Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/30dn%C3%AD1.jpg

ČTYŘI DNY

Slyšel, jak hodiny na věži kousek od Pekla odbíjejí půlnoc, a ošil se.

„Něco se děje?“ zajímal se Richard, když si všiml Edwardova pohybu.

„Měli bychom začít něco dělat. Nemůžeme tu jen tak stát a čekat, jestli se ten pes vrátí. Oba víme, že to nebyl pes, jak říkal Joe, a on sám tomu taky nevěří. Pořád ji sleduju, ale…“ odmlčel se a znovu s radostí pohlédl na servírku pobíhající mezi stoly. „Bella se nezdá nějak poznamenaná,“ dodal.

„Jak dlouho ti trvalo, než sis uvědomil, že se něco děje s tebou?“ rýpl si Richard.

„Asi tak hodinu před konečnou fází proměny, ale když to vezmu zpětně… Byly tam příznaky.“

„Jaké?“

„Kdysi jsem nosil brýle, ale pak mi najednou začaly vadit.“

„Ty jsi byl brejloun?“ hýkl pobaveně Richard. Edward na něj málem vzteky vyplázl jazyk, ale zarazil se a jen povytáhl pobaveně obočí.

„Ne, promiň. To bylo dětinské, uznávám,“ omluvil se Richard kajícně.

Edward se opřel o futra dveří v hospodě a zkřížil ruce na prsou. Výraz jeho tváře zůstával stejný, až to v Richardovi začínalo vyvolávat opravdový pocit viny. „Nech toho,“ sykl nervózně.

„Nic nedělám. Jen čekám, co z tebe vypadne dál.“

„Už nic, Edwarde. Spíš mi řekni, co chceš dělat.“ To bylo ono. To, proč se Edward znovu narovnal a vyhledal pohledem Bellu. Od jejich setkání se k ní neodvažoval přiblížit. Jeho potřeba se z ní napít byla čistě živočišná a silná. Odolával, ale nevěřil, že by to nakonec neudělal vůbec. Jeho podvědomí se mu vysmívalo a dobíralo si jej, že už to je přeci jedno, ne?

„Edwarde?“

„Netuším,“ odpověděl mu a nepřestával civět na brunetku s alabastrovou pletí.

„Mám se jí jít zeptat?“ Edward na Richarda nevěřícně pohlédl a iracionálně pocítil záchvěv vzteku. On může!

„A na co, prosím tě? Jestli nemá příznaky upíra?“ sykl Edward.

„No, tak hnusný být nemusíš, ale jo. Proč se nezeptat rovnou?“ dobíral si ho Ardy. Než mu stihl Edward odpovědět, vydal se k Belle.

 

***

Prohlížel si ji a pokoušel se přijít na to, proč je z ní Edward tak mimo. Ano, byla hezká. Hodně hezká. Podařilo se mu s ní dvakrát mluvit a vypadala, že to má v hlavě srovnané, ale vlasy na jeho vkus byly moc tmavé a oči moc hnědé. Dával přednost světlejším typům. Něco, jako byla – Anna z parku.

Přiblížil se k baru, kde zrovna podávala Joeovi kus papíru s objednávkou, a posadil se vedle ní.

„Ahoj, princezno,“ vyhrkl s klidným hlasem a usmál se.

„Ahoj, jak vám to tam jde?“ zajímala se Bella a pohodila hlavou ke vchodu.

„Nijak. Je tam šero, není tam nic k pití a nikdo s námi neztrácí řeč,“ postěžoval si.

„Ráda bych ji s vámi ztrácela, ale jak vidíš, je tu dost plno,“ zakňučela a nakonec se na něj pousmála. Možná, že na ní něco přeci jen je. Přinejmenším je milá a on je schopný s ní mluvit.

„Stačí říct. Vyklidím ti to a budeme si moct povídat,“ zasmál se Richard.

„Ardy!“ zavyl Joe. „Nedělej si srandu. Víš, jak jsem rád, že je tu plno?“

„A co další servírka?“ navrhl Richard.

„Vy mě chcete zruinovat!“ zděsil se Joe a Bella se jen zasmála. „A vůbec, vyházejte to už. Budou dvě a já slíbil, že ve tři už budu doma, tak šup.“ Richard s Bellou se automaticky zvedli. Bella se vydala kasírovat a Richard se vracel k nasupenému Edwardovi.

„Princezno?“ zavrčel Edward.

„A?“ Richard byl navenek vážný a nechápavý, ale uvnitř bouchal smíchy. Žárlivý upír. Bavilo ho to, ale rozhodně se to ani jednomu nehodilo do krámu.

„Je to nevhodný.“

„Aha,“ hlesl se smíchem, zatímco se Edward pokoušel vypadat v klidu. „No, balíme to. Takže se začni usmívat a loučit,“ dodal Ardy. „Na shledanou, ahoj a čau…“ předvedl na skupince lidí, odcházejících ze dveří.

 

***

Utřela stoly, zametla pod nimi a potlačila potřebu si zpívat. Přece jen měla publikum. Joe dodělával sklo u baru a Ardy s Edwardem se něčemu smáli u dveří.

„Hej! Zítra nezapomeňte na ponocování. Zavřeme dřív, jasný?“ Bella zvedla hlavu a dívala se na vysokého indiána v bílé zástěře.

„Proč?“ nechápala Bella.

„No, mám narozky, Bells. Oslavíme to.“ Znala se s ním stejně dobře jako s Joem nebo s Annou. Patřil prostě do inventáře Pekla. Jacob Black. „A přitáhni i Annie, jo?“ dodal, než hodil zástěru na bar, poslal Joevi vzdušný rozesmátý polibek a prošel kolem smějícího se Richarda a naštvaného Edwarda.

Když odešel, Joe zaklel.

„Sakra, já na to zapomněl jako na smrt. Nic pro něj nemám!“ zděsil se Joe.

„Možná by se mu hodilo nějaké oblečení,“ sykl Edward. Bella se rozesmála. Jacob – co ho znala – nenosil nikdy nic navíc. Tričko a šortky. V zimě, v létě, na jaře… Občas měl bundu, ale fakt jen zřídka.

„Dáme mu k narozeninám padáka,“ navrhl Joe.

„Super,“ vyhrkl Edward a konečně se zasmál.

„A co mu nedat nic? To by bylo překvapení!“ přidal se Ardy. Bella na ně nechápavě zírala. Tak takhle se baví kamarádi o dárku pro přítele? To myslí vážně?

„Něco mu za nás zítra vyberu. Nechte to na mě,“ vzdychla a odložila koště do rohu.

„Už jdeš?“ vyhrkl Edward. „Doprovodíme tě. Je už tma.“ Všichni zamrzli a civěli na něj, jako když se pomátl.

„To by bylo milé,“ usmála se.

„No… Já nejdu ještě. Musím spočítat lahve a tak…“ mumlal Joe.

„Pomůžu ti,“ navrhl Richard a najednou už byla jen Bella a Edward. Bella nervózně polkla a usmála se, aby zamaskovala nejistotu. Co když teď couvne?

„Tak můžeme?“ navrhl Edward a zvedl se k odchodu. Jen přikývla. Na slova měla moc sucho v krku.

 

***

Richard se domů vrátil kolem čtvrté v noci. Alice mu otevřela dřív, než stihl vzít za kliku.

„Kde je Edward?“ vyhrkla.

„Má průser?“ zajímal se Richard.

„Kde je?“

„S Bellou. Hlídá ji, prý.“ A pak i Richarda opustil klid. „Co se děje?“

„Nebere mi mobil.“

„A dál?“

„Měla jsem vizi. Jsem z toho zmatená, protože to nedávalo smysl. Viděla jsem dvě holky. Dvě, ne jednu. Nechápu to. Ta jedna byla holka z té hospody, ale… vypadala, že je přeměněna později, než tamta. Sakra, potřebuju s ním mluvit a on si randí!“ vztekala se. Richard raději prošel dveřmi a vyhnul se jí obloukem. Vysprchoval se, svlékl a zalezl do postele. Tyhle noční práce… Jak moc chtěl být upírem, aby nemusel spát… Místo toho své myšlenky přesměroval na Annu z parku. Napadlo ho, že když by se tam objevil zítra ve stejnou – vlastně už dnes! – dobu, mohla by tam být. Chtěl ji vidět znovu. A tentokrát na ni nešlápne, slíbil si, než usnul.

 

***

„Večer jdeš se mnou?“ začala Bella u pozdního oběda.

„Ehm…“ zamumlala Anna.

„Jacob tě pozval. Měla bys tam jít.“

„Něco na mě leze, necítím se dobře,“ vydechla Anna a sama si sáhla na čelo.

„Ani to nezkoušej.“

„Fakt mi je špatně.“

„Anno!“

„Musím jít,“ vyhrkla a nechala nedojedené jídlo na stole.

„No, tak to ti tak zle není, když jdeš ven.“

„Jdu do lékárny,“ lhala Anna a zmizela. V noci ji napadlo, že by možná mohla mít štěstí a potkat Richarda znovu. Proběhla svou známou trasu, minula skupinu zpěváků, zpívající latinsko-americké písně, a vrhla se k rybníku. Zpomalila, když si všimla postavy v trávě. Zelenomodré tílko, černé tříčtvrteční kalhoty a bosý skoro ležel na boku. Podpíral se na loktu jedné ruky, jednu nohu nataženou, druhou pokrčenou a sledoval lekníny. Blížila se k němu zezadu, takže ji nemohl ještě zaregistrovat. Pozorovala opálená široká ramena a jeho světlé vlasy. Najednou jí už nepřišlo tak správné tu být. Zvažovala dokonce, že se prostě otočí a odejde, jenže v tu chvíli se Richard podíval přes rameno a jejich oči se setkaly.

„Zajímalo mě, co na tomhle místě máš, tak jsem se sem vydal…“ začal místo pozdravu. Anna si několikrát přešlápla na místě a nevěděla, co s rukama. Nakonec je normálně vsunula do kapes sportovní sukně. „Je to tu hezký,“ dodal, když mu neodpovídala. „Nevadí?“ Anna se bavila. Vypadal v první chvíli sebejistě, ale s jejím mlčením se jeho výraz měnil. „Asi vadí, já… Omlouvám se. Už jdu pryč,“ začal. Pořád mlčela. Richard se zvedl a předklonil se, aby si oprášil kalhoty. Málem jí spadla brada. Ty půlky! Beze slova zkřížila nohy a svezla se k zemi do trávy. Vyměnili si to. Richard se teď nad ní tyčil jako Eiffelovka a Anna na něj vzhlížela z bezpečí měkké trávy.

„Máš rád ledovou tříšť?“ vyhrkla a utrhla dlouhé stéblo, které nejspíš uniklo sekačce.

„To jsou ty rozsekané kusy ledu se šťávou?“ odpověděl a pousmál se.

„I tak se to dá pojmenovat, i když to nezní tak sladce jako ledová tříšť,“ konstatovala a odmítala zvednout hlavu, aby si prohlédla, jak se tváří.

„Nemám ji rád,“ odpověděl a Anna slyšela, jak odchází. Možná mu měla říct, aby zůstal. Ještě měla možnost ho zarazit. Jen kdyby vzhlédla a zavolala na něj, ale… Vždyť ho vlastně vůbec nezná, ne? Proč by to dělala? Úchyl, co ji tady načapal? Co jí vzal její místečko? Ale ona to přece chtěla. Přála si, aby ho tu našla. Pomátla se asi.

„Miluju ji,“ ozvalo se vedle ní najednou a před očima se objevila ruka s kelímkem, červenou ledovou tříští a brčkem. Zvedla hlavu a dívala se do Richardovy rozesmáté tváře.

„Pomerančová je lepší,“ zamračila se, aby skryla radost z jeho návratu.

„Hmm… Tak tedy jinak,“ zamumlal a stáhl levou ruku, aby vzápětí natáhl pravou s oranžovou tříští. Anna se neovládla a začala se smát. Richard se svalil vedle ní. Moc blízko, napadlo ji, ale rozhodně mu nehodlala tenhle poznatek říkat. Usrkla z tříště a neubránila se spokojenému zamručení. Svalila se na záda a zavřela oči. Vzduch už nevoněl jen sluncem, ale i Richardem. Vnímala to. Zvláštní. Všechno jí najednou přišlo intenzivnější. Mlčeli a jen tak si vychutnávali obyčejnou zmrzlou šťávu. Čekala, co jí řekne a přemýšlela, co by mu měla říct ona, aby neodešel. Jenže ani jedna z věcí jí nepřišla dost inteligentní.

„Chodíš sem často?“ přerušil to ticho Richard.

„Denně, většinou…“ zasmála se.

„To je dobré vědět.“

„Jo?“

„No jo… Věř, nebo nevěř, ale nerad šlapu po hezkých lidech. Je jich škoda.“

„Vše odpuštěno.“

„No páni! Čím jsem si to zasloužil?“ zasmál se.

„Tříští.“

„A já už myslel, že to zapříčinil můj neodolatelný úsměv.“

„Sakra, já už myslela, že jsem našla normálního kluka,“ vzdychla a zamračila se.

„Musím tě zklamat. Nejsem normální.“ Její předchozí poznámka měla podle jejího pocitu vyvolat smích a ne tohle. Richard se mračil a rozhodně mu to asi nepřišlo vtipné. Do háje, zkazila to.

„Normální lidi jsou nudní,“ tišila ho. Usmál se, jenže ne tak, jako předtím. „Nesnáším normální lidi.“

„Já z nich mám strach,“ vyhrkl.

„Bojíš se lidí? Proč tu tedy jsi? Teda… Jako v parku? Parky jsou plné normálních lidí a tak.“

„Chodím běhat. Mám rád běh, ale po lesích to člověka časem omrzí. Když běžím, tak moc lidí se do řeči nedává.“

„Pokud o ně nezakopneš, že?“ rýpla si. Konečně se zasmál.

„Asi tak.“

„A mě se nebojíš?“ vyhrkla.

„Rozmýšlím se,“ smál se. „Pořád si nejsem jistý, víš? Měl bych se tě bát?“ Anna si vzpomněla na toho psa, co ji kousnul. Co když měl nějakou nemoc, přenášející se vzduchem? Slinami? Měl by se jí Richard bát? Instinktivně si sáhla na krk a neuměle se usmála. „Nevypadáš jako ten typ, kterého se lidi bojí.“

„Ne? Aby ses nedivil. V noci se měním v krvelačnou bestii a přes den naháním ubohé chlapce, co se nechají omámit.“

„Risknu to,“ vyhrkl. Anna zrudla jako pivoňka a znovu se napila.

„Máš to dobrý?“ zajímal se a pokynul hlavou k pomerančové tříšti. Bez jediného zaváhání mu podala kelímek. „Fakt?“ ujišťoval se, než si jej od ní vzal.

„Chci tě taky ochutnat,“ vyhrkla. Richard málem spolknul brčko, jak se zakuckal. „Teda tu tvoji tříšť!“ dodala a začala se šíleně smát.

Překvapil ji. Odložil oba kelímky a než se mohla vzpamatovat a nějak zareagovat, chytil ji za hlavu a přitiskl své rty k jejím. Měl je ledové od tříště a chutnal po pomerančích s jahodami. Jeho vůně jí drásala nos a vpíjela se do její kůže jako krém. Jeho polibek byl lehoučký jako cukrová vata a z toho doteku ji mrazilo v zádech a brněly ji rty.

 

***

Asi jsem se pomátl, napadlo ho, když ji líbal. Tohle se nedělá na první schůzce, ne? Ani to vlastně neměla být schůzka. Jen se náhodou potkali, ne? Jenže když řekla tu větu… Neodolal. Vypnul pud sebezáchovy a prostě to udělal. Potěšilo ho, když mu vyšla vstříc, a zároveň se děsil, co bude, až se odtáhne. On, nebo ona. Jeden to jednou udělá.

Možná dokonce dostane facku. Ale to byla otázka několika chvil. Dokud ji nepustí, nic se nestane, napadlo ho a vůbec se tomu nebránil. Až když mu tiše vzdychla do rtů, zpozorněl. Nejen on, ale i jeho klín. Sakra, tak takhle to nepůjde!

Odtáhl se a zadržel dech. Čekal, co přijde, až otevře oči. Když to udělala, dívala se na něj se zasněným pohledem a zrychleně dýchala.

„Pomerančová je lepší,“ vzdychla. Povytáhl obočí a rozesmál se.

„Proto ji máš ty,“ řekl pobaveně. Sklopil oči a všiml si jejich rukou těsně vedle sebe. Dnešek by dnem riskování, a tak to zkusil. Zvedl svou a přikryl ji její. Neucukla. Naopak. „Tohle normálně nedělám. Fakt,“ obhajoval se.

„To doufám!“ vyhrkla zděšeně. „Protože to by znamenalo, že jsi normální a já nemám normální lidi ráda.“

„Já taky ne.“

„A co máš rád?“ zajímala se.

„Tenhle park a ledovou tříšť.“

„Očividně máme společné zájmy,“ zasmála se.

Než jí stihl cokoliv říct, zapípal mu mobil v kapse.

Práce volá! Edward.

„Už musím… Jdu do práce,“ vzdychl. Anna mu jemně stiskla ruku a povzbudivě se na něj usmála. Chtěl ji znovu políbit, ale něco mu v tom bránilo. Nechtěl odcházet s kalhotami v pozoru a věděl, že kdyby ji políbil, nejspíš by se tak stalo. Místo toho ji přejel klouby prstů po tváři a políbil jí hřbet ruky. Jen lehce se o ni otřel rty, a přesto Anna zalapala po dechu. Bože, celou noc bez ní nevydrží.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Lenka326

15)  Lenka326 (22.06.2011 21:27)

Richard je v tom až po uši. A kdyby jen věděl? Jak dlouho to bude trvat, než mu to dojde??? A Edward s Bellou, to vypadá taky nadějně, sice Edward je jako vždycky - Edward, ale snad... A co ta Aliciina vize? Viděla dvě holky?!
Skvělé

Twilly

14)  Twilly (03.06.2011 22:08)

Majne líbe Mišutko... kdybys mě teď viděla... zářím tady jak vánoční stromeček. Ten tvůj dar slova... to se mi nikdy neomrzí...

...vůně se vpíjela do její kůže jako krém...

...jeho polibek byl lehoučký jako cukrová vata...

...Až když mu tiše vzdychla do rtů, zpozorněl. Nejen on, ale i jeho klín....

dneska máš u mě velikou jedničku s hvězdičkou

Jula

13)  Jula (03.06.2011 21:42)

Jsem zvědavá, kdy se provalí, že Anna je ona servírka napadená psem :D
Edward mu chuť na Bellu, Anna na Richarda, to jsou mi věci

Fanny

12)  Fanny (03.06.2011 21:12)

Až zjistí, že maj všichni jednu a tu samou práci...:D

SarkaS

11)  SarkaS (03.06.2011 20:03)

Úžasné, ale musím říct že Anne už je s tím vyhýbáním se trochu ujetá. Vzhledem k tomu že by tam byla obklopená přáteli mi to přijde rozhodně lepší než jít do parku, kde by "pes" mohl být a napadnout ji kdyz je sama.

Bosorka

10)  Bosorka (03.06.2011 19:00)

Richard je porstě úžasný a ANO pomerančová je mnohem lepší.
Edwarde - tak ty by sis chtel cucnout, s tím, že je stejně "načatá"!? Ty jeden nestydo!!!! B)

Mišo - jsem strašně zvědavá na jejich přeměnu - jak to u tohohle poddruhu chodí

AMO

9)  AMO (03.06.2011 17:53)

Připadám si jako pako... Sedím nad telefonem a usmívám se. Je to jiný a Richard je úžasný zmatkař. Zatím je to plné zamilovaných náznaků čehokoliv...a od kohokoli. Těším se, co bude dál a kdy se to provalí. Jen jsem smutná...teď pojedu na dovolenou a tak budu muset čekat....

Anna43474

8)  Anna43474 (03.06.2011 17:46)

Jů!!! Štěstí zamilovaným přeje To bude pecka do reality, až zjistí, že brácha pokousal jinou
TKSATVO

Kristiana

7)  Kristiana (03.06.2011 17:00)

Krása!
Otázkou je, jestli bez ní bude muset vydržet? Nenapadne náhodou Annu zajít do práce? Určitě jí setkání s Ricahrdem dodalo odvahu!
Jsem zvědavá, jak dlouho jim bude trvat než zjistí, že hlídají špatnou servírku. Ale kdyby to náhodou nezjistili vůbec, uklidňuju se tím, že Richard bude mít Annu určitě na očích často.

miamam

6)  miamam (03.06.2011 14:39)

Áchich, to byla krása... To setkání v parku bylo prostě boží a hrozně milý jsem z toho úplně rozněžnělá.

semiska

5)  semiska (03.06.2011 14:01)

Nádhera, nezklamala si mě. Richard s Annie jsou tak NO a Edward nám taky roztává při Belle jistě,že? Moc skvělý, bavím se u toho.

4)  lady sadness (03.06.2011 10:26)

ja som to povedala - Edward sa topí pri Belle a Richard pri Annie, a obaja sú tak mimo, že ich nechajú premeniť a premenia to je tak rozkošné, ako sa v tom "plácajú", ak sa stretnú na tej oslave, tak to bude...čosi, už sa teším rýchlo pridaj

3)  kk (03.06.2011 10:24)

když on málem spolknul to brčko, tak já málem smíchy spolkla bonbón... :D jen pak tak nějak nenásledovalo to co následovalo u nich v parku... :( škoda...

2)  barča2 (03.06.2011 09:32)

bože!!!!!!! asi jsem se zamilovala... akorát se nemůžu rozhodout do koho... no určitě do tvé povídky!!!! už ted se nemůžu počkat zítřka a další kapitolky!!!!

eMuska

1)  eMuska (03.06.2011 09:16)

Aaach jo, keby len vedel, chlapák! Také fajné frapé! Normálne mám na neho chuť (pomarančová je fakt lepšia ako jahodová) ale som tak trochu na marodke... nevydalo... ale vydrž týždeň!
A keby Ardy povedal, kde pracuje, hneď by to bola iná! Tak! Joj, furt eln o jeden chĺpok! Srrrrp!
A som zvedavá, čo vymysleli Edward s Bellou!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse poster