ale vlastně ani pořádně nevěděl, co říct. Rozpačitě se pousmála a zvedla své hnědé oči ke mně. Viděl jsem v nich nejistotu z celé téhle situace… Došel jsem k ní, snažíc se nevšímat si pohybu jejího ručníku, jak přešlápla z nohy na nohu.

Zvedl jsem ruku a jemně jí přejel po lícní kosti. Druhou ruku jsem spojil s tou její.

„Půjdeme vypotit nějaké kilojouly?“ zasmál jsem se a ona se ke mně přidala. Vzduch kolem nás byl najednou uvolněnější. Přirozenější.

Otevřel jsem robustní dveře, vedle kterých bylo na malém displeji 39°C. Zevnitř se vyvalila pára a těžký navlhlý vzduch. V místnosti bylo kolem zdí rozmístěno několik lavic a uprostřed dokonce lehátka.

„Alice je kouzelník,“ zamumlala Bella užasle. Přešla práh a dostala se tak na kluzkou podlahu. Její ruku jsem raději nepouštěl.

„Hotový Copperfield,“ souhlasil jsem ironicky.

„Tady budu já!“ vypískla Bella. Vytrhla se z mého překvapením povoleného sevření a přelítla místnost k rohovému křesílku. Zasmál jsem se a v tu chvíli seděl na lavici vedle ní. „Je tu krásně,“ lebedila si a protáhla nohy do prostoru před sebou. I mně tu bylo příjemně, to jsem musel uznat. Teplo útočilo na mé jinak chladné tělo, ale jinak s ním nic neudělalo.

Otáčel jsem hlavou a prohlížel si celou místnost. Byla moderně zařízená a v každém růžku byl modrý neonový pruh. Vzbuzovalo to tak uklidňující atmosféru… Když jsem odtrhl oči od dřevěného obložení a bodových světel zabudovaných vně, měla Bella zavřené oči. Vypadala jako by spala. Na rtech jí pohrával lenivý úsměv. Hrudník se jí zdouval pravidelnými nádechy a já zoufale sledoval lem ručníku, na který byl s každým nádechem kladem větší nápor.

Raději jsem od té nádhery odtrhl oči a znovu se zadíval na obložení. Že by kanadská borovice? Podle letokr… Ne, nejde na ni nemyslet.

„Tak tohle bych mohla mít pořád,“ zamumlala Bella pořád se zavřenýma očima a vytrhla mě tak z mého vnitřního rozbroje.

Trochu jsem si oddychl. „Můžeme saunu postavit i u nás,“ navrhl jsem. Jen přikývla hlavou, ale pak se zamračila.

„Ale Emmett tam smět nebude,“ zasmála se a rukou si otřela lehkou vrstvu potu z čela.

„… s Rosalií,“ přisadil jsem si taky. Bylo mi totiž hned jasné, co by v sauně ti dva dělali. Oba jsme se smáli a pak i smích odezněl do ticha. Vzduch v místnosti plně zaplnila Bellina překrásná vůně. Vlhký vzduch ji několikrát znásobil a já si ji užíval. Přímo jsem si v ní liboval. Znamenalo to totiž, že je tu se mnou a to pro mě bylo ze všeho nejdůležitější.

Zadíval jsem se na ni a pohled od lemu ručníku putoval až k její dlani. Pocítil jsem silnou touhu se jí dotknout. Natáhl jsem ruku a váhavě ji pohladil po paži až k spodní straně zápěstí. Pousmála se. Její kůže byla teplá a lehce orosená, jak její tělo reagovalo na horko kolem.

„Je to moc příjemné,“ zašeptala, možná trošku rozpačitě. Pohladil bych ji znovu a znovu, ale nevěděl jsem, co až si můžu dovolit. Zkusil jsem štěstí a naklonil se k ní blíž. Jedna část mého mozku stále sledovala nádechy se vzdouvajíc ručník. Prsty jsem jí přejel po krku, kde jí krev splašeně tepala. Naklonil jsem se ještě víc a rty jemně přejel po místě, kde před chvílí byl můj prst. Pokud jsem si myslel, že její srdce bije na plné obrátky, mýlil jsem se. Teď se rozkmitalo neuvěřitelnou rychlostí.

Něžně jsem polibky zahrnoval její krk směrem k bradě. Unikl jí slabý vzdech. Rozechvělou rukou mi kreslila kroužky v loketní jamce. Ten dotek uvnitř mě rozléval jakési teplo. Bylo to příjemné.

Rty jsem pátral po rozpálených tvářích a nevýslovně se těšil, až se dotknu těch červených horoucích rtů. Trošku jsem se odtáhl a s potěšením sledoval její najednou zakaboněný obličej. Natáhla ruce, které mi spojila za krkem. Zacítil jsem slabý tlak a v duchu se zasmál její roztomilé snaze. Nechal jsem se stáhnout až k ní a pak už jen vnímal její téměř hořící rty na mém krku.

Mým tělem projíždělo mravenčení a soustředilo se do jednoho místa. Teplo jejího přerývavého dechu mi doléhalo na kůži. Náhle uvěznila můj obličej ve svých křehkých dlaních. Dívala se mi do očí a s lehkým pousmáním mi palci přejela po lících. Naklonila se blíž ke mně, zavřela oči a vychutnávala si to všudypřítomné napětí mezi námi.

Pak už jsem vnímal jen její rty nabité vášní na těch svých, zpočátku zaskočených. Rychle jsem se vzpamatoval a plně se zapojil do té vášnivé hry. Cítil jsem, jak začalo být její tělo netrpělivé. Krev pod její, v tomto světle téměř průsvitnou, pokožkou splašeně tepala.

„Tohle je šílenství,“ zasténal jsem, když její neposedná ruka přejela po mém břiše.

„Krásné,“ vydechla a mně její dech znovu zatemnil mozek. Vyhledal jsem její rty a sám sobě nadával, že jsem tak slabý. Moje ruce jsem však zatím ovládal. Něžně jsem jí jimi přejížděl po krku a obličeji. Ona tak ostýchavá nebyla. Cítil jsem ji všude… na břiše, zádech, ramenou. Snažila si mě přitáhnout blíž. Chtěl jsem ji tak jako nikdy. Její teplé tělo, jako by přímo volalo po mých chladivých dotycích. Toužil jsem se jí dotýkat.

Dál už jsem to nevydržel a s prudkým škubnutím ji stáhl na sebe. Překvapeně zalapala po dechu, ale tvář měla jasnou, evidentně potěšena mou náhlou odezvou. Pevně se ke mně přitiskla a úplně mě tím odzbrojila… Dělila nás jen tenká vrstva bílé látky.

Jednu ruku jsem jí položil na bedra a držel ji pevně u sebe. Druhá zatím zabloudila do jejích hebkých vlasů. Líbal jsem ji nenasytně dál a pomalu si přestával uvědomovat, co vůbec dělám. Levá ruka jí sjela po zádech ještě níž a já si zděšeně uvědomil, že dolů neputuje sama…

 

<< Ajjinka >>

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Twilly

6)  Twilly (14.02.2012 17:05)

Tak tahle pepřenka už má k cukrkandlu daleko, to si piš... mmch, v úvodu, kdyby mně tohle někdo dělal, tak se na něj už dáááááávno vyprdnu a fláknu mu jednu mezi oči - kámen-nekámen ... ale zase na druhé straně, přišla bych o závěr, co?

Janeba

5)  Janeba (08.12.2011 11:51)

Ježkovy zrakany, Ajji, chceš mě zabít??? Nemělo by tam být omezení a upozornění ... nečíst v poledne a bez dosahu chlazení nebo partnera???
Děkuji!!!

Paja

4)  Paja (07.11.2011 10:42)

Ááááááááááááááááá, íííííííííííííííííík

Ree

3)  Ree (20.06.2010 14:56)

Ehe? Děláš si ze mě srandu, Ajjo?! Ještě jednou mi zkusíš říct, že mám hrozné konce!!!

ambra

2)  ambra (19.06.2010 13:04)

Cože?!?!?!?!?!?!?!?! Nechceš po mně, abych Ti tu teď dlouze rozepisovala, jak je to nádherný, něžný, romantický a přitom vášnivý - dokonalá směs toho všeho!!! Běžím dál!!!

Karolka

1)  Karolka (12.06.2010 10:33)

OMG... He? Zknhfmtn... Ech... Tssssssssssssssss... huí huí huí...

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek