Sekce

Galerie

/gallery/betlem.jpg

Co se stane, když přijede někdo, koho jste ani ve snu nečekali...


(Do Vánoc daleko, já vím - ale za tohle můžou adventní kalednáře, které máme na lednici. Lákají mě každý den a dneska jsem se z toho už musela vypsat :-) )

Peřina s Medvídkem Pú se zavrtěla. A pak znovu. Ozvalo se rozespalé zívnutí a ven vykoukla dětská hlava s do všech stran trčícími chumáči tmavě zrzavých kudrnatých vlasů. První paprsky zimního slunce se venku odrážely od sněhu a některé z nich dopadaly skrz okenní tabulku až na postel a na dítě. Když se zpod peřiny vynořila drobná ruka a pokusila se odhrnout vlasy z obličeje, ve sluneční lázni se bledá pokožka slabounce roztřpytila.

Velké, čokoládově hnědé oči se najednou prudce otevřely a holčička byla úplně probraná.

„Už jen deset dní!“ zavřískla hlasitě. Skopala deku k nohám postele a bosky, jen v pyžámku se sobem Rudolfem, se rozběhla do kuchyně. „Mámo! Táto! Vstávejte! Už jen deset dní!“

V kuchyni vylezla na židli a chmátla po adventním kalendáři. Našla odpovídající okénko, vyloupla ho a nechala čokoládu, aby se jí rozplynula na jazyku.

„Neříkala jsem, že se máš nejdřív nasnídat?“ ozvalo se ode dveří. Bella stála s rukama založenýma na prsou, opírala se o rám a snažila se tvářit přísně.

„A jo,“ zahuhlala Nessie. A snažila se tvářit kajícně. „Tak zítra, jo?“ Obdařila svou matku zářivým úsměvem a vzorně si složila ruce do klína. „Co bude k snídani?“

Edward stál za rohem v chodbě jejich domečku a ze všech sil se snažil nesmát. Nemohl přece podrývat autoritu své ženy.

O necelou hodinu později se všichni tři vydali k vile. Alice naplánovala nákupy – už třetí tento týden, pořád se mohla vymlouvat na kvapně se blížící Vánoce. Carlisle si chtěl s Edwardem popovídat o článku v novém čísle časopisu Neurochirurg a Esmé prostě nedokázala bez Nessie vydržet déle než pár hodin.

A pak tu byl Jacob, samozřejmě.

Byli sotva třicet metrů od vily, když se z lesa po pravé straně ozvalo radostné zavytí. Edward protočil zlaté oči k jasnému nebi a zavrtěl hlavou.

„Nenadávej mu.“ Bella mu položila dlaň na tvář, aby upotala jeho pozornost. Objal ji a přitáhl si ji k sobě. Věděl, že o jejich dceru se teď už nemusí starat.

„Já nenadávám,“ zašeptal a usmál se. Mezi stromy se objevila velká hnědorudá koule a když je minula, ohodila je sprškou sněhu. Člověk neměl šanci postřehnout, že při tom rychlém pohybu zvládl velký vlk sklonit hlavu a nechat poloupírku, aby mu vyskočila na záda. „To už je jen ze zvyku,“ pokračoval Edward a sklonil hlavu, aby mohl svou ženu políbit. Zavytí a upřímný dětský smích se teď ozvalo někde v dálce.

Než se ale stihli políbit, uslyšeli, že jedno z aut neprojelo po hlavní silnici tak, jako všechna ostatní, ale zahnulo na lesní cestu k vile. Podívali se na sebe s pokrčenými čely, ale než stihli cokoliv říct, vyřítili se z domu ostatní obyvatelé.

„Objednal jste si někdo něco s dovozem až domů?“ zeptal se Carlisle.

„Blázníš? Nakupovat na internetu? To je nuda,“ zamračila se Alice.

„Mohl si Jake objednat pizzu?“ napadlo Jaspera. Esmé se na něj dotčeně otočila:

„Pizzu? To nemyslíš vážně!“

„Jen přemýšlím, kdo to je,“ bránil se Jasper.

„Škoda, že se neživíme lidmi, mohla by to být svačinka,“ zazubil se Emmett a hned hekl, jak se mu Rosaliin loket zabořil skoro až do žaludku.

„Nečekaná návštěva,“ zamumlal Carlisle.

„To nesnáším,“ zavrčela Rosalie. Nikdo ji neokřikl. Cítili se stejně. Nečekané a neohlášené návštěvy jim prostě vadily, a rozhodně to nebylo proto, že by měli doma nepořádek.

O chvilku později před nimi zastavilo velké černé auto s tmavými skly. Stáli v hloučku a na první pohled vypadali zcela klidně; ve skutečnosti ale byli připraveni bez váhání zaútočit. Edward si uvědomil, jak je rád, že Jacob je teď s Ness někde daleko a nevrátí se před obědem.

Otevřely se dveře u řidiče a ven se z obrovského auta vysoukal ještě větší upír. Rosalie zvedla horní ret a tlumeně zavrčela.

„Felixi? Co tě k nám přivádí?“ zeptal se Carlisle. Bella obdivovala, jak dokáže znít vlídně, přestože by dotyčného nejradši roztrhal, stejně jako ona.

„Ehm,“ zabručel obr hlubokým hlasem. „Jsem tu jako doprovod.“

„Doprovod koho?“ nechápal Carlisle. Edward se v tu chvíli už ale tvářil velmi překvapeně a vzduch mu z plic unikal s lehce vyděšeným syčením. Zbytek rodiny to docela vyděsilo.

„Lásko?“ vyhrkla Bella a zatřásla mu paží. „Co se děje?“

Syčení zesílilo:

„Sss... Ssss!“

„Sss co?“ nechápala Bella. Felix obešel auto a s prkennou úklonou otevřel dveře. V momentě, kdy vystoupila drobná postava v dlouhém černém plášti s kápí, se Edwardovi konečně podařilo promluvit:

„Sulpicie!“

Jmenovaná si sundala kápi a kritickým pohledem přejela nejdřív rodinu a potom jejich vilu, architektonický skvost, na který byla Esmé velmi pyšná. To ale Sulpicie netušila, protože se ušklíbla a řekla:

„Co to je?“

Carlisle pravou rukou zabránil své ženě, aby se po návštěvě vrhla, a klidně se zeptal:

„Co tu děláš, Sulpicie?“

Upírka si naučeným pohybem upravila neexistující uvolněné pramínky světlých neopečovávaných vlasů, sepnutých do přísného drdolu, upřela na Carlislea své rudé, věkem už lehce zakalené oči a ostrým hlasem odpověděla:

„Přijela jsem na návštěvu. To je tedy uvítání!“

„No ty vole,“ hlesl Emmett. Tentokrát ho nikdo nepraštil.

„Na návštěvu? To je...“ Carlisle hledal správný výraz, ale byl v koncích.

„Nečekané,“ doplnila ho Bella.

„Jestli vám tady vadím, klidně zas můžu jet!“ odsekla Sulpicie povýšeně a otočila se zpátky k autu. Felix zpanikařil a snažil se najednou uklonit i otevřít dveře. Ozvala se plechová rána a Alice se rozhihňala. Sulpicie se zarazila a zůstala stát zády ke Cullenovým. Čekala, že ji budou prosit, aby neodjížděla, ale oni mlčeli. Zavrčela, pak si povzdechla a znovu se k nim otočila čelem.

„Dobrá, tak tedy neodjedu.“

Z Esméiny hrudi se ozvalo tiché zaúpění.

„A co tu vlastně děláš?“ zeptal se Carlisle. „Tak daleko od domova, tak sama...“

„Odešla jsem od Ara. Jen na chvilku, aby si uvědomil, jak mu chybím.“ Sulpicie nonšalantně pokrčila rameny a vydala se k vile. „Felixi, zavazadla!“ nakázala ještě. „Kde mám komnaty?“

„Já jí dám komnatu,“ sykla Esmé.

„Klid, miláčku,“ vyjekl Carlisle a významně se podíval na Jaspera. Napětí v Esméině těle povolilo a po tváři se jí rozlil blažený úsměv.

„Musíme se jí zbavit,“ rozhodl Edward.

„Esmé?“ nechápal Emmett.

„Sulpicie,“ opravil ho Edward netrpělivě.

„Jo, tak to jo,“ přikývl Emmett.

„Jestli nám tady ta mrcha zkazí Vánoce, tak jí utrhnu hlavu,“ přidala se Alice.

„Jdu zavolat Arovi,“ rozhodl Carlisle a zamířil k domu. „Zatím ji ubytujte v pokoji pro hosty.“

Pokoj pro hosty se Sulpicii nezdál dostatečně reprezentativní a nakonec se rozhodla, že se ubytuje v obývacím pokoji. Nikdo jí nedokázal vymluvit, že to není soukromá místnost. Seděla na gauči a ječela na Felixe, aby vyhnal ty nevychovance, co jí lezou do ložnice. Felix stál a netušil, co má dělat, protože na rozdíl od své paní věděl, že jsou v obýváku.

Carlisle si povzdechl a šel do své pracovny vykonat velmi důležitý hovor do Itálie. V duchu děkoval, že žijí v jednadvacátém století a on může Arovi prostě zavolat, aby si přijel pro svou ženu. Aro sedne do tryskáče a za pár hodin je tu. Za pár hodin se nemůže nic stát. Nějak Sulpicii zabaví a bude klid. Tak.

Jenže když se na druhé straně oceánu ozvala Gianna a zněla opile, Carlisle se zachmuřil a neblahé tušení mu způsobilo husí kůži. U upíra docela výkon.

„Gianno, dej mi Ara, hned!“ zvýšil hlas, když mu ani napotřetí nerozuměla. Hlahol a chechot v pozadí jí to moc neusnadňoval.

„Aro?“ došlo jí.

„Ano!“ křikl Carlisle. Cítil, že ve dveřích pracovny už stojí většina rodiny.

„Aro slaví!“ Gianna škytla a rozhihňala se. Pak ve sluchátku zapraskalo, jako by ho překrávala rukou, a její hlas zněl tlumeně: „Ne, klucí, fakt ne! Budu opilá! Nemůžu sama vypít celou tuhle velkou láhev! Dejte si taky!“

„Gianno!“ Carlisle byl sice trpělivý a klidný jako žádný jiný upír na světě, ale i on mě své meze.

„Co?“ ozvala se opilá recepční.

„Aro!“

„Jo Aro! Tak já ho zkusím sehnat.“

Ze sluchátka se začala linout Malá noční hudba. Carlisle nahlas zaklel.

„Co přesně tam oslavujou?“ pípla Bella.

„Já to radši asi nechci vědět,“ hlesl Edward. Přestože nedokázal číst myšlenky po telefonu, něco mu říkalo, že párty ve volterrském hradu není jen tak.

Malá noční hudba přestala hrát a ve sluchátku se ozval Arův veselý hlas:

„Ano?“

„Aro!“ vydechl Carlisle úlevně. „Nepostrádáš ženu?“

Ticho. Vteřinu, dvě.

„Ne,“ odpověděl Aro a rozesmál se. „Ne ne!“

Belle klesla čelist. Edward zaúpěl. Alice upřela oči do zdi a prožívala jednu ze svých vizí. Jasper zašeptal:

„Chcete uklidnit?“

„Co se děje?“ nechápal Emmett. „Tohle není Sulpicie?“ Ukázal prstem za sebe směrem k obývacímu pokoji, odkud se jmenovaná právě dožadovala komorné.

„Je,“ odpověděl Edward sklesle.

„Tak to nechápu. On ještě neví, že odjela?“

„Ví,“ přikývl Edward.

„Takže...“ Emmettův výraz napovídal, že pořád ještě neví, která bije. Edward se rozhodl, že mu dá čas.

„Aro, přijeď si pro ni!“ zavrčel Carlisle do telefonu.

„Promiň, příteli,“ uchichtnul se Aro. „Musím jít. Slavíme, víš?“

Telefon oněměl.

„Ty jo, on paří a vůbec neví, že od něj odešla žena,“ konstatoval Emmett překvapeně.

„Co budeme dělat?“ zeptala se Bella a v jejím hlase byl slyšet náznak hysterie.

„Komorná! Felixi, komornou! Okamžitě!“

 

Všechno bylo špatně. Všechno. Moc světla, moc teplo, moc hluku, moc upírů. Moc dřeva, málo kamení. Moc skla. Venku moc sněhu, moc slunce a moc stromů. Moc pachů, moc věcí.

Málo obdivu.

A nikdo se jí nebál!

„Víte vy, kdo já jsem?!“ vykřikla pohoršeně. „Nebudu se živit krví nějakých zvířat! Felixi, udělej něco!“

No dobře, někdo se jí přece jen bál.

„Co, madam?“

„Nevím! Něco!“

„Sulpicie,“ řekl Carlisle a zněl klidně. Dokonale klidně. A trochu škodolibě. Vlastně všichni vypadali tak trochu škodolibě, jen Emmett stále přemýšlel, jestli by neměli Arovi dát vědět, že jeho manželka je u nich. „Pokud chceš bydlet u nás, být naším hostem, je nutné, abys přijala naše pravidla. My se živíme výhradně zvířecí krví!“

„Dobrá,“ odsekla Sulpicie po chvíli přemýšlení a škodolibé výrazy se změnily ve vyděšené. „Nebudu jíst lidi. Ale nečekejte, že budu pít zvířata! To radši budu hladovět. A vy povolíte! Jednou mi sem přivedete člověka, protože se nebudete moct dívat na to, jak trpím!“

A škodolibé výrazy byly zpátky.

Cullenovi se shodli na tom, že to s ní prostě nějak vydrží. Pokud hodlá hladovět, nejdéle za týden bude tak zesláblá, že nebude problém ji přemluvit, aby se vrátila zpátky do Volterry. Sice se jim tu bude motat při předvánočních přípravách, ale nějak se to s ní zvládne. Musí. Zvyknou si na sebe.

Nejrychleji si zvykl Emmett. Jakmile se atmosféra trochu uklidnila, popadl z konferenčního sotlku ovladač a postavil se ke gauči, v jehož prostředku si hověla Arova žena.

„Hele, Sulpi,“ řekl milým tónem. „Šoupni se trochu.“

Zůstala na něj civět s pusou dokořán.

„No tak, uhni, za chvíli začíná zápas,“ zkusil to znovu.

„Jak jsi mi to řekl?“ Její hlas byl nejen ostrý jako břitva, ale teď i ledově chladný. Po Emmettovi se ale svezl jako blesk po bleskosvodu.

„Sulpi, ne?“ zopakoval klidně. V příští setině vteřiny měl její ruce kolem svého krku.

„Nikdo mi nebude říkat Sulpi!“ ječela a snažila se mu utrhnout hlavu. Felix chtěl zakročit, ale jak tam nad těmi dvěma stál, nebyl si jistý, komu vlastně fandí. Chvíli bezmocně sledoval její zápolení a jeho snahu nepustit ovladač a zároveň se zbavit nepříjemné kostnaté šály, nakonec pokrčil rameny a odešel si sednout zpátky do křesla.

„Hergot!“ zabručel Emmett, položil ovladač a sundal ze sebe tu hysterku. „Stačilo to říct! Nejsem blbej!“

Pak si všiml, že jejich zápolení přihlížela Rosalie. Vyděsil se. Co když si to vyloží nějak jinak? Nějak nepatřičně?

„Rose, lásko!“ vyjekl. „Není to tak, jak si myslím, že si myslíš! Chtěla mi jen utrhnout hlavu! Odpusť mi! Můžu ti namasírovat nohy?“

„Nemůžeš,“ odpověděla mu Alice místo Rose. „Právě odjíždíme.“

„Cože?“ objevila se Bella ve dveřích od koupelny, kde už několik minut předstírala hygienu, jen aby nemusela být se Sulpicií v jedné místnosti. „Jedu s vámi!“

„Nemyslím si,“ zavrtěla hlavou Alice. Ignorovala Bellin nechápavý pohled a vyrazila k pohovce. Natáhla ruku k překvapené a rozcuchané Sulpicii a řekla: „Pojď, půjdeme nakupovat. Jestli tu máš chíli zůstat, musíme tě dát do gala. Tyhle hadry nejsou v módě už dobrých třista let!“

Sulpicie byla tak konsternována, že neodpověděla.

„Ty něco víš,“ obvinila Bella Edwarda, když si všimla jeho potutelného úsměvu. Přikývl. „A nepovíš,“ doplnila zklamaně. Znovu se dočkala jen kývnutí.

Alice měla něco za lubem.

 

Nessie celé odpoledne kňourala, protože se nemohla dočkat tety Sulpicie. Se strejdou Felixem už se seznámila. Statečně vydržel dvě hodiny jejího okukování, otlapkávání, mluvení, ječení a chichotání. Ale když chtěla vyzkoušet, jestli se mu ovladač vejde do nosní dírky, která podle ní byla vážně gigantická, prchl do lesa. Edward za ním stihl jen křiknout, že i pro něj platí zákaz lovu lidí.

Když konečně navečer přijelo zpátky Rosaliino BMW, Cullenovi zůstali lehce v šoku. Ze zadních dveří vystoupila bez pomoci nádherná žena v bledě modrém kostýmku, světlé vlasy měla ostříhané jen po ramena a učesané tak, jak člověk obyčejně vídává jen u hlasatelek v televizi. Byla decentně nalíčená a byla krásná. Oči měla právě fialovo červené, jak se jí rozpouštěly modré kontaktní čočky. Největší šok ale způsobily přítomným její rty.

Usmívala se.

„To se mi snad zdá,“ hlesla Bella. Alice, Rose i Sulpicie začaly tahat z auta tašky s logy a jmény známých oděvních a kosmetických firem. Než stihl Carlisle něco podotknout, Sulpicie se na něj podívala a uklidnila ho:

„Všechno platil Aro. Netušila jsem, že tu plastovou kartičku někdy skutečně využiju.“

„Co jste s ní udělaly?“ nechápala Bella. Alice se široce usmála:

„Ukázaly jsme jí krásy nakupování a návštěvy lázní.“

„A zítra jdeme na muzikál,“ doplnila ji Rosalie.

„Teto Sulpicie!“ vykřikla nadšeně Nessie a vrhla se překvapené návštěvě do náruče. Jacob stál zamračený o kus dál a pozoroval, co se bude dít. Byl připraven zasáhnout a chránit svou Ness.

„Má ráda návštěvy,“ řekla Esmé omluvným tónem a pokusila se svou vnučku odtáhnout.

„To je v pořádku,“ usmála se Sulpicie. Pořád ještě zněla nejistě, ale váhavě pohladila Nessie po zádech.

„Už jen devět dní a přiletí Santa!“ informovala ji holčička.

„Kdože?“ nechápala.

„No přece Santa! Budou Vánoce! Stromeček a dárky!“

„Ach tak,“ udělala Sulpicie, ale nezněla, že ví, o co jde. Podívala se na Carslislea a tiše zopakovala: „Vánoce?“

„Oslava narození Ježíše,“ informoval ji. Zamračila se.

„Cože? To se slaví? No to se mi zdá!“ Najednou nevypadala mile. Jacob rychle přiskočil a vzal Nessie do náruče. Sulpicie si založila ruce na hrudi: „Já mu říkala: Aro, z toho truhláře bychom měli udělat upíra, ten má potenciál! Podívej, jak za ním ti lidé jdou! A on pořád Ne, ne, vůbec tomu nerozumíš, nemíchej se do toho, ženská! No! A teď se slaví jeho narození? Kde to jsme?“

„O čem to teta mluví?“ divila se Nessie. Jacob zavrtěl hlavou:

„Nevím. Dal bych si horké kakao, co ty na to?“

„Jasně!“ vypískla Ness a oba zmizeli v kuchyni.

„Sulpi,“ začal Emmett. Když si všiml jejího vražedného pohledu, rychle dodal: „Cio! Hele, nevím, co jste si s kýmkoliv udělali nebo neudělali, ale my tu ty svátky prostě slavíme. Hlavně kvůli Ness, protože ona ještě věří na Santu. Tak přestaň dělat scény, nebo tě budeme msuet vyhodit, jasný?“

A zatímco Cullenovi si svého člena měřili obdivně a Rose se dmula pýchou, Sulpicie udělala něco, co nikdo v jejím okolí nepamatoval už několik set let:

„Omlouvám se,“ zamumlala tak, že by to lidské ucho nepostřehlo.

Ale upíří sluch je mnohem lepší.

 

„Už jen dva dny!“ zaječel dětský hlásek v chaloupce nedaleko vily.

„Až po snídani!“ odpověděla jeho matka.

Ve vile mezitím vrcholily přípravy na Vánoce. Protože zbývaly už jen dva dny a spousta toho ještě nebyla zařízena. Alice měla pocit, že se to nestihne a bude to katastrofa, Emmett měl pocit, že už ho nebaví šoupat velkým stromem po obýváku sem a tam. Esmé si byla jistá, že všechno to jídlo pro Jacoba a Nessie určitě nedopadne podle jejích představ a Jasper se těšil, až dorazí Denalijští. Sulpicie právě kontrolovala barevná světýlka a Carlisle se rozhodl, že je pravý čas poslat do Volterry pár fotek z předchozích dní.

Felix stál vedle krbu a snažil se dělat, že speciální druh interiérového chrliče. Všechen ten zmatek kolem mu vůbec nedělal dobře.

Denalijští přijeli před polednem. Netušili, že u Cullenových nebudou jedinou vánoční návštěvou.

„Pojďte dál,“ vyzval je Carlisle.

„To jste nemuseli,“ usmívala se Esmé, když jí Carmen a Kate rovnaly do náručí lidské jídlo pro poloupírku a vlkodlaka.

„Vařila jsem poprvé po mnoha letech, nejsem si jistá, jak to dopadlo,“ omlouvala se Carmen.

„Ale v televizi to kamarádům Jamieho Olivera chutnalo,“ upozorňovala Kate. Pak se do zorného pole nově příchozích dostala blonďatá dáma na pohovce. Usmívala se.

„Ježiši,“ vydechla Tanya.

„Jeho tu nezmiňuj,“ sykl Edward.

„To je...“ pronesl Eleazar tázavě. Carlisle přikývl.

„Jak se sem dostala?“ zamumlal Garrett.

„Odešla jsem od Ara,“ odpověděla mu Sulpicie. „Asi bych měla říct, že vás ráda vidím, že. A kupodivu to tak i cítím, zvláštní.“

„No ty vole,“ zavrtěl halvou Garrett.

„Jo. Přesně to mě napadlo taky,“ zakřenil se na něj Emmett.

Dům byl plný upírů a jiné havěti; byl plný smíchu a hlaholu a vůně vánočního cukroví, která kupodivu nepřipadala nikomu odporná. Byl plný světla a pohody.

Felixe ta atmosféra pohltila natolik, že vypil skleničku punče.

 

„Už jen jeden den!“ Řev Nessie byl slyšet až k vile. Před ní zrovna stála Sulpicie s většinou obytvatel domu. Tvářila se zkroušeně a její oči byly černé.

„Nebudu to dělat,“ vrtěla hlavou. Alici se na chvíli rozostřil pohled, a jakmile vize skončila, usmála se.

„Sulpicie? Víš, jak by Ara naštvalo, kdyby se jeho žena stala vegetariánkou?“

Bylo doslova vidět, jak stará upírka přemýšlí. A když se na její tváři rozlil zlomyslný úsměv, všichni věděli, že už má jasno.

„Dobře,“ řekla odhodlaně. „Tak mi to přineste.“

„Emmette!“ křikl Jasper do lesa. „Můžeš!“

Všichni pobaveně sledovali Emmetta, který vykráčel z lesa a za ocas táhl světle hnědou pumu. Ta syčela a prskala, zarývala se drápy do zmrzlého sněhu a snažila se dostat pryč, ale její snaha byla marná.

„Ale sníš si to venku,“ upozornila Sulpicii Esmé. „Stačí, že jsi nemusela běhat a lovit.“

Sulpicie přikývla. Neběhala minimálně dvě století a neměla v plánu to měnit. Do zvířete se jí sice moc nechtělo, ale představa Ara, který ji políbí a až z toho dotyku rtů zjistí, co měla v puse, jí působila škodolibé potěšení.

Nakonec to nebylo tak hrozné. Pamatovala si, že ta sebranka chuligánů po celonočních oslavách fotbalového vítězství chutnala mnohem hůř.

Chvíli po nasycení seděla Sulpicie spokojeně na lavičce před vilou a sledovala sněhovou bitvu, která se odehrávala všude kolem. Náhle všichni Cullenovi ztuhli.

Z hlavní silnice k nim odbočilo auto.

„Doufám, že to je pizza,“ zamumlal Jasper.

„My jsme objednali pizzu?“ Jacobovi se rozsvítily oči.

„To není pizza,“ usmál se Edward. Carlisle se na něj podíval s otázkou v očích a Edward přikývl.

Z lesa se vynořilo velké černé auto s tmavými skly.

„Tohle mi něco připomíná,“ zamručel Emmett.

Otevřely se dveře u řidiče a spolujezdce a ven vystoupili Demetri a Alec. Demetri vzorně otevřel zadní dveře a počkal, až Aro vystoupí.

Bella se nenápadně podívala po Sulpicii. Seděla mezi Esmé a Carmen a netvářila se zrovna nadšeně.

„Carlisle.“ Aro kývl na pozdrav. „Děkuji ti za tvé zprávy. Rád bych si se svou ženou promluvil o samotě, šlo by to?“

„Jistě, Aro,“ usmál se Carlisle. Ladným pohybem ukázal k vile: „Náš dům je ti k dispozici.“

Aro ignoroval všechy ostatní a zamířil rovnou ke své ženě. Výraz v jeho obličeji se změnil ze zachmuřeného v obdivný.

„Sulpicie,“ řekl obřadně a lehce se uklonil.

„Aro,“ hlesla jeho žena. Ani stopa po radosti.

„Přijel jsem si pro tebe.“

„To brzo,“ odsekla nabroušeně. Aro se zamračil:

„Můžeme jít dovnitř? Nerad bych řešil soukromé záležitosti před publikem.“

Sulpicie ještě chvíli váhala, ale pak se vydala za svým mužem. Nabízené rámě naschvál přehlédla.

„Co tu dělá?“ vyhrkla Bella, jakmile se za nimi zavřely dveře.

„Poslal jsem mu mailem pár fotek z posledního týdne,“ usmál se Carlisle.

„Jakých fotek?“ zajímala se Rosalie. Carlisle pokrčil rameny.

„Tak různě. Sulpicie s novým účesem, Sulpicie při vaření, nebo jak si povídá s Nessie, jak se usmívá při naší středeční debatě o renesanci. Prostě Sulpicii.“

„Ty lišáku,“ rozřehtal se Garrett. „To bylo jasný, že to zabere. Je z ní kočka, co?“

„Ts ts,“ udělala Kate varovně. Garrett ji objal:

„Přece bys mě nechtěla mučit, co?“

Veškerou další konverzaci venku ale utnula ta zevnitř.

„Nikam s tebou nejedu! Mně se tu líbí, chápeš?“ Hlas Arovy ženy už zase měl ten ostrý tón. Demetri s Alecem se podvědomě přikrčili.

„Ale Sulpinko!“ bránil se Aro. Jacob se při tom oslovení rozhihňal a nepřestal, dokud mu Bella lehce nestoupla na nohu.

„Nezkoušej to na mě! Myslela jsem si, že upoutám tvou pozornost, když odjedu, a cos udělal ty? No? Cos udělal? Jen to přiznej!“

„Slavil jsem,“ pípl Aro zkroušeně.

„Jo ahá!“ rozzářil se Emmett. „Tak proto!“

„No, slavil jsi! To si říkáš manžel?“

„Ale teď jsem tu!“ bránil se Aro. „A ty jsi nádherná, holubičko moje!“

„Holubičko?“ zopakoval Jake posměšně. Tentokrát stačil jen Bellin pohled, aby zmlkl.

„Já nechci zpátky! Ve Volterře je to zatuchlé, tmavé, studené, kamenné! Je tam nuda! Celé dny sedím a čekám na jídlo, pak se najím – a zase sedím! A když za tebou přijdu, máš práci, nemáš na mě čas a řekneš mi, ať si jdu vyšívat! Vyšívat! To je tvoje představa o zábavě?!“

„Tak nemusíš vyšívat.“

„Ale tady nejde o vyšívání!“ vykřikla Sulpicie.

„Ne?“ nechápal Aro.

„Ne! Já se nudím! Jestli chceš, abych se vrátila, musí se to v hradě změnit! Chci se bavit! Věděl jsi, že existuje kino? Kino! Lidé a stroje jsou tam na plátně! Je to úžasné! Nejdřív jsem se bála, ale když mi děvčata řekla, že je to jen jako, začala jsem si to užívat!“

„To je pravda,“ podotkla Alice. „Křičela na padoucha, že do ní může střílet, jak chce, ale jí to neublíží. Musela jsem jí zacpat pusu.“

„Takže chceš kino?“ Aro se snažil, ale na myšlenkové pochody své ženy nestačil.

„Ne! Nechci kino! Chci, abys mě bral do kina a do divadla, abys mě bral mezi lidi!“

„No dobře,“ souhlasil Aro zaraženě. Asi mu ještě nedocházelo, co přesně po něm Sulpicie chce.

„A chci v hradu vlastní lázně!“

„Ježíši Kriste,“ zaúpěl Aro.

„No toho mi už vůbec nepřipomínej!“ rozohnila se Sulpicie. „Tys ho tenkrát nechtěl! Prý Jen ho nech, je to jen tesař, já jsem něco víc – a podívej se! Všechna ta výzdoba je tu kvůli němu! Víš co? Víš co?“ Její hlas se nebezpečně blížil hodnotám škodlivým pro lidský sluch. Naštěstí v okolí žádní lidé nebyli.

„Nevím,“ přiznal Aro.

„Já ti to říkala!“ zavřískla Sulpicie. Chvíli bylo ticho.

„Dobře, holubičko,“ hlesl Aro.

„Dobře?“ zopakovala po něm váhavě.

„Dobře. Vyhovím ti ve všem. Jen se se mnou vrať domů.“

„Dobře,“ souhlasila Sulpicie. Než si mohli Cullenovi vydechnout, že je po hádce, na něco si vzpomněla: „Moment!“

„Co zas?“ zakňoural Aro.

„Víš, co tu dělají v noci?“ Znělo to jako zákeřná otázka. Jacob a Emmett se rozhihňali a ani pohledy a šťouchance je nezastavily. Co přesně se u Cullenových děje v noci musela Sulpicie Arovi pošeptat, protože ven nebylo slyšet nic. Až potom, po několika vteřinách ticha, se ozval Arův nadšený hlas:

„Ano, holubičko moje! Ano! Budu! Budeme!“ S každým dalším slovem jeho hlas klesal níž a tak nějak hrubl. Na konci už Aro chraptivě mumlal a Sulpicie se rozchichotala:

„Tady ne, to nemůžeme!“

„Sulpicie...“ Teď už Aro zněl jako někdo velmi vzrušený.

„Ty jeden tygře!“ zasténala Sulpicie.

Bella zakryla Nessie uši.

„Tak si myslím, že se asi pojedeme podívat do La Push, co vy na to?“ Podívala se na Jakea a Edwarda. Oba přikývli.

„My si asi musíme něco zařídit,“ zamumlal Emmett a popadl Rose za ruku, aby ji mohl odvléct někam do lesa. Alice s Jasperem už byli dávno pryč a Carlisle právě zval Esmé na předvánoční procházku někam hodně daleko od dětí.

Během chvilky zůstali před vilou jen Felix, Demetri a Alec. Zatímco druzí dva se značně znechucenými výrazy poslouchali roztoužené zvuky z domu, Felix se zákeřným úsměvem zpracovával sníh.

A pak mrsknul kouli po Demetrim a trefil ho přímo do ucha.

„Sněhová bitva!“ zařval. Doufal, že když mu to ti dva oplatí a zahážou ho sněhem, nikdo si nevšimne, že v letadle zpátky do Volterry chybí.

Vážně se mu tady začínalo líbit.

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3   »

julie

21)  julie (16.11.2010 22:07)

Konečně jsem přišla na chuť adventu! A přesně vím,na co pomyslím,když uvidím Ježíše! Akorát,že se budu strašně chechtat.... Nebrasko,díky

AliceBrandon

20)  AliceBrandon (16.11.2010 21:44)

Tak Nebrasko.
Tohle byl vážně skvělý pokus, jak mě dneska večer, takhle kolem čtvrt na deset, zákeřně zavraždit.
Reakce Emmetta na Sulpiciin příjezd mě odpráskla poprvé, Sulpicina odpověď po nesmírně dlouhém přemlouvání, aby zůstala, mě ždímla taky. Následoval výbuch u Aro slaví! a "Sulpi, šoupni se trochu"
A pak už se řezala pokáždé, když se objevila zmínka o Ježíši, které gradovaly v závěrečném rozhovoru s Arem prosebníčkem: Já ti to říkala! To už jsem vážně nemohla.
Po takovéhle smršti už jsem se jen bezvládně cukala a čekala na ránu z milosti. A co ty neuděláš nakonec?
Dojmeš mě. Zcela bez slitování, natvrdo, dojmeš. Felix, který chce zůstat.
Chudák, který se bude muset vrátit.
:'-(
Dostala jsi mě na všech frontách.

Bosorka

19)  Bosorka (16.11.2010 21:38)

Neb ty jsi opět ve vrcholné formě . Jen mě tak napadlo - Giannu opili, aby si pak na ní pošmákli a měli taky trochu alkoholu v krvi?

Hanetka

18)  Hanetka (16.11.2010 21:29)

Jen jedna věta za všechny stejně podařené:
Felixe ta atmosféra pohltila natolik, že vypil skleničku punče.

Nebrasko, válíš!!!

Ivanka

17)  Ivanka (16.11.2010 20:26)

Jsi neskutečně zákeřná, víš to? Máma má náladu pod psa, je se mnou v jedné místnosti, chce mít klid a já tu nezvládám zadržet smích! Bylo to naprosto dokonalé. SSSSS... SSSSS... Suplicie! U toho jsem se přímo válela smíchy! A to všechno okolo! Nejvíc mě ale dostal ten konec. Jak rozhovor Ara a Suplicie, tak i to, že se Felixovi začalo u Cullenových líbit. Naprosto super! Chudák Ježíšek...

eMuska

16)  eMuska (16.11.2010 19:33)


Já ti to říkala! Jen tesař! Ja zamriem! Inak práve máme pustené vianočné príbehy...

Ale toto bolo perfektné! A nechcem teraz zahlásiť nejakú hovadinu, ale... bolo by aspoň trolinku možné, že by sa tam objavila... Minnie? Neviem, ja som ju tam proste cítila, jej aróma je nezameniteľná. Bola to dokonalá poviedka...

Ajjinka

15)  Ajjinka (16.11.2010 19:04)

Jůů, to bylo krásný!!!
"Tvoji" Cullenovi jsou stejně dokonalí a Sulpi byla taky skvělá! Aro se jako manžel opravdu předvedl

sfinga

14)  sfinga (16.11.2010 19:03)

Tak jsem ti chtěla vypsat to, co se mi v tvé povídce líbilo.
Záhy jsem však zjistila, že bych to musela opsat celé a to se mi zrovna nechce

Tak alespoň jedno za všechny: Jen ho nech, je to jen tesař, já jsem něco víc – a podívej se! Všechna ta výzdoba je tu kvůli němu!

Kačenko, díky za zpříjemnění dnešního dne

13)  Aalex (16.11.2010 18:38)

Tak tohle bylo naprosto dokonalý. Chechtám se tu jako blázen. Úžasný nápad a ještě vtipnější provedení.

ambra

12)  ambra (16.11.2010 18:05)

Ano, ještě u páté jobovky jsem měla nutkavou potřebu Ti je všechny vypsat. Pak mi ale došlo, že jsem na pátém řádku . Nicméně musím vyzdvihnout extrémně chápavého Emmetta, plus reality šou proměna Sulpicie v Sulpi . Neb, nachechtala jsem se dost, ale hrozně mě braly i ty vánoční detaily a každičká zmínka o Renesmé - hned první odstavce mě správně předvánočně naladily. Děkuju, tohle bylo naprosto a bezvýhradně úžasné!!!

11)  ada853 (16.11.2010 17:56)

uzasne a ze aro tak vymneknul

MisaBells

10)  MisaBells (16.11.2010 17:52)

„Musíme se jí zbavit,“ rozhodl Edward.

„Esmé?“ nechápal Emmett.

„Sulpicie,“ opravil ho Edward netrpělivě.
tak tohle nemělo chybu, ale kdybych to měla celé vypisovat, tak tu máš zkopírovanou povídku od A do Z. Paráda! Tak takovýhle Advent bych si nechala líbit. Emmettek opět nezklamal a zářil! Kostěná šála? Kam ty na to chodíš! Neříkej mi, že ti k tomuhle skvostu stačil kalendář na lednici

Ree

9)  Ree (16.11.2010 16:47)

"Ježiši Kriste." "Toho mi tady netahej!"
Děkuju! Vážně! Tohle bylo dokonalé

Amisha

8)  Amisha (16.11.2010 16:32)

Jééé to byla nádhera!
Rolničky, rolničky...
Nebísku ty nikdy nezklmeš

7)  eElis (16.11.2010 16:18)

Tak to bylo dokonalé. Sulpi neměla chybu. nádherná jednorázovka.

6)  Tru (16.11.2010 16:13)

"Ale v televizi to kamarádům Jamieho Olivera chutnalo"? "Felixe ta atmosféra pohltila natolik, že vypil skleničku punče"?Chudák, asi mu pak bylo blbě:(
„Víš, co tu dělají v noci?“

5)  katyka (16.11.2010 15:21)

Ježiši Kriste, Nebrasko! Sulpi! mám obavy, že nič viac ako pár nekontrolovateľných výkrikov zo mňa nedostaneš. :) To bolo úžasné, vtipné, skvele vypointované :) Felix, ktorý podľahol vianočnej atmosfére a dal si pohárik punču ma úplne dostal:) A aj všetko ostatné :) Ešte raz, nádhera. Keby na teba náhodou Vianoce zasa doľahly, nerozpakuj sa a ešte niečo napíš :)

Gassie

4)  Gassie (16.11.2010 15:11)


To bylo vražedný. Ještě že jsem sama doma.
Slavící Volterra. Opilá Gianna
A nejlepší hláška, kterou jsem si nemohla odpustit:
„Ježíši Kriste,“ zaúpěl Aro.
„No toho mi už vůbec nepřipomínej!“

SarkaS

3)  SarkaS (16.11.2010 15:03)

Nebrasko, dokonalost!!! Nehorázně jsem se pobavila. A víš co mě potěšilo úplně nejvíc? To, že jsme si letos taky pořídili adventní kalendář! Jupííí už se na něj moc těším

Bye

2)  Bye (16.11.2010 15:02)

Áchjo, čí to byl nápad, uvařit si k tomu kafe?
Ááá, konečně si Aro uvědomil, co pro něj Sulpi znamená Ve Volteře slavěj! Vsadím se, že odhodili vyšívání. A Gianna se sťala
Jéžiš, Ty se tak nehorázně kultivovaně navážíš do Ježíše!!! Tyjo, když si představím, že by ho tenkrát "zachránili"! To by byl šrumec! Myslím, že by naučil upíry jíst chléb a pít víno
Dlouho jsem se nemohla rozhodnout, kdo z dvojičky Emmett - Felix vyhraje sázku: Kdo má delší... vedení. Nakonec vyhrál Felix. O chlup
„Víš, co tu dělají v noci?“
Díky! A teď si jdu ohřát to studený kafe.

«   1 2 3   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek