Sekce

Galerie

/gallery/okridl_srdce.jpg

Bella. Hm, co dodat. Trocha té domácí pohody a menší nehoda.

8. kapitola

„Ericu?“ zavolala jsem do domu a při shazování bot začichala ve vzduchu. Podle očekávání se vyklonil z kuchyně.

„Ahoj,“ usmál se na mě. Já se na něj na oplátku zaculila a kousala jsem se do jazyku, abych smíchy neprskala. Vypadal dobře, jako vždycky, ale celý ten jeho pokus o ležérní eleganci, totálně pohřbila babiččina zástěra s kreslenou brokolicí a kukuřičným klasem s očičky, jak tančí tango v kruhu z rajčat, paprik a všemožné jiné další zeleniny. O to humornější, že kukuřičný klas držel mezi zrníčky kvetoucí pažitku.

„Vaříš?“ zasípala jsem pracně a snažila se nemyslet na to, jak mu ty oranžové špagátky nejdou k pleti.

„Jó, fajn, tak si to dopřej,“ protočil oči. Jako na povel jsem vyprskla smíchy a musela se opřít o dveře. Chvilku se tvářil shovívavě, ale po chvilce se zamračil. „Fajn, to by snad už stačilo,“ zabrblal.

„Jo, promiň, ale tohle není zrovna tvůj styl,“ poukázala jsem na kontrast černého roláku a lehce oprané zástěry s tančící zeleninou a propálenou dírou kus nad pasem. Protestně zamával vařečkou, kterou držel v ruce a jedna špageta, co na ní doteď odevzdaně visela, se vznesla a ukázkovým obloučkem doletěla ke zdi, na kterou se přilípla. Oba jsme ji při jejím leteckém výkonu se zájmem sledovali. „Hm, budou těstoviny?“ zeptala jsem se už celkem zbytečně.

„Jo, večeře na oslavu,“ pousmál se a zmizel zase v kuchyni. Nechal mě stát v chodbě samotnou a lačnící po informacích. Doťapkala jsem rychle k němu.

„Co slavíme?“ zeptala jsem se nedočkavě. Otočil se a zamračil se na mé bosé nohy.

„Mazej si pro pantofle, nastydneš,“ pokáral mě. Zašklebila jsem se na jeho záda. „A neškleb se,“ dodal. Zasekla jsem se. Jak to věděl? Jasnovidec? Pak mě ale upoutal pohyb a já se podívala na okno, kde mi v odrazu mával. Kruci. Naschvál jsem na něj ještě vyplázla jazyk a pak si švihem vyrazila obout trepky.

„Už mi povíš, co slavíme?“ zeptala jsem se, když jsem se posadila na linku naproti němu a koukala, jak míchá něco báječně vonícího v hrnci. Vypadal skvěle, i přes tu šílenou zástěru, patřil do skupiny chlapů, kteří u plotny vypadali naprosto sexy. „Hm, fakt jsme příbuzní?“ zeptala jsem se pro jistotu a i já jsem slyšela v mém hlasu ten mrzutý podtón. Zasmál se.

„Jo, fakt jsme,“ přisvědčil.

„Kruci,“ hlesla jsem si jen pro sebe. „Fajn, tak po sté, co slavíme?“ Pořád rozesmátý se na mě otočil a nabídl mi na vařečce ochutnat jakousi červenou směs. Nejdřív jsem k tomu podezřívavě začichala, ale vonělo to božsky. Lehce jsem vařečku olízla. Mmmmm. Bože, to bylo dobré! „Mňam, kde ses to naučil?“ zeptala jsem se a pokoušela si líznout ještě jednou, zatím co mi vařečku zase bral.

„Od kamaráda, je to Ital,“ usmál se. A než jsem se stihla znovu zeptat, odpověděl mi na to nejdůležitější. „Slavíme můj úspěch na poli pracovním. Tedy přesněji, byl jsem se zeptat na stavbě na východě Notrh pole a řekli, že mě berou. Už se ti tu nebudu přiživovat,“ usmál se. Já se zamračila.

„Já si nemyslela, že se přiživuješ,“ bránila jsem se tomu nařčení.

„To já přece vím, na to jsi moc hodná,“ zamrkal na mě a znovu zamíchal cosi na pánvi. Lístky čehosi zeleného zaplavily kuchyň vůní. Hmm… bazalka.

„Ale rozhodně gratuluju,“ poblahopřála jsem mu a seskočila z linky, abych ho jednou rukou objala kolem pasu a druhou zvědavě nadzvedla pokličku. Klepl mě přes prsty.

„Jedeš! Radši prostři a zkus najít nějaké skleničky na víno,“ řekl přísně. Usmála jsem se a natáhla se do jedné z bočních skříněk. Vytáhla jsem dvě nepoužívané zaprášené sklínky. Nakrčil nos.

„Neboj, umyju je. Ale tady se holt na styl nikdy moc nehrálo,“ pokrčila jsem vesele rameny.

„Jo, já si všiml, ale rozhodně nehodlám tak dobré víno pít z hrnku na čaj,“ zabručel.

„Když to říkáš, já znalec nejsem.“

„Vím,“ zahučel. Z nějakého důvodu to znělo ještě dotčeněji, než to o těch hrncích.

…..

Když jsem se o hodinu později rozvalila do křesla s plným břichem a třetí sklenkou vína v ruce, cítila jsem se naprosto a úplně spokojená.

„Úžasná bašta,“ pochválila jsem ho asi po šestnácté. Eric protočil oči, ale usmál se. Sám byl usazený v křesle naproti a četl si knihu, kterou měl rozečtenou už včera. Odložila jsem sklenku na stoleček, rozhodnutá si taky chvíli číst. Pracně jsem se zvedla z ušáku a prohlížela si knihovnu. Jenže co si vzít? Neměla jsem chuť na nic náročného. Takže něco lehkého, trochu pohádkového. S úsměvem jsem zaklonila hlavu a podívala se do osmé řady vpravo u zdi. Se skřípotem jsem si přitáhla židli od stolu, abych na ni mohla vylézt.

„Nespadni,“ zahučel napjatě Eric. Mávla jsem nad tím rukou a natáhla se po vybraném svazku. Špičkou prstu jsem ho donutila povylézt z řady a nechala si ho spadnout do dlaní. Z vrchu jsem odfoukla tu trochu prachu. Měla bych to tu s prachovkou zase oběhnout.

Vesle jsem se usadila zpět a otevřela si na klíně svou oblíbenou pohádkovou knížku. Otáčela jsem velké stránky a se sklenkou v ruce se nad písmeny usmívala. „Co to máš?“ ozvalo se po chvíli zvědavě.

„Moji oblíbenou sbírku řeckých bájí,“ usmála jsme se a dál převracela listy, věděla jsem přesně kam mířím. Můj oblíbený romantický příběh. Byl lepší než prášky na spaní. Dokázal mě tak ukonejšit, že jsem sotva stačila dojít do postele a už jsem se vznášela ve snových výšinách. Teď jsem se ale začala mračit, to mi ji někdo vytrhl nebo co?

„Krucinál, Erosi kam ses vypařil?“ zabručela jsem vztekle. Eric se dusivě rozkašlal a prskal kolen sebe červené víno. Zírala jsem na něj. Držel se za krk a kulil oči.

„Jsi v pořádku?“ ptala jsem se s obavou.

„Chhhm, kchéé,“ zasípal a dál kašlal. Zvedla jsem se a doběhla mu dát herdu mezi lopatky. Pod silou úderu dopadl na kolena a opřel se rukou o koberec. To jsem asi přehnala, dala jsem mu ještě jednu, ale rozhodně menší. Konečně přestal modrat.

„V pohodě?“ zeptala jsem se.

„Hó,“ pokýval, ale znělo to spíš, jako by byl v posledním tažení.

„Prosím tě, ty to nepij, když to neumíš,“ poučila jsem ho už zase s úsměvem. Pomohla jsme mu do křesla. Pořád se tvářil hrozně vykuleně. Podívala jsem se na zavřenou knihu.

„Kruci, teď abych ho hledala znovu,“ povzdechla jsem si a proklínala toho, kdo nedal na konec knihy obsah a nenapsal kde jaký příběh najít.

„Cože to hledáš?“ zeptal se ochraptěle.

„Báji o Erosovi a Psýché. Je úžasná, on byl šíleně naivní a ona zase žensky zvědavá. Je tam všechno, láska, drama, šťastný konec. Prostě lepší než ukolébavka,“ uzavřela jsem spokojeně. Eric, se tvářil nejdřív překvapeně, pak chviličku nadšeně, téměř okamžitě se zatvářil uraženě a pak kysele. Asi ho ještě pořád v krku dráždilo to víno, jinak nevím co by ho tak pobouřilo.

„Ukolébavka?“ zeptal se nevěřícně.

„Jasně, mám potom krásné sny,“ usmála jsme se. Protočil oči.

„Jsi si vědoma toho, že jsou to žvásty?“ ukázal na starou knihu v mých rukách. Zamračila jsem se.

„Víš prdlajz, tys tehdy nežil a Erose si nikdy nepotkal, tak jak víš, že si nevzal Psýché a nekralujou spolu někde v božské sféře?“ zeptala jsem se s neochvějnou jistotou fanatického fanouška. Chvíli se na mě překvapeně díval. Ukázal na mě prstem a otevřel pusu. Jenže nic neřekl, ještě chvíli si mě měřil a pak ji sklapnul.

„Víš co? Mě právě došla řeč. Fakt netuším, co ti na tohle mám říct,“ zapadnul sklesle do křesla a promnul si kořen nosu. „Asi půjdu spát, tenhle večer byl fakt vysilující. Dobrou noc a moc neponocuj,“ popřál mi a nechal mě tam sedět úplně mimo. Slyšela jsem ho pokládat skleničku v kuchyni a stoupat po schodech. A vsadila bych boty, že jsem ho slyšela mumlat něco ve smyslu, že se mu někdo musí zrovna nehorázně smát. Ale nedávalo mi to smysl, tak jsem to nechala být. Měla jsem větší problém.

Jako by s Erickem odešel štít a mně se teď do hlavy cpaly myšlenky z posledních dnů. Jako pokaždé když jsem byla sama. Proto jsem se naučila chodit spát dřív než on. Nelíbilo se mi, kdo se mi to po jeho odchodu nakýbluje do mysli. Zrzek jeden podivínskej. Jo, je možná nemocný, ale to nevysvětlovalo jeho chování. Všimla jsem si jeho kradmých  pohledů a nelíbily se mi stejně, jako mě štvalo, když mě ignoroval. Jako by se nemohl rozhodnout. A jeho přístup k Tanye, něco se změnilo. Postřehla jsem to, ale nebylo to nic určitého, jen pocit. Přesto mě to hrozně rozčilovalo - jako bych stavěla domeček z karet a on mi vytrvale dloubal do základny.

Rozčileně jsem odložila báje, dneska už se ke čtení stejně nedostanu, bude lepší jít spát. A jisté bylo, že ani sny nebudou stát za moc. Snad mě ten padavka nebude strašit i tam, to už by mě tedy vážně vytočil…

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

HMR

17)  HMR (28.07.2011 00:39)

Tak Eros si Psýché nevzal? to jsou věci...

Lipi4

16)  Lipi4 (26.07.2011 01:01)

Šáriku , úžasná kapitolka ... ta situace s těma skleničkama mi nějaká povědomá zdá :D :D :D :D ... Já řikala, že Erick je Eros :D :D :D :D

15)  Afrodita_Alice_Cullen (25.07.2011 00:16)

Super,takže Eric je Eros?A já už se bála,že nějakej zlej upír.Uff

14)  Scherry (24.07.2011 21:46)

Marvi

13)  Marvi (24.07.2011 19:46)

Super jeden z mých tipů vyšel

SarkaS

12)  SarkaS (24.07.2011 19:06)

Milisent, myslíš, že bylo vážně nutné sem ten příběh vypisovat? Mohla jsem s tím mít svůj záměr. Nemyslím ani, že je to zrovna komentář, který by se k povídce hodil. Takže pro příště si to prosím odpusť, díky :p

11)  Milisent (24.07.2011 17:32)

Erós a Psýché, krásna bájka. A toto bola pekná kapitolka.
ERÓS A PSÝCHÉ
Psýché byla nejmladší královská dcera. Byla moc krásná a lidé ji nosili dary, opěvovali její krásu. To naštvalo bohyni krásy Afroditu a poslala za Psýché svého syna Eróta, aby ji zasáhl srdce šípem a způsobil ji tím žal. Když ji ale Erós spatřil, zamiloval se do ní a odnesl si ji do svého paláce. Psýché žila v přepychu a kráse, jen nesměla spatřit nikdy svého manžela. Sestry Psýché ji přišly navštívit a začaly jí závidět. Poznaly, že Psýché svého muže ještě nikdy neviděla, a tak ji ze závisti namluvily, že je ohavný a že se má na něj v noci podívat. Ubohá Psýché si na svého muže posvítila a byla velmi překvapená, jak krásného má muže. Erós se probudil a ihned zmizel. Psýché ho šla hledat, až došla do zámku, kde žila Afrodita. Omlouvala se a prosila, zda by mohla svého muže spatřit. Afrodita jí dávala těžké úkoly, které smrtelník nemohl splnit. Psýché však vždy někdo pomohl. Nakonec Afrodita ustoupila a Psýché se konečně s Erótem setkala. Na Olympu se konala slavná svatba a Zeus podal Psýché číši božského nápoje a učinil ji tak nesmrtelnou.

blotik

10)  blotik (24.07.2011 16:50)

Řecké báje, moje bible.
Ne, je to vážně úžasné. No jo, myslím, že teď je už jisté, že Eric je její bývalý kolega od tama shora. To zakuckání u Erose... Jo, je to prostě úža. Škoda, že to teď tak týden a něco nebudu moct sledovat. Jedu na slovensko. :'-( :(

Nosska

9)  Nosska (24.07.2011 12:16)

To si vážně myslí, že se jí ta "padavka" nepromítne do snů?!

semiska

8)  semiska (24.07.2011 12:05)

No nazdar, Eric a Eros je jedna a tatáž osoba? OMG, to je ale zjištění. Chudák, málem se kvůli tomu utopil. :D
Kapitola skvělá, moc se mi líbily ty jejich srandičky. A hlavně, miluju babiččinu zástěru...

7)  maily1709 (24.07.2011 11:59)

perfektny diel som sa nehorazne smiala

SarkaS

6)  SarkaS (24.07.2011 11:54)

Jo holky, Eric je zlatíčko, zatím

Bree, jo o Edwardovi se dá říct zrzek, protože podstata bronzu spočíná v zrzavých odlescích vlasů na světle. Jinak je samozřejmě brunet, ale pokud se o něm nechtěla zmínit zrovna lichotivě, což ona nechtěla, je zrzek ta nejlepší možná volba.

Jula

5)  Jula (24.07.2011 11:41)

Eric byl úžasný

Kristiana

4)  Kristiana (24.07.2011 11:09)

"Víš prdlajz, tys tehdy nežil a Erose si nikdy nepotkal..." Ten jejich rozhovor byl fantastický.
On má Eros ženskou? Psyché? Fňuk... Jsem ho chtěla pro sebe... :D

3)  marcela (24.07.2011 10:12)

Díky,díky,díky.Jsi skvělá a já prostě slintám.

2)  Bree (24.07.2011 10:00)

Že by byl Eric Eros?

Zrzek? copak on je zrzavej?

Pěkné, jen než jsem to přečetla tak byl konec

AMO

1)  AMO (24.07.2011 09:17)

Jejky... Eros je ten tajemný bratranec Prý: někdo se mu musí nehorázně smát
Je prostě skvělý!!!
A pak ten konec, to rozjímání... zrzek podivínskej Takže i ona si všímá zněn a už aby se začaly i dít... PARÁDA!!!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still