Sekce

Galerie

/gallery/amor.jpg

Tak jsem pro vás sesmolila další kapitolu. :) Není nijak úžasná, ale je o něco delší než ty ostatní. Brzy už to začne být opravdu zajímavé, tak to se mnou zkuste ještě chvilku vydržet. V tomhle díle se dozvíte, kdo se to chystá ke Cullenům na návštěvu a co si o tom Edward myslí. Přeji Vám příjemnou zábavu. Vaše SarkaS :)

4. kapitola – Voňavá stopa

Seděla jsem na skále a přemýšlela. Co já s ním udělám? Mohla bych mu najít nějakou sečtělou slečinku, ale ta by pak nechápala nadpřirozeno, a to se od něj prostě odloučit nedalo. Zase, dát mu lidskou dívku, mohl by ji odmítnout přeměnit, ona zemře a co pak? Bude se trápit do konce věčnosti? To bych tomu dala pěkně na pr…!

„Pardon!“ hlesla jsem směrem nahoru. Jen tak pro jistotu. Vedení nemá rádo, když jsme moc sprostí, pořád sloužíme pod nebem, i když tady dole jsme častěji. Podívala jsem se na prst, do kterého jsem si zabodla ten blbý kus klacku. Ranka už byla zahojená. Alespoň něco je na dnešku dobré. Napadlo mě, jestli jsem neudělala v nejbližších letech nějaký velký průšvih, že mi přidělili zrovna Edwarda. No, teď už je to fuk. Vrátila jsem se zpět k domu a posadila se na větev kus od obývacího pokoje. Edward doma nebyl, to jsem věděla, ale takhle bych se o něm mohla dozvědět něco od ostatních. Zavrtěla jsem se a pak se zaposlouchala do hlasů uvnitř domu.

„Carlisle? Ano, právě jsem s nimi mluvila, prý se tu staví,“ říkala právě Esmé do telefonu.

„Ano, brzy. Myslím, že by se tu mohli ukázat tak do měsíce. Taky se těším, dlouho jsme se neviděli. Snad to potěší i Edwarda. Tanya se po něm ptala,“ pokračovala.

„Ano, taky v to doufám. Vím, musíš jít. Miluji tě, pa,“ rozloučila se a hovor ukončila. Hmm, tak Tanya, jo? To mi krásně hraje do karet. Jestli se ptala na Edwarda, mohla by k němu třeba něco cítit a stačilo by to pouze posílit. Ano, to by šlo. Budu si muset skočit nahoru a mrknout do záznamů. U Valentýna bych o ní mohla něco najít. Sáhla jsem pro přívěšek a přenesla se nahoru.

O chvilku později, na místo kde předtím Bella seděla dopadl Edward a poplašeně se rozhlížel.

Pohled Edwara:

Ať už to bylo cokoliv, minul jsem to jenom těsně. Začichal jsem ve vzduchu. Ta vůně. Ucítil jsem ji, když jsem se chtěl vrátit do pokoje oknem. Na stromě před mým pokojem byla cítit nejsilněji. Byla nádherná. Vlastně ne, to je slabé slovo, byla nebeská. Takhle nějak jsem si představoval vůni ráje. Vonělo to jako člověk, upír a cosi neznámého, nádherného dohromady. Dlouho jsem strom prozkoumával, než jsem objevil, odkud vycházela. Byla tam malá kapka krve. Něco se tu, zdá se, poranilo. Že by to souviselo s těmi zvuky, co jsem předtím slyšel? Ale já se z okna koukal a tahle větev je prostě nepřehlédnutelná. Nikdo tu nebyl, leda bych byl jediný slepý upír na světě. Katastrofa, to už máme nejenom slyšiny, ale i slepotu. Co to bude dál? Chtěl jsem jít po té vůni, ale ona prostě nikam nevedla. Rovnou zmizela. Kroutil jsem hlavou a skákal po větvích ke dveřím, kde jsem slyšel Esmé jak telefonuje s Carlislem. Když jsem chtěl seskočit, ucítil jsem nový lehounký závan, ale jen tak slabý, že kdybych ho neznal, prostě bych ho minul. Šel jsem ke zdroji, ale nic jsem nenašel. Začínalo mi to vrtat hlavou, mohlo by nás snad něco ohrožovat? Přemýšlel jsem nad tím, když jsem skočil na zem. Zapomněl jsem na Esmé, a tak jsem ji nechtěně trochu vyděsil.

„Edwarde! Kdybych mohla, měla bych teď infarkt!“ vyčetla mi Esmé. Provinile jsem sklopil hlavu.

„Omlouvám se, mami,“ řekl jsem a ona se usmála na znamení odpuštění.

„Jak sis zalovil?“ zeptala se. Pokrčil jsem rameny, nějak mě to nebavilo tolik, jak jsem si myslel.

„Chytil jsem si dvě srnky. Nechtělo se mi moc daleko, asi si půjdu ještě číst. Nebo nechceš s něčím pomoci?“ zeptal jsem se.

„Ne, jsi hodný, děkuji. Všechno už mám hotové,“ řekla a pohladila mě po hlavě. S ní jsem si připadal, jako malý kluk. Byla to moje matka ve všech ohledech. Nechtěl jsem nijak snižovat mou biologickou matku, ale už jsem si ji skoro nedokázal vybavit. Zato Esmé tu pro mě byla vždy. Byl jsem Carlisleovi, za její záchranu, vděčnější, než mohl vůbec tušit. Přinesla do našich životů světlo a radost. Tolik jsem si přál, abych jednou našel stejně úžasnou a čistou duši jako je ona, pro sebe. Naposledy jsem se na ni usmál a zmizel ve svém pokoji. Ještě jsem zaslechl, jak mi sděluje poslední novinky.

„Brzy přijedou na návštěvu Denalijší. Před chvilkou mi to volala Carmen.“ Uslyšel jsem a nálada mi trochu klesla. Tanya. Už mě to její nadbíhání nebaví, navrch jí vidím do hlavy a vím, že je to jenom o chtíči. Přemýšlel jsem o tom, že bych se na pár měsíců někam vypařil. Ale ještě jsem ani nestačil vymyslet kam, když mi zavrněl mobil.

„Alice…“ povzdechnul jsem si a přijal hovor.

„Ať tě to ani nenapadne!“ slyšel jsem její rozzuřený hlas v reproduktoru.

„Ale, Alice, já bych se přece vrátil,“ snažil jsem se ji uklidnit.

„A možná taky ne! Nezapomeň, že vidím všechny verze možných událostí,“ vyčetla mi. Trochu mě to překvapilo, protože o permanentním odchodu jsem rozhodně neuvažoval, možná podvědomě, ale rozhodně ne záměrně.

„Neboj, Alice, já bych vás neopustil, na to vás mám až moc rád a ty to dobře víš!“ snažil jsem se ji uklidnit. Slyšel jsem její nádech, ale už nic. Po chvilce se zase ozvala.

„Dobře, Edwarde, ale pamatuj, nikam, než se vrátíme ze školy,“ varovala mě a já jí to musel slíbit. S povzdechem jsem zaklapl mobil a schoval ho do kapsy. V tu chvíli, se okolo mě obtočily silné paže. Slyšel jsem tichý vzlyk.

„Esmé?“ podivil jsem se.

„Nechoď nikam, Edwarde. Neopouštěj nás znovu! Moc tě prosím!“ vzlykala mi Esme do zad. Otočil jsem se ji v pažích a taky ji objal. Cítil jsem se hrozně, že jsem ji tak polekal.

„Neboj, Esme, měl jsem na mysli jen krátký výlet. Alice to zase zveličuje. Neopustím vás! Celou věčnost se mě nezbavíte,“ zasmál jsem se. Esmé se mému pokusu o vtip uchychtla a konečně trochu povolila své drtivé sevření. Podívala se na mě smutnýma zlatýma očima.

„Slibuješ?“ zeptala se.

„Slibuji!“ zvedl jsem prsty ve skautské přísaze. Konečně se zase usmála. Chtěl jsem jí vynahradit tu chvíli smutku, a tak jsem s ní sešel do obýváku a zasedl k pianu. Tóny její skladby, se rozletěly celým domem a na chvilku mi vyhnaly z hlavy všechny myšlenky.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Morael

4)  Morael (12.07.2011 12:32)

Na anděla je dost prostořeká... :D Ale je to sranda. :D

Bosorka

3)  Bosorka (07.07.2011 19:53)

To měla Bella, ale z pr... kliku!

Kristiana

2)  Kristiana (07.07.2011 16:29)

Aby se z Belly nezbláznil. Byl by prvním šíleným upírem.
Mám trochu obavy o co se Bella pokusí. Cokoliv jen ne Tanyu!

1)   (28.09.2010 10:35)

Nádherné Chudák Ed, aby nám nezešílel z Belly. Myslím tak i onak
Nádherné

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek