Sekce

Galerie

/gallery/okridl_srdce.jpg

Bella. Další školní de a další setkání s Edwardem. Dopadne lépe, než to předchozí?

6. kapitola

„Jsi normální? Máš v baráku cizího chlapa!“ křičela na mě šeptem Marissa, když jsem jí při obědě řekla, že jsem u sebe nechala Erica.

„A co jsem měla dělat? Nechat ho zmrznout?“ zeptala jsem se.

„No a ukázal ti alespoň doklady?“ ptala se Marissa pořád stejně naštvaně.

„To ne, já to po něm nechtěla,“ pokrčila jsem rameny.

„Takže ti nejspíš nakecal hromadu žvástů a teď tě v klidu rabuje?“ zašklebila se Marissa.

„To není pravda! Sice mi neukázal doklady, ale rozhodně vím, že je to příbuzný. Věděl o babičce spoustu věcí a i v domě se vyzná. Jsou tu prostě takové detaily, které se nedají předstírat. Musel to zažít. Takže se prosím uklidni,“ snažila jsem se jí to vysvětlit.

„Jasně, já to nechám být a za pár dní budeš v místním plátku na první straně jako oběť zvráceného vraha, tos uhodla,“ poklepala si na čelo. Útrpně jsem zaskučela.

„Marisso, nebude mě vůbec muset zabít. Umoří mě už ten tvůj katastrofický pohled na mou budoucnost,“ řekla jsem zoufale. Jenže Marissy se to viditelně dotklo. Pevně stiskla rty a rychle se mlžící pohled zabodla do svého oběda. „Ach, tak promiň. Nemyslela jsem to tak,“ omlouvala jsem se honem. Marissa si nenápadně otírala prstem oči.

„Jasně, to ti tak věřím. Když něco nemyslíš vážně, tak to neříkáš, Bello,“ povzdechla si utrápeně.

„Odpust mi to, prosím. Přehnala jsem to, ale vážně se o mě nemusíš tak bát,“ řekla jsem už mnohem příjemnějším tónem.

„No jo,“ povzdechla si Marissa. „Ale slib mi, že kdyby vykazoval jakékoliv známky labilního chování tak vezmeš roha. Jasný?“ zaprosila.

„Jasně, slibuju, že když vezme do ruky sekáček, proskočím třeba oknem, abych se od něj dostala co nejdál,“ pousmála jsem se. Marissa se uchechtla. Jo, představa mě jak něčím proskakuju byla vtipná už sama o sobě, natož když by to mělo být okno.

Jenže Marissa, dlouho sklíčená nevydržela. Už teď mě tahala za rukáv.

„Hele, kdo se blíží,“ kývla hlavou někam za mě. Pohodlně jsem dožvýkala sousto a polkla. Až pak jsem se otočila.

„Ahoj, Tanyo,“ pozdravila Marissa. Jenže já se nejdřív podívala na Cullena. Ten vyhekl a skácel se nazad, až to zadunělo.

„Kriste, už zase?“ zasténala jsem, zatím co se Tanya skláněla ke svému příteli. Lehce ho popleskávala po tváři.

„To musíš pořádně, minule ho taky probrala až řádná facka,“ poradila jsem jí a nakláněla se přes její rameno.

„To nebude nutné, za chvilku bude v pořádku. Stává se mu to často, trpí anémií. Tahle těžší forma má mdloby jako průvodní příznak,“ vysvětlovala mi na půl úst.

„Ah, to mě mrzí. Nevěděla jsem, že je nemocný,“ zamumlala jsem a zastyděla se za ty poznámky, které jsem na jeho adresu pronesla. Ruch kolem nás se pomalu tišil, když Tanya všem vysvětlila, že je to v pořádku. Ještě chvilku jsme kolem něj všechny tři dřepěly, než se ozvalo jeho zasténání. Paráda. Všechny jsme si vydechly i Tanya, takže to určitě nebylo až tak časté, jak nám tvrdila nebo to třeba jen netrvalo tak dlouho. Cullen konečně zatřepal víčky a pak oči otevřel dokořán. Jak jsem se mu nakláněla na hlavou všimla jsem si té barvy. Páni, takovou jsem ještě neviděla. Zlaté duhovky. Možná nějaká ztráta pigmentu, ale krásná.

„Anděl,“ vydechl. Tanya se zasmála.

„Jsem tu s tebou,“ zašeptala mu.

„Tanyo?“ zeptal se a odtrhl se od mého pohledu, aby se podíval na ni. Usmál se.

„Už zase?“ zeptal se. S úšklebkem přikývla. On se posadil a pak se i vyškrábal na nohy. Tanya ho podepřela a pomohla mu posadit se na lavičku.

„Je to vyčerpávající,“ hlesl jejím směrem, jako by na to přišel až teď. „Ty jsi v pořádku?“ zeptal se ještě. Ona je taky nemocná? Chudáci. Potřebovala jsem si nějak zaměstnat ruce, abych tu nestála jako boží umučení, zatím co si ti dva špitají o svých starostech.

„Marisso, podala bys mi prosím tašku?“ požádala jsem tiše kamarádku, která byla blíž místu, kde jsem seděla. Bez zaváhání mi ji přistrčila. Asi jí bylo stejně trapně jako mně. Otevřela jsem ji a vylovila starší poznámky. „Ehm, tady jsou ty další zápisky,“ zamumlala jsem, aniž bych se na ně podívala a natáhla k nim ruku. Bledé prsty se okolo sešitů sevřely.

„Díky,“ řekl tiše sametový hlas. Bylo to jako pohlazení. Měla jsem jen kvůli tomu chuť protáhnout se jako kočka a přitulit se pro další.

Prudce jsem zaklepala hlavou. Takové ptákoviny můžou napadnout jen mě. Podívala jsem se na Culena. Mračil se a druhou rukou si mnul spánek. Asi ho bolela hlava od toho pádu.

„Ehm, mohl bys mi vrátit ten co jsem ti půjčila minule? Potřebovala bych se na zítřek připravit,“ požádala jsem ho, ale než se stihl pohnout, podávala mi ho usměvavá Tanya. „Díky,“ usmála jsem se na ni taky, na oplátku. Jenže v jejím pohledu se úsměv neodrážel, jenom starost. Měly bychom vypadnout. Zvedla jsem se a významně se podívala na Marissu, která se nedala dvakrát pobízet. „Tyhle nespěchají, prostě mi je přines až je budeš mít přepsané. Mějte se,“ mávly jsme jim s Marissou a daly se na ústup.

Před jídelnou jsem nešťastně zaskučela.

„Mě je tak trapně,“ kníkla jsem na Marissu.

„Mě taky,“ přikryla si dlaní pusu.

„On je nemocný a já si o něm zatím myslela, že je to ubohoučký slaboch, který se sesype, jen mě vidí. Jsem hrozná,“ skučela jsem lítostivě.

„A co já? Taky jsem ho zrovna nešetřila. Chudák, musí to být hrozné nevědět, kdy to s tebou švihne o zem,“ litovala ho Marissa. S podobnými myšlenkami jsme se vypravily na další přednášky.

…..

„Haló,“ zavolala jsem do ztichlého domu, když jsem otevřela dveře. Vešla jsem a zavřela za sebou. Postávala jsem mezi věšákem a botníkem a připadala si jako ten největší srab na světě. Musím Marisse dodatečně poděkovat, za to jak mě plaší. „Ericu!“ zavolala jsem o něco hlasitěji. Ozvalo se klapnutí, zašoupání a pak několik spěšných kroků. Najednou vykoukla půlka Ericova těla z obýváku.

„Ahoj, něco se děje?“ zeptal se trochu vyplašeně. Uklidnila jsem se. Ne, teď rozhodně nevypadal jako někdo, kdo má za zády motorovou pilu a pokusí se ze mě udělat zahradní salát na divoko.

„Ne,“ vydechla jsem úlevně, „jen zkouším jestli tu jsi. Jak ses dneska měl?“ zeptala jsem se a pověsila si kabát na háček. Boty jsem jen skopla a zaplula do pohodlných a hlavně teplých trepek. Usmál se.

„Docela dobře. Bábina si hodně rozšířila knihovnu, od doby co jsem tu byl naposledy,“ řekl pochvalně.

„Ona ani ne, ale já si toho dost přivezla,“ usmála jsem se.

„Jo, bylo mi divné, že by se dala na fantasy. Nedovedu si ji představit, jak sedí v křesle, až po uši začtená do Pána prstenů,“ pousmál se.

„No tak to pr, na Pána prstenů mi nešahej. Nic lepšího neexistuje. Shakespeare se může jít vedle Tolkiena zahrabat. Vsadím se, že kdyby žili ve stejné době. Slavný dramatik by si někde lízal rány, zatím co Tolkien by sklízel ovace davu,“ řekla jsem s naprostou jistotou. Eric překvapeně zamrkal.

„To myslíš vážně?“

„Smrtelně,“ přikývla jsem. Zamračil se.

„Tak to si teda myslím, že se šeredně mýlíš. Shakespear by rozhodně nebyl Tolkienem zastíněný. A už vůbec ho Tolkien nepředčil,“ bránil druhou stranu Eric.

„No jasně. To ti tak věřím. Shakespear rozhodně neměl takovou fantazii. Tolkien vymyslel vlastní svět. Proboha, vždyť vymyslel i několik kompletních jazyků, které se může každý naučit a mluvit jimi! Po Shakespearovi tu zbylo několik děl, která se tak akorát blbě čtou,“ uzavřela jsem to.

„To bys nikdy neřekla, kdybys ho znala!“ bránil se pořád Eric.

„Ty děláš jako bys ho snad znal,“ uchechtla jsem se. Eric se zarazil.

„No to samozřejmě neznám, ale stejně. Přece nemůžeš srovnávat Shakespeara s Tolkienem,“ brblal pořád. V tomhle jsem mu musela dát za pravdu.

„Ne, ti dva se vážně srovnávat nedají,“ přiznala jsem a Eric se na mě potěšeně podíval. „Není to fér boj, Shakespeare prostě není Tolkienovi rovný. Ten je na vrcholu sám, musíme Williamovi najít někoho horšího na soupeření, ať má kluk taky šanci vyhrát,“ usmála jsem se. Eric něco zabručel a radši se šel zase schovat za knížku. Někoho mi strašně připomínal. Jenže koho?

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Lipi4

16)  Lipi4 (26.07.2011 00:43)

Tak už je mi naprosto jasný, že jsi do Belly dalal zase hodně ze sebe .. Takže Bella miluje LOTRa? :D :D :D Nebo spíš autorka tohoto úžasného dílka

15)  maily1709 (23.07.2011 11:22)

Bože s tym edwardom to bude tazke ked sebou pleskne o zem vzdy ked ju uvidi

Kristiana

14)  Kristiana (23.07.2011 11:18)

Po Shakespearovi tu zbylo několik děl, která se tak akorát blbě čtou.
O Ericovi nepochybuju, určitě patří k Belliným starým známým.
S Edím to zase seklo. Řekla bych, že označení Anděl nebylo mířené na Tanyu, ale na Bellu.

Jula

13)  Jula (22.07.2011 23:38)

Hudák Edward, zase to s ním prásklo

eElis

12)  eElis (22.07.2011 22:34)

ježiši, už zas... jestli se Edward skácí pokaždé, když se setkají, tak to bude ještě zajímavé... a že by si začal něco uvědomovat, když ji nazval andělem... jen by mě zajímalo, jak nám to Eric, ještě všechno zamíchá, protože nevěřím, že bys ho do toho zainteresovala, jen tak...
nádherná kapitolka jako vždy

11)  Afrodithe_Alice_Cullen (22.07.2011 22:14)

Těšim se na další držkopády Edwarda Cullena a hlavně na to jak se rozejde s Tanyou a bude s Bello a taky se mi něco na Ericovi nelíbí,ale zase kdyby byl upír tak nemá zelený voči a modrý rty jedině,že by byl poloupír. Každopádně je to super miluji skoro všechny příběhy kam se zapojuje aspon trochu mytologie nebo i nějaký jiní příšerky než upíři,vlkodlaci,zaklínači,lidi a čarodějnice:D :D :D Zrychyl to je to super :D

Nosska

10)  Nosska (22.07.2011 19:11)

To se vážně zkácí pokaždý, kdy ji uvidí??? Tak to bude hustý

9)  UV (22.07.2011 17:37)

;) ;) ;) ;) ;) ;)

semiska

8)  semiska (22.07.2011 13:48)

Tak Edward nám sebou zase mrsknul o zem jo? :D To jsem zvědavá, jestli to přežije. :D Měl by si začít zvykat. ;) Pěkný, Šári! ;)

7)  bree (22.07.2011 13:20)

Bozi, jsem tak rada za druhou serii. Jen by me zajimalo jestlisi eda vzpomnel, kdyz pronesl to hrozny slovo andel, skoda ze si ho bella nepamatuje ze sveho andelskeho zivota. Jen tak dale Sarko

blotik

6)  blotik (22.07.2011 13:02)

No jo, koho?:D
A myslím, že Ed omdlívá proto, že prostě mu vymazali vzpomínky na ni, ale on ji tam někde miluje. Vždyť proto Bellu taky vyhostili, že.:D

Marvi

5)  Marvi (22.07.2011 11:20)

By mě zajímalo, kolikrát ještě Edward omdlí, vůbec ho nešetříš, ale vypadá to, že mu začíná svítat. No a ten kámoš z nebe, myslím, že můj minulý tip by mi mohl vyjít, nechám se opět překvapit

4)  Scherry (22.07.2011 09:34)

Zase "omdlel"?? Tak to jsem zvědavá, jak si to vyloží teď

3)  annaliesen (22.07.2011 08:45)

že by kamarád s nebe , že by tu bil pro tynu

2)  marcela (22.07.2011 08:42)

Dokonalé.Erik bude pro Tanyu??Prosííím,prosíím DALŠÍ!!!!! .Takže se nezdržuj a

AMO

1)  AMO (22.07.2011 08:02)

Já to vím!!! Já to tuším!!! Kamráda z nebe :D :D :D :D :D ty můj anděli.
Jen, co bude s Edwardem??? Přece se nebude pořád válet po zemi... takhle se dohromady nedají
I když je pravda, že jemu se kousek rozsvítilo, anděl!!! Bella je anděl, láska jeho existence. Ale to bude trvat ještě dlouho

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek