Sekce

Galerie

/gallery/Až za hrob.jpg

Bellu setkání příšerně vyděsí. Podvědomě cítí, že se něco okolo děje, ale stále jí to nedává smysl. Její rozum to odmítá, dokud se o tom nepřesvědčí na vlastní oči...

 

8. část

 Bella běžela dokud nedoběhla ke svému bytu. Teprve až za zamčenými dveřmi se vyčerpaně opřela o zeď. Srdce jí ještě divoce tlouklo. Cítila i slyšela jeho zběsilé údery. Ten muž byl hrozně zvláštní. To jak se k ní choval, jeho slova, ten jeho upřený zoufalý pohled.

Musel být šílený. Čím více si to však nyní v klidu přehrávala, začínala mít zvláštní pocit. Ten pohled, jako by ji znal, chladná kůže a stisk tak pevný, jako by se opírala do žulového kamene. Do vědomí jí stále neodbytněji pronikala myšlenka, zda to byl vůbec člověk. Nejprve ji okamžitě zavrhla, ale ona se jí stále neodbytněji prodírala do mysli. Podvědomě cítila, že je to pravda. Ať byl ten muž kdokoliv, nemohl to být obyčejný člověk. Nevěděla, kde tu jistotu bere, ale věděla to naprosto jistě.

Taška s nákupem jí vyklouzla z rukou. Hlasitě dopadla na podlahu u jejích nohou. Automaticky se k ní sklonila. Mysl měla plnou zmatených myšlenek. Uháněly jí myslí, že si vůbec nevšímala, co dělá. Náhle bolestně sykla a vyškubla ruku z tašky z níž vybírala poničený nákup. Něco se v ní rozbilo a Belle po dlani stékala krev.

„Sakra,” sykla při pohledu na ošklivou ránu. Moc to ani nebolelo, ale nevypadalo to hezky, spíše na pěkných pár stehů.

Konečně měla ale příležitost odpoutat myšlenky od toho divného muže.

Strčila ruku pod tekoucí kohoutek a pozorovala, jak voda smíchaná s krví stéká do odpadu. Moc často se jí nestávalo, aby se zranila, přesto byla naprosto klidná. Vytáhla ruku a prohlížela si ránu. Už nevypadala vůbec tak hrozně jako předtím. Nejhorší na tom byla asi ta krev.

Úlevně došla ke staré lékárničce, která tu byla ještě po předchozích nájemnících a vytáhla obvaz. Jednou rukou roztrhla papírový obal a chtěla si začít provizorně ovazovat ruku. Její pohyb však zamrzl. Zůstala nevěřícně hledět na svou ruku, na ránu, která byla mělká a krásně růžová, jak se hojila.

Stála tam a sledovala, jak se jí ruka zaceluje přímo před očima. Trvalo to snad jen pár minut a zůstala jí pouze slabě viditelná jizva, která se také rychle ztrácela.

„Co, co to proboha je?!” hlesla. Věděla, že to není normální. Tohle by normálně lidské tělo nemělo zvládnout. Lidské...

Ten muž také nebyl člověk. Co je vlastně ona zač?

Pomalu došla k zrcadlu a zahleděla se do své tváře. Byla stále stejná. Stejný nos, rty i oči. Stejná světlá pleť a kaštanové vlasy, které jí rámovaly tvář. Vše tak jak mělo být, vše stejné - stejné posledních deset let.

Za tu celou dobu se nezměnila ani o trochu. Nebyla člověk stejně jako on. Znovu si vybavila jeho tvář. Snažila si vybavit každou podrobnost, které si na něm všimla. Mysl jí však bláznivě probleskovala něco jiného. Jeho tvář, ale jiná. Nebyly to vzpomínky z dneška. Ne. Byl to on, ale vpadal jinak.

 

Viděla ho sedět naproti sobě. Pozoroval ji upřeným pohledem a na rtech mu pohrával pokřivený úsměv. Myslel si, že o tom ona neví...

Podával jí propisku. Hezkou s jemnými ornamenty...

Stáli před krásným domem a vykročili po vyšlapané cestičce k lesu. Tvářil se šťastně a ona také, byla ráda, že je s ní...

 

Vyjekla.

Před očima se jí objevila příšerná scéna. Bojoval se zuřivým pohledem s dalším mužem, zatím co třetí se blížil k ní. Měla strach, hrozný strach...

Utíkala a srdce jí bušilo, přesto ji něco donutilo se zastavit a obrátit. Viděla ho, jak leží na zemi a drží pod sebou dva další, kteří se zuřivě zmítali v touze vrhout se za ní...

Hleděla na přední masku nákladního auta, které jelo přímo na ni. Věděla, že nemůže jinak, že je to jediná možnost, jak se konečně osvobodit. Okolo ní se rozlehl příšerný bolestný výkřik. Ten hlas jí zněl povědomě...

 

Stál tam na chodníku a upíral na ni zoufalý a zároveň něžný pohled.

„Neodcházej, znova už ne. Miluju tě.”

 

Sesunula se k zemi.

„Proboha!” vzlykla a zakryla si tvář. Mezi prsty jí stékaly slzy.

 

>>

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

10)  Jalle (30.08.2012 17:30)

každá kapitola je iná

Twilly

9)  Twilly (31.01.2011 21:24)

Překrásný smysl pro dramatično, holka, chválím a tleskám ... málem jsem chrochtala blahem u téhle kapitolky ... jdu dál

Alrobell

8)  Alrobell (17.07.2010 09:21)

Texie, začíná to být silné kafe (myšleno v dobrém). Jen jsem zvědavá, koho při čtení jako prvníko klepne pepka...

Je to hodně napínavé!

Hanetka

7)  Hanetka (27.06.2010 23:54)

Proč mám pořád dojem, že je ještě naděje na happyend? No vážně jsem zvědavá, kolikrát ji ještě necháš umřít, chudinku malou.

6)  Leni (27.06.2010 23:40)

Dojemné. Takže, co teď? Vyhledá ho, aby vše zjistila?

5)  hellokitty (27.06.2010 16:22)

Lenka

4)  Lenka (27.06.2010 16:01)

Texie jsi skvělá. Tahle povídka je úžasná.

sakraprace

3)  sakraprace (27.06.2010 12:53)

Nádherné, chudák Bella. Několikrát zemře a pokaždé si nejspíš nic nepamatuje.:'-( Snad najde nějaké odpovědi aniž by u toho umřela. Doufám, že ji stejně Edward sleduje a ona najde ty odpovědi u něj.

2)   (27.06.2010 12:49)

Další supr dílek, tentokrát dokonce i bez ztrát na životech :) *thumbs up*

Ewik

1)  Ewik (27.06.2010 10:16)

Moc krásně napsané.
Doufám, že Edwarda vyhledá i když snad to nebude další sad end:'-(

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek