Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/30dn%C3%AD1.jpg

DVACET DVA DNÍ

Byli na cestě už skoro jedenáct hodin. Poté, co se Anna rozloučila s Peterem a Charlotte s Nessie, vyrazila s Majorem do Robert Lee pro Chevyho. Chvilku se dohadovali, kdo bude řídit – tedy Anna se zkoušela dohadovat, ale Major byl nekompromisní: „V noci vidím lépe já.“

Když se pak rozjeli, byla za to ráda. Hlava jí klesla na hruď a do půlhodiny o sobě nevěděla.

Teď, když se noc měnila v ráno, byla už zase vzhůru a nenápadně sondovala, kde asi jsou.

Major sjel ze silnice a zamířil k nejbližšímu domu.

„Co se děje? Není benzín?“ zajímala se vyplašeně a narovnala se v zádech.

„Začíná den, maličká. A tady v Texasu to bývá dost slunečné, takže…“

„Ou… aha,“ hlesla, když si domyslela zbytek věty. „Chápu,“ dodala, když auto zastavilo.

„Nemáš brýle?“ zeptal se, než vystoupila z auta.

„Sluneční?“ vyzvídala nechápavě.

„Červená je sice moderní, ale asi ne na duhovce.“

„Promiň… Nedošlo mi to… Jsem trochu…“ Rozhozená, dezorientovaná, vyděšená, zmatená… „… unavená.“

„Nejspíš je ta pravá chvíle pro trochu odpočinku, maličká. Brýle nehledej, ale budeš to muset vyřídit s tou ženou u pultu ty. Já si odskočím a se západem slunce buď tady. Pojedeme dál,“ vybídl ji a jeho pohled vypadal zaujatě. Jako kdyby zkoumal každičký ohyb kůže v obavě, že se do večera něco změní. „A přestaň se mě pořád bát,“ dodal, než zmizel.

 

***

Včera ji pozval na večeři. Nemohla tomu uvěřit. Pěkně hodnou chvíli pak ještě zírala na hluchý telefon a culila se. Možná… Jo, možná to bude zase dobré. Edward ji pozval na večeři. Dnes. Joe z toho neskákal zrovna dva metry vysoko, že bude otevírat bez ní, ale Belle to bylo vcelku jedno. Pozval ji na večeři.

Probudila se se stejným pocitem, s jakým k ránu uléhala a nepřestala se smát, ani když si česala zacuchané vlasy. Jde s upírem na večeř… sakra! Trhla sebou tak prudce, až si vyrvala několik vlasů. Co on bude jíst?!

„Jsou vegetariáni, uklidni se. Neloví lidi, jsou vegetariáni,“ opakovala si jako mantru a pustila se znovu do česání. Když to konečně uznala za ucházející, otevřela v pokoji skříň a strčila do ní hlavu.

Kolem šesté hodiny už stála u okna a občas – každých pět minut – se podívala na hodiny, jestli už je půl sedmé.

Když se s odbíjením hodin ozvalo tiché klepání, zhluboka se nadechla a šla otevřít. Stál metr od futer, ve tváři obezřetný výraz a ruce za zády.

„Ahoj,“ vydechla a snažila se, aby na ní nebylo vidět, jak ji rozhodil. Měl na sobě světle modrou košili a černé kalhoty. Vlasy ve stylu právě-jsem-vylezl-ze-sprchy mu neposedně trčely do všech stran, a když se usmál, udělaly se mu malé mimické vějířky kolem úst. Bože, tohle nezvládne. „Půjdeš dál?“ dodala, aby nebylo ticho.

„Myslel jsem, že půjdeme ven,“ řekl s pobaveným úsměvem.

„Napadlo mě, že bys raději jedl v soukromí,“ vrátila mu, konečně lehce namíchnutá z jeho ležérnosti. Povytáhl překvapeně obočí.

„Au…“ artikuloval.

„Omlouvám se, to byl hloupý vtip… Já… Nemohla jsem si to odpustit.“

„Ne, máš na to právo. Pokazil jsem, co jsem mohl.“

„To teda jo!“ souhlasila nadšeně. Zase se zasmál. Tiše a nenápadně. Několikrát se kolem sebe rozhlédl, ale nepromluvil. „Moje nabídka na návštěvu bytu stále platí,“ pronesla a vzápětí si uvědomila, jak to mohlo znít.

„Nebojíš se, že bych mohl zaútočit?“ vydechl.

„V tom případě doufám, že ti alespoň zaskočí,“ zasmála se a ustoupila ze dveří, aby mu bezhlasně zopakovala návrh. Pousmál se a opatrně kolem ní prošel. Neubránila se a zhluboka se nadechla, když jí tvář ovanula jeho vůně. Následovala ho do obýváku, kde se zastavil u pohovky a konečky prstů pohladil její opěrku. „Nabídla bych ti něco k pití, ale…“ Otočil se za jejím hlasem a znovu se usmál. Belle se sevřelo hrdlo. Něco tu bylo špatně. Rozhodně to nevypadalo na znovuzrození jejich vztahu. Spíš, jako kdyby jí přišel kondolovat… „Tak ven s tím,“ vydechla a děsila se, že jí řekne něco o Anně. Něco zlého. Špatného, ba dokonce smrtelného?

„Sedni si,“ řekl rozhodně a zhluboka se nadechl. Bezděčně ho poslechla a nespouštěla z něj oči. Chvíli mlčel, ruce zastrčené v kapsách, pohled upřený kamsi z okna. Čekala ještě chvíli, a když už se nadechovala, aby ho pobídla, promluvil: „Alice měla vizi.“ Při těch slovech se na ni podíval, jako kdyby očekával, že bude nějak reagovat. Jen mlčky přikývla. „Neví, kdy přesně se to stane, ale blíží se k nám skupina upírů z Itálie.“ Pořád mlčela. Tentokrát však nedostatkem slov. „Stejně jako lidé, mají i upíři své zákonodárce. Aro, Caius a Marcus. Jsou tak staří, že si příjmení museli vymyslet s postupem času. Říkají si Volturiovi, protože jejich sídlo je ve Volteře. Žijí tam jako králové na hradě a pod jejich vedení spadá nesmírné množství dalších upírů. Občas se stane, že se Aro rozhodně zkontrolovat svět a vyšle skupiny z gardy, aby to obhlédly. Jak jsem řekl – nevíme, co je žene do Forks, ale přijdou.“ Bella si uvědomila, že přestala dýchat chviličku poté, co Edward řekl, že se sem někdo blíží. Zbytek slov se jí spojil do hlučného huuu.

„Proč mi to říkáš?“ vydechla, když popadla dech.

„Abych tě varoval a doporučil ti odchod. Oni nejsou jako my, Bello. Pijí lidskou krev. Neberou si servítky. Loví z vášně a zábavy.“

„Doporučil odchod? A kam asi mám jít?!“

„K nám, Bello. Do naší vily, kde budeš v bezpečí, pokud se ukážou. Nepustím je k tobě.“

„Asi budu zvracet…“ zaúpěla a několikrát polkla. Vyvrávorala z gauče a zamířila ke koupelně. Edward byl během okamžiku u ní a lehce ji podepřel. Kůží, kde se jí dotkl, jí projelo mrazení a naskočila jí husí kůže, ale neodtáhla se. Byla částečně vděčná, že ji drží. Co když je tohle naposledy? Nepřišel, aby srovnal jejich vztah, ale aby ji varoval. Stejně tak to mohl přece udělat Richard, jenže neudělal. Přišel Edward a nabídl jí bydlení u nich. Ve vile s upíry.

V koupelně ji nechal samotnou, za což ho v duchu blahořečila.

Když pak zjistila, že se jí sice žaludek stále obrací, ale nevydá ze sebe ani slinu, spláchla a opláchla si obličej u umyvadla.

Než došla ke dveřím, byl tam a znovu ji objal kolem ramen.

„Umím chodit,“ zavrčela.

„O tom nepochybuju, přesto mi dovol, abych ti pomohl na gauč, Bello. Potřebuju to,“ dodal. Vzhlédla a prohlédla si jeho tvář.

„Snad já bych to měla potřebovat, ne?“

„Potřebuju mít jistotu, že ti nic není.“

„Ty jsi takový sobec, Edwarde,“ sykla.

„Kdybych byl takový sobec, jak si myslíš, nejspíš bych dělal vše proto, abych tě měl a bylo by mi jedno, jestli to chceš i ty.“

„No, tak proto děláš pravý opak?“ odsekla. Zamračil se. „Děláš všechno proto, abychom spolu nebyli, přestože to chci,“ ujasnila mu šeptem a zrudla. Proč mu to říká? Slíbila si, že bude hrdinka a ne ufňukánek.

„Někdy se v tobě vážně nevyznám, Isabello Swanová,“ vzdychl a smutně se na ni usmál. Hřbetem ruky jí jemně přejel po hraně čelisti a palcem ji pohladil po bradě. Její tělo reagovalo na ten dotek jako ledová kostka na sluneční paprsky. Tála.

 

***

Poslední den tady, napadlo ho, když odcházel od jednoho stolku pro čtyři osoby a zastrkoval si propisku za ucho. Vzal to místo Belly, a přestože Joe doufal, že se dnes ukáže, on věděl své. Poté, co jí Edward všechno vyklopí, nedorazí. Snad nezareaguje jako Anna a neuteče. Měla by ho poslechnout. Edward je přeci jen víc výřečný a přesvědčivý. Rozhodně to na ni nevybalí bez kudrlinek a mašliček, jako on.

„Hele, nespi mi tady! Koukej, támhle na tebe halekají,“ mručel za barem Joe. Richard se otočil přes rameno k zadnímu stolu a ztrnul. Přestože nejbližší světlo bylo u stolku vedle, viděl dobře. Viděl tu karmínovou linku kolem zorniček a cítil ten pach, když se soustředil. Byl tak moc ponořen do úvah o Edwardovi, Belle a Anně, že přehlédl tři upíry.

„Volej Edwarda a řekni mu, že jsou tady,“ vydechl prudce na Joea.

„Kdo? Co?“

„Neptej se a volej, Joe.“ Richard si odkašlal, upravil si košili a nejistě k nim vykročil.

„Je hloupé, ptát se vás, co si dáte, takže jinak: Co chcete?“ zašeptal tak slabě, že si mohl být jistý, že jej nikdo jiný neslyší.

„Říkej tomu třeba inspekce, mladej,“ zasmál se jeden z nich.

„Tak jo. Co vám mohu nabídnout, drazí inspektoři?“ ušklíbl se Richard a přemýšlel, za jak dlouho dorazí Edward.

„Emmetta Mc Cartyho, prosím,“ zavrněl ten, co mluvil prve.

„Není na jídelním lístku, bohužel.“ Něco mu říkalo, aby o Emmovi mlčel. Pokud by promluvil, měl by to jeho velký bratr spočítané do posledního centu. Co na tom, že Annu neopustil, ale ona utekla? To tyhle tři nejspíš vůbec nezajímá. Mlč, Platte. Je to tak lepší. Počkej…

„Znáš ho?“ ignoroval jeho poznámku druhý upír.

„Ne. Měl bych?“

„Dostali jsme hlášku, že opustil označenou. Nebraň spravedlnosti, mladej,“ vložil se do toho ten první.

„Jaká drzost!“ zvolal Richard. „A koho, smím-li se ptát? Kdopak vám dal tuhle stupidní hlášku?“

„Druhá skupina z Texaského tábora, ale do jména ti nic není.“

„Z toho výcvikového?“ vyhrkl Richard a srdce mu proti jeho vůli radostně poskočilo.

„Už jsi o něm slyšel?“ řekl podezíravě ten poslední, co byl do téhle chvíle zticha. „Jak se jmenuješ, mladej?“

„A vy?“ sykl Richard.

„Nějaký problém, pánové?“ Richard se narovnal v zádech a zkameněl, když se po jeho boku objevil Joe. Sakra, vypadni odtud, ty blázne!

„Ne. Vše v pořádku. Chtěli jsme si dát skleničku červeného, ale vy jej nemáte,“ odpověděl mu jeden z těch tří, aniž by spustil oči z Richarda.

„Máme širokou paletu, pánové. Určitě si vyberete…“ nabízel dál Joe.

„Chceme jen to jedno. A určitě ho tady někde najdeme, tím jsme si jisti, ostatně… Určitě vás opět navštívíme, kdyby se nám to nedej bože nepovedlo.“ Ta tichá hrozba a připomínka toho, co oni umí, se Ardymu zaryla do mozku jako kulka. Sakra. Vrátí se, pokud Emma nenajdou.

 

***

Rozhodně pro ni bylo lepší přestírat, že spí, protože sledovat protáčející se budík tachometru jí vyvolávalo jen nauseu. Major si byl určitě vědom, že má jen zavřené oči, ale nebral jí to. Nechal ji předstírat Šípkovou Růženku a vesele si frčel plnou rychlostí. Takhle tam dorazí každou chvíli, jestli nezpomalí, napadlo Annu a zavrtěla se. Jak dlouho jedou? Hodinu? Dvě? Prospala skoro celý den, jak byla polámaná a vyčerpaná. Dopřála si dvě jídla, tři sprchy a ohromné dvojlůžko. Tomu by se dalo po těch několika dnech cestování a spaní na korbě, říkat Ráj.

„Majore?“ promluvila nakonec, když už měla pocit, že z toho ticha ohluchne. „Tamta Chelsey… Když jim to řekla… těm v tom telefonu, ehm… Co se bude dít?“

„Budou ho hledat.“

„Jakou mají úspěšnost?“

„Stoprocentní. Většina z nich prošla Táborem.“

„No, super…“ sykla. „A nějaká šance, že by jim to nevyšlo? Přišli o generála, ne?“

„Nahradili ho, jakmile zjistili, že je skupina zlikvidována.“

„Až tak?! Ale to musí někdo schválit, ne?“

„Však schválil. Stačil určitě jeden telefonát do Volterry.“

„Jen tak? Bez zkoušek? Fakt?!“

„Tipoval bych to na Demetriho nebo Felixe.“

„Koho že?“

„Felix je hodně silný a zkušený. Je jen málo jedinců, kteří se opravdu účastní všech výprav. Demetri je nejlepší stopař, možná Aro vybral jeho.“

„A jiná varianta?“

„Není jedno, kdo je povede? Cíl mají stejný. Emmetta.“

„Je to moje vina,“ vzdychla Anna a smutně se podívala do tmy za oknem.

„To ano, ale teď už je pozdě si to vyčítat, nemyslíš?“ No, tak tohle je podpora… Sakra, ale vždyť má pravdu, tak co?!

„Ale já nejsem ta, co ho kousla!“ vyjekla na Majora rozzuřeně. Vztek ji však opustil, jako na podzim ptáci. Pobaveně se na ni zakřenil, několikrát zavrtěl hlavou a dál mlčel. Nejspíš neměl co dodat, nebo se mu prostě jenom nechtělo.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Lenka326

11)  Lenka326 (26.06.2011 16:46)

Ten Edward
Garda je ve Forks. Najdou Emmetta? A co s ním pak bude? Asi blbá otázka, že? A do toho všeho tam napochoduje Anna uprostřed přeměny.

Fanny

10)  Fanny (22.06.2011 00:19)

Do prčic, oni už tam jsou? Grrr, fakt je nemám ráda

eMuska

9)  eMuska (21.06.2011 19:06)

Ježkov zrak, toľko k tej večeri... Ja Bellu žeriem! Myslím tú tvoju...

Jula

8)  Jula (21.06.2011 18:05)

Zdá se, že to bude ještě mazec

milica

7)  milica (21.06.2011 16:12)

Jasper je zlatíčko. A Edward a jeho trpitelství Krásná kapča, těším se na další

semiska

6)  semiska (21.06.2011 15:44)

Njn, co je bylo řečeno už nelze vzít zpět ;) No, jsme zvědavá, co se díky tomu bude dít

Bosorka

5)  Bosorka (21.06.2011 10:45)

Jo holka vyřčené slovo párem slonů zpět nevezmeš... :p

Twilly

4)  Twilly (21.06.2011 10:22)

No nekecej, tohle ještě bude tóčo

Anna43474

3)  Anna43474 (21.06.2011 06:53)

On je super
Už jsem říkal, že je super??? Jo aha
Edward a Bella
TKSATVO

SarkaS

2)  SarkaS (21.06.2011 04:36)

Jasper si fakt poradí snadno, ani seřvt ho chudák holka nemůže když jí vyfoukne všechen vztek

Kristiana

1)  Kristiana (20.06.2011 21:43)

Volturiovi jsou tady! Doufám, že nic nevyvedou.
„Ale já nejsem ta, co ho kousla!“

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella