Sekce

Galerie

/gallery/Až za hrob.jpg

Tato povídka je trošku netradiční a vhodná raději až od 15 let. Vypráví o Edwardovi a Belle, která je hodně plachá a ostatních se straní. Přesto si k sobě však nakonec najdou cestu. Jenže osud má někdy jiné plány, bere i to nejcennější...

 

Prolog

Třída byla ztichlá a rozléhalo se po ní jen šustění propisek o papír. Všichni se pilně věnovali testu a profesor po nich přísně přejížděl pohledem. Jen jeden byl výjimkou.

Edward seděl až v úplně poslední lavici u okna a sledoval dívku o pár lavic dál, jež se plně soustředila na vyplňování testu. Na čele se jí objevila vráska jak si snažila urputně vzpomenout. Měl neodolatelnou chuť po ní přejet prsty. S hlavou skloněnou ji nenápadně pozoroval. Naprosto jej fascinovala. Nevěděl v čem přesně je jiná. Byly to jen drobnosti, kterých si na ní všímal, ale dohromady tvořili tu neskutečnou bytost, na kterou nedokázal přestat myslet.

Přistěhoval se s rodinou před dvěma měsíci. Vybrali si tohle místo kvůli počasí. Jen málokdy zde zasvítilo slunce. Většinou bylo skryté za hustými mračny. Forks byl pro ně prostě ideální. Nemuseli se zde příliš omezovat.

 

 


1. část

Bydleli jsme tu už párkrát před tím a tak jsem nečekal žádná překvapení. Jedno se však opravdu konalo a to v podobě Belly Loganové. Od prvního pohledu na ni jsem cítil, jak mě na ní něco vábí. Stále častěji jsem se přistihl, jak na ni nepokrytě civím. Pozoroval jsem její prsty, jak si nepřítomně hrají s tužkou, jak si okusuje rty, lesk v očích, když ji něco rozesmálo a její smích... Ten zvuk uvnitř mě něco rozezněl vždy, když jsem jej zaslechl.

Emmett si ze mě dělal legraci, že jsem se konečně zamiloval a přitom s ní ještě nepronesl víc jek pět slov a pokud to bude tímhle tempem pokračovat, tak ji na naše první rande budu vyzvedávat z domova důchodců.

Měl pravdu, ale já jsem ani nevěděl jak bych se k ní měl chovat, co jí říct. S ostatními by to nebyl problém, ale u ní ano. Stačilo by mi nahlédnout do jejich mysli abych věděl, o čem s nimi mluvit, co si myslí... U Belly jsem však neslyšel nic. Ani jedinou myšlenku, slovíčko, pocit...

Byla prostě jedinečná, ale sama si to o sobě určitě nemyslela. Chovala se samotářsky a ačkoliv se k ostatním chovala vždy mile, raději zůstávala v ústraní. Prvních pár týdnů jsem vyhledával každou myšlenku o ní. Někdy na ni zavedl i řeč, abych o ní zjistil co nejvíce, ale přesto pro mě byla hádankou.

Isabella Loganová, osmnáctiletá dívka, která se do Forks přistěhovala před necelým rokem. Přijela sem sama, bez rodičů, kteří už zemřeli. Sebou měla jen jedinou krabici věcí a od svého příjezdu se o sebe starala sama. Pracovala ve zdejší knihovně a tam si vydělávala na studium i vše ostatní.

To vše jsem o ní zjistil během pár dní, ale jaká doopravdy byla? Nedokázal jsem se v ní vyznat.


Hodina a tím i škola pro dnešek skončila. Třída náhle ožila. Všude se ozývalo vrzání židlí a rozebírání testu, jak se to komu povedlo napsat. V klidu jsem si posbíral věci a vyrazil mezi posledními ze třídy. Jak jsem tak kráčel uličkou mezi lavicemi. Zahlédl jsem tam něco ležet. Okamžitě jsem se shýbl pro propisku ležící na zemi.

Přejel jsem prstem po ozdobné kresbě na ní. Snad týden jsem sledoval, jak si s ní při hodinách Bella pohrává mezi prsty. A teď byla moje. Měl jsem alespoň něco jejího. Dal jsem si ji do kapsy a konečně vyšel z třídy.

Na rtech mi pohrával úsměv a myšlenkami jsem byl úplně jinde, takže zvuk kroků jsem zaregistroval už pozdě. Z poza rohu do mě někdo silně vrazil. Okolo mě se rozvlnily kaštanové vlasy a rozvířily tak krásnou vůni.

Automaticky mi ruce vyrazily vzhůru a chytil tak Bellu než mohla spadnout. Zůstal jsem jako socha stát s shlížet dolů na ni. Musela běžet, protože do mě vrazila hodně silně a v první chvíli byla trochu v šoku.

Překvapeně na mě vzhlédla, když si uvědomila, že stále stojí na nohou a okolo jejího pasu ji svírají cizí ruce. Ústa měla pootevřená a v očích zmatený výraz. Trvalo to snad tři vteřiny, než se vzpamatovala. Tři dlouhé krásné vteřiny, které jsem si mohl užívat její blízkost a pohled na ni.

Teprve pak prudce ustoupila vzad a po tváři se jí rozlil ruměnec. Nedobrovolně jsem ji pustila svěsil paže.

„Promiň... Něco jsem zapomněla...” ozval se její rozpačitý hlas. Pak se sklonila a začala sbírat knížky a sešity po zemi. Rychle jsem si klekl vedle ní a knížky jí začal podávat.

„Nic se nestalo,” usmál jsem se na ni. Nebylo to vůbec těžké, protože už jen její přítomnost ve mně probouzela naprosté štěstí.

Úsměv mi váhavě oplatila. Posbírali jsme všechny její věci a znovu vstali.

„Tak ještě jednou děkuji,” řekla a chtěla mě obejít. To se mi však vůbec nezamlouvalo. Chtěl jsem být ještě s ní, i kdybych pro to měl něco obětovat.

„Nezapomněla sis tohle?” vytáhl jsem z kapsy pero. Nechtěl jsem o něj přijít, ale pouhá věc ve v porovnání s časem s tráveným s ní prostě neměla šanci.

Překvapeně se na ni podívala a po tváři se jí rozlil úlevný úsměv.

„Našel jsem ji na zemi, jak jsem odcházel.”

„Moc díky, nosí mi štěstí,” usmála se a natáhla pro ni. Prsty mi nechtě přejela po těch mých a já cítil jak z těch jejích sálá teplo.

„Rádo se stalo,” zamumlal jsem a sledoval, jak můj nedávný poklad mizí v jejím penále. Nyní jsme měli už stejnou cestu. Vyrazila k východu a já vykročil vedle ní. Přemýšlel jsem o čem s ní mluvit, ale nic mě nenapadalo. Mlčeli jsme tedy celou cestu až na parkoviště před školou.

Šla docela rychle a vykročila směrem do centra.

„Jdeš do knihovny?” zeptal jsem se a konečně tak prolomil ticho mezi námi.

„Mmm, ano,” přikývla.

„Můžu tě svézt, jedu tím směrem.”

Nechtěl jsem už o ni přijít. Chtěl jsem ji pro sebe mít ještě alespoň o chviličku déle. Pohledem zatěkala mezi mým autem a směrem k centru, ale nakonec zakroutila hlavou.

„Ne, to je dobrý, ale ještě jednou děkuji.”

S těmi slovy vyrazila rychlým krokem pryč. Ještě hodnou chvíli jsem za ní hleděl. Spěchala do práce a odvoz by se jí určitě hodil. Ona si však ode všech udržovala odstup a já evidentně nebyl výjimkou.

 

>>

 

 

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Twilly

10)  Twilly (31.01.2011 16:20)

Snažím se umravnit... takže zkusím komentovat tak jak se sluší a patří, každou kapitolu!

Začátek??? Mnooo je jiný a vůbec ne špatný... jdu dál, holka :D

Regi

9)  Regi (05.10.2010 23:03)

Jééé... to bylo krásné. Jsem nadšená už jen z prvního dílku, co pak bude dál? Tvůj styl psaní mě nikdy neomrzí, co teprve tvé nápady...

Alrobell

8)  Alrobell (25.06.2010 20:42)

No tohle... celé jsem to zhtla a jsem ráde, že je toho zde nastřádáno více... Tak jdu čísti dál... vyoadá to hodně zajímavě!

Silvaren

7)  Silvaren (21.06.2010 14:31)

Jejda, to už je konec? Úplně mě to vtáhlo. Moc se mi to líbí.

sakraprace

6)  sakraprace (21.06.2010 07:50)

Moc hezký začátek, jsem zvědavá, co bude dál

Ewik

5)  Ewik (21.06.2010 01:15)

Krásný začátek, jsem zvědavá co se z toho vyklube

dorianna

4)  dorianna (20.06.2010 20:08)

moc pěkný začátek

Mili

3)  Mili (20.06.2010 15:07)

Nádhera, těším se, jak se to bude vyvíjet dál

Hanetka

2)  Hanetka (20.06.2010 14:25)

A tohle se mi moc líbí. Jen mě trochu straší to tvoje vyhrožování, že to nedopadne dobře... já mám šťastné konce ráda. Ale třeba se ho dočkám... ne?

Evelyn

1)  Evelyn (20.06.2010 13:31)

Velmi zajímavý začátek. Jsem moc zvědavá, jak se příběh bude vyvíjet a kdo vlastně takhle Bella je

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek