Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/30dn%C3%AD1.jpg

TŘI DNY

Cítila se hrozně moc nesvá. Všimla si ho, když si odhazovala pramen vlasů, a od té doby se nedokázala soustředit. Pořád ji pozoroval, což jí vadilo. Když se však díval jinam, vadilo jí to taky. Šel z něj strach mísící se s určitou dávkou respektu. Vypadal mladě, jenže jeho oči na něj žalovaly, jako kdyby měl rozum starého zkušeného muže. Kvůli němu nebyla schopná ani spočítat lístek. Musela se několikrát zamýšlet, kolik je osm plus devět plus tři. Viděla ta čísla, ale kalkulačka v hlavě byla bez baterek. Viděla jen toho vysokého, štíhlého kluka s pronikavým pohledem, jak sedí na baru a ignoruje kamaráda vedle sebe.

Bylo něco po třetí hodině v noci, když Bella zvedla poslední židli, ale ten kluk tam pořád seděl. Možná, že on byl tím pravým důvodem, proč – když šla zkontrolovat Annu na záchod – jí řekla, že má odejít domů. Že to za ni vezme a pak se dohodnou, co dál. Teď, když už měla jít i ona, nechtělo se jí. Co když ten kluk zítra nepřijde?

S úklidem si dávala na čas. Rozvažovala každičký pohyb ruky, židle, hlavy… Jen se neshodit. Jenže nepovedlo se. Když postrčila na stole jednu z židlí, druhá se zhoupla a ohlušující ranou spadla na zem. Její prvotní reakce bylo semknout víčka a čekat, jestli bude něco padat dál. Když se pak rozhlédla, kolik ostudy natropila, díval se – dívali se. Joe se šampuskou v ruce, ten kamarád s pobaveným úšklebkem a tenhle zrzek se zájmem. O ni?

Rozhodně zavrtěla hlavou a musela se sama sobě smát. Jak ji to vůbec napadlo? Narovnala židli, a když se ohnula pro tu druhou, spadlou, byla pryč. Skoro se lekla, když zvedla hlavu a dívala se zblízka do těch očí, které ji pozorovaly celý večer.

„Vylekal jsem tě? To jsem nechtěl, omlouvám se,“ vyhrkl a Belle se roztřásla kolena. Co to je za hlas? Takové jsou jen ve filmech!

„Jsi jako duch,“ hlesla a narovnala se v zádech, aby si vedle něj nepřipadala tak malá.

„I tak se to dá pojmenovat,“ ušklíbl se, postavil židli na stůl a lehce se – fakt to udělal? – uklonil, načež se vrátil k baru a pokynul hlavou ke kamarádovi. Ten se na Bellu otočil, zakřenil a zamával jí.

„Tak zítra, Joe,“ křikl ten druhý podobně podmanivým hlasem.

„Haló! Bar volá servírku, bar volá servírku!“ Bella se na Joea zmateně otočila, poté, co ti dva zmizeli.

„Že by se někdo dostal pod kůži drsné prodavačce kempinkového zboží?“ dobíral si ji.

„Nejsem už prodavačka,“ sykla Bella a smetla koštětem drobečky pod stolem. „Blbec Newton mě vyhodil, protože jsem zaspala.“

„To je skvělý!“ zahřměl Joe. Bella se vztekle ušklíbla.

„Hele, neříkám, že jsem byla expert, ale trochu soucitu…“ začala, jenže Joe ji nenechal domluvit.

„Ale ne, tak jsem to nemyslel, Bello. Já jen, že Anna nevypadá, že by… Víš jak… Napadlo mě, že bys to za ni mohla zatím vzít.“

 

***

Vzbudila se kolem poledne. Vlastně ji vzbudil zlý sen. Zase on. Když byla večer v práci, snažila se nemyslet na davy lidí a jejich tváře. Na to, že tam mezi nimi klidně může být ten – pes. Jenže to nezvládla. Musela zmizet na záchod a poté se nedokázala přemluvit, aby se vrátila na plac. Milionová Bella.

Vzala to za ni a ani necekla. Dokonce vypadala, že sama chce. Zvláštní.

Anna se děsila, že jestli ten strach nepřekoná, nebude se tam moct vrátit vůbec.

V duchu si nafackovala za takové černé myšlenky, dala si sprchu a nasnídala se dvojitého kafe. Obula si boty a vyrazila ven. Mohla by si pořídit psa, aby s ní chodil. Určitě by se to jinak nestalo. Kdyby tam byl, nikdo by na ni nezaútočil!

Prošla ulicí a zatočila za roh. Její nohy mířily k místnímu parku. Byl v tomhle ročním období nádherný. Uprostřed byl ohromný rybník s lekníny, orámovaný vrbami a keři rododendronů. Malé písečné uličky a červeně natřené dřevěné lavičky. Klid, pohoda, žádná auta, světlo…

Na kraji parku si u stánku s novinami koupila časopis a zamířila k rybníku. Svalila se do trávy a vydechla. Ještě si pamatovala, jak tady sedávala před rokem a studovala na zkoušky. Lehla si na záda a zavřela oči. To slunce bylo příjemně teplé. Jinak než huňatá peřina. Hřálo a Anna cítila, jak se do ní vlévá nová síla.

 

***

Utáhl si tkaničky a srovnal pas u kalhot.

„Jdeš se vyvenčit?“ dobíral si Richarda Emmett.

„Rozhodně tu nebudu sedět a čekat, až bude noc,“ odfrkl si.

„Co je na čekání špatného? Když dávají baseball?“ jásal Emmett.

„Usínám u toho. To je to špatné.“

„Ajo, zapomněl jsem. Mám něco říct babče s dědoušem?“ zajímal se Emm a přepnul na jiný program. Radostně se zavrtěl u boxerského zápasu.

„Jen těm dvěma řekni, že jsem ve městě. To stačí.“ Edward s Alicí se vydali na lov, kvůli Edwardovi. Když totiž večer pomohl té servírce, málem ji tam ohnul přes stůl. Hlady!

Richard vyšel ze dveří a seskákal několik schodů. Protáhl si nohy, ruce a záda. Pak se rozběhl k městu a k jeho nejoblíbenějšímu místu.

 

***

Rozhodně chápal, co na té servírce Emmett měl. Když ho do nosu zblízka uhodila její vůně, málem zešílel. Musel rychle pryč, než by ji tam zakousnul. Obzvlášť, když zrudla. Alice na ně už čekala s Emmettem u dveří Pekla, aby mu pomohli do auta.

„Neudělal jsi to ale,“ tišila ho teď už poněkolikáté Alice. Vzala ho na lov s nadějí, že jí něco k tomu všemu řekne.

„Ale mohl jsem.“

„Edwarde, prosím tě. Jsi pomalu starší jak Svět. Máš sebeovládání, tak tady nehraj divadýlko,“ sykla. Edward na ni chvíli zíral s povytaženým obočím, než se začal uvolněně smát.

„Víš, že máš štěstí? Nebýt to ty, tak už s tebou biju o beton.“

„Tady není žádný beton, Edwarde. Jen stádo jelenů asi míli odtud. Zvu tě na druhý chod,“ zasmála se a rozběhla se pryč. Měla pravdu a Edward to věděl. Nic by jí… Nebo jo? Věřil svému přesvědčení a tomu, kdo byl. Znal sám sebe. Do včerejška. Od toho setkání si připadal sám sobě cizí. Ta servírka byla absolutně něco jiného, než dosud znal. Nevěděl, čím to je. Neslyšel ji. Nebo alespoň měl ten pocit. Celý večer se pokoušel dostat co nejvíc informací. Vyptával se nenápadně Joea, sledoval ji. Několikrát se setkal s jejím překvapeným pohledem, ale jak noc postupovala, zíral na ni intenzivněji a zvědavěji a co bylo zvláštní – ona na něj taky. Měla by se ho přeci bát, ne? Místo toho si připadal, jako by mu svými pohyby nadbíhala. Když shodila tu židli, neváhal, a pak ji ucítil – sakra.

„Tak ale pojď!“ přerušila ho Alice.

„Už nemůžu, jsem jak termoska!“ křičel za ní.
„Uka?“ vyhrkla a dloubla ho prstem do břicha. Heknul a předklonil se. „Hm… Málo. Ještě to chce pár decek. Pak budeš schopný jít do Pekla.“ Edward u toho sebou trhnul. Proč dá někdo název Peklo hospodě? „Kde jsi včera byl?“ „V Pekle.“ „A kam jdeš dnes?“ „Do Pekla!“ Divné a pro upíra nevhodné. Edward nevěřil, že má duši, tudíž Peklo pro něj bylo mnohem bližší.

„Zase mimo vlastní hlavu?“ dobírala si ho Alice.

„Ještě pořád.“

„Co si vezmeš večer na sebe?“ vyhrkla. Edward nakrčil čelo a zarazil se.

„Cože?“

„No večer. Nemůžeš tam jít jen tak. Tu holku musíme nějak dostat sem, ne? A jelikož na ni asi máš jakýsi vliv…“

„To ji mám vzít za vlasy?“ zděsil se.

„Ani ne. Jen jí prostě řekni: Jdeme. Ona půjde, uvidíš.“ Nemusel se sázet. Věděl, že by určitě šla, kdyby jí to řekl. Měl ten vliv.

„Nechci,“ sykl dřív, než si to mohl rozmyslet.

 

***

Miloval rychlý běh. Když utíkal, nemyslel na nic. Jen na to, jak asi rychle to stihne. Dával si limity. Když cítil, že tu bude lepší, než jeho hranice, měl chuť si poskočit radostí. Hnal se po pěšině a občas udělal jeden z delších skoků. Dost dlouhých na člověka, ale malých na upíra. Hlavně se neprozradit. Tenhle se mu povedl.

Radostí z toho zaklonil hlavu a zavřel oči. Jenže pýše předchází pád, jak záhy zjistil. A tenhle pád byl pěkně bolestivý.

Zakopl o obrubník a druhá noha se mu zasekla za tu první. Zamával rukama a řítil se k zemi. Když dopadl, vyjekl jak holka a svezl se z kopečku hlíny – moment? On přeci neječí jako holka a u pěšinky v parku přeci nejsou kopečky!

„Au, au, au…“ úpělo to okolo. Vymrštil se na nohy a až pak si všimnul holky svalené vedle v klubíčku, jak se kroutí do všech stran.

„Sakra, do háje, krucinál… Dobrý? Ublížil jsem ti? Hej, žiješ?“ mumlal a plácal rukama ve vzduchu kolem ní. Chtěl se jí dotknout, ale nevěděl, co jí je a kde ji to bolí, a bál se, aby ji ještě víc nepochroumal. Navíc se svíjela tak rychle a nepravidelně, že by jí nejspíš vypíchl oko.

„Šlápnul jsi na mě!“ kvičela.

„Já fakt nechtěl. Jsi v pořádku?“ bránil se.

„Ne, nejsem. Dupnul jsi mi na ruku a kopl mě do břicha. Kam koukáš?“ Richard se zarazil. Chtěl se bránit, že se díval pod nohy, ale neviděl ji, jenže pak mu došlo, že se nechal unést a nedíval se. I kdyby, tak by ji stejně neviděl. Byla hrozně drobná a v té trávě skoro neviditelná. Jenže ječet uměla, což poznal, jakmile se vzpamatovala z šoku. „Pitomče,“ vrčela.

„Patří mi to, ale asi už dobrý, ne? Omluvil jsem se.“

„Bolí to,“ sykla přes počínající slzy. Leskly se jí oči a zatínala zuby. Ruku si přitom drtila v dlani a pořád se vrtěla. Richardovi jí bylo i přes to všechno líto. Prohlížel si ji víc, než by asi měl, protože dívka se ošila a svěsila hlavu. Dlouhé tmavě blonďaté vlasy jí spadly do tváře. Zamračil se, když se to stalo a ani nevěděl proč. Přidřepnul si k ní a vzal její ruku do své. Trhla sebou.

„Nech toho, jen se podívám. Ukaž to…“ prosil polohlasem.

„Nic to není,“ bránila se.

„Před chvilkou jsi vypadala, že ti tu ruku budou muset amputovat,“ smál se.

Dívka se lehce zarděla a zadívala se kamsi za něj. Když se otočil, aby ze zvědavosti shlédl střed jejího náhlého zájmu, zaslechl, jak se tiše směje. S nechápavým výrazem se k ní opět otočil a musel se usmát. Její modré oči jasně zářily a měla od úsměvu ve tvářích dolíčky a malé mimické vrásky kolem očí.

„Asi jsem byla v šoku,“ hlesla, když se přestala smát. Její úsměv však na tváři zůstal a Richard cítil příjemné mravenčení v konečcích prstů a v podbřišku. Zvláštní pocit, napadlo ho.

Chvíli se na sebe jen tak zubili, než mu došlo, že by měl něco říct. Předběhla ho.

„Jsem Anna,“ vyhrkla a podala mu nezraněnou ruku.

„Richard,“ zašeptal a podíval se na její dlaň, než ji sevřel ve své. Byla příjemně vyhřátá ze slunce.

„Těšilo mě, Richarde.“ Z jejích úst to jméno znělo… Jinak. Měl chuť vytáhnout mobil a nahrát si jej místo vyzvánění. Nejspíš by pak volal sám sobě, jen aby to slyšel.

„Proč minulý čas?“ vyhrkl.

„Odcházím, já… Musím do práce…“ špitla a její rozesmátá tvář pobledla. Hrozně moc se jí chtěl zeptat, kde pracuje a proč se tak zamračila, ale mlčel. Nikdy se takhle nechoval. Nepáčil z lidí věci, které mu sami nechtěli říct. Z lidí ne. Z upírů doma ano.

„Tak snad někdy příště, Anno…“ vzdychl nakonec a s nevolí pustil její ruku.

 

***

Snažila se. Hodně moc. Jenže ta klika na ni prostě křičela, aby na ni nesahala.

„Dělej,“ vrčela u ní Bella.

„Ne. Já… Nejdu tam. Nechci tam jít, Bello. Necítím se na to ještě, vždyť jsi mě včera viděla, ne?“ bránila se Anna a preventivně zastrčila ruce do kapes.

„Hele, jestli tam nevlezeš, Joe tě vymění. Už mi to nabízel.“

„CO?“ vyhrkla Anna.

„No, ne výměnu, ale že by mě přijal.“

„To je skvělý! Budeš tam se mnou?“

„Asi zatím místo tebe. Nejspíš tě tam prostě nedostanu a budu muset počkat, až to překonáš. Co zkusit nějakého doktora?“

„Bello…“ úpěla výmluvně Anna.

„Chci jen, abys byla v pořádku.“

„Já vím. Slibuju, že to zkusím zítra,“ kuňkla a vyčkávala, co jí kamarádka poví. To odpoledne s Richardem jí dalo sílu, ale ta zmizela, jakmile zahlédla nápis Peklo. Určitě by se jí smál, kdyby ji viděl, jenže ani on a ani Bella netušili, co se jí tam tehdy stalo. Už to jsou tři dny, připomněla si a instinktivně si sáhla na krk. Modřina ztmavla a byla citlivá na dotek. Nosila trička s vysokým límečkem a někdy šátek, ale její vlasy kolikrát bohatě stačily. Jenže strach se nedal schovat jako modřina.

„Fajn, dohodnu se s Joem. Zvládneš dojít domů?“ starala se Bella.

„Ještě je světlo. To zvládnu,“ vyhrkla a skoro se rozběhla pryč, aby si to kamarádka nerozmyslela. Takže pes vede tři – nula. Sakra.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Lenka326

13)  Lenka326 (22.06.2011 21:15)

"Mám něco říct babče s dědoušem?“
No a je to. Zamotané jak káblíky k vánočním svíčičkám. Ale moc se mi to líbí, jen se začínám trochu bát o Annu. Není na tom psychicky vůbec dobře a její tělo už určitě začne pracovat na přeměně a nikdo o tom neví...

12)  Guneska (06.06.2011 09:46)

Málem ji tam ohnul? to jsou perly!!!
Jinak skvělá kapitola, pěkně jsi tozamotala. Jsem zvědavá na rozmotávání;)

Twilly

11)  Twilly (03.06.2011 21:46)

No to teda... Mišutko, ty to dobře zamotáváš... jdu honem na další dílek.. ju?:D

miamam

10)  miamam (03.06.2011 14:13)

To ještě bude zamotaný ...Moc hezký, akorát jsem zvědavá na Annu, až přijde na Richardovu totožnost :)

semiska

9)  semiska (02.06.2011 21:27)

To je tak pěkné, že si je vyměnili :D To budeto zjistěj :D Moc zajímaví až se na to těším. Povedená kapitolka, hlavní dvojice se nám skámošily trochu, takže jistě bude zábava příště.

Anna43474

8)  Anna43474 (02.06.2011 21:13)

To bude zajímavé, až Bellu odtáhnou za nohu do upířího baráku a Anna se mezitím zblázní strachy
Emmett ala pes mě vždycky odbourá Stačí si představit, jak sedí na zadních a s vrčením se hrabe ostatním upírům na záda, a jsem dočista mrtvá
TKSATVO

Kristiana

7)  Kristiana (02.06.2011 20:59)

Pěkně se nám to zamotává. Pokud Bella uvízne v Pekle jako servírka na delší dobu, Edward a Richard jen ak nezačnou pochybovat o tom, jestli je ta správná osoba.
Ještě šťěstí že se Richard a Anna seznámili v parku a očividně si padlo do oka. Třeba se někde potkají a dojdou k závěru, že by bylo fajn vídat se častěji, takže by ji Richard měl hezky na očích a po přeměně by ji ohlídal .
Akorát jsem si myslela, že Anna je brunetka ne blondýna? Není Emmett náhodou první barvoslepej upír?
Jsem zvědavá na pokračování ;).

Jula

6)  Jula (02.06.2011 17:01)

No, bude to asi pěkný mazec, hezky se nám to zamotává. Jsem zvědavá, jak to budeš rozuzlovávat

eMuska

5)  eMuska (02.06.2011 16:38)

Ach jo, prečo si ich mýlia? Som z toho nnervózna! Strašne nervózna! Ja už chcem, aby Edward evdel, že Bella nebude upírka, teda zatiaľ. A Aby Ardy vdel, že Anka bude upírka. Ešte koľko dní, hm? 30 - 3 = 27, nie? Ešte 27 dní... hm, nevychádza počet slabík, so spevom budem musieť počkať... Ale ja už tešujem! Je to skvelé! Taká lovestorka... toto by si potom mohla vydať aj knižne.... by som sa potešila, veď vieš, že si od teba už dlšiu dobu prosí mniečo stránkové...

4)  Iwka (02.06.2011 16:06)

Úžasný, ale Bella do toho hezky spadla.. je to skvělé, těším se, až vidí Annu v Pekle. :)

MisaBells

3)  MisaBells (02.06.2011 14:38)

Šáriku! Ty mi tu skoro (opakuji, že jen skoro) spojleruješ! Nech toho :D

SarkaS

2)  SarkaS (02.06.2011 14:32)

No teda, já se jí sice nedivím, že se jí tam nechce, ale z pohledu toho kdo vidí všechno se tu kroutím jako žížala na háčku. Bude čím dál zamotanější a pak bude šílený průšvih... Už slyším Edwarda, víš to co tě kouslo byl můj kamarád... Bella nebude chápat a vezme ho po palici koštětem v domnění že jde o utečence z blázince

1)  lady sadness (02.06.2011 14:07)

teda, kým títo prídu na to kde je sever, tak ten pr***r už neopravia predsa len ju videl iba Emmatt, ktorý je a nedokáže im ani povedať farbu vlasov, toto bude ťažký mesiac, óóój veru ťažký , ale začína sa nám topiť Edward a zdá sa že aj Richard

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek