Sekce

Galerie

/gallery/amor.jpg

Přináším Vám další kapitolu Amora. Je o něco kratší, má pouhé dvě stránky, ale i tak doufám, že se bude líbit, protože se děj dostal k jednomu ze zlomových okamžiků. Co myslíte, že způsobilo setkání Belly a Edwarda? A co Tanya? Čtěte a uvidíte. Přeji příjemnou zábavu, Vaše SarkaS. :)

7. kapitola - Úkol splněn, nebo ne?


Strávil jsem hledáním v lese víc jak tři hodiny, ale byla opravdu pryč. Její vůně se ovšem dala vycítit jen tam, kde jsem ji naposledy viděl. Pak jako by se propadla do země. Nebo možná spíše vylétla k nebesům, protože vypadala jako anděl. Vypadalo to, že někoho hledala, ale díky mému vyrušení si to rychle rozmyslela. Jen já jsem díky své schopnosti věděl, že v okolí několika set metrů se nikdo nenachází. Když jsem se soustředil, mohl jsem takhle ohlídat i okruh kilometru okolo sebe. Teď jsem to zkusil, ale i tak jsem nikoho necítil. Koho mohl ten anděl hledat? Vzpomněl jsem si na to, co říkala. Každopádně to byl muž, nebo alespoň chlapec. Chtěla mu dát co proto, ale to asi nebylo podstatné. I když mi ta myšlenka vykouzlila na tváři úsměv. Nedokázal jsem si ji představit, že by někomu byť jen vynadala. A ještě něco říkala… Ano, že se vypařil z domova. Pokud ano, zajímalo by mě jestli měl třeba nějaké podobné pocity jako já, když jsem se vypařil bez rozloučení. Konečně mě to trklo. Jediný, kdo se tu vypařil z domova, a nacházel se v místě kde hledala, jsem byl já. Zmateně jsem zamrkal. Bylo možné, aby Anděl hledala mě? Vždyť mě ani nezná, nebo ano? Na mysli mi vyvstanulo, kde jsem její vůni cítil poprvé. Bylo to přece před mým oknem. A pak taky okolo našeho domu. Ona mě zná!

„Hledala mě…,“ zašeptal jsem, jen abych to slyšel a mohl tomu tak dodat punc skutečnosti. Nechtělo se mi to totiž věřit. Ale proč by mě hledala? Nikdy jsem ji neviděl, určitě bych si ji pamatoval. Byla nádherná a i kdybych přehlédl její tvář, což se mi zdálo nemožné, ale co kdyby, tak její vůni bych poznal kdykoliv a kdekoliv. Zamyšleně jsem se vracel do domu Denalijských. Ta představa času, který jsem se rozhodl strávit s Tanyou, mi byla najednou ještě mnohem víc protivná. Šel jsem pomalu, protože se mi vracet prostě nechtělo. Našlapoval jsem tiše a opatrně, abych na sebe neupozorňoval ani zvířata a zbytečně je tak neděsil. Po půl hodině mi do vědomí pronikly myšlenky, které určitě nebyly moje. Rozhlédl jsem se, ale pořád jsem ještě nikoho neviděl. Kde to je? Viděla jsem to. Co to mohlo být? Podle zvuku myšlenek jsem poznal, že jde o Tanyu. Slyšitelně něco pronásledovala, v její mysli i jsem viděl rozmazaný obraz něčeho, co se mihlo za oknem. Krásně to voní. Byla další její myšlenka a já okamžitě pomyslel na svého Anděla. To snad ne. Jen ať jí Tanya něco neudělá. Rozběhl jsem se. Běžel jsem potichu a stále sledoval Tanyiny myšlenky. Najednou se, ale úplně změnily. Byly zmatené a rozmazané, jejím vědomím začaly pronikat verše. Slyšel jsem pouze jejich melodii, slova byla jakoby zahalená v mlze. Jakoby byla Tanya pod vlivem drog. To ovšem bylo nemožné, vzhledem k tomu, že omamné látky na upíry nepůsobí, nehledě na to, že by se o nás jakákoliv jehla zlomila. Samozřejmě jsou i jiné způsoby, ale nemělo smysl nad tím uvažovat, protože Tanya je upír a ví, že nic takového nemá cenu zkoušet. Pomalu jsem se plížil k místu, kde Tanya stála. Vykoukl jsem zpoza stromu, ale jinak jsem zůstal ukrytý. Výjevu přede mnou jsem nemohl uvěřit. Zahlédl jsem nádherná křídla, vypadala jako motýlí, ale byla velká, že by unesla člověka. Jejich barva přecházela ob bílé až po tmavě nachovou. Ovšem z větší části byla růžová. Ne nijak křiklavě. Spíš taková staropanensky růžová. Byla nádherná. Osoba, které patřila stála před Tanyou a já ji neviděl. Křídla mi v tom bránila. Najednou sundala ruce z Tanyiných ramen.

„Zapomeň,“ zašeptala tichounce a zmizela. Tanya se zamteně rozhlédla kolem sebe, začichala ve vzduchu a pak pokrčila rameny. Její myšlenky byly zmatené, ale najednou její hlavu ovládla jediná myšlenka. Poznání, které ji zasáhlo jako blesk z čistého nebe. Miluji Edwarda…

Pohled Belly:

Zrychleně jsem dýchala, když jsem se objevila na stromě vedle domu Tanyiny rodiny.

„To je zlé, to je moc zlé…,“ mumlala jsem si a mnula si zoufale obličej. Nedalo se nic dělat, celý plán budu muset uspíšit. Potřebovala jsem někam Tanyu odlákat, aby byla alespoň chvilku sama. Začala jsem se soustředit, abych si mohla nechat narůst křídla. Bude stačit vyčíhnout si okamžik, kdy se bude sama dívat mým směrem a rychle se mihnout před okny. To by mělo stačit, abych ji vylákala. Seděla jsem na větvi zakrytá štítem a neviditelná pro okolí. Konečně nastala správná chvíle, kdy se Irina soustředila na příští tah a Tanya znuděně koukala z okna. Stáhla jsem štít a rychle proletěla kolem okna. Viděla jsem, jak sebou Tanya trhla. Omluvila se Irině, že je hned zpátky a vyběhla za mnou. Běžela za stopou mého pachu. Každému jsem voněla jinak. Většinou jako to nejkrásnější, co kdy cítili. Když jsem si byla jistá, že nás v domě nemůžou slyšet, zastavila jsem a čekala vysoko na větvi dokud Tanya nedoběhne. Když byla přímo pode mnou snesla jsem se před ni a zadívala se jí do očí. Pod silou mého pohledu se nemohla ani hnout, byla jako v tranzu. Další z našich schopností. Je nutná, bez ní bychom jen těžko někomu mohli vložit do srdce lásku. Nestačí totiž jen fouknout, posypat je kouzelným prachem, nebo cokoliv podobného, co se píše v pohádkách. Ne. My musíme vložit myšlenku na lásku přímo do srdce osoby. A přitom se nám nesmí ta osoba kroutit v rukou. Zlehka jsem položila ruce na Tanyina ramena a nepřerušovala oční kontakt. Už zbývala jen poslední a nejdůležitější fáze. Zapustit myšlenku.

Stačí jenom trocha lásky,

šílí srdce rusovlásky.

Upír krásný, rostlý jak strom,

Edwardovo srdce buší jako zvon.

Několikrát jsem jí verše zopakovala, dokud jsem si nebyla jistá, že se myšlenka v jejím srdci uchytila. Sundala jsem jí ruce z ramenou. Teď už to bude jenom na ní. Doufala jsem, že ona bude pro Edwarda tou pravou. On si zaslouží lásku více než někteří jiní. Neprofesionální myšlenka, ale cítila jsem to tak.

„Zapomeň,“ zašeptala jsem a s rukou na přívěsku zmizela. Objevila jsem se ve svém pokoji s pocitem dobře odvedené práce. Nechala jsem zmizet křídla a natáhla jsem se na postel. S uspokojením jsem se protáhla a unaveně zavřela oči. Jako na povel jsem usnula. Po dlouhé době se mi zdály sny. Překvapení ovšem bylo jaké sny. Pod víčky se mi objevoval pohled vážných zlatých očích. Krásná usměvavá tvář, přesto naplněná smutkem. Smutek byl hluboko zasazený v jejích rysech a ani smích ho nedokázal potlačit. Překvapený pohled, když mě našel v lese. Jeho melodický hlas, když řekl to jediné slůvko, adresované přímo mě osobně.

„Ahoj,“ tichý šepot, který vítr honil kolem mé hlavy.

Zatímco se Bella neklidně převalovala na posteli, do jejího pokoje strčil hlavu někdo zkroušený starostmi, ale také mnohem moudřejší. Když viděl Bellu klidně spící na posteli, ještě v oblečení a s botami, usmál se.

„Dítě, dítě. Když nechápeš ty, musí chápat někdo jiný…,“ povzdychl si a mávl rukou. Otočil se, že odejde, ale ještě naposledy se otočil a podíval na postel. Byla prázdná, dveře se s tichým cvaknutím zavřely.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Morael

5)  Morael (12.07.2011 14:00)

Rostlý jak strom. :D Dost dobrý...

Kristiana

4)  Kristiana (07.07.2011 16:54)

Tanya miluje Edwarda?! Bello, cos to provedla?!
Jak jen tohle dopadne?
Bella ho má taky ráda, že? Jinak by se jí o něm určitě nezdálo... Ona nespí u sebe? Kde je? Najde ji Ed?
"Když nechápeš ty, musí chápat někdo jiný…“ Co nechápe? Tušila jsem, že jí něco ohledně lásky uniklo, ale co?

Amisha

3)  Amisha (13.11.2010 09:47)

To je síla! Musím rychle na další!

2)   (01.10.2010 17:58)

Tak jsem teda zvědavá, jak se to vyřeší Šáriku, úchvatné TKSATVO
Nádherná povídka

Carlie

1)  Carlie (01.10.2010 17:34)

Jů, konečně, chybička se vloudila, Anděl se nám zamilovala do klienta...
Moc hezky vylíčeno, je to napínavé, těším se dál

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek