Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/30dn%C3%AD1.jpg

Prolog

 

30 dni. Málo nebo hodně? Za třicet dní se může stát moře věcí. Třeba se Anna může stát upírem. Možná se tomu dá zabránit. Jenže to by ji musel Richard najít. Co když si ji splete s někým jiným? Jak silná je moc vzpomínky?

Houpala se do rytmu skladby z rádia a koště jí dělalo společníka. Vlnila se, jako Baby v Hříšném tanci a snila o svém Patrickovi. Bylo po zavíračce a lokál byl vyklizený, koše vysypané a nádobí umyté. Zbývalo jen vytřít.

„Zamkneš, Anie?“ Trhla sebou. Joe ji překvapil a ten šok si náležitě užíval.

„Počůrej se, mizero,“ sykla a vyplázla na něj jazyk.

„Promiň, fakt jsem nechtěl. Hele, tak co? Zamkneš?“

„Otočit klíčem v zámku ještě umím, neboj. Nech je na baru, Joe,“ vybídla ho a demonstrativně se vrátila ke svému labutímu tanci.

„Nevyhoď si plotýnku…“ varoval ji, načež se za ním zabouchly dveře.

Joe byl její ročník. Strávili spolu léta na střední a ve čtvrťáku spolu zkusili chodit. Po dvou hodinách zjistili, že by pro ně bylo méně bolestivé, kdyby si uřízli nohu. Nejlepší přátelé – ideální.

Samozřejmě se počítal jako nejlepší mužský přítel. V holčičím světě zaujala post „best of“ Bella. Pracovala u Newtonových, ale nestěžovala si.

Z vzpomínkových myšlenek ji vytrhl zvuk dveří.

„Cos´ zapomněl, sklerotiku? Pořád ti říkám, ať nejíš ty vajíčka!“ smála se. Když jí ale nikdo neodpovídal, znejistěla a otočila se ke dveřím. Zamračila se. Přísahala by, že je slyšela. Rozhlédla se po lokále, ale nikde nebyla ani noha. Nepříjemný pocit v zádech ji přiměl prudce se otočit, a pak se jen hroutila pod tíhou svalů k zemi.

***

„To rozhodně není šach mat, Edwarde,“ vztekal se Richard.

„Myslíš?“ dobíral si Richarda Edward.

„Jen se podívej! Tvůj tenhlentenc nesmysl je jinde!“ durdil se Richard.

„Richarde, tvůj talent na pojmenovávání mě nepřestane udivovat,“ smál se mu Edward.

„Co mě nebaví, to si nepamatuju,“ mručel.

„Ty jsi chtěl hrát šachy,“ bránil se Edward. Seděl naproti Richardovi a líně se opíral o opěrky. Prostě typický gentleman s buranem. Povahově Richard tíhl k Emmettovi, ale raději by byl Edwardem. Rozvaha, rozum, čtení myšlenek… jenže to platilo mezi jeho druhem. V lidském světě se držel v bezpečné vzdálenosti. Neměl je rád. Lidi. Děsili ho.

„Samozřejmě, protože ty jsi chtěl jít do divadla!“ vyhrkl Richard a připomněl mu tím tu hrůzu, kterou po něm chtěl.

„Jednou jsem se chtěl chovat jako člověk.“

„Edwarde… V dnešní době se lidi chovají jinak. Kupují si pizzu a dřepí doma u telky.“

„Ještě že tě mám…“ šklebil se. Richard se mu chystal odpovědět něco fakt moc vtipnýho, když se rozrazily dveře a dovnitř se vřítil říčný Emmett.

„A sakra…“ vydechl Edward a Emm se svalil k zemi. Zhroutil se jak hromádka karet. Svíral hlavu v dlaních a vrčel.

„Já nechtěl… nechtěl jsem… nechtěl…“ opakoval Emmett. Tak v tuhle chvíli ani Richard nechtěl. Nechtěl už být jako Emmett. Sice zatím netušil, co se stalo, ale když to složilo i jeho…

„Kousl nějakou holku, Richarde,“ vysvětlil mu Edward.

„Asi budu za debila, ale kousl jako kousl, nebo kousl a vysál?“ zeptal se Richard, co možná nejopatrněji. Emmett na podlaze zařval vzteky, Edward se přikrčil a Richard odskočil. Co kdyby se chtěl na někom vybít? napadlo Richarda.

„Jenom kousl,“ zašeptal Edward. V jeho hlase byla úleva, kterou Richard osobně moc necítil, poněvadž mu nepřišlo moc uklidňující, že tu běhá pokousaná holka, ze které do měsíce bude novorozená upírka.

„Nechtěl jsem to udělat!“ obhajoval se Emmett.

„My to víme, brácho. Jen by ji to chtělo najít, aby… No, však víš…“ hlesl Richard.

„To ji chceš zabít?!“ zděsil se Edward.

„Neee… Necháme ji přeměnit se, aby pak vysála polovinu Olympijského poloostrova, Edwarde. Jen ať si dá, když má hlad, ne?“

„Ardy má pravdu, Edwarde. Nemůžeme ji tu nechat běhat.“ Hodný Emmett!

„Je několik variant, pánové. První je, že ji necháme běhat a až to přijde, zasvětíme ji,“ začal Edward. Richard s Emmettem zavrtěli hlavou. „Druhá možnost je, že… No, ten návrh Richarda.“ Emmett dál vrtěl kebulí, zatímco Richard horlivě přikyvoval. „A třetí možnost je, že se pokusíme té přeměně zabránit.“ Richard vrtěl a Emmett přikyvoval.

„Vypadá to, Richarde, že jsme dva na jednoho,“ vzdychl Edward.

„A co Alice?!“ Richard si vzpomněl na jejich čtvrtou mušketýrku.

„Je na lovu. Nevrátí se dřív než pozítří. Má nás dost, chce od nás chvíli klid,“ připomněl mu Edward její slova.

„Zavolám jí!“ vyhrkl Richard. Vytočil její číslo a než to zazvonilo, vletěl do hlasové schránky:

„Ještě jednou mi zkus během lovu volat a nejen, že ti do boxerek nasypu mravence, ale ještě ti obnovím celý šatník, Richarde! Zavěs, pokud jsi to ještě neudělal! Hned! Dělej! Polož to! Tři… Dva…“
Na jedničku neměl vůbec v plánu čekat. Ukončil hovor a s lehkou obavou, jestli to nebylo pozdě, se usmál.

„Stihl jsi to, věř mi,“ zasmál se Edward.

„Hej! Tak a co já?!“ připomínal se Emmett.

„Co ty? Ty jdi mlátit hlavou do skály. Jo, ale než to uděláš a zabiješ tak poslední kolonii mozkových buněk, šampione, řekni mi – proč?“ vyzvídal Richard.

„Já nevím…“ přiznal zkroušeně Emm.

„Hm… Takové drámo,“ odfrkl si Ardy.

„Nebuď necitelný, Richarde,“ okřikl ho Edward.

„No co? On by měl soucit?“ bránil se Richard.

„Určitě ano!“ zvýšil hlas Edward.

„Ne, Ardy má recht. Taky bych si ho dobíral. Takže co? Najdeme ji? Zachráníme ji?“

„To bychom asi měli, Emmette. Jen řekni, kde se to stalo,“ pobídl ho Edward.

„V hospodě.“

„Jaké?“ tlačil Edward.

„Nevím,“ přiznal. Ardy se kousnul nervózně do rtu.

„Hele, nejsi člověk, na výkladní skříně se nemůžeš vymlouvat,“ rýpl si Richard vzápětí.

„Já… Fakt nevím, jak se to stalo…“

„A co vůně? Je to stopa…“ navrhoval Edward dál.

„Kouř, alkohol, zvratky…“ opakoval Emm.

„Ty jsi zvratek… A já asi vrhnu,“ dávil se Richard.

„Richarde, prosím!“ Edward začínal být nervózní. Jenže když jsem se na něj podíval, přistihl jsem ho! Cukaly mu koutky, mizerovi! Richard vyprskl a to už bylo i na Edwarda moc.

„Hej! Ty se mi tlemíš!“ žasnul Emmett a Edward se staženými rty do vlastních úst jen vrtěl hlavou. „No skvělý,“ odfrkl si Emm a vydrápal se na nohy. „To je rodina… Jdu zavolat Alici…“

Vytočil číslo, jenže než to píplo, měl tam podobný vzkaz. Jemu Alice vyhrožovala dietou a zákazem lesních her. Richarda napadlo, co by zakázala Edwardovi…

„Knihy a klavír…“ hlesl Edward a zoufale se zamračil. Jo, tak to by nepřežil. Klavír…

„Už vím, jak voněla!“ vyhrkl najednou Emmett.

„Jak?“ řekl Ardy unisono s Edwardem.

„Cítil jsem žvýkačky.“

„Jaké ale?“ naléhal Edward.

„Ovocné, ne? Kdyby byly větrové, tak to řekne hned,“ hlesl Richard.

„Jo, ale pokud vím, tak ovoce není jen jedno,“ přidal si Edward.

„No, byly to borůvky,“ skočil jim do diskuze Emmett.

„Necítím z tebe borůvky,“ sykl Richard.

„To je blbec,“ zaúpěl Edward a plesknul se do čela. „On to zapil medvědem!“

„Takže ty jsi gribnul holku a pak jsi šel ještě na medvěda?“ křikl Ardy.

„Chutnala divně…“ kuňknul Emmett.

„To je vůůůůl,“ zavyl opět Ardy.

„Bla, bla bla… To je tedy pomoc, fakt…“ vrčel Emm.

„Tak kde jsi ji nechal?“

„V té hospodě,“ odsekl Richardovi na otázku Emmett.

„Skvělý. Máme necelý měsíc, abychom ji našli a vymysleli, jak zabránit přeměně… Tobě dáme pro příště na pusu náhubek, abys nekousal kolemjdoucí! Zlý pejsek, fuj!“ Nemohl si to odpustit.

„Zmiz,“ špitl na Richarda Edward. Než se stihnul zeptat, co říkal, mihla se kolem něj ohromná halda upířího masa.

„Ou… Vedle, upejre…“ ryl Ardy a konečně dal na Edwarda. Bral zatáčky smykem a dveřmi se nezdržoval. V kuchyni bylo přeci jen otevřené okno.

Když se tak pokoušel zachránit si vlastní krk mezi stromy, napadlo ho, jestli vůbec existuje nějaký způsob, jak to zvládnout. To zabránění přeměně. Na světě existoval něco kolem padesáti let, poměrně mladý kluk, ale o tom, jak se z toho vyvléct… Jemu osobně to nikdy nezajímalo. Upír neupír…  přežil. Celou dobu se schovávali v lesích a pokoušeli se nevylézat, ale příběhy o jejich rase se množily geometrickou řadou. Některé nesmyslné a jiné vtipné. Kdo by řekl, že si lidi vymyslí přeměnu během tří dnů? Vždyť i příprava na mateřství trvá skoro rok! A oni by chtěli změnit člověka za tři dny. Někteří i za tři hodiny!

„Stůj!“ zařval na něj Emm a Richardovi došlo, že není na procházce, ale měl by přidat.

„Hele, přestaň!“ prosil Richard se smíchem přes rameno.

„Stůj!“ opakoval Emmett zuřivě. „Toho psa ti vrátím!“

„Nechci psa! Ber to jako dárek!“

„Ty pitomče! Zastav se!“

„Ani omylem!“ vyhrkl Ardy a ještě přidal. Bylo pár věcí, co byly rychlejší než on. Letících věcí. Ty, co je vrhal, házel, mrskal… bylo to jako políček do temene, udělal kotrmelec a padl obličejem do mechu. „Tak jo,“ hýkl do hlíny. Doběhl ho, zvedl za límec košile a do vzduchu. „Asi jsi mi zlomil nos,“ huhlal Richard.

„Žiješ?“ hekl Emmett ve stejnou chvíli a zkoumal jeho výraz.

„Nevím, zeptám se…“ skučel Richard a mnul si hlavu.

„Proč jsi zdrhal?“

„Vyhrožoval jsi mi!“ obořil se na něj.

„To já jen tak, vždyť víš, že bych ti nic neudělal,“ řehtal se Emm.

„Zlomil jsi mi nos!“ připomněl mu.

„Uka?“ Emm byl rychlejší, vymrštil ruku, sevřel Ardyho perfektní nos mezi klouby a trhnul. Richard zařval jako postřelený tele a přísahal by, že viděl v tu chvíli hvězdičky! „To nic není.“

„Ty vole…“ vydechl Ardy, když se už opět zmohl na slovo. Emm ho postavil na zem a vydal se pomalu zpět. Richard ho doběhl a kráčel mlčky vedle něj. „Hele… Co se tam stalo?“

„Nevím,“ zavrčel Emmett.

„Nekecej!“

„Fakt to nevím. Najednou jsem tam byl a ona měla odhalený krk a byla rozpumpovaná z tance a voněla tak zvláštně… ty borůvky a ještě něco, co to sice zeslabovalo, ale… Já fakt nevím, Ardy, a nech toho!“

„Jen se ptám.“

„Ty nevěříš tomu, že najdeme způsob, že ne?“

„Ne. Té holce zbývá posledních třicet dní,“ hlesl a bylo mu najednou všeho líto. Emmetta, té holky, sebe, Edwarda, Alice, toho šneka, co na něj Emm momentálně šlápl… Všeho.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

Hanetka

16)  Hanetka (31.05.2011 12:09)

No... máte se na co těšit, holky. A Bos... propásla jsi Peklo i Setkání... nebo ti to jen nestálo za koment?

15)  Petris (31.05.2011 11:11)

Chtěla jsem Ti původně napsat, že jsem nadšená, že začínáš novou povídku atd... ale šneček mě zkolil

Twilly

14)  Twilly (31.05.2011 10:57)

Nepochybuju :D :D :D

Bosorka

13)  Bosorka (31.05.2011 10:43)

Hele je to od Mišutky....opravdu se těším, co budou vyvádět ;) :D

Twilly

12)  Twilly (31.05.2011 10:37)

No jedině, jinak si to neumím vysvětlit... jen mě zmátli Emmett s Édou

Bosorka

11)  Bosorka (31.05.2011 10:34)

Twilluško - asi je to jiný poddruh upírů ;)

10)  kyschu (31.05.2011 10:30)


...konečně jsme se dočkali...
Díky

Twilly

9)  Twilly (31.05.2011 09:06)

No brouku, tak to byla úvodní jízda, to ti povidám ... se těším jak malej Jarda ... ty hele, Mišutko, proč právě 30 dní? Netrvá přemenění náhodou 3 dny?

Jo a netrpělivě čekám, zlato na další dílek

Bosorka

8)  Bosorka (31.05.2011 06:26)

To bude skvělých 30 dní! :D

semiska

7)  semiska (31.05.2011 00:25)

Rozjíždíš další povídku,jo? 30 dní? Tak to už těším, ptž to začíná opravdu slibně. Jsem zvědavá, co sis na nás připravila tentokrát.:D Chudák provinilec Emm. Bude to Rose?

6)  lady sadness (31.05.2011 00:24)

ty, rakovinoborec, nechceš na každý z tých 30-ich dní písať jednu kapitolu, že nie? to si akosi nedokážem predstaviť, takto nabitý život , no a Emmett je , ale inak ... a chutila ako borievky?

5)  lady sadness (31.05.2011 00:22)

ty, rakovinoborec, nechceš na každý z tých 30-ich dní písať jednu kapitolu, že nie? to si akosi nedokážem predstaviť, takto nabitý život , no a Emmett je , ale inak ...

SarkaS

4)  SarkaS (31.05.2011 00:10)

Mibel, to bude nejakčnějších třicet dní za poslední rok, to je moje vize do budoucna.:D :D :D Báječné, nádherná a k popukání. Emmett zahryzne chudáka holku a já se tomu celou dobu tlemím jako protržená

MisaBells

3)  MisaBells (30.05.2011 23:48)

Krvinko, máš 30 dní :D

Twilly

2)  Twilly (30.05.2011 23:40)

Zítra to dám, broučku.. teď jdu do hajan

MisaBells

1)  MisaBells (30.05.2011 23:20)

To bylo rychlé, děkuji...

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse promo - Demetri, Jane, Alec