Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/30dn%C3%AD1.jpg

DVACET TŘI DNÍ

 

 

Je čas se rozloučit...

Zírala do tmavého kouta pokoje a připomínala si včerejší večer. Hladil ji po tváři a vážně by přísahala, že ji chce políbit, kdyby nezazvonil ten pitomý telefon a Edward se kvapem nerozloučil a nezmizel. Slíbil, že se pak okamžitě vrátí, ale už svítalo a on tu stále nebyl. Co mu mohlo zabrat celou noc?

Možná by to měla zabalit a jít si lehnout. Už se asi neukáže. Dokonce mu nestála ani za telefonát, že je v pořádku.

Chtěl, aby se k němu nastěhovala. Byla by s ním pod jednou střechou. S ním. S tím největším sobcem, kterého si nedokáže vystrnadit z hlavy. Přestože si myslel, že pobral všechnu moudrost světa… Sakra, vždyť byl upír! Jak dlouho byl upírem? Co když to byla jen past, aby… Ne, to by neudělal, nebo ano? Měla by mu zavolat a zeptat se jej, jestli to s tím stěhováním myslel vážně?

„Trápí tě něco?“ ozvalo se za ní. Prudce se otočila a hrdlo se jí sevřelo děsem tak silně, až nevydala ani hlásku. Srdce měla na jazyku a oči navrch hlavy, když se pokoušela prozřít končící tmu v bytě.

„Sakra! Krucinál! Co to máte všichni za přihlouplé návyky?! To vážně nikomu z vás neříkají nic dveře a soukromí?“ vztekala se, když konečně našla svůj hlas. „Edwarde?“ znejistěla. Zdálo se jí to, nebo co? Přísahala by, že viděla v té tmě stín. Jeho stín. Vstala z gauče a přešla celý obývák, když se ozvalo klepání na dveře. Zamračila se a nervózně objala vlastní hruď, když se nejistým krokem blížila ke vchodu. Otevřela na vnitřní zámek a po očku vyhlédla ven.

„Omlouvám se,“ vydechl Edward, nakukující do malé škvíry mezi dveřmi. „Můžu?“ Bella mu přibouchla před nosem, a než naplno otevřela, tiše se pro sebe zasmála. Byl to on. Zmizel, aby jí vyhověl.

Když otevřela dveře, měla na tváři opět ten neproniknutelný výraz zloby.

„Nejen sobec, ale i nevychovanec, co, pane Masene?“ brblala.

„Vinen,“ hlesl a protáhl se do bytu.

„Co se stalo, že jsi musel odejít?“ neubránila se vyzvídání.

„Do Pekla přišla skupina našich.“ Znovu cítila, jak se jí svírá hrdlo. Instinktivně k němu vztáhla ruce a sevřela jej mezi prsty.

„Proč?“

„Kvůli Emmettovi. Nějak se o něm dozvěděli. Anna to musela někomu říct…“ vyhrkl a svraštil čelo.

„Nesmysl. Anna by to neudělala!“ bránila kamarádku.

„Bello. Nikdo jiný o Emmettovi a jeho označení neví.“

„Co budeme dělat?“ zajímala se vyplašeně. Otázku své kamarádky a jejího prozrazení odsunula do pozadí, protože její podvědomí jí říkalo, že to bez ní stejně nedokáže ani jeden vyřešit. Nejvíc ji trápilo, že možná Anna je ten důvod, proč se v malém poklidném městečku začínali scházet upíři v hojné míře.

„Jediné, co ty uděláš, bude, že si sbalíš kufry a přestěhuješ se. Omlouvám se, že ti nedám čas na rozmyšlení, ale pravdou je, že ho nemáme. Musíme jednat ihned, Bello. Udělej mi to k vůli a jdi si sbalit,“ požádal ji důrazně.

„Co když nechci?“

„Pak je tu ještě jedna možnost…“

„Jaká?“

„Osobně tě odvezu na letiště a pošlu tě hodně daleko.“

„Mohl bys mi sundat kufr ze skříně?“ vyhrkla zděšeně při představě, že by byla kdovíkolik kilometrů daleko od tohohle bronzového sobce. Edward jen přikývl a Bella přemítala, jestli mu došlo, že se rozhodla pro první možnost, nebo si myslí, že odjede.

 

***

Vážně byl rozhodnutý, že dnes odjede, aby hledal Annu, ale ta večerní akce za Peklem, když se Edward objevil a sešli se ve stínech domů, mu to zkomplikovala. Pral se sám se sebou, jestli by měl Annu do tohohle blázince vracet. Vždyť by o ni mohl přijít, kdyby se jí tu něco stalo. Co kdyby ji dostali ti italští šmejdi?

Místo odchodu se vrátil do vily a zalezl do postele, aby se z toho vymotal alespoň spánkem, ale ani ten mu dnes nehodlal vyhovět naplno. Usínal jen chvílemi a většinou jej vzbudil sebemenší zvuk nebo pohyb okolo. A když ne, tak se probudil s křikem z noční můry.

Kolem desáté ráno, když se vymrštil z postele s hrůzou, že malý bílý kostelík v městečku Spokane hoří, to vzdal. Dal si sprchu, v kuchyni horké kafe a pár koleček běhu kolem vily, aby se vzpamatoval.

Doma nikdo nebyl, když se vrátil, což mu v tuhle chvíli nevyhovovalo. Znejistěl. S přítomností Italů chtěl mít rodinu pohromadě a co nejblíž u sebe. A Alice s Emmettem a Edwardem jeho rodina rozhodně byli. Chystal se zmizet opět mezi stromy, když zaslechl na příjezdové cestě auto. Edward!

Vrátil se tryskem k domu a zastavil až před ním. Edward právě vystupoval z volva a otevíral kufr, aby vyndal jakási zavazadla. Richard se zamračil, než si všiml tiché osoby na místě spolujezdce. Vyšel jim vstříc a gentlemansky Belle otevřel dveře.

„Vítám tě,“ vydechl s úsměvem, když Bella vystoupila z auta.

„Děkuju,“ kuňkla a zastrčila si pramen vlasů za ucho. „Jak se máš?“ zajímala se.

„Richarde, je doma Alice?“ skočil jim do řeči Edward. Nejspíš v jeho hlavě viděl, jak špatně se má a udělal mu tím medvědí službu, že nemusel Belle odpovídat.

„Není. Ani Emm. Nevím, kde jsou…“ vydechl Richard.

„Potřeboval bych vědět, jestli je ten pokoj už hotový,“ vysvětlil Edward a Bella se na něj nejistě otočila ve chvíli, kdy Richard vytřeštil oči. Pokoj? Jaký a pro koho? Jo aha! Moment – cože?

„Nejsem si jistý…“ lhal Richard. „Nejspíš budeš muset zatím Belle nabídnout ten svůj,“ dodal osvíceně Richard a Edward se rozzářil, jak stovková žárovka.

„Ale to ne! To nejde… Já zůstanu třeba na gauči…“ bránila se Bella.

„Nesmysl. Edward stejně nespí…“ odporoval jí Richard a přátelsky ji vzal kolem ramen, aby ji odvedl do domu. Tohle mi vysvětlíš, bratříčku, pomyslel si jízlivě a zaslechl Edwardův tichý smích.

 

***

„Už jsem zapomněl, jaké to je, být ve dne venku mezi lidmi,“ vydechl Major, když auto zastavilo na náměstí v pravé poledne. Nebe bylo jeden velký šedý mrak a nehrozilo, že by Slunce někde povykouklo.

„Co to slyším? Major a sentimentalita?“ dobírala si ho Anna. Žaludek měla přitom sevřený zvláštním bolavým pocitem. Tím, že dorazili na hranice, se jejich cesty měly rozdělit.

„Máš pravdu, maličká. Nechme toho,“ vyhrkl a otevřel dveře, aby vyšel ven. Napodobila ho. Setkali se před autem a Anna se nejistě zhoupla na patách. Zvažovala, jak moc trapné by bylo, kdyby ho objala. Nebo dokonce jak nebezpečné… „Jeď opatrně,“ prosil.

„Udivujete mě, Majore. Tohle je podruhé během pěti minut!“

„Nepomůže ti to. Cítím z tebe ten smutek. Chci jen být zase jednou milý…“

„A jde ti to skvěle. Vážně. Jenže… Já nevím, jak se loučit. Neumím to, víš?“

„Takže postačí, když ti zamávám zpoza rohu?“ nabídl Major a Anna se zarazila. Znělo to tak definitivně. Konečně.

„Co ty další dvě části? Co mám dělat?“ vzlykla. Proti její vůli se jí oči zalily slzami.

„Chovej se jako při běžné chřipce. Alespoň u té první. Tu druhou nepřežiješ, maličká.“

„Mám strach…“ vzdychla.

„Já vím. Každý ho měl.“

„I ty?“

„Na tohle ti neodpovím, protože bych tě pak musel zabít,“ řekl a usmál se.

„Majore… Co bude…“ Nedořekla to, Major se jí upřeně díval za záda a tvářil se dost napruženě. Otočila se, čistě ze zvědavosti.

Stál tam ohromný muž. Vážně velký a ramenatý. Vlasy měl krátké a tmavé a… díval se na ně. Na Majora a na ni. „Kdo je to?“ zeptala se.

„Felix, počkej tady…“ dodal a obešel ji ladným krokem. Neslyšela, o čem ti dva mluví, ale viděla, jak ten Felix cení zuby a občas se na ni nevraživě otáčí. Major oproti němu byl malinký, ale stál rovně, ruce překřížené za zády, jako kdyby Felixovi udával rozkazy a mluvil. Viděla, jak hýbá rty. Nakonec to už nevydržela a vrátila se do auta. Na místo řidiče, aby si opět zvykla na volant. Stačilo jí jediné mrknutí, aby se celá ta scéna změnila a ona si uvědomila, že Major stojí opět před autem a upřeně ji sleduje.

 

***

Dům se naplnil její vůní. Její lidskostí a bijícím srdcem. Stál opodál a pozoroval ji s neskutečnou něhou, kterou cítil on sám. Uvnitř něj byla i čistá žárlivost, protože se jí Richard dotýkal. To on by ji tu měl provázet, a ne Ardy.

„Jak se cítíš?“ zeptal se, když se Richard nadechl k té samé otázce. Bella se na Edwarda nejistě otočila a zrudla.

„Je mi úzko, abych pravdu řekla.“

„Možná by sis mohla vzít dvoupokoj nad garážemi. Měla bys tam hodně místa a prostor,“ navrhl Richard a zadíval se na Edwarda v naději, že ho podpoří.

„Samozřejmě…“ vydechl pomalu. „Můžeš si vzít i moje jižní křídlo,“ nabídl Edward. Nic by si nepřál víc, než mít Bellu ve svém pokoji.

„Jsem tady!“ ozvala se Alice z kuchyně. „Všichni sem!“ Edward s Richardem se zamračili a Belle se zrychlil srdeční tep. Všimli si toho oba, jenže Richard už Bellu kolem ramen držel, takže ji mohl uklidnit dřív. Horší bylo, že si Ardy všiml, jak na něj Edward cení zuby, přestože si to sám Edward neuvědomoval. Richard sebou trhl a spustil okamžitě ruce z jejích ramen s výmluvou, že jí dojde pro tašku do auta. Díky bohu byla Bella tak rozhozená tím vším, ž si neuvědomila, že její tašky drží už Edward. Ten je však milerád pustil a ujal se péče o ni.

V kuchyni Alice vyndávala na stůl spoustu věcí. Role barevných látek, kyblíky s barvou, vzorkovníky a spoustu malých hranatých polštářků.

„Proboha, co to je?“ zděsil se Ardy, když se k nim přidal.

„Do Bellina pokoje, přece!“ odsekla Alice. „Nemůže bydlet nad garáží v tom, co je tam teď, Richarde.“

„Alice, rekonstruovala jsi to vloni,“ připomněl jí Richard.

„No vidíš! To už jsou věky! Bella zatím zůstane v jižním křídle, aby měla klid, a Edward si nastěhuje věci k tobě. Nebude tě rušit, protože ty v noci stejně spíš.“

„Nemůžu vzít Edwardovi pokoj. Klidně to nechte tak, jak to tam je, Alice. Nepotřebuju mít nově vymalováno. Stejně to nebude na dlouho, ne?“ bránila jí Bella a neustále se ošívala.

„Hele!“ obořila se Alice a chystala se cosi říct, když se její pohled rozostřil a upoutal Edwardovu pozornost. Nechápal ty obrazy, co viděl. To není možné, přece. To by bylo moc jednoduché a nesmyslné, ne? Co to je za šálení smyslů, proboha?!

 

***

Stál před Arem a jeho ruka se šíleně třásla. Arovi ten jeho pohyb dělal neuvěřitelně dobře. Potutelně se ušklíbl a natáhl svou paži, aby si vzal z nabízeného tácku mobilní telefon.

„Volá Felix, pane…“ kuňknul upír a couvl, když na něm Aro znechuceně mávnul.

„Pane, jsme na hranicích. Vyslal jsem malý tým, aby prozkoumali od Chelsey tu hlášku a před chvílí se vrátili. Prý o něm určitě lidi něco vědí, ale mlčí.“

„To mě nezajímá. Kde je on? Máte ho?“ zasyčel Aro.

„Nemáme, pane. Potřebujeme další instrukce, jak si počínat. Původně jsem tam chtěl nenápadně vtrhnout s celou skupinou, ale pak jsem potkal vašeho přítele, který mi tvrdil, že jste si to rozmyslel…“

„Cože?!“ zahřměl Aro. Jak se někdo vůbec opovážil?! „Kdo to byl! Kdo měl takovou drzost?“

„Major Jasper Whitlock, pane. Mám vám vyřídit jeho pozdravy a velké poděkování za dodržení slibu o oplátce. Prý budete vědět, o co se jedná, a že prý pan Emmett McCarty vám bude také vděčný, že jste mu udělil výjimku, vzhledem k tomu, že od něj Označená prý sama v pomatení smyslů utekla a on ji hledal.“ Aro běsnil. Znal Whitlocka a několik let doufal, že na tu slíbenou protislužbu zapomene. Hloupá María! Proč ho tehdy stvořila? Kdyby nebylo jí… Ne, kdyby nebylo Whitlocka, byl by Aro dávno sesazen, ne-li zabit. To Whitlock ho zbavil Maríi a zřídil výcvikový tábor. Nezbývalo mu, než buďto porušit své slovo, nebo…

„Vraťte se všichni do Itálie. Ihned,“ zavelel monotónně. Nenáviděl je. Dobrý stratég ví, kdy má ustoupit, aby pak dobyl drtivějšího vítězství... pomyslel si Aro. Však on se ještě dostane na tah.

 

***

„Takže…“ vydechla Anna a znovu se zhoupla na patách.

„Sbohem, maličká.“

„Jdeš hledat svou sestru?“

„Je to důležité?“ zeptal se a změřil si Annu podezíravým pohledem.

„Hodně štěstí, Majore,“ ukončila to, načež se rozhodla. Možná jej vidí naposledy, tak proč váhat? Má umřít teď, nebo za pár dní? Možná ji dostane ta banda upírů. Nejspíš to ale čekal, protože když se mu vrhla kolem krku, roztáhl ruce a uvěznil ji v objetí.

„Třeba si tě přijdu zkontrolovat, až budeš novorozená, moje maličká.“

„Jestli ti nedělám ostudu?“ zasmála se mezi počínajícími vzlyky. Pohladil ji po zádech a Anna cítila, jak se nadechuje kousek od jejího hrdla.

„Kvůli ničemu jinému bych to nedělal. Tak si to pamatuj…“ zašeptal jí do vlasů a naposledy ji pevně stiskl.

„Lov zvěř, Majore. Žloutenka je všemi známá nemoc, to okecáš,“ vydechla ve snaze to odlehčit. Přesto musela zavřít oči, aby se slzy nedostaly ven tak lehce.

„Možná, maličká…“ zasmál se a najednou sevření povolilo. Zamrkala a rozhlédla se. Lidé kolem ní chodili a ignorovali ji. Jako kdyby tam nikdo nestál s rukama ve vzduchu, zarudlým nosem a slzami v očích. Jako kdyby se právě neodlomil kus z Annina srdce a neodešel kamsi do Kanady. Ať se jí to líbilo, nebo ne, Major byl víc. Byl to přítel, který se jí násilím vkradl do života a změnil ho. Od základů. Dal jí tolik odpovědí, které ani sama vědět nechtěla. Ukázal jí spousty cest, kudy se může dát. Major byl major. A Anna byla už zase sama.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Lenka326

12)  Lenka326 (26.06.2011 16:55)

Bella je ve vile, bude z toho něco? Jasper to všechno zastavil? Měl takový trumf v ruce? A dozvíme se, jaký? Napadá mě milion otázek. A opravdu doufám, že se Jazzem ještě setkáme, je úžasný

Jula

11)  Jula (23.06.2011 18:29)

Jasper je úžasný, doufám, že neodešel na moc dlouho!!!

Fanny

10)  Fanny (23.06.2011 08:23)

Major Ááá já se asi zblázním, za chvíli odjíždím a vracím se až v pondělí... Co budu dělat???

milica

9)  milica (22.06.2011 22:11)

Miluju majora, je naprosto skvělý, jakou má starost o Annu, jak je k ní pozorný a milý. A Edward a jeho žárlivost , to je sladký
Krásný dilek, děkuju

MaiQa

8)  MaiQa (22.06.2011 16:39)

Já nemůžu nic jiného nežli se sklácet na zem a s výkřiky štěstí roztřást dům od základů. Via Major. Tak jo a teď by mě zajímalo, jak tohle zkončí.

semiska

7)  semiska (22.06.2011 15:48)

JJ, Jasper Major... Krásnej slaďouš. :D Skvělá kapitola.

SarkaS

6)  SarkaS (22.06.2011 14:29)

Ach Major... On je v tvém podání snad ještě úžasnější

Twilly

5)  Twilly (22.06.2011 08:25)

Miluju majora.. Manu je Manu - můj vysněný princ, ale tvůj major, chjo...

Nádherný dílek, Mišutko clap* *

Bosorka

4)  Bosorka (22.06.2011 07:41)

Majore klobouk dolů, seš machr! ;) A ty autorko též!

eMuska

3)  eMuska (21.06.2011 21:00)

Ježkov zrak! takže izba jak lusk, hej? Oj, bejbýý! ja som z toho tvojho Edwardaa úplne nadšená!

Kristiana

2)  Kristiana (21.06.2011 20:58)

Volturiovi odchází! Hip, hip hurá! Ať žije Major! Emm je zachráněn!
Ale to znamená, že Bella u Edwarda, Alice, Ardyho a Emma nebudy bydlet dlouho? Bude potřeba nová záminka pro prodloužení jejího pobytu u nich...
Co asi Alice viděla? Zmatený obrázky? Viděla Jaspera? Nebo Annu? Nebo Volturiovi?
Půjde Anna domů?
Najde Major sestru?
Bezvadná kapitolka jako vždy.

Anna43474

1)  Anna43474 (21.06.2011 19:44)

Jasperééé... :'-(
Takže jsou odvoláni??? Viva la Major!!!
Alice
TKSATVO

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek