Sekce

Galerie

/gallery/amor.jpg

Je tu třetí kapitola AEB! Doufám, že se vám bude líbit. Pokračujeme s Bellou v jejím úkolu, který je těžší, než se zdál. Vzdá se Bella po první neúspěchu? A co Edward, jak se vypořádá s jejími plány? Všechno se dozvíte. Tak tady je další díl, tak si ho užijte. Vaše SarkaS :)

3. kapitola – Poznej svého nepřítele

Pozorovala jsem ho, jak si to štráduje k autu a nemohla uvěřit, že je pořád nezadaný. Jak dlouho už chodí po světě? Sto let? A pořád sám. Oklepala jsem se. Chudák.

Do hlavy se mi ovšem vtírala velice neodbytná myšlenka, že bych měla vědět, jak moc velký chudák to je. Jsem na světě déle a taky sama. Oklepala jsem se ještě jednou, ale tentokrát, abych zahnala protivné myšlenky. No, ale já si poradím, možná na to jdu špatně. Měla bych ho nejdřív poznat, třeba mu předhazuji špatné typy. I když většina kluků na typ kašle, když je holka hezká, ale u upírů je to třeba jinak.

Přenesla jsem se na další větev, blíž k parkovišti. Zrovna otvíral auto a já se snažila nahlédnout dovnitř. Nevěřili byste, kolik se toho o mužském dozvíte, když mu prohlédnete auto zevnitř. Ani tady to nebyla výjimka. Měl auto zevnitř čisté a upravené, v přihrádce, kterou otevřel, byla pečlivě srovnaná cédéčka, nejrůznějších interpretů, ale převažovala klasická hudba. No, to vypovídá o době, kdy se narodil. Do dnešní doby se moc nehodí, a asi mu ani moc nesedí. Pohyboval se elegantně i na upíra, držení těla i vystupování odpovídalo době jeho dospívání, i když musel uzpůsobit mluvu dnešní době. Dokonalý džentlmen, pro toho bude těžké najít tu pravou, ale rozhodně ne nemožné. Odfrkla jsem si směrem k nebi. Však já vám to ještě natřu, páprdové! Počkejte Amor i Eros zblednou závistí. Nad tou myšlenkou jsem se usmála. Ano největší učitelé našeho druhu a měla bych je překonat? Ne, že by to nebylo lákavé, jen je to spíš nemožné. O Valentýnovi ani nemluvím, ten je kapitola sama pro sebe.

Edward během mých úvah nastoupil a vyjel z parkoviště. Věděla jsem, kde bydlí, a tak jsem se přenesla rovnou tam. Měl úžasný strom s pohodlnou větví přímo před oknem do pokoje, uvelebila jsem se a čekala. Netrvalo dlouho a na příjezdové cestě se zval zvuk motoru jeho auta. Ztichnul a zaskřípal štěrk, jak se přesouval od auta do domu.

„Ahoj Edwarde. Co tu děláš, to už je po škole?“ zeptal se příjemný hlas.

„Ahoj Esmé, ano mně škola dnes už skončila. Půjdu k sobě, kdyby něco, stačí zavolat,“ řekl a skoro neslyšně vyběhl do pokoje. Viděla jsem, jak se během čtvrt vteřiny otevřely a zavřely dveře. Pak už byl Edward u okna a díval se ven. Vlastně se díval přímo na mě, ale vidět mě nemohl. Nejsem vidět, pokud si to nepřeji, prostě to tak je. Potřebujeme to k práci. Vzdychl a otočil se k policím s knihami. Chvilku přecházel kolem, pak se dostal ke stolu, kde ležely knihy ještě nevybalené z knihkupectví, a po jedné sáhl. Chvilku ji jen tak přehazoval v ruce a zase ji položil. Se sklopenou hlavou došel zpět k policím a bez podívání sáhnul po jedné knize. Zahlédla jsem obálku. Byla to kniha Romeo a Julie. Lehl si na válendu u okna a začetl se. Zůstala jsem tam a pozorovala ho. Vypadal jako by se proměnil v kámen, za celou hodinu a půl se mu pohybovaly pouze oči a občas rty, jak si oblíbené pasáže přeříkával. Když přečtenou knihu odložil, natáhl se pro ovladač a pustil stereo. Pokojem se linula, krásná skladba. Zavřel oči.

Čelo se mi zkrabatilo od přemýšlení. On viditelně toužil po lásce a romantice, tak proč každou odmítá? Vytáhla jsem složku, kterou jsem si předtím jen zběžně prolétla a pořádně se začetla. Po pěti minutách jsem se musela plácnout do čela. Bože, já jsem ale husa! Nadávala jsem si v duchu. Jak jsem mohla přehlédnout něco tak podstatného? To se nedivím, že všechny pořád odmítá, mě by se taky nelíbilo vidět všem do hlavy a řekněme si popravdě, první reakce na něj nejspíš nebudou zrovna inteligentní. A když šedesátkrát za den uslyšíte, to je kus, toho musím mít, tak vám taky vaše mínění o opačném pohlaví, zrovna nestoupne. Hmm, měla bych se nejprve zaměřit na vybranou dívku, aby v její hlavě viděl už živou lásku a ne pouhé pobláznění. Ano, to by mohlo vyjít. On netouží po fyzickém vztahu nebo alespoň ne tolik jako po duševním spojení. Jo, tak na to půjdu. Teď jen najít správnou dívku. Otázka je, měl by to být člověk? Nebyla by třeba lepší nějaká upírka? Vzhledem k jeho způsobu stravování, by bylo asi těžké takovou upírku najít. S pitím lidské krve, by se asi smířit nedokázal. Z té představy mi přejel mráz po zádech.

„Tfuj, tfuj, tfuj!“ oklepávala jsem se přívalem hnusu z té představy. Nedošlo mi, že slyšet by mě mohl. Koutkem oka jsem viděla, jak se napřímil a rozhlédl se. Seděla jsem tiše a ani nedutala. Po chvilce se uklidnil a zase se položil. Teď už ovšem nezavřel oči, koukal do stropu a vypadalo to, že čeká, jestli ještě něco neuslyší. Měla bych zmizet, pomalu jsem se zvedala a chtěla skočit na jiný strom, ale dneska jsem prostě měla špatný den. Opřela jsem se o poraněnou část kmenu a do ruky mi vnikla tříska, jako blázen. Cukla jsem sebou a podklouzla mi noha.

„Doprdele!“ zaklela jsem, ale hned si rukou přikryla pusu. Z prstu mi ukápla kapka krve a dopadla na větev. Otočila jsem se a viděla Edwarda, jak stojí v pozoru a rozhlíží se po okolí. Teď už věděl, že tu někdo je. Okamžitě jsem se sbalila a vypadla. Žádné skákání, jak jsem chtěla předtím, prostě jsem se přenesla pryč.

Pohled Edwarda:

Doma jsem byl vcelku rychle, nijak jsem auto nešetřil. Zastavil jsem a vešel dovnitř. Hned si mě všimla Esmé a přišla mě pozdravit. Divila se, proč nejsem ve škole. V jejích myšlenkách jsem slyšel obavy, a tak jsem ji trochu uklidnil a šel do pokoje. Vlastně jsem ani nevěděl co dělat, ale při pohledu ven mě napadlo, že je to jedno, mám přece celou věčnost jenom pro sebe. Super.

Jo, ironie je moje druhé jméno. Otočil jsem se k policím knih a přemýšlel, co si přečíst. Na stole jsem měl pár knih, co jsem si pořídil před třemi dny, na jedněch z Aliciných nákupů. Sice jí to bylo proti srsti, ale udobřil jsem si ji tím, že jsem si bez řečí vyzkoušel novou kolekci. Občas je snadné udělat Alice radost. Párkrát jsem knihu obrátil v rukou, nějak se mi do ní nechtělo. Jmenovala se Jméno růže od Uberta Eca. Zase jsem ji položil, věděl jsem přesně, co si chci přečíst. Zase. Šel jsem a vytáhl knihu, ze všech nejoblíbenější. Romeo a Julie, láska až za hrob. Taky bych chtěl takovou potkat, ale najdu si ji sám, bez pomoci Alice a ostatních. Bude sice naštvaná, ale udobřím si ji dalšími nákupy. V kapse mi zavibroval telefon. Věděl jsem, že bude od Alice s její nadšenou odpovědí a ani jsem ho nevytahoval. V klidu jsem si četl dál. Po chvilce mi zavibroval ještě jednou. Usmál jsem se. Určitě nějaká výtka, vůči mé ignoraci. V klidu jsem si knihu dočetl a pak si pustil hudbu. Pokojem se rozléhala nádherná klavírní skladba a já se mohl utápět v představách, kde jsem našel svou Julii. Náš vlastní příběh, jen se šťastným koncem. Z představ mě vytrhl až tichý krásný hlas.

„Tfuj, tfuj, tfuj!“ ozvalo se. Sedl  jsem si a rozhlížel se, odkud se to mohlo vzít, ale nic jsem už neslyšel. Začínal jsem mít pocit, že se mi moje fantazie promítla do skutečného světa a zase jsem si lehnul, ale pozor jsem dával pořád. Už se nic neozvalo. Pomalu jsem se uklidnil a vrátil se k mým představám. Dostal jsem se do fáze, kdy bych se zaměřil na rysy neznámé Julie, když vzduch protrhnul znovu ten hlas, teď o něco hlasitější a taky podrážděnější.

„Doprdele!“ Zaslechl jsem  a okamžitě stál na nohou. Tohle už dozajista nebyla moje fantazie. Pátral jsem očima po okolí, ale bohužel jsem nic neviděl. Dokonce, ani ničí mysl jsem nezaregistroval. Prostě nic. Může mít upír halucinace? Ptal jsem se sám sebe. Esmé si zřejmě ničeho nevšimla, protože jsem ji slyšel stále pobrukovat si v její pracovně. Zvláštní. Naposledy jsem se rozhlédnul po lese za oknem a vyšel jsem z pokoje. Raději jsem se rozhodl si trochu zalovit, třeba jsou to halucinace z hladu. Uchechtl jsem se tomu nápadu.

„Jdu na lov! Nechceš se přidat?“ zeptal jsem se do domu.

„Děkuji, zlato, ale už jsem byla!“ zatrylkovala Esmé z pracovny a dál řešila nějaké výpočty, k novému návrhu starostova domu. Pokrčil jsem rameny a vystřelil z domu jako kulka. Trocha krve mi jenom prospěje.

 

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

gucci

7)  gucci (27.07.2011 22:16)

to je trdlo....

Bosorka

6)  Bosorka (07.07.2011 19:49)

Čekala jsem jestli zareaguje na tu krev, že by ji přes okno necítil?

Kristiana

5)  Kristiana (07.07.2011 16:19)

Přemýšlela jsem, jestli Bella vůbec ví o jeho čtení myšlenek. Teď už vím, že o tom neměla ani zdání. Jen nevím, jak najde někoho kdo ho bude hned od prvního pohledu milovat... Vnukne nějaké dívce lásku k němu? Těším se, jak tenhle problém vyřeší.
Slyšel ji! Ale necítil její krev? Všimne si té kapičky až později? Nebo vůbec?

4)  LostriS (01.10.2010 22:30)

chtěla bych vidět ten Edův výraz..

MisaBells

3)  MisaBells (27.09.2010 22:07)

Uáááááááá!!! Ať už se potkají! Nevydržím to, sakryš Nemáš tam náhodou čtyřku? Chudák Bells, třísky jsou mrchy... bolí! A Edward je miláček... chudáček, jak se trápí... Ok, už jsem opět při vědomí, takže šup další Šári, ať to pěkně lítá.

Carlie

2)  Carlie (27.09.2010 19:05)

Těžkej job dostala , moc se mi líbila tato i předchozí kapitola , Bells se snaží statečně, všechna čest... asi tuším, kam to směřuje, ale kdy to asi dojde jim? :-)

1)   (27.09.2010 14:43)

Jméno růže???? Ten film jsem viděla asi ve svých devíti letech
Jinak nádherná kapitola, ten Bellin výkřik... Jsem zvědavá, jestli Edík narází na tu kapku krve
TKSATVO

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek