Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/30dn%C3%AD1.jpg

TŘICET DNÍ

 

 

No, a je to. Uf, to byl teda měsíc... Ještě epilog a pak pá, bludičky!

Když hodiny na krbové římse odbily půlnoc, Richardovi se sevřelo hrdlo. Stál v obýváku u okna a sledoval příjezdovou cestu. V ruce třímal mobil, kdyby náhodou. Edward s Emmettem tam byli s ním a Alice se tiše krčila u jídelního stolu. Na klín si tiskla deku a sledovala je.

„V kolik jsi to udělal, Emmette?“ zašeptal Richard.

„Nevím…“ hlesl.

„Domů jsi dorazil s rozbřeskem,“ vzdychl Edward.

„Asi…“ kuňkl nervózně Emmett.

„Hromádky neštěstí, vy tři. Vše je zatím v pořádku, jen se tu stresujete navzájem,“ štěkala podrážděně Alice.

„Neříkej,“ dobíral si ji Richard. Snažil se nad to povznést, ale nešlo to tak, jak by chtěl. Pořád viděl tu svou iracionální představu Anny, jak si vyrvává srdce. Otřásl se a Edward s ním.

„Bella by zavolala, že jo?“ ujišťoval se Emmett.

„Neměl bych jim jít naproti? Za tři hodiny zavírají…“ vyhrkl Ardy. Bella, jako ochránce novorozené, mu nepřišla zrovna ideální. Nemluvě o tom, že je jen člověk.

„Pojedu s tebou!“ vyhrkli všichni tři unisono.

„Tak jo,“ řekl úlevně Richard. Emmett jim podržel galantně otevřené dveře, Alice jen tak ze zvyku pozhasínala světla v domě a Edward… „Vážně si bereš peněženku?“ ujistil se zmateně Richard.

„No jo… heh… jdeme…“ špitl Edward. Richardovi konečně došlo, co se tu děje. Nervozita se projevila nejen u něj, ale i u zbytku. Iracionální a zbytečné věci. Od kdy Emmett drží dveře? A Alice zhasíná světla jedno po druhém, když mají u hlavních dveří centrální vypínač? No a Edward?

„Nech toho, pořád…“ zamumlal Edward a nastartoval.

 

***

O Annu se pokoušely mdloby. Bylo jí vedro jak psovi. Už pootvírala všechna ta malá okýnka, která tu byla, dokonce i dveře nechala dokořán, což jí Joe dovolil, když ji uviděl.

„Fakt nechceš jít domů?“ zajímal se, když se vyčerpaně sesypala na židli.

„Počkám na Bellu, stejně tu už moc lidí není. Rychle přišli, rychleji odcházejí…“ vzdychla Anna a otřela si čelo hřbetem ruky.

„Neblázni. Podívej se na sebe, vypadáš, že každou chvíli umřeš,“ zasmál se svému vtipu Joe a Anna se málem zhroutila. Střelila pohledem po hodinách nad barem. Půl jedné. Krucinál. Sakra!

Začalo se jí hystericky stahovat hrdlo a její dech se zrychlil. „Annie?“ Slyšela Joeův vyplašený hlas, ale slyšela i pískání v uších. Měla se na to tady vykašlat a být doma s Richardem. Sakra, proč to neudělala?

„Annie, jsi v pohodě?“ Zase ta vařící ruka na holém rameni. Setřásla ji a přitom se málem sesunula z židličky. Jsou to jen nervy, Pooleová, jen nervy, tišila se v duchu a zkusila s úsměvem vstát. Povedlo se, jenže neměla odvahu pustit se barového pultu.

„Anno, mluv s náma,“ dožadoval se Jacob.

„Jsem v pohodě… Asi… asi fakt už půjdu domů,“ blekotala a zkusmo se pustila baru. Chvíli stála na místě, než konstatovala, že to ustojí.

„Odvezu tě, chceš?“ nabídl se Jake.

„Na motorce? Jsi cvok… Ještě mě zabiješ…“ zavrčela a rozvázala si zástěru. Pomalými pohyby ji položila na bar a obdarovala Joea milým a utěšujícím úsměvem.

„Bello!“ křikl Joe přes hospodu. „Pojď sem!“

„Nech toho. To bude dobrý,“ vrčela Anna a znovu setřásla dotěrný dotek Jacoba. Jenže ta horká ruka se jí opět dotkla. Zkusila to nanovo, než se její pohled zatoulal k druhému konci baru, kde byl dřez s vodou. Jacob tam stál a napouštěl do sklenice točenou minerálku. Sakra, kdo na ni sahá?

Podívala se kolem sebe, ale s hrůzou zjistila, že je sama. Bella si k nim prodírala cestu, Joe byl na opačném konci baru a Jacob ji sledoval z druhého konce.

„Sakra…“ sykla vztekle a ze všech sil se snažila ignorovat tu horkost.

„Zlato?“ Bella se jí dotkla. Cítila její horký dech na tváři, jak byla blízko.

„Potřebuju studený… Hodně studený, je mi vedro, musím se napít… To bude ten spánkový deficit a alkohol… vodu…“ sípala.

Sklenice se před ní ukázala během okamžiku. Otočila ji do sebe a přísahala by, že slyšela zasyčení v hrdle. „Ještě…“ prosila.

„Půjdeme domů, pojď…“ vybídla ji Bella a znovu ji vzala za ramena. Anna se pod jejím dotekem zachvěla a otřásla odporem. Bolelo to! Celé tělo jí bolelo. Tupá a nesnesitelná bolest! „Zavolám Edwardovi,“ vyhrkla Bella.

„Proč jako?!“ štěkl Jacob. „Odvezu ji já. Joe mi půjčí auto.“

„Ne, Jakeu, jsi hodný, ale…“ bránila se Bella.

„Nevolej mu. Copak je pan dokonalý sám?“

„Vážně se tu chcete teď hádat?“ zavrčela Anna a opřela se o bar, přestože i kontakt s dřevěnou deskou jí způsoboval mravenčení. Slyšela, jak kolem ní prosvištělo cosi vzduchem a kovové cinknutí, když to doputovalo k cíli.

„Jedeme,“ zavelel nekompromisně Jacob a než se stihla Anna bránit, měl ji v náruči.

„Nemyslím si…“ začala Bella.

„Fajn, tak v tom pokračuj. Já ji vezu do nemocnice!“ štěkl Jacob. Anna se ze všech sil snažila bránit. Zkusila se ošít, nebo vymanit z té přepálené náruče. Pořád ještě měla sílu. To zvládne. Jacob s ní nesmí odejít! Nesmí! „Neper se, sakra! Chci ti pomoc, Annie. Vydrž to!“

„Ne, já nechci… Pusť mě!“ prosila Anna.

„Nechce s tebou, slyšíš?“ bránila ji Bella.

„A dost! Co to je, tohle?! Anně je očividně zle a ty ji nechceš dostat do nemocnice?! Lidi na vás koukají! Nechte toho a hned ji tam odvezte! Bello, zavíráme, dělej. Zkasíruj to! Jacobe, jeďte…“ vyštěkl Joe.

„Ty to nechápeš! Nemůže…“ Bella byla skoro stejně hysterická, jako Anna, jenže Annie už nedokázala nic říct, přes tu palčivou bolest. Jen se modlila, aby to skončilo.

„Jak jsem řekl!“ usadil Bellu Joe a Jacob toho využil. Vyběhl s Annou ven a ledový vítr jí projel vlasy. Zasténala.

„To je fajn, viď?“ šeptal jí u hlavy Jacob. „Studený… Budeš v pořádku, princezno…“

„Richard…“ hlesla Anna a hlava se jí zvrátila dozadu. Zvuky kroků, hlasy, šumění větru, tření látky… To všechno se jí zdálo jako sen. Slyšela kovové zavrzání čehosi. Takhle zněla babiččina trouba, když ji otvírala a – pane bože – zavírala! Je v ní! „Babi, ne…“ zaúpěla. Ona není kuře!

 

***

Vpadli tam jako jednotka rychlého nasazení. Richard přelétl pohledem vylidněnou hospodu a zůstal tupě civět na ubrečenou Bellu, která počítala kasu.

„Richarde!“ vyjekla a jemu hned bylo jasné, že se něco děje. Už se to děje.

„Kde je?“ zavrčel.

„Jacob…“ Bella to nestihla ani doříct. Richard se otočil na podpatku a vyběhl ven, Edward mu byl v patách.

„Veze ji do nemocnice, podle Joeových myšlenek… Nesmí tam dorazit…“ vyhrkl a místo toho, aby se vydali k autu, rozeběhli se.

„Jak je to dlouho?“ zeptal se Richard, když mu došlo, že si nic nezjistil.

„Pět minut. Maximálně. Budou někde u hlavní silnice, počítám,“ dodal Edward. Emmett se kolem Richarda prohnal jako vítr a do Ardyho vjel vztek. Je pomalý! Kdyby tu byl sám, nestihne to. Nikdy nedohoní rozjeté auto!

Měli štěstí, Joeův pickup stál na stopce.

Edward s Emmettem bezmyšlenkovitě otevřeli dveře u spolujezdce a u řidiče. Jacob chvíli vypadal překvapeně, ale jakmile se Emmett natáhl pro Annu, ožil.

„Co blbnete?! Jste normální?!“ řval na ně.

„Promiň, Jacobe, ale do tohohle ti fakt nic není… Jestli dovolíš, postaráme se o ni už my,“ usadil ho lehce Edward.

„Jdi do prdele, Masene! Na co si hraješ, krucinál? Té holce je zle a zkolabovala! Není čas!“ nedal se Jacob.

„Přesně tak. Není čas, takže dovol,“ zavrčel Edward, a když uviděl Annu v Emmettově náruči, s úsměvem nechal Jacoba sedět v autě a zmizel.

Alice zabrzdila těsně za pickupem. Emm naložil Annu a Richard se vmáčkl k ní na zadní sedadlo.

„Jeďte do vily, vyzvednu Bellu a sejdeme se tam,“ sykl Edward a zmizel zase pryč.

„Ach, bludičko moje… My to zvládneme,“ šeptal jí u ucha Richard. Anna se roztřásla a z čela jí stékaly pramínky potu. Vlasy se jí lepily k tváři a rty měla jako popraskanou keramiku. Suché, nepřitažlivé, bledé. Políbil ji.

„Kuře…“ zasténala a její čelo se svraštilo v bolestné grimase.

 

***

Podlít. Kuře se má podlít, ne? Musí ji vyndat, aby ji polila… A pak uteče. Vezme nohy na ramena a zdrhne. Nevrátí se do trouby. Nechce mít křupavou kůrčičku. Nechce! Není kuře. Není!

Ta trouba hřála ze všech stran, ale netěsnila. Cítila slabý proužek chladu. Třel se jí o rty, o čelo, o ruce. Jako kdyby se v troubě sama otáčela, aby se propekla. Ten proud ledového vzduchu na ni mluvil… bludičko moje… „Kuře,“ opravila ho. Byla kuřetem. Nechtěla, ale asi byla. Copak si reinkarnaci může vybrat?

Opět ten ledový vítr na jejím čele. Takhle se neupeče a neustálé otevírání dvířek… vždyť uniká horko, ale co…

Pekla se proti své vůli. Cítila svůj pot a každý dotek ji bolel. Když ji babička opět vytáhla z trouby, zařvala bolestí. V ruce jí zapraskalo a na holé tělo jí dopadlo několik kapek čehosi. Sakra, zlomila jí něco? Bolí to! Kůže se jí napínala víc a víc. Brzy popraská. Cítila, jak v ní vře krev a přísahala by, že vnitřnosti se v ní dusí. Nemohla se nadechnout. Nevěděla, co vnímat dřív. Kéž by umřela. Omdlela a bylo by po. Tohle tak bolelo!

Čekala, že ji vrátí zpět do tvrdého pekáče, ale místo toho ji babička vložila do něčeho měkkého. Zelí? Jasně, kuře na zelí… nesnáší kuře na zelí… Žaludek se jí zhoupnul a začala se dávit…Sakra… To nevadí, lásko… bude to dobrý… „Zelí ne…“ kňučela. Vyndejte ji ze zelí! Sakra! Tak tohle je ironie… umře na zelí… krucinál!... Co je se zelím?... „Kuře…“ Kuře?... Miláčku, vydrž… Proboha, Edwarde… Edward? Zná to jméno. On tu je? Edward? To on! On! Anna sebou začala hystericky házet. Děsem nedokázala popadnout dech. Ruka se jí vymrštila k hrdlu, ale nedoputovala. Nemohla si uvolnit dýchací trubici. Udusí se! Bránila se tomu, co jí drželo. Zarývala pěsti do čehosi měkkého a její ledový vítr jen bolestně sykal a klel. Patří ti to! Nebraň mi!

 

***

„Richarde, pusť ji, udělám to,“ vybídl ho Edward, ale Ardy jen se zatnutými zuby zavrtěl hlavou. Anniny nehty mu drásaly kůži na předloktí. Jenže jí nemohl dovolit, aby si ublížila. Prala se s ním. Její síla rostla.

„Co se jí honí hlavou, krucinál?“ vrčel k Edwardovi. „Já jí nechci ublížit, proč se pere?“

„Dusí se…“ hlesl Edward a Richard znovu zoufale zaklel.

„Lásko, slyšíš mě? Annie… Nebraň se, chci ti pomoct… Slyšíš? Au, do prdele!“ štěkl, když mu nehty zaryla hlouběji do kůže. Cítil, jak to proťalo kůži a noří se to.

„Jdi od ní, Richarde…“ zavelel Emmett a odstrčil ho. „Udělám to. Buď tady, ale nesahej.“

„Richard…“ zasténala Anna.

„Vidíš?!“ štěkl Ardy a vrátil se k ní. Vzal její hlavu do dlaní a přitiskl rty na orosené čelo. „Vydrž to, prosím tě, vydrž to…“ opakoval mezi polibky. Ve stejnou chvíli se Annino tělo prohnulo v zádech, pokojem se rozlehl nekompromisní praskající zvuk a z jejího hrdla se vydralo to nejhrůznější zařvání, až se Richardovi udělalo zle. Emmett s Edwardem na sekundu ztuhli, než se každý vrhnul po jedné její ruce.

 

***

Co je? Nebije… bože můj, moje srdce nebije! Tak uhoď! Dělej! Dělej! Nebo ne, nebij… umři… ne! Uhoď! Nechci umřít! Nesmím umřít! Co mám dělat, do háje?

Panikařila.

V hlavě jí hučelo a konečky prstů jí začínaly znovu brnět. Motala se jí hlava a to zpropadené srdce… měla snad na rukou okovy, že si nedokázala pomoct? Proč? Jen se trochu uhodit do prsou, musí sama, nikdo jí nepomůže. Musí si nahodit srdce, do háje! Musí! Prala se s pouty, kopala nohama, kroutila se neutišující se bolestí, hořela. Ta trouba byla moc naplno! Pálilo to. Víc a víc. Nedokázala už ani ležet. Vítr… potřebuje vítr a nahodit srdce. Zmítala sebou, slyšela hlasy… Andělé? Čekají na ni, až umře? Půjde do nebe? Pískání v uších ustávalo a v hrdle ji pálily slzy. Z neznámých důvodů nešly ven. Zůstaly jí viset v krku. Uvnitř hrudi se jí cosi svíralo. Víc. O hodně víc. Zpočátku to bylo nepříjemné, ne víc, než oheň v těle, ale pak… Dotěrně to tlačilo a Anna by přísahala, že to způsobuje následné mravenčení. Necítí nohy! Necítí ruce! Odumírá. Umírá…

 

***

Měl tunelové rudé vidění. Sledoval, jak se před jeho očima Anna mění a trápí bolestí. Díval se na Emmetta a Edwarda, kteří jí v každém pokusu něco si udělat zabránili s lehkou elegancí. Jako kdyby to dělali denně. Potřeboval se zaměstnat, protože ho od ní odháněli. Nosil kostky ledu na zchlazení horečky. Hladil ji, tišil ji slovy, když zjistil, že na něj reaguje… Jenže pak přišlo to ticho. To hrobově mrtvé ticho.

„Co je?“ hlesl otupěle Richard.

„Její srdce… Zemřelo… Drž ji,“ pobídl ho Edward a sám se jí opřel o ruku a kus těla. Richard se jí musel položit na nohy, aby vyrovnal síly, a Emmett napodobil Edwarda.

Jak tohle mohli tihle tři přežít? Jak?! Rozhodně tam s nimi musel někdo být! Annino tělo se napjalo a Richard cítil, jak se nadnáší na jejích nohách nad postelí. Bodl ho osten méněcennosti, že ji nedokáže udržet, jenže pak její nohy klesly a celé tělo ochablo. Doslova pod rukama vnímal změnu teploty. Chtělo se mu brečet, přestože věděl, že Anna to zvládla. Jeho lidská Annie byla pryč.

 

***

„Alice, musím tam!“ vrčela Bella.

„Ne, už je po všem. Vydrž, za chvíli přijdou. Je to nebezpečný. Teď k ní nesmíš!“

„Alice, je to kamarádka!“

„Není. Tvoje kamarádka před chvílí zemřela.“

Bella sebou trhla a po tváři jí stekla slza. „Ale no tak, Bello… Víš, jak to myslím… Nechtěla jsem… Promiň mi to, prosím,“ vzdychla Alice a vrhla se Belle kolem krku.

„Alice, jak dlouho k ní nesmím?“ vzlykla nanovo Bella.

„Asi tak měsíc, možná déle. Musí se naučit ovládat. Je to jako u odnaučených kuřáků. Chvíli to trvá…“

„Nemůžu tu jen tak sedět a čekat, až bude schopná být se mnou v jedné místnosti,“ vyhrkla Bella a odtáhla se od Alice.

„Chceš jít ven?“

„Je skoro dvanáct v noci, Alice. Celý den tu trčíme a bezmocně čekáme a ona zoufale křičí. Jasně, že chci ven!“ vzdychla. Potřebovala pryč, když už ji k ní nechtěli pustit.

„Půjdu s tebou,“ nabídla se Alice.

„Ne, půjdu já,“ ozval se Edwardův hlas mezi dveřmi.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Kristiana

19)  Kristiana (01.07.2011 12:06)

Uf. Přeměnu má za sebou. Snad bude taková jako dřív...
Jacob mně pěkně pil krev.

Nosska

18)  Nosska (29.06.2011 22:57)

Fůj! Představila jsem si, jak se pače kuře v troubě a musim říct, že mu vůbec nezávidim ještě že už je mrtvý a nevnímá
Stále čekám, kdy se objeví Jasper a Alice mu padne kolem krku

AMO

17)  AMO (29.06.2011 22:16)

Vypadá to nadějně, asi to zvládla. TO??? Proměnu!!!
Už bude jen žíznivý upír se svým dokonalým protějškem a partnerem v jedné osobě. Nikdy nebude sama a to je hodně povzbuzující. Co však bude s Bellou? Dovolíš i proměnu u ní?
A pustíš nám ještě na závěr do příběhu majora??
Já vím, samé otázky, ale když je to tak parádní čtení. Zase jiný ff příběh. A velice parádní...

Fanny

16)  Fanny (29.06.2011 21:49)

JO, už po všem! Zvládla to!

Jula

15)  Jula (29.06.2011 18:24)

Zvládla to

eMuska

14)  eMuska (29.06.2011 16:52)

No ešte že tak, lebo by si to u mňa potento, chlapec... jedno šťastie.
Jo - a vec, ktorú tvrdím už od marca 2009: Jacob je sviňa! Teda vlk, ale svinský!

Anna43474

13)  Anna43474 (29.06.2011 13:53)

Zvládla to
Nebude k ní smět měsíc??? :(
Ale bylo to teda pěkně drsné...
TKSATVO

MaiQa

12)  MaiQa (29.06.2011 13:34)

milica

11)  milica (29.06.2011 13:12)

Moc krásné, chudinka Anna takhle se trápit. Těším se na epilog, jak to s nimi dopadne

semiska

10)  semiska (29.06.2011 11:43)

Moc pěkné, Miško! POvedlo se ti to. Budu se těšit na epilog a další povídky. ;)

Lenka326

9)  Lenka326 (29.06.2011 09:31)

Chudáček Anna, zkusila jak zvíře. Ještě, že jsi to odlehčila tím kuřetem... Jenom jsem nějak zmatená. Tohle je poslední dílek a chybí mi tu hromada odpovědí? Co Bella? Jak to Anna zvládá po přeměně? Co vztah Belly a Edwarda??? Proč je Alice tak napružená??? Těším se na epilog, že se to dozvím.

Twilly

8)  Twilly (29.06.2011 08:51)

Šári, to víš, miluju všechny halucinogenní písemní projevy Mišutčina spisovatelského umění... je to naprosto geniální a to mi teda nikdo nevyvrátí a kuře OPRAVDU zbožňuju :D

SarkaS

7)  SarkaS (29.06.2011 08:42)

Největší drasťák ze všech dílů a já se co? Já se dusím smíchy samozřejmě... To máš z toh, že jsi z ní udělala kuře, málem jsem tu pošla na nedostatek kyslíku. Proč si myslím, že Bella nevydrží měsíc se k ní nepřiblížit a Anna si zase nevydrží nekousnout? Asi už mi z toho lehce hrabinká...

Bosorka

6)  Bosorka (29.06.2011 08:32)

Jsem nějaká divná - poslední dobou startuji na první našlápnutí!
A máš pravdu "normálni" Alici aby člověk hledal se svíčkou :D

Twilly

5)  Twilly (29.06.2011 08:27)

Ale ona se jí omluvila... a víš, že to myslela dobře... ... náhodou tuhle Alice mám ráda, je asi nejnormálnější ze všech co jsem dosud četla... a taková mi je bližší...:p

Bosorka

4)  Bosorka (29.06.2011 08:19)

Já vím, ale taky si může dát Alice pozor na pusu! Asi ji neco provedu...

Twilly

3)  Twilly (29.06.2011 08:17)

Život není peříčko, Bosi...:p

Bosorka

2)  Bosorka (29.06.2011 08:16)

"Není. Tvoje kamarádka před chvílí zemřela.“ tohle teda byla pěkná kruťárna! :'-(

Twilly

1)  Twilly (29.06.2011 08:14)

To kuře miluju!!!!! :D

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek