15.10.2010 [20:00], Ajjinka, +Zpovědnice, komentováno 23×, zobrazeno 5497×

Co nám na sebe prozradila naše neuvěřitelná Noth? Co ráda dělá a co má v plánu? A proč by chtěla pokoj vzhůru nohama? To vše a mnohem víc se dočtete v dnešní zpovědi!

A protože mě nazývá řiťolezcem, pojďme jí všichni hromadně zalichotit!

Nothie, dřív, než si začneš zjišťovat moji adresu a rodné číslo, zhluboka se nadechni a vydechni. Ták, je to lepší, že jo? Já si taky myslím… Nedáš si něco k pití? Ne? Tak se pohodlně usaď, protože začínáme.

Vím, že filmovému zpracování Twilight ságy příliš neholduješ a tak mě napadlo... jak jsi k sáze vůbec přišla? Bylo to takové to rozhodování v knihovně „Nad čím se zasměju tentokrát?“  nebo ti snad byla doporučena?

Opravdu netuším, čím to může být, ale začíná se mne zmocňovat pocit, že se mě chceš zbavit. Nejen, že jsi mne odsoudila k psychické přípravě na okamžik, kdy budu nucena pohlížet na svůj nick napsaný Caps Lockem, ale dokonce ze mne hned v rámci první otázky nepřímo děláš upgradeovanou verzi nepřítele státu. Šířit se na stránkách věnovaných tvorbě fanoušků Twilight ságy s tvrzením, že sága samotná je pro někoho předmětem smíchu, je dle mého názoru do detailu promyšlená vražda. A pak že dokonalý zločin neexistuje.

Jen bych ráda předeslala, že literaturu jako takovou za směšnou nepovažuji, pokud pobavení nebylo autorovým záměrem (strýček Podger a Liverpoolské syrečky mě vždycky dostanou), tomuto účelu však z fleku poslouží časopisy pro náctileté - typu (Šťastná 13, či Sweet 17). I když se musím přiznat, že jsem se musela držet, abych si při každé další podobné frázi typu - změřil si mě  pohledem - neudělala čárku.

Takže, jak že jsem to k sáze vlastně přišla? Obávám se, že tě poněkud zklamu, když přiznám barvu a popravdě odpovím, že jsem s ní přišla do styku právě prostřednictvím filmové verze prvního dílu, u kterého jsem rovněž skončila. Matně si vybavuji, že jsem snad byla nemocná, či něco na ten způsob, a prostě jsem na ni narazila. Žádná láska na první pohled to nebyla, přesto jsem se však rozhodla okusit i knižní předlohu, která by z mého úhlu pohledu filmové ztvárnění roznesla na kopytech. Hlavním motivem, který mne k přečtení ságy nasměroval, byl pokus o znovunavázání kontaktu. Jako osoba, která čas od času změní školu (pořadové číslo 4 hodlám dostudovat), jsem v sáze nalezla další z témat pro nezávaznou konverzaci s bývalými spolužačkami, které tento žánr okouzlil.

Vím, že nebudu mluvit jen za sebe, když řeknu, že tvé psaní je jedinečné. Myslíš, že se z tvé dílničky dočkáme ještě nějaké fanfiction povídky, nebo nám uděláš radost a zveřejníš nějakou tvorbu na Bez Hranic?

Jen tak mimochodem, to řiťolezectví jsi studovala kde, že jsem tak smělá? Vážně, Ajjo, tohle nemáš v popisu práce, nikdo ti za to nezaplatí, nebo snad ano? :D

Opravdu si nepřipadám nijak jedinečně, pokud však onen přívlastek trochu zobecním a snížím jej na úroveň snesitelnějšího jiný/zvláštní, mohu snad poněkud nesměle přikývnout, ovšem mnohem méně úsilí by mě stálo sepsat tisíc a jeden důvod, proč mou tvorbu nečíst. :D
(Tak například „přechodníkuji“ a to hojně. Možná proto, že upíři, ať už Stepheniina třpytící se varianta, či ti, kteří kráčí ve šlépějích klasického Drákuly, pro mne vždy byli, jsou a patrně i nadále budou chodícími mrtvolami a ve srovnání s jejich dlouhověkostí snad nějaký ten archaismus nezaškodí, ne? Anebo to bude tím, že nemusím za každou cenu spadat do vytyčených měřítek…)

Zpět k otázce (Holden by ze mě měl dozajista radost). Na svém shrnutí jsem se nerozvážně zavázala k sepsání poslední jednorázové povídky, kterou bych chtěla završit své působení/nepůsobení zde. Netuším, co mě to napadlo, ale asi jsem podlehla jisté souměrnosti, která na mě vyskočí z perexu shrnutí, hlásajíc skóre 3:3, třebaže autorství Němé dohody si nemohu plnohodnotně připsat.

V bezhraničním prostoru rovněž nic neplánuji. Něco k zveřejňování by se našlo, ale to už souvisí s osobou, která obývá mé tělo a mysl, když Noth není doma, a bylo by nefér připsat tomu virtuálnímu trdlu všechny zásluhy. :D

Moc toho o tobě nevíme, co tedy Nothie ráda dělá ve volném čase, krom toho, že píše? (Odpověď „Nic“ se nebere jako odpověď :P)

Mohu tě ujistit, že odpovědí „nic“ bych tě rozhodně neodbyla.
(Zaregistrovala jsi ty vyčerpávající a bezobsažné odpovědi výše, že?)
Když pomineme všechny úkony potřebné k životu společně s povinnostmi, přeci jen nám tu zbude pár položek.

Především přemýšlí, přestože to někdy bolí. Dívá se a snaží se uvidět. Poslouchá a snaží se naslouchat. Vzpomíná a zároveň se snaží čelit budoucnosti. Vede se skřítětem bezcenně hodnotné debaty kupříkladu na téma, jak fajn by bylo, kdybychom v bytě měli takový kouzelný čudlík, kterým by nám bylo umožněno přesunout obyvatelnou plochu na strop, a všechen ten nepořádek by zůstal na podlaze. Říká se o ní, že ráda mate lidi, a možná je na tom něco pravdy. Baví se s přáteli, navštěvuje rodinné příslušníky, nepohrdne zajímavým kulturním, či sportovním programem a veselou společností. Zcela vědomě si komplikuje život. Zásadní rozhodnutí činí impulzivně, neb je strašně nerozhodná, a proto jí nezbývá než věřit, že podvědomí zná tu správnou odpověď. Poslouchá hudbu nejrůznějších žánrů, věnuje se četbě. Kvůli nelibosti, kterou chová k MHD, způsobenou alarmující pohodlností dnešní populace, zpravidla chodí pěšky, pokud jde o rozumnou vzdálenost. Nerada splňuje něčí očekávání (pokud ovšem tato skutečnost nenaplňuje Vaše očekávání, to by pak byla nahraná).

Co Vám mám povídat, je to blázen, ale když to opíšu tolika slovy, zní to hned lépe, no ne? :D

Kdybych ti právě nabídla, že ti zasponzoruju jakoukoliv dovolenou, kterou si budeš přát, kam by to bylo? Do tepla, nebo do zimy?

Zasponzoruješ? Popravdě? Asi bych se snažila o nečitelný výraz a jistotu v hlase, když bych s rukama v obranném, stejně jako smířlivém, gestu couvala k nejbližšímu východu se slovy:
„Kdo jsi a cos udělala s Ajjinkou…“

Ale pokud se držíme té čistě hypotetické roviny, nepohrdla bych návštěvou Islandu, či Finska.

Věřím, že přečtených knih máš na kontě mnoho. Kterou bys mi doporučila k chladnému zimnímu večeru? :D

Patrně Bibli nebo Telefonní seznam, protože ses mi svěřila, že nevlastníš ani jedno. :P

Představ si, že jedeš českým (čti smradlavým, špinavým, nepohodlným) vlakem a v zastávce Bobrovníky přistoupí Ian Somerhalder, pozveš ho k sobě do kupéčka, nebo ho necháš stát na chodbě?

Tohle mělo být zákeřné, že? :D

Ovšem mám ten pocit, že s odpovědí nebudeš spokojena. Pravděpodobné jsou dvě situace. První se týká skutečnosti, že cesta vlakem s sebou pro mne osobně nese jistou symboliku. Všechno to očekávání, bezstarostná euforie, šustění alobalu, vůně řízků, všudypřítomné kodrcání, sluneční svit na tváři…

Všechno jsou to strašně šťastné vzpomínky, vlakovou dopravu řadím mezi své nejoblíbenější způsoby, kterak se dostat z místa A do místa B, a perfektně se v nich přemýšlí. Obvykle se probojuji k sedadlu u okna a dobrovolně se ztratím ve vlastních myšlenkách. Takže první scéna skončí tak, že bych si chudáka Iana patrně ani nevšimla.

Druhá alternativa volně navazuje v případě, že by se kolem něj shromáždil dav fanynek skandujících jeho jméno. No a uznej, že to bych se pak vůbec neobtěžovala věnovat jim byť jen minimální pozornost. :D

Jsi zakladatelkou fanouškovské skupiny !Team Nebraska!, jaký je to pocit? Dovedeš ho blíže specifikovat? :D

Je to… přirozené?

Ano, to je to správné slovo.
Je přirozené, oslovovat Nebrasku holka a jednoduše zapomenout, že na druhé straně sedí mnohonásobně zkušenější osoba, protože v tu chvíli je stejně údajně zmatená. :D
Možná taky proto, že za vší tou fenomenalitou je to prostě fajn ženská.

(Mohla bych sem vměstnat nespočet superlativ na její adresu, ale některé věci lze sdělit stejně tak jednoduše, a přece neztrácejí na důležitosti.)
A někdy mám pocit, že otravování lidí je mým posláním. :D

A teď klasický vyřazovák: Robin Hood nebo Sandokan? Červená Karkulka nebo Mařenka? Růžová nebo purpurová? Učesaná nebo neučesaná? Plesnivý sýr nebo plesnivá šunka? Střelná nebo zápalná zbraň?

Rozhodně Sandokan - Červená Mařenka – purpurová - patrně neučesaná, protože ať se člověk snaží, jak se snaží, s tím, co mám na hlavě, je výsledek ve většině případů totožný – plesnivý sýr, protože vlastní botulotoxinovou farmu snad nebudu ještě nějaký ten pátek potřebovat – tak u této otázky jsem přemýšlela déle, než je zdrávo. Vím, že momentálně není žádoucí, abych na otázku odpovídala jinou otázkou, ale stejně to risknu:
„Co bys řekla na menší flambování?“

Poslední otázka… Kolik způsobů mučení znáš? Chci se na ně jen psychicky připravit, až je budeš aplikovat na mně. Vydrž, někdo zvoní…

Noth?! Co ty tu… Uáááááá!!!

Na mučení moc nejsem, i když za jeho velmi účinnou formu považuji depilaci, o epilaci už vůbec nemluvě. Mnohem více pozornosti věnuji trestům. V té mírnější rovině je to lechtání, v jejich čele pak figuruje absolutní ztráta zájmu/ignorace dané osoby. Já to nazývám trestem, někdo požehnáním. :D

A jen tak mimochodem, opravdu mne vidíš jako ten zvonící typ? :D

Povídky od Noth

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

2)  SarkaS (15.10.2010 20:41)

Tak jo holky, mam výtku. Příště upozornění NEJÍST, NEPÍT A VYVENČIT. Protože jsem si málem zničila nového noťase, když jsem v zápalu boje nebo spíš záchvatu smíchu, málem vyprskla svou trojitou tequillu sunrise... Stihla jsem polknout jen taktak a malem jsem se udusila. Takze prosim, vyrolujte hore a dopiste to tam nez nekdo opravdu prijde k urazu... Jinak to bylo samozřejmě skvělé. Jak otázky, tak odpovědi. Noth, se na vyjednavace, ty bys vyloudila tele nejen na jalove krave, ale i na jalovim teroristovi...

1)  ambra (15.10.2010 20:28)

Díky oběma - skvělé!

«   1 2