Sekce

Galerie

/gallery/Beautiful Evil- perex2.jpg

Edward a Bella si užívají. Charlie si neužívá.

5. kapitola

„Edwarde! To stačí,“ křičela na mě Bella hlasem roztřeseným od smíchu. V obličeji byla celá rudá a stále nabírala sytější barvu… Ležela na posteli a já seděl obkročmo na ní, samozřejmě tak, abych jí neublížil. Jednou rukou jsem jí držel ruce u hlavy a tou druhou ji lechtal na bocích.

Svíjela se pod mým dotekem, jak jen jí to nedostatek prostoru umožňoval.

„Edwarde, prosím!“ prosila a stěží popadala dech.

Naklonil jsem se, abych jí lépe viděl do obličeje. „Tak to odvolej,“ řekl jsem pobaveně, byla vážně legrační. Čekal jsem na její reakci.

Bojovně vysunula bradu a v očích se jí objevilo odhodlání. Zavrtěla hlavou.

Jak chce, má to mít. Já mám času dost. Pokřiveně jsem se pousmál a začal ji znovu lechtat. V rukou jsem cítil slabý odpor, jak se dál vzpouzela. Zuřivě mlela hlavou ze strany na stranu a hlasitě se smála, občas se jí hlas zadrhl nedostatkem kyslíku.

„D-Dob-b-ř-ř-e!“ dostala ze sebe s velkými obtížemi. Přestal jsem ji lechtat a znovu se zadíval do její tváře. Zhluboka se nadechla a pak se poraženě zašklebila. „Dobře, odvolávám,“ procedila neochotně. Vítězně jsem se usmál a naklonil se k ní, abych ji políbil.

Ale ona natočila hlavu ke straně a vyhnula se tak mým rtům. Zamračil jsem se a pustil její ruce, které si hned umanutě založila na prsou. Narovnal jsem se a pořád zamračeně se na ni podíval. Vyplázla na mě jazyk.

„Jsem uražená,“ vysvětlila a odvrátila ode mě pohled.

Uražená? Co jsem zase provedl? Povzdechl jsem si. Je tahle paličatá holka vůbec normální? Odpověď jsem samozřejmě znal. Není.

Rychlým pohybem jsem se přetočil a lehl si vedle ní. Opřel jsem se o loket a díval se jí do tváře, kterou se ode mě mermomocí snažila odvrátit. Natáhl jsem ruku a dlaní si přidržel její obličej tak, aby se mi musela dívat do očí… Její oči však dál neochotně těkaly někam jinam.

„Bello,“ zkusil jsem to jinak, „mohla bys mi prosím prozradit, proč ses urazila?“ zeptal jsem se něžně a snažil se skrýt své pobavení.

„E-e,“ zněla její odpověď. To si vážně myslí, že mě takhle odbyde? Copak mě vůbec nezná?

Palcem jsem jí lehce přejel po tváři. Trochu přivřela oči, ale pak jako by si uvědomila, co udělala, oči dokořán otevřela a snažila se mě jimi probodnout. V duchu jsem se zasmál jejímu snažení.

Přiblížil jsem svůj obličej k jejímu a vyčkával. Reakce se dostavila přesně, jak jsem očekával. Její srdce ji vždy prozradilo. Vypadala, jako by si právě uvědomila přesně to samé, co já, ale jí se to na rozdíl ode mě nelíbilo. Usmál jsem se a nosem se letmo, skoro smířlivě, dotkl toho jejího. Cítil jsem slabý tlak, jak se snažila odtáhnout. Uchechtl jsem se a rty jí jemně přejel po těch jejích pootevřených.

Pak už jsem jen samolibě sledoval, jak natáhla ruce a ovinula mi je kolem krku. Líbala mě divoce a mě se to líbilo. Líbilo se mi cítit její boky na svém těle, jak se ke mně tiskla. Rukou jsem jí přejel po boku a lehce tím pohybem vyhrnul její tričko. Zavzdychala mi do úst a mnou projel nečekaný elektrický proud, který se nakonec usadil v mých rtech. Ty teď byly náruživější než kdy jindy.

„Edwarde,“ vydechla přerývavě, zrovna když mi rukou vjela pod tričko. Skoro se mi pod jejím horkým dotykem zatmělo před očima.

A pak jsem uslyšel brzdy… Charlie. Rychle vystoupil z auta, a jakmile uviděl mé auto stojící před příjezdovou cestou, zvedl hlavu a zadíval se do Bellina okna. Jako by snad mohl přes zatažené závěsy něco vidět. Jeho krok nabral na intenzitě a podle hlasitého dupání to v něm pěkně vřelo.

Odtrhl jsem se od Belly a nevšímal si jejího zmateného pohledu.

„Charlie.“ Tohle jedno slovo stačilo, aby se její srdce rozbušilo ještě větší rychlostí.

Svižně jsem přešel k houpacímu křeslu. Charlie se akorát začal potýkat s domovním zámkem, ale dnes mu to dělalo větší problémy než obvykle. Podíval jsem se na Bellu, která v předklonu ležela na posteli a něco pod ní hledala. Zpod ní vytáhla nějakou mikinu a začala si ji oblékat. Nechápavě jsem nadzvedl jedno obočí, ale ona nad tím jen spěšně zakroutila hlavou a natáhla ji na sebe.

Já tu holku přetrhnu! A jeho taky,“ hudroval Charlie v duchu a mě tak způsobil pobavený úsměv na tváři. Znovu jsem šlehl pohledem k Belle. Ta se teď snažila srovnat rozhrabanou postel. Vůbec jí to nešlo. Přeběhl jsem k ní a odstrčil ji stranou. Jedním rychlým pohybem jsem prostěradlo zdárně narovnal. Bella mezitím přešla k zrcadlu a snažila se uhladit rozlétané vlasy.

Charlie už dupal po schodech nahoru. Byl odhodlaný přerušit cokoliv, co se odehrávalo za dveřmi Bellina pokoje. Těsně před dveřmi, když už napřahoval ruku ke klice, se zarazil. Uvažoval, zda mu to vůbec stojí za to, aby nás načapal in flagranti.

Ucho naklonil blíž ke dveřím a zaposlouchal se. V té samé chvíli se Bella posadila na postel a ta hlasitě zavrzala. To bylo přesně to, co Charlieho vyburcovalo k tomu, aby rozrazil dveře. V nich však zůstal překvapeně stát, když si uvědomil, že mě a Bellu od sebe dělí několik nepřehlédnutelných metrů.

Uff,” oddychl si v duchu a rukou si otřel lehce orosené čelo.

„Ahoj, tati,“ pozdravila ho Bella, jako by se nechumelilo. „Potřebuješ něco?“ zeptala se mile a přehoupla si nohy ven z postele. Charlie byl tolik vyvedený z míry, že mu ani pomálu nedošlo, že Bella mluvila na něj.

Zkušenýma očima policisty pročesával pokoj. Sledoval zatažené závěsy, ustlanou postel a nakonec znovu zabloudil k Belle sedící na ní. Tentokrát si okem otce prohlédl svoji dceru. Byla dostatečně oblečená, nebylo vidět nic, co by Cullen vidět nemohl, uvažoval a já se v duchu smál. Jak jemu, tak Belle, která ho měla evidentně dokonale přečteného. Potom pohledem střelil ke mně, až jsem se skoro lekl, že se směju nahlas. Navenek jsem však nedal nic znát.

„Pane,“ pokynul jsem hlavou na pozdrav. Charlie jen zběžně pokýval hlavou.

„Tati?“ oslovila ho Bella opatrně.

Charlie sebou trhl. „Ne, ne. Nic nepotřebuju. Jen jsem vás chtěl pozdravit,“ vymluvil se a pokusil se o úsměv. To bych mu teda ani za mák nezbaštil.

„Fajn,“ kuňkla Bella a vyšvihla se na nohy. „Je dobře, že jdeš. Právě jsem chtěla připravit večeři. Dal by sis něco speciálního?“

Charlie se ani nezamyslel a už odpovídal. „Cokoliv, Bells.“ Nejradši by se vytratil, tahle situace mu přišla neuvěřitelně trapná. Vykročil ke dveřím, ale ještě ke mně nezapomněl hodit opatrný pohled, který říkal – ‚Dotkneš se jí a uvidíš’. Vyšel ze dveří a neochotně je za sebou zavřel.

Otočil jsem se tváří k Belle a střetl se s jejím úlevným pohledem. Chvíli jsme zůstali oba jen tak stát, zaklesnutí do očí toho druhého… a pak jsme vyprskli smíchy. Došel jsem k ní a něžně ji objal. Zabořil jsem obličej do jejích vlasů a zhluboka vdechl její vůni. V krku jsem i tak měl oheň, ale užíval jsem si ho. On byl důkazem toho, že je tu se mnou. Přivinul jsem si ji blíž k sobě a rukama jí přejížděl po zádech.

Otřásla se a víc se ke mně přitiskla. „Miluju tě,“ zašeptala. Usmál jsem se. „I když mě občas štveš,“ dodala po chvilce a zasmála se.

Odtáhl jsem se. „Jdi radši vařit,“ řekl jsem pobaveně a rozcuchal ji. Chtěla do mě šťouchnout, ale než to stačila udělat, zablokoval jsem jí ruce a prudce přirazil rty na její. „Maž,“ pobídl jsem ji a strkal ji před sebou ke dveřím. Něco si pro sebe tiše mručela, ale jakmile uslyšela z obýváku zvuk televize, zmlkla.

Poslušně sešla dolů a přes obývací pokoj přešla do kuchyně. Charlie seděl na gauči a sledoval nějaký basketbalový zápas. Po očku po nás neustále pokukoval a myslel si, že je nenápadný. Opak byl však pravdou.

Nyní přede mnou stálo těžké rozhodnutí. Pomáhat Belle v kuchyni a čuchat tak ty odporně vypadající věci zblízka, anebo se posadil k Charliemu. Jídlo naštěstí nemělo služební zbraň zavěšenou u botníku a neházelo po mě nevraživé pohledy. Proto jsem se vydal za Bellou, která akorát něco rvala z mrazáku.

Přišel jsem až k ní a jedním pohybem vytrhl krabici s mraženými hamburgery ven. Hodil jsem je na linku a Bella se na mě děkovně usmála.

„Co dnes budeme vařit?“ zeptal jsem se zvědavě a zašklebil se na zmražený balík.

„Nevím jak ty, ale já budu dělat hamburgery. Ovšem,“ začala provokativně, „pokud bys teda neskočil pro něco do lesa. Mmm… taková puma na smetaně,“ zasnila se a přivřela labužnicky oči. Zakoulel jsem očima a vzal do ruky nůž.

„Kde začneme?“

„Hmm,“ zamručela a sáhla někam za sebe… Najednou se mi kolem pasu obmotaly její ruce, na zádech jsem ucítil její pevné tělo. Zavřel jsem oči a plně se soustředil. „Charlie je hned vedle, Charlie je hned vedle,“ opakoval jsem si.

Pak jsem si všiml, co dělá. Uvazovala mi kolem pasu zástěru. Uchechtl jsem se… Ani po tom, co jsem měl zástěru zašněrovanou, její ruce mé tělo neopustily. Sunula je po mých bocích, přejela po pažích až k ramenům, na které trochu zatlačila.

„Důležité je správné držení těla, pane Cullene,“ zašeptala mi vyzývavě do ucha. Musela stát na špičkách, aby to zvládla. Na sucho jsem polkl a schválně ještě víc vypnul ramena.

„Moc dobře,“ vydechla mi u ucha. Rukou teď hladila tu mou, v které jsem držel nůž. „A teď,“ rukou mi sjela až k zápěstí, „to nakrájíme.“ Prudce jsem vydechl, jak se její tělo otřelo o mé, když se přesouvala vedle mě.

Mozek mi najednou fungoval hrozně pomalu. Poslušně jsem během několika vteřin nakrájel brambory na kousky a netrpělivě čekal na další pokyny.

„Ták,“ zamumlala pochvalně. Najednou se sklonila dolů, sáhla do jedné ze skříněk a vytáhla hrnec. Nenarovnala se hned. Jen natáhla ruku a položila hrnec nahoru. Potom mi oběma rukama přejela po stranách nohou a jela výš, až k bokům. Musel jsem se chytit okraje kuchyňské linky. Byl to skoro reflex.

Zavřel jsem oči a zrychleně dýchal. Když jsem je znovu otevřel, pohlédl jsem do těch jejích plných jisker.

Položila mi dlaň na tvář a jemně se usmála. „Děkuju,“ zamumlala a významně se podívala do obýváku, kde televize právě ztichla. Se zklamaným výrazem se vymanila z obležení mého těla a začala rozbalovat krabici s hamburgery. Já si šel raději sednout.

Bella začala dělat něco u kamen a za chvíli se ozvalo hlasité prskání, jak ještě zmrzlé kusy masa hodila na pánev… Mezitím se do kuchyně přišoural Charlie, pořád vypadal nabručeně, a jakmile promluvil, bylo víc než jasné, že nabručený doopravdy je.

„Ty dnes zůstaneš na večeři, Edwarde?“ zeptal se kysele. Byl si až moc jistý tím, že tu déle nezůstanu. Nerozhodně jsem se podíval na hamburgery na pánvi, vypadaly vážně nechutně. Znovu jsem se podíval na Charlieho. Jakmile jsem uviděl jeho jistojistý výraz, zatvrdil jsem se.

„Zůstanu,“ usmál jsem se na něj, „pokud vám to samozřejmě nebude vadit,“ dodal jsem. Charlie střelil pohledem na Bellu, která ho musela pohledem uzemnit, jelikož se na mě nabručeně podíval a kývl.

To jsem se zase do něčeho připletl. Bella však vypadala nadmíru spokojeně. Při vaření se usmívala a občas si vesele poklepala nohou.

„Jak se má Carlisle? Dlouho jsem ho neviděl,“ přerušil ticho Charlie.

„Carlisle se má dobře, s Esme akorát plánují společnou dovolenou,“ odpověděl jsem mu klidným hlasem.

„To je hezké. V nemocnici tráví hodně času,“ zamručel si pod vousy.

Od sporáku se ozvalo seškrabávání jídla na talíř. Otočil jsem se. „Nechceš pomoct?“ zeptal jsem se Belly a už se chystal zvednout.

„Ne, ne. Už to mám,“ usmála se na mě. S menšími potížemi vzala do rukou všechny 3 talíře, postavila je na stůl a posadila se na židli vedle mě. „Dobrou chuť,“ popřála a ke mně hodila soucitný pohled.

No co, Edwarde, můžeš si za to sám, řekl jsem si kysele. Znechuceně jsem se podíval na jídlo a v duchu děkoval Belle, že mi nandala jen malinko. Vidličkou jsem se přehraboval v bramborech. Chvilku byly na levé straně, chvíli na pravé, vždy do řádků srovnané.

Charlie si odkašlal. „Nechutná ti?“

„Ne, samozřejmě, že chutná. Je to moc dobré, Bello,“ mrkl jsem na ni. „Jen nemám moc hlad.“

Dál už to naštěstí Charlie nekomentoval, a jakmile dojedl, odešel zpátky do obýváku a mně se neskutečně ulevilo. Znechuceně jsem od sebe odstrčil talíř co nejdál.

Bella byla v tu chvíli u mě a sedala si mi do náruče. Přitáhl jsem si ji k sobě, ruce mi obtočila kolem krku a zadívala se mi do očí. „Promiň,“ zamumlala, „dnes neměl svůj den,“ omlouvala Charlieho. Jen jsem se shovívavě usmál.

„Chutnalo ti aspoň?“ zabrblala a přemáhala smích. Zašklebil jsem se. Vzala to jako odpověď a rozesmála se. Umlčel jsem ji polibkem. Hmm. Tohle byla jiná. Mohl bych ji líbat pořád, v jednom kuse… nedělat nic jiného.

„Budu muset jít,“ zašeptal jsem přerývavě, když jsem ji nechal nadechnout.

Trošku posmutněla. „Přijdeš ještě?“ Tvář jí zahořela nadějí, prstem jsem jí přejel po lícní kosti, na kterou jsem ji posléze políbil.

„Když budeš chtít,“ vydechl jsem. Slastně přivřela oči, pousmála se a hlavu si opřela o mou hruď.

„Vždycky budu.“

 

<< Ajjinka >>

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Twilly

7)  Twilly (14.02.2012 16:30)

Hele hele hele... ta slaďarina je krapet opepřená ... doooobrýýýý

Janeba

6)  Janeba (08.12.2011 11:16)

Ajjinko, jsem moc ráda, že jsem se tak dobře rozhodla! Nejen, že se culím od ucha k uchu, ale navrch je mi krásně!!!
Děkuji!!!

Paja

5)  Paja (07.11.2011 10:31)

Ještě, že je Edward upír s nadzvukovou rychlostí ve výbavě, to by se jinak Charlie hoodně divil, co to tam ty dva vyváděli Náčelník Swan měl dnes tedy opravdu blbou náladu. Edward u večeře, hihi, to musel být pohled

Ree

4)  Ree (20.06.2010 14:35)

Chudák Charlie :D On za to vlastně ani nemůže. Vždyť je to jeho jediná dcera. A je to policajt, zná hodně případů... no, to je fuk :D Ale bylo to úžasné

ambra

3)  ambra (19.06.2010 11:34)

Áááááách! To je zase nálož!Charlie jako pouhý prostředek ke zvýšení erotického napětí:D :D :D . No a vaření... ééééééééé... , pomalu se dostávám do fáze íííííááááá:D :D

Karolka

2)  Karolka (12.06.2010 10:20)

Nevýhodou tmavého pozadí je fakt, že se v něm člověk může vidět. No, to bys nevěřila. Vypadám, že jsem dostala vycházky z blázince. To už ani není úsměv...
To byla krááása!!!

Nebraska

1)  Nebraska (04.06.2010 08:25)

Chudák Charlie, já ho mám fakt ráda, a on je vždycky za takovýho troubu

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still