18.07.2011 [13:30], SarkaS, ze série Amor, Eros nebo Bella? II, komentováno 19×, zobrazeno 2428×

2. kapitola

Musel jsem se pousmát. Ji to prostě nikdy nepřejde, pomyslel jsem si, než mi na zádech přistála krásná blondýnka a tiše mi zavrčela do ucha.

„Mám tě,“ vydechla.

„Ještě aby ne, vždyť jsem ti taky neutíkal,“ poznamenal jsem zjevnou skutečnost, že jsem stál jako přikovaný.

„Ach jo, ty mi to vždycky zkazíš,“ zabručela a seskočila na zem. S lehce zkrabatělým čelem  byla k sežrání. Přitáhl jsem si ji do náruče a vtiskl jí polibek do vlasů.

„Ale no tak, snad by ses na mě nezlobila,“ udobřoval jsem si ji tiše. Chvíli se ještě nazlobeně kroutila, ale po několika správně mířených polibcích se jí čelo vyhladilo a ona se na mě usmála.

„Na tebe to stejně nejde,“ zavrněla. Hlavou jí prolétlo pár splašených myšlenek, ve kterých jsem stačil zachytit jen sebe a ji. Tušil jsem, že se to týkalo poslední společné noci. Nebo té předtím? Možná to byla ta v pondělí… Těžko je od sebe rozeznat. Jenže pak se tón jejích myšlenek změnil. Začala si něco rychle pobrukovat a do toho jí pronikaly útržky myšlenek. Byl jsem z toho úplně zmatený a nerozuměl jsem jí ani písmenko.

„Lásko, co kuješ za pikle?“ zeptal jsem se podezřívavě. Myšlenky jí přistiženě škytly, ale stejně nic moc neprozradily.

„Nebuď zvědavý, budeš brzo starý,“ odbyla mě s úsměvem. Obočí mi vyletělo k nebesům. Došlo jí co řekla. „Fajn, tak ne, ale ty moc dobře víš jak jsem to myslela!“ Když se durdila, byla rozkošná, usmál jsem se na ni. A v ten moment se její myšlenky trochu pročistily, přestávala se soustředit.

„Ty máš pro mě překvapení?“ vydechl jsem. Okamžitě se vrátila k pobrukování.

„Tohle nebylo fér,“ brblala si tiše.

„Jaké?“ dotíral jsem, protože jsem se ve skutečnosti nudil. Hrozně moc. Poznala to na mě snad? Tak pracně jsem se to snažil maskovat, aby se jí to snad nedotklo.

„Uvidíš,“ zasmála se a vysmekla se mi. Její plavé vlasy jí při běhu pleskly o kmen stromu a byla fuč.

„Jen počkej, mně neutečeš,“ zabručel jsem s úsměvem a vyběhl za ní.

…..

„Škola? Opravdu?“ ujišťoval jsem se jestli myslí vážně, co mi řekla. Tanya radostně zakývala. Její myšlenky na mě křičely všechny detaily a podrobnosti najednou a já je nestíhal zachytit. Ale to hlavní jsem věděl.

„Ale proč nemůžeme mít stejný obor?“ zeptal jsem se sklesle.

„Miláčku, tys přece nikdy umění studovat nechtěl. Lékaře už jsi vystudoval, psychologie je tedy správný obor k doplnění znalostí,“ uklidňovala mě rozesmátá Tanya.

„Proč myslíš, že nerozumím lidské mysli?“ zeptal jsem se s povytaženým obočím i koutkem úst.

„To že je slyšíš, neznamená, že jim i rozumíš,“ usadila mě s úsměvem. Jen jsem naprázdno klapl pusou. Ona jí snad Alice poradila, ne? Chtěl jsem se jí na to zeptat, ale zapípal mi mobil. Zpráva.

Mě do toho laskavě netahej! Byla samozřejmě od mé předvídavé sestřičky. Rychle jsem jí oddatloval jednu omluvu a telefon strčil zase do kapsy. Blondýnka přede mnou mě nejistě pozorovala. Usmál jsem se a shrnul jí vlasy z ramene na záda.

„Je to úžasný nápad,“ pochválil jsem ji. A stáhnul si ji do náruče, abych jí mohl ukázat, jak moc velkou radost mi s tím udělala.

…..

Ale ne, tohle bude peklo. Hlasivky mi nejspíš každou chvíli vypoví službu, protože myšlenky okolo mě byly na zabití. Vlastně ne tak myšlenky, jako ti co jim patřily. Obdiv mojí osoby se mi dařilo účinně ignorovat, ale to co si ti chlípníci dovolovali k Tanye, byť je ve své fantazii, to bylo moc. Děsit všechny nešlo, navrch jsme ušli od vstupu do kampusu jen tři sta metrů. Co ty zbývajíc kilometry, než se dostaneme kam potřebujeme. A pak až bude sama.

„Edwarde, ovládej se!“ sykla na mě pobouřeně Tanya a já si s leknutím uvědomil, že držím pod krkem jednoho floutka se zvlášť ujetými představami. Zhnuseně jsem tu vyděšenou hromádku pustil na zem a nechal se Tanyou odvléct.

„Tohle nemám šanci vydržet. Jak tě mám někam pustit samotnou. Strachy o tebe se zblázním,“ hlesl jsem. Tanya se na mě podívala trochu zkoumavě, trochu lítostivě a dokonce trochu naštvaně.

„Miláčku, vypadám, že se o sebe nedokážu postarat? Nezapomeň, co jsem,“ řekla rozhodně. Ale pak se pousmála a stáhla si mě k sobě. Nejspíš se rozhodla názorně předvést všem zájemcům, jak to s námi je. A já rozhodně neprotestoval. Když se o neurčitý časový úsek později odtrhla, bylo to všem v okruhu dvě stě metrů jasné, jak se to s námi má. A dle jejich výrazů, se to brzy dozví i zbytek školy. Několik jedinců, už dokonce vytáhlo mobily a začalo o nás psát. Pobaveně jsem nad tím zakroutil hlavou a ruku v ruce se s Tanyou vydal do přijímací kanceláře.

Naše podpisy stvrdily, že jsme to opravdu my a výměnou za ně nám byly zapůjčeny indexy a pár stránek s jakýmisi pokyny. Před kanceláří jsme se s Tanyou měli rozloučit. Ona měla své přednášky v jiné části kampusu, než já.

„Už si nejsem tak jistý, že to byl dobrý nápad,“ zabručel jsem a propaloval pohledem skupinku kluků, co se pásli pohledem na Tanye.

„Nebuď zbabělec, už jsme se zapsali,“ usmála se na mě Tanya a těch pitomců si ani nevšimla. Místo toho mě ještě jednou zlehka políbila a s úsměvem zamířila do západní části kampusu. Já se s povzdechem vydal na své přednášky. S pohledem na papír jsem se ujistil kam mám jít. Tříhodinová přednáška u profesora Hobsona začínala za pět minut. Přidal jsem do kroku.

Do posluchárny jsem vešel jen chvíli před samotným profesorem a usadil jsem se nahoře, kousek ode dveří. I přes mojí snahu si mě několik lidí všimlo a brzy se sálem nesl šepot tak hlasitý, že to znělo jako rojící se včely.

„Klid!“ zaburácel profesor a v sále najednou, jako kdyby někdo vypnul zvuk. Tomu se říká autorita, pokýval jsem uznale v duchu. Vyplašené myšlenky studentů mi představovaly profesora v tom nejméně lichotivém světle, ale podle těch jeho nebyly moc přikrášlené. On byl prostě od přírody ras na flákače. Vědění si cenil víc než rodiny. Díky tomu ho taky opustila manželka i se třemi dětmi. Vzalo ho to, tak chce, aby to alespoň k něčemu bylo a hodlá všechno co ví, vlít do hlavy svým studentům. To se dalo pochopit, i když některé studenty neměl rád ze zcela sobeckých důvodů. Ale který učitel má rád úplně všechny?

„Kdybyste ráčili věnovat pozornost studiu, panstvo,“ okřikl ještě studenty a pak se otočil k tabuli, na kterou začal psát poznámky k nové látce. Studenti jako jeden muž vytáhli tužky a papíry a pustili se do přepisování. Nebyl tu ani jediný, který by si zapisoval na notebooku. Bylo to více, než zvláštní, ale i tohle jsem přisuzoval profesorovi.

I přesto, jaký to byl ras, jsem byl jeho přednáškami uchvácený. Ne, že bych toho sám dost nevěděl, ale jeho pohled na věc byl zajímavý. Jeho myšlenky, byly lepší než kdejaký oskarový film, tedy alespoň pro mě. Jestli jsem Carlislea v něčem chápal, tak to byl zápal pro vědu a zkoumání. On zkoumal tělo, já mysl. Ani jsem nepostřehl, že tři hodiny přednášky jsou za námi, dokud nás profesor mávnutím nepropustil. Sbalil jsem si věci a postavil se.

„Pan Cullen a slečna Swannová, pojďte ke mně,“ ozval se ještě jeho hlas. Zarazil jsme se. Vážně mě volal? Jeho myšlenky mi potvrdily, že ano. A taky, že bych měl přidat, protože trpělivost není zrovna jeho silná stránka. Sešel jsem schody k němu.

„Dobrý den, pane profesore,“ pozdravil jsem slušně a podal mu ruku. „Edward Cullen,“ představil jsem se. Nepotřásl mi s ní a tak jsem ji zase připažil. Očividně nebyl zvyklý, že by mu nějaký student dobrovolně nabízel jakoukoliv svojí končetinu.

„Těší mě,“ zabručel, aby nevypadal úplně nezdvořácky. „Slečno Swannová, proboha, to je doba,“ popoháněl dívku, jejíž kroky se dunivě rozléhaly posluchárnou, jak sbíhala schody. Chtěl jsem se otočit, ale profesor zase promluvil. „Slečna Swannová vám pomůže v začátcích, jasné? Ona ví co má dělat, ale vám jsem chtěl říct, že pokud od vás uslyším jakoukoliv výmluvu na neznalost, neomluvím vás. Od toho tu je ona. Na zbytku se už dohodnete spolu,“ ukončil svůj monolog a než jsem stačil třeba jen pípnout, vzal svou tašku a vyšel z posluchárny.

„Dědek plesnivá,“ ozvalo se za mnou tiše. Otočil jsem se, ale svět najednou ztemněl.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

1

© 2010 Stmívání FF - Kopírování veškerých děl je bez souhlasu autora přísně zakázáno!