Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/30dn%C3%AD1.jpg

DEVĚT DNÍ

 

 

Pro orientaci: Je pátek, lidi!

Stály proti sobě jako boží umučení, každá v ruce jednu tašku s tajemstvím na víkend a mlčely. Obě. Bella vypadala, že by něco chtěla říct, ale nakonec to pokaždé spolkla. Anna byla až přespříliš klidná. Sama se tomu divila, protože včerejšek byl jeden velký adrenalinový záchvat. V noci se opět budila děsem. Zdálo se jí, že se mění v obrovského vlka a běhá po nákupním centru a vrčí.

Když se ozval zvonek od bytu, zcepeněly. Vyměnily si vyděšené pohledy, ale ani jedna se neměla k tomu, aby ty dveře otevřela.

„Jsou tady,“ hlesla šeptem Bella.

„Asi jo.“

„Otevřeš ty?“ zeptala se Bella a Anna vytřeštila oči. Ona? Někdo to ale přeci být musí, a o co jde? O nic. Je to jen víkend, ne? Jen Richard a Edward. Jen kluci. Hodní kluci – snad. Poklesla jí ramena v rezignovaném gestu a přikývla. Bella na sebe vzala její kamenný postoj, když Anna sáhla po klice a stiskla ji.

Otevřela a nasadila úsměv.

„Volal tady někdo taxi?“ zavrněl Richard. Anna neměla sílu odpovídat. Stáli tam vedle sebe, každý se opíral o jednu stranu futer, ruce naprosto stejně zkřížené na prsou a pobavený výraz v obličeji.

„Zeptám se,“ vyhrkla a kluci se rozesmáli. Jejich smích přilákal Bellu. Vykoukla zpoza Anny a nejistě se usmála. Edwarda okamžitě přešel smích a poklesla mu čelist. Jen lehce a vypadal, že se ihned ovládl. Vrátil se do sebejisté role, zatímco Richard bral Anně tašku z ruky.

„Jdi, zamknu,“ pobídla Bellu Anna a vystrčila ji ze dveří. Co to s nimi je? Chovají se, jako kdyby měly jít do domu hrůzy, nebo co. Slyšela kroky a několikrát se pro povzbuzení nadechla.

„Je ti dobře?“ Nadskočila a málem proběhla zavřenými dveřmi dovnitř bytu, jak se lekla. „Promiň, to jsem nechtěl… Myslel jsem, že o mně víš,“ dodal omluvně Richard a dotkl se jejího třesoucího se ramene.

„Jsem v pohodě,“ kuňkla a strčila klíče do kapsy. Chtěla kolem něj projít, ale jeho ruce jí zastavily. Chytil ji za ramena a jemně si ji otočil čelem k sobě.

„Nejsi,“ konstatoval a v jeho hlase byl náznak strachu. „Nejsi a mě to ubíjí.“

„Nemusí,“ vyhrkla.

„Musí. Annie, jestli… No, jestli k nám nechceš, tak… Já to pochopím. Rozhodně tě nebudu nutit. Vidím na tobě, že se něco děje. Od včerejšího rána. Nejsem si jistý, že to dokážu ignorovat.“

„Já se na to teď necítím. Chci k vám jet, ale nechci o tom mluvit. O tom, co… Prostě to teď nechci řešit, musím se s tím nejdřív popasovat sama.“ Richardova tvář se zakabonila ještě víc. Anně to rvalo srdce, že mu takhle ubližuje, ale fakt se necítila na tu chvíli, kdy odhalí toho psa.

Instinktivně si sáhla na krk a nakrčila rameno.

„Bolí tě něco?“ vyhrkl a dlaní se pokoušel pohladit Annino hrdlo. Trhla sebou a udělala krok zpět.

„Annie…“ zaúpěl, ale větu nedokončil, protože se pod schody objevil Edward.

„Jedeme?“ přerušil je. Anna toho využila a vydala se rychle ke schodům. Seběhla je jako gazela.

Protáhla se kolem Edwarda a vyrazila ven na čerstvý vzduch.

 

***

Stál tam jako opařený. Díval se na prázdné schody a na překvapeného Edwarda.

„Co to bylo?“ zajímal se, ale Edward se nehýbal. Jen se tvářil… Prostě divně. „Hej!“ upoutával jeho pozornost, rozčilený, že i on je zaražený.

„Nedává to smysl,“ hlesl Edward tiše a otočil se k vchodovým dveřím.

„Co nedává smysl?“

„Anna…“

„Sakra, ale! Co se děje?!“ vrčel už Richard na pokraji hysterie.

„Sám ještě nevím, pojď. To se vysvětlí doma,“ utnul to Edward a vyšel ven. Richard zatnul zuby a zaryl si prsty do dlaně. Vztek v něm vzrůstal neuvěřitelně rychle. Potřeboval ho ze sebe dostat, tak praštil vší silou do zdi vedle dveří bytu. Málem jim tak vytvořil výdejní okýnko do kuchyně, ale uklidnilo ho to. S lepším sebeovládáním seběhl schody a venku nastoupil do vozu k trojici.

„Můžeme?“ zeptal se Edward a podíval se Richardovi do tváře. Ardy přikývl, aniž by se podíval na zadní sedačky na Bellu s Annou. Teď ne. Až doma.

Říkal si to celou cestu, než dojeli k vile. V autě to trvalo déle než po svých, ale nemohli se u holek objevit, hodit si je přes rameno a vyrazit ve stínech k vile.

U domu se napětí ve voze zvýšilo.

Edward vystoupil a ležérně otevřel zadní dveře. Richard udělal to samé na straně Anny, jenže zatímco se Bella omotala kolem Edwarda, Anna okolo Richarda prošla a zastavila se pod malým schodištěm.

„Je to krásný dům,“ vzdychla a prohlížela si francouzská okna.

„Děkuji,“ ozvalo se ze dveří domu. Stála tam Alice a vypadala jako vždy skvěle. Usmívala se na obě dívky a Richard na ni byl právem pyšný. „Dal mi hrozně moc práce, ale kluci mi pomohli,“ dodala a vyšla proti nim. Anna si vyměnila rychlý pohled s Bellou.

„Ahoj, Alice…“ pozdravil ji Richard s Edwardem unisono, až to Bellu rozesmálo. Anna si Alici nevěřícně prohlížela.

„Ehm… Alice? Tohle je Anna Pooleová a Bella Swanová. Annie, Bello, tohle je Alice Brandonová, naše spása a kamarádka,“ představil je Edward a pokynul Anně a Belle, aby vešly dovnitř. Alice jim jemně podala ruku a vřele se usmála. Když holky zmizely uvnitř, chytil Ardy Alici za ruku a stáhl ji k sobě.

„Děkuju,“ zašeptal.

„Anna vypadá kouzelně, Richarde,“ tišila ho. „A Bella je úžasná,“ dodala pro Edwardův sluch tiše.

 

***

Stála uprostřed toho ohromného obýváku, rozhlížela se kolem sebe a nedokázala se zbavit pocitu, že sem nepatří. Rukou si objímala krk a děsila se chvíle, kdy se objeví ten spolubydlící Emmett, co se jí tak málo líbil.

„Omlouvám se, ale nejsme ještě všichni. A ani nebudeme. Emmett musel jet za svou přítelkyní a vrátí se až v pondělí, tak snad budeme mít štěstí příště,“ vysvětlil najednou Edward. Anna se zamračila. Jako kdyby jí lezl do hlavy a věděl, co chce říct.

„Já se taky omlouvám, ale mám na plotně večeři, takže… Kluci vám ukážou, kde budete spát, pak vám dám hodinku a najíme se, ano?“ trylkovala vesele Alice. Anna nejistě přikývla a setkala se s pohledem Richarda.

„Můžeme?“ zeptal se tiše.

„Jasně, proč ne?“ vydechla, a když se vydal ke schodům, zamířila za ním. Ještě viděla, jak Bella s Edwardem mizí v jakýchsi dveřích v přízemí. „Kam jdou?“ zděsila se.

„Edwardova a Bellina ložnice je v jižním křídle. Musí přes jídelnu, víš?“ vysvětlil jí Richard. To se jí nelíbilo. Tak daleko? Proč?

„Kde spí Alice a Emmett?“

„Alice a Emmett mají pokoje na stejném patře jako já a ty.“

„Já a ty?“

„Nechám ti svou ložnici a lehnu si u Emmetta, když není doma.“

„Ty nebudeš se mnou?“ vyhrkla dřív, než se stihla zarazit. Cítila, jak rudne. Neměla se ptát, znělo to divně.

„Pokud chceš…“ zašeptal nejistě. Nevěděla, jestli to fakt chce, ale mlčela. Pokračovali v cestě do ložnice a Richard jí ukazoval různé dveře.

„Emmettův pokoj je tam,“ řekl a ukázal na konec dlouhé chodby. „A Alicin je tady,“ dodal, když procházeli kolem třešňových dveří. Pak se zastavil na druhém konci, vedle velké prosklené stěny s malým kovovým zábradlím a velkým fíkusem. „A tady jsem já,“ vzdychl a otevřel dveře. Nechal Annu vejít jako první a ona si jen tak matně uvědomovala, že zůstal stát na chodbě.

Pokoj byl akorát. Velká postel u zdi, police, skříně, další dveře – nejspíš vlastní koupelna. Samozřejmě prosklená zeď a balkon.

„Proč bydlíte v lese?“ zajímala se.

„Je tu klid a čerstvý vzduch.“

„To na horách taky.“

„Les je lepší.“

„Drží se tu vlhko. V lese teda.“

„Nemáme rádi suchý vzduch.“

„Nemají rádi suchý vzduch,“ zopakovala bezhlasně sama pro sebe a stále civěla ven na zelené stromy.

 

***

„Líbí se ti postel?“ zeptal se Edward nejistě Belly, když ji zavedl do odlehlého pokoje v domě, kde trávil volný čas.

„Je ohromná. Musí se ti v ní spát jako v bavlnce,“ vydechla Bella a dlaní pohladila sloupek postele.

„Vlastně ani nevím. Přišla dnes ráno. Koupil jsem si novou, tamta byla… stará,“ zasmál se. Ve skutečnosti tamta postel ani neexistovala.

„Takže dnes budeš mít premiéru?“ V Bellině výrazu se cosi změnilo. Lehce zčervenala a zabodla oči do země.

„Ne. Ty ji budeš mít. Já budu spát u Emmetta,“ usmál se.

„A kde spí Emmett?“

„V druhém křídle. S Alicí a Richardem.“

„Proč tu jsi sám?“ vyhrkla překvapeně.

Protože tu neslyším jejich myšlenky, sny a kecy na mou maličkost. A hlavně tu jsou protihlukové zdi.

„Neruší je klavír, když hraju,“ řekl nahlas a pokynul hlavou k malému výklenku ve zdi, kde se majestátně tyčilo černé křídlo. Slyšel, jak Bella překvapeně vzdychla.

„Zahraješ mi?“ prosila nedočkavě.

„Umíš hrát?“ zeptal se.

„Ne, ale Renée – tedy máma – hraje. Miluju ten zvuk,“ šeptala s úctou. Edward se posadil ke klavíru a usmál se.

„Co bys chtěla slyšet?“ zeptal se znovu.

„To je jedno. Jen hraj,“ pobídla ho netrpělivě a posadila se na kraj postele. Věděl přesně, co jí zahraje. Co se k ní hodilo.

Jemné tóny, lehké staccato, hlazení kláves a podmanivá melodie, kterou dokáže vytvořit jen málo skladatelů.

„Costlow…“ vydechla Bella. Aniž by přestal hrát, odpověděl: „Znáš?“

„Myslím, že ano. Je to Loučení?“ zajímala se.

„Ne, Soumrak…“ odpověděl se zavrtěním hlavy. „Soumrak mám nejraději,“ dodal zasněně a stáhlo se mu hrdlo. Aniž by si to uvědomil, připravil si půdu pro rozhovor o tom, co přijde za dvacet jedna dní.

„Západ slunce je nejkrásnější věc, viď?“ přidala se Bella.

„I východ, nemyslíš? Ale na tom západu je něco definitivního. Takové… Prostě víš, že to končí a nemůžeš s tím nic udělat. Je to nevyhnutelné, kdežto když svítá… Těšíš se, co ten den přinese. Je to znovuzrození…“ spekuloval a mezitím lehce přešel do další skladby. Díval se z okna a utápěl se v myšlenkách.

„Znovuzrození zní zvláštně…“ konstatovala Bella a upoutala tak jeho pozornost.

„Je zvláštní… Bello?“ Nemělo cenu otálet. Musí se to dostat ven. Musí se konečně o tom začít bavit.

Jenže než stihli cokoliv načít, ozvalo se klepání.

„Je jídlo, Edwarde… Nenech Bellu hladovět,“ smála se za dveřmi Alice.

 

***

Bylo to divné, napadlo Annu, když před ní stál talíř. Jedla jen ona, Bella a Richard. Alice se vymluvila, že ochutnávala při vaření, a Edward? Dieta? Bože, cože?

„Vážně nebudu. Voní to sice skvěle, ale já maso nesmím,“ dodal omluvně Edward.

„Tak si vezmi zeleninu ode mě,“ nabídla mu Anna. „Nejím zeleninu. Vezmu si za to tvoje maso,“ dodala se smíchem.

„To je v pořádku, Anno. Já po sedmé stejně vážně nesmím jíst,“ bránil se Edward. Měla pocit, že jí lže. Hodně silný pocit.

„Ani kousek?“ zkusila to naposledy.

„Dobře, ale jen trochu, ano? Aby měla tvoje dušička klid.“

„Ne! Doktor ti to zakázal, Edwarde, tak nebudeš jíst. Svoje jsi už měl,“ vrčela Alice. Anna se zarazila. Asi to přehnala, sakra.

„Vidíš?“ smál se Edward. „Ani trochu hříchu mi nedopřeje.“

„Fajn. Tak si dej,“ pobídla ho Alice. „Ale až ti bude zle, tak za mnou nechoď,“ dodala s pobaveným úšklebkem. Richard vedle Anny seděl mlčky a celé to jen sledoval.

„To je normální?“ zeptala se ho šeptem Anna.

„Ne. Bývá to horší, věř mi.“

„Aha,“ hlesla.

„Annie? Nechceš se po večeři projít?“ nabídl jí Richard.

„Ráda,“ odpověděla s úsměvem. Těšila se jako malá, až z tohohle domu odejde. Alespoň na chvíli. Necítila se tady v bezpečí, byla neustále napjatá a nervózní. Ke všemu se musela několikrát ovládnout, aby nezavrčela…

Edward se najednou začal dávit. Jeho dušení sílilo a lapal po dechu. Z ničeho nic se prostě rozkašlal, až se Richard vymrštil na nohy a Alice taky.

„Počkejte tady, jsme tu hned…“ vyhrkla Alice a pomáhala Richardovi podpírat Edwarda.

„Můžeme pomoct!“ nabídla se Bella.

„Ne!“ usadil ji Richard s Alicí. „To je v pohodě, počkejte tady,“ dodal už mírnějším hlasem Richard. Anna objala vyděšenou Bellu.

„To bude dobrý. Ty jsi věděla, že je nemocný?“ ptala se.

„Ne. Nevěděla, nic mi neřekl,“ hlesla Bella.

„Je to divný.“

„Proč ve všem vidíš nějakou divnost? To je to samé, jako že ty mi tvrdíš, že tě kousnul pes,“ sykla Bella vztekle. Anna její reakci brala. Došlo jí, že Bella není ve stavu, kdy by chtěla řešit podivnosti v domě. Myslela jen na svého Edwarda a Anna to ihned obrátila v nějakou monster scénu.

„Kousnul mě pes,“ zašeptala vzpurně Anna.

„Jo, jasně. Ale asi ne ten čtyřnohý, jako mě před deseti lety, co?“ odsekla Bella. „Kde jsou takovou dobu?“ sykla nervózně a zabořila Anně hlavu do vlasů. „Hele, ta tvoje modřina je fuč! Dala sis make-up?“

„Ne, není. Musí tam být… Je to sotva osm dní a byla ohromná!“ divila se Anna a pokoušela se prohlédnout si svůj odraz ve stříbrné lžíci. Nic. Ani stopa. Modřina přes… Ale to není možné! Už na lodičkách ji neměla vlastně… Ani si to neuvědomila… Měla tílko a…

„Něco tu je fakt špatně, do prdele,“ zaklela přes zatnuté zuby Anna.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Lenka326

16)  Lenka326 (26.06.2011 08:23)

A jsme zamotaní pořád dál a dál. Kde je upíří supersluch, už to někdo přece musel zaslechnout, ne??? Edward má dietu... ajajaj...

MisaBells

15)  MisaBells (09.06.2011 22:00)

anebo se toulat, jako praví Nomádi...

Twilly

14)  Twilly (09.06.2011 21:51)

jo jo a jednou se všichni budeme dívat na Jahodové nebe... to známe :D

MisaBells

13)  MisaBells (09.06.2011 21:39)

Ehm... miláčkové moji hádaví, já jen abych se zastala Emma... Kočka není pes.

12)  lady sadness (09.06.2011 18:11)

miamam, aj mne sa poviedka páči, ja hovorím o tom, že Emmett si nedokázal ani zapamätať koho vlastne kusol, veď ju stretol s Richardom a nespomenul si, blbec, Richardovi zmenená Anna prekážať nebude, ale bude spokojná aj ona? a čo Bella, ako sa bude cítiť, keď to praskne? uverí Edwardovi, ýe mu na nej záleží, alebo si povie, že bola len sledovací objekt? ako by si sa cítila ty?

miamam

11)  miamam (09.06.2011 16:14)

No tak snad už to konečně bude jasné??? Když Ed konečně slyšel, co si Anna myslí a když to pak navíc řekla tak nějak i nahlas...
lady sadness: keby Emmett nebol debil, tak by tahle povídka asi neexistovala :) Díky za to, že se neudržel, páč mě tahle povídka baví.

10)  lady sadness (08.06.2011 22:45)

Anna ma začína štvať, tiež by som nebola pokojná, ale tá jej paranoja je pomaly neúnosná , nech už zistia kto je kto, lebo takto sa akurát zničia fungujúce aj vznikajúce vzťahy, keby Emmett nebol debil tak by sa tento zmätok nekonal

Fanny

9)  Fanny (08.06.2011 20:20)

Edwardova dieta dobře zahrané...
a tohle už snad nepřejdou bez povšimnutí, ne...?
worship* *

Anna43474

8)  Anna43474 (08.06.2011 19:59)

Edwardova dieta
Takže on už to z jejích myšlenek vyštrachal, jo???
To bude hustý
Říkám to nerada, ale nemůžu se dočkat dalšího
TKSATVO

7)  Mayla (08.06.2011 19:17)

Neviem, kam na tie nápady chodíš, ale žiadna tvoja poviedka sa nedá len tak zatvoriť a nečítať..Aj táto je opäť úžasná a ja neviem chváliť, ale som proste nadšenááá!!!

Bosorka

6)  Bosorka (08.06.2011 19:12)

Začínám mít strach o Bellu - co když to těm brzdám nedojde a Anna se změní, když u toho bude?! To pak asi nebude mít jakožto novorozený upír žádné ohledy na jejich přátelství a Bellu degraduje na pouhý transfuzní pytlík.....

semiska

5)  semiska (08.06.2011 18:46)

Hm, Edward na dietě,jo? :D Tak to jsi mě teda dostala :D Chudáček malej. On se asi nedávil jen tak,že? Copak asi slyšel z mysli Annie? I Annie si všímá určitých změn u sebe? Budou to nějak řešit s Bellou? A ostatníma?

SarkaS

4)  SarkaS (08.06.2011 18:35)

Ha jupí, že by Ed konečně zachytil nějaké myšlenky které by je navedli správným směrem?

Kristiana

3)  Kristiana (08.06.2011 18:34)

Super. V Anně už se probouzí upír a to je teprve ve třetině proměny! Tohle bude ještě hodně zajímavý.
Edward něco tuší, co? Beztak jí ten šmírák koukal do hlavy a zahlídl záblesk něčeho, co ho vyhodilo z rovnováhy. Pchybuje už o tom, že pokousaná je Bella?
A to jeho zakuckání u jídla! Vrtá mi hlavou, jestli to bylo jenom proto, aby nemusel jíst nebo chtěl ostatním něco nenápadně zdělit? Ehm... nebo že by mu vážně zaskočilo?
Modřina je pryč, to vysvětluje proč si jí Ardy nevšiml. A Anna taky začíná tušit něco divného. Jak dlouho jí bude trvat než na všechno přijde?
Nejvíc mě zajímá, jestli Alice, Edward a Ardy slyšeli rozhovor holek o pokousání "psem". Těžko říct, jestli v tu dobu něbyli někde za humny nebo v Edwardově odhlučněném pokoji.
Myško, ty mi dáváš! Jsem napnutá jak struna a upřímně se těším na desátý den.
Bude zítra?

Twilly

2)  Twilly (08.06.2011 17:42)

ano ano ano ano ano.. to bude mazéééééééééééc se těším na další kapitolku jako malá

1)  Iwka (08.06.2011 17:28)

Ano! Už se začíná vyjasňovat, no hurá! Myslela jsem, že umřu nervozitou, než se toho dočkám.
Rychle dalšíí

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek