Sekce

Galerie

/gallery/Gothic_Edward_Bella_Request_by_Sand_Team_Fan.jpg

Charlie si svůj odchod od rodiny nenačasoval nejlíp. Belle je šestnáct a má co dělat sama se sebou. Na otce se zlobí, ale po roce se už nemůže vymlouvat a musí se smířit s tím, že stráví prázdniny u něj a jeho nové ženy.

Jenže Charlie se nějak zapomněl zmínit o tom, že vyženil syna. Syna, který na prázdniny rozhodně nikam neodjíždí...

 

Krátká předprázdninová oddychovka.

 

Bella

 

„Bello, neblázni, s tátou sis vždycky rozuměla, nemusíš o něj přijít jen proto, že…“ Máma hlasitě polkla. Ani po roce to nedokázala vyslovit.

„Jen proto, že nás opustil?“ napověděla jsem jí jedovatě. Na svou dávku jedu jsem měla nárok. Bylo mi šestnáct a ona se s ním za mými zády domluvila, jak budou vypadat moje letošní prázdniny. Jako by mi bylo pět. „Nerada ti to připomínám, mami, ale z toho ohniště, na kterým jsi půl roku pálila každou věc, která tu po něm zbyla, se ještě čoudí.“

„Jsem hysterka a emocionální troska a dávám ti mizernej příklad pro život,“ odrecitovala mechanicky. Mimochodem tátova slova.

„A on je vůl a pitomec a vůbec,“ zkusila jsem ji uchlácholit. Chabý pokus. Ani po tom všem se nám nedařilo najít něco, kvůli čemu bychom se na něj mohly pořádně vztekat. Teda kromě toho faktu, že se zamiloval do jiné ženy a odešel za ní na opačný konec Států.

„Nechci se s ním hádat, Bells,“ zkusila změnit taktiku. Hodná máma na mě obvykle zabírala líp než drsná máma. „Říkal, že mu máš poslat seznam knížek, které by sis chtěla o prázdninách přečíst, koupí ti je všechny.“

„Pořád ho to vyjde lacino,“ zasupěla jsem. „Normální otcové berou svoje dcery na nákupy do New Yorku nebo aspoň na Floridu. Já strávím dva měsíce v díře, kde považujou za zázrak čtyřiadvacet hodin bez deště. A ne, nezkoušej to na mě s novými kamarády,“ zvedla jsem ruce, když se s novou vehemencí nadechovala.

„Letenka už je koupená.“ Poslední argument. Po drsné a hodné mámě nastoupila máma praktik. Nejtěžší soupeř.

„Trvám na dvou výletech do Seattlu,“ zamračila jsem se. „A chci dvojnásobný kapesný. Teda kromě těch knížek.“ Když už úplatek, tak ať to stojí za to.

„A do lesa mě nedostane, ani kdybych si měla uříznout nohy!“ zavolala jsem za ní, když vystartovala směr telefon. „Pod kolenama to s dobrou pilkou zvládne i amatér!“

 

V Port Angeles pršelo. Překvápko.

„Nemůžu uvěřit, jak jsi vyrostla. Hrozně ti to sluší.“ Táta se snažil, ale trochu se zakoktával. Lichotky mu nikdy nešly. Jen další důkaz, že ho musela sbalit ta ženská. On v tom byl téměř jistě nevinně.

„Od posledně jsem vyrostla sedm milimetrů,“ zchladila jsem ho. „Ale jinak mě vážně těší, že se ti můj nový styl líbí.“

Máma na mě před odjezdem zatlačila, takže jsem nakonec síťované punčocháče vyměnila za obyčejné černé se vzorem pavučin, a černé korzetové minišaty za kraťasy a top s rolákem. Vynahradila jsem si to několika dalšími dlouhými řetízky s velkými kříži a bezprstými rukavicemi až k loktům. Ani táta si nemohl myslet, že se z tohohle během roku, kdy zmizel z Phoenixu, stala obvyklá móda.

„Abych pravdu řekl…“ Nedomluvil, ale na vteřinu jsem měla pocit, že se usmál.

„Co?“ vyštěkla jsem na něj.

„Já jen… tak trochu to dorazilo už i sem.“

„Jo?“ ušklíbla jsem se. „To, že si nějaký buran z buranova koupí černý tričko a nacvaká si do ucha kilo oceli neznamená, že je z něj najednou vyznavač gothic stylu!“

Znovu se usmál? Cítila jsem se podvedená. Tajně jsem doufala, že tátova snaha dostat mě do Forks znamená, že by se chtěl vrátit a neví, jak na to. Je zlomený a nešťastný a stydí se to přiznat. Já jsem tu od toho, abych mu po dvou měsících řekla, že se na to nemůžu koukat, tak ať si sbalí svůj kufr a maže se mnou domů. Ty jeho úsměvy do mojí představy zlomenýho a zostuzenýho chlapa vůbec nezapadaly.

„S tímhle,“ zvedla jsem nohu obutou do vysoké šněrovací kozačky na patnácticentimetrovém podpatku, „s tímhle se do bahna prostě nedá vyjít. A do lesa už vůbec ne,“ připomněla jsem mu jednu ze svých základních podmínek.

„Aha,“ zatvářil se potěšeně. „Proto se mi zdálo, že jsi vyrostla.“ Vážně zněl spokojeně. Kruci. Všechny moje představy se rozplývaly, a to jsme se sotva vymotali z letiště.

 

„Bello?“ Táta mi opatrně třásl ramenem. Usnula jsem? Zmateně jsem se rozhlídla. Vypadalo to, jako bychom zastavili uprostřed džungle. Až při podrobnějším průzkumu jsem za zuřivě zelenými větvemi stromů rozeznala pár domů.

„Jsme tady, Bello. Víš, nechtěl jsem to rozmazávat, vím, že jsi rozumná holka, ale…“ Věděla jsem, o co mě chce požádat. Neutrhni Elizabeth hlavu, neplivej jí do kafe, nezdůrazňuj neustále, jak je moje bývalá žena úžasná.

„Neutrhnu jí hlavu.“ Aspoň dokud mi nedá večeři.

„Nebudu jí plivat do kafe.“ Rozhodně ne před tebou.

„Nebudu neustále zdůrazňovat, jak je máma úžasná.“ Třikrát za hodinku by mohlo být tak akorát.

„Fajn.“ Úsměv, jak jinak. Však on tě, tatíčku, do konce prázdnin přejde.

 

Viděla jsem jejich svatební fotku, takže jsem věděla, že Elizabeth Swanová, dříve Cullenová, nevypadá špatně. Pokud se vám teda líbí takové ty otravně dokonalé blondýny s úsměvem, který si nejspíš nalepily na obličej těsně před maturiťákem, a pak se všichni báli upozornit je, že si ho zapomněly sundat.

„Ahoj, Bello, strašně ráda tě konečně poznávám. Vítej u nás a chovej se prosím jako doma.“

„Dík, fajn, jo. Takže můžu kouřit i v ložnici?“ Její úsměv se zmenšil sotva o dva milimetry, zato na schodech za jejími zády to zahučelo jako při natáčení béčkového sitcomu.

„Bello!“ Táta se pokusil o přísný tón, ale po roce vyšel ze cviku.

„Tak jo, tati,“ zvedla jsem smířlivě ruce, „jen v kuchyni, jako vždycky.“

Chechot na schodech přešel v hýkání. Mají psa? Nebo osla? Nebo křížence psa a osla?

„Bello!“ Táta postupně nacházel starou formu.

„Omlouvám se,“ ušklíbla jsem se směrem k paní Swanové číslo dvě. „Zůstanu u starýho systému.“

„Kdekoliv mimo dům?“ Dívala se na mě přimhouřenýma očima. Už se neusmívala.

„Tak nějak,“ trhla jsem rameny, až řetězy na mém krku zachrastěly.

„V tom případě by sis měla promluvit tady s Edwardem,“ kývla rukou směrem ke schodišti. „S odvykáním má bohaté zkušenosti.“

Na chodech to zadunělo a jejich domácí mazlík se konečně ukázal.

Měřil určitě přes sto osmdesát, byl děsně hubený a ani se nesnažil předstírat, že si mě neprohlíží od hlavy až k patě.

„Edward, můj syn,“ doplnila Elizabeth pro případ, že bych to nepochopila.

Obrátila jsem se k tátovi. „Syn? Po roce? To jste to vzali docela fofrem.“ Než se zmohl na vysvětlení, proč o nějakém pitomém Edwardovi v úzkých černých džínách, černém triku a s tunou oceli na krku, v uších a na zápěstích slyším poprvé, sehnula jsem se pro svou tašku a zamířila ke schodům.

„Předpokládám, že můj pokoj je v patře,“ houkla jsem přes rameno.

 

Když jsem konečně našla místnost, kterou očividně připravili pro mě – fialkový přehoz? Fialkové závěsy? Fialkový koberec? To jako vážně? – pečlivě jsem za sebou zamkla. Odhrnula jsem horní okraj fialkového přehozu, vytáhla zpod něj polštář ve fialkovém povlaku s nápisem lila – nejspíš pro případ, že bych byla barvoslepá – přitiskla si ho na obličej a zařvala do něj několik naprosto nefialkových slov.

Nejen, že strávím léto v zelené a mokré noční můře. Já strávím léto v blízkosti tátova nového dítěte, které si pořídil s Elizabeth v jednom balení a nějak se mi o tom zapomněl zmínit.

A navíc si ten zelenooký nazrzlý dárek zdarma hraje na gotika? Tátovy úsměvy cestou sem najednou dávaly smysl.

Odhodila jsem polštář, zvedla tašku a celý její obsah vysypala na postel. Černá se na fialkové vyjímala překvapivě dobře. Zuřivě jsem se tou hromadou přehrabovala, ale jediné, co mělo jinou barvu, bylo moje staré spací triko s vílou Ariel a sada kalhotek s obyvateli Stokorcového lesa. Máma žila v představě, že pořád miluju Kryštůfka Robina a já jí nechtěla brát iluze.

Nakonec jsem na sebe natáhla svoje jediné džíny a k tomu obyčejné tričko. Sice taky černé, ale tak seprané, že se při troše dobré vůle dalo považovat za šedé. Pak jsem s toaletní taškou vyrazila do koupelny, kde mě radostně přivítala nová sada fialkových osušek.

Odsunula jsem ji stranou, vytáhla odličovač a s povzdechem se začala dobývat ke své původní podobě.

 

 

 

Edward

 

Charlie se mě snažil varovat, ale já pitomec jsem doufal, že po roce už to snad nebude tak čerstvý. Bylo jasný, že s Beth si asi nesednou hned, ale říkal jsem si, že pro mě by to nemuselo být špatný. Pozornost, kterou jsem schytával jako jediný objekt Bethina zájmu, by se aspoň na kus prázdnin mohla rozložit mezi objekty dva.

Pět minut po Bellině příjezdu bylo jasný, že to neklapne. Dokázal jsem si představit, že s umanutostí, která jí šlehala z černě zmalovaných očí jako dva rozzuřený draci, dokáže tahle holka strávit celý prázdniny zavřená ve svým psychedelicky fialovým pokoji. Nebo je to tam všechno modrý? Nebyl jsem si jistej, co je to vlastně za šílenou barvu, ale Charlie tvrdil, že je to Bellina oblíbená. Jako důkaz vytáhl fotku, na který měla Bella podobně barevný triko. Charlieho ani nenapadlo, že by třeba Bellin vkus za posledních deset let prodělal nějakej vývoj.

„Edwarde, zajdi prosím pro Bellu. Večeře bude za pět minut.“ Zdálo se, že Beth už rozdýchala výkřiky, které se ještě před chvílí ozývaly z Belliny ložnice. Zněly sice tlumeně, ale do prdele s blondýnama a zrzavej zmetek byly nezaměnitelný.

Vydupal jsem do patra a zlehka klepnul na její dveře.

„Unesli mě mimozemšťani a nechali tu místo mě vražedné monstrum!“ ozvalo se zevnitř.

„Pokud je vražedné monstrum dokonalou kopií původní Belly, tak ten divný pocit zhruba uprostřed těla je hlad a řešíme ho dole v kuchyni asi za tři minuty!“ zařval jsem bez přemýšlení.

Dveře se otevřely tak prudce, až jsem zamžikal. Chvíli mi trvalo, než jsem ji zaregistroval. Najednou se zdála hrozně mrňavá, ale když jsem u postele s psycho přehozem zahlídnul její původní boty, došlo mi to. Teď byla bosá, vlasy, původně natužené do dlouhých a neskutečně rovných pramenů, si stáhla do culíku a převlíkla se do vcelku normálního oblečení. Hlavní změnu ale prodělal její obličej. Jako by ho teprve teď doopravdy měla.

Seklo jí to. Strašně moc.

Nadechl jsem se, abych jí to řekl – samozřejmě nějak tak, aby to vzala – ale skočila mi do toho, než jsem stihl říct první slovo.

„Jediná pitomá poznámka,“ zasyčela mi do obličeje – musela se při tom vytáhnout na špičky – „a vražedné monstrum povečeří přímo tady a právě teď.“ Aby svým slovům dodala váhu, vycenila na mě zuby, prudce mě odstrčila a bleskově seběhla dolů.

Díval jsem se za tím zuřivě rozhoupaným culíkem a zvažoval, jestli by se tyhle prázdniny daly ještě nějak zachránit, ale protože jsem zrovna netrpěl sebevražednými sklony, neviděl jsem to právě nadějně.

S povzdechem jsem se vydal do kuchyně.

Dřív, než vražedné monstrum zhltne Beth, Charlieho a hlavně ty skvělé kotlety.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

«   1 2

kala

7)  kala (21.05.2015 20:11)



Děkuju Ambři
Úžasné. Prosím si pokračování

Fanny

6)  Fanny (21.05.2015 19:57)

V první chvíli jsem si myslela, že nová manželka bude milá Sue a nový "bráška" Jake. Jsem "trochu" překvapená. A taky jsem nějak nepočítala s touhle.... Bellou? Ale jo, s culíkem a v džínách, už jsem jí její jméno věřila. :)
Za normálních okolností bych tuhle sestavu - Charlieho, Elizabeth, gotik Edwarda a "chameleon" Bellu - pod jednou střechou rozdýchávala horko těžko.
Ve tvém podání zbývá prostor projediná slova: Kdy bude další???
Protože u výčtu, co všechno v rámci vychované dcery nebude dělat, u nefialkových slov řvaných do polštáře, fialkového pokoje a vražedného monstra jsem prostě lehla smíchy pod stůl...

Anna43474

5)  Anna43474 (21.05.2015 19:54)

Dobře, pro tentokrát ti odpouštím B)

Jalle

4)  Jalle (21.05.2015 19:21)

Jé, toto je super prekvápko.
Bella má ale temperamnet. Na to nie som zvyknutá a páči sa mi to.
Len tak ďalej.

3)  iva (21.05.2015 18:54)

Táto Bella je nečakane skvelá :D :D super začiatok Ambra :) Ďakujem :*

2)  Niki (21.05.2015 18:37)

tý jo vypadá to docela drsně

1)  sihaja (21.05.2015 17:56)

Je to skvělý . "Vražedný monstrum" bude asi moje hodně oblíbený:) . Hlavně teď ve zkouškovém období.
Ale chtěla bych se tě ještě zeptat, jak to vypadá s další kapitolou k povídce Čas probuzení ? Přečetla jsem všechny kapitoly jedním dechem a moooc se těším na další...

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still