Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/30dn%C3%AD1.jpg

DVACET JEDNA DNÍ

 

 

Ups... tak jedem, ne?

„Jaké to bylo?“ vyzvídala Nessie, jakmile se Anna s Jasperem vrátili do tábora. „Je ti dobře? Vypadáš děsně…“

„Asi si už nikdy nedám vývar,“ vyhrkla bezmyšlenkovitě Anna a Vanessa povytáhla zmateně obočí.

„Vývar?“ artikulovala Nessie.

„To je na dlouho, ale dobré je, že jsem to zvládla, ne?“ Ano? Ne? Je to fakt dobře? Teď už ji čeká jen ta přeměna. Horší než tohle – připomněla si. To už asi nezvládne, tedy pokud jí Major nepomůže. Rozhlédla se kolem, když si uvědomila, že Major dlouho mlčí, ale zjistila, že tam není. Stál na druhém konci pláže a mluvil s Charlotte a Peterem. Zamračila se. Něco jí říkalo, že u její přeměny Major nebude, a vážně toho litovala. S ním by to bylo určitě lehčí.

„Hrozně jsem se o tebe bála. Peter říkal, že tuhle první fázi přežije sotva polovina! Hele, okousala jsem si palec,“ stěžovala si.

„Plácáš, víš to?“ zasmála se Anna.

„Jo, vím, ale… Bože, já jsem tak ráda, že jsi živá,“ vydechla Nessie a skočila Anně kolem krku. Ta zavrávorala a jen tak tak to vybrala, aby sebou neplácly do písku. „Už jen druhá a třetí fáze a bude to…“

„Počkej, cože?“ zděsila se Anna. „Jaká druhá a třetí?! Už jen přeměna, ne?“

„Nee… Ještě je jedna, pokud jsem Petera dobře pochopila.“

„Do prčic,“ zaúpěla Anna a prsty si zajela do zacuchaných vlasů. Sykla, když se její ruka zarazila o chuchvalec. „Myslíš, že je tady někde telefon, Ness?“

„Tady? Annie, rozhlédni se, prosím tě. Jsi v pustině. Musely bychom do města!“

„Fajn…“ vyhrkla a její zájem přešel z hledání telefonní budky na pátrání po autě. Pěšky rozhodně nejde.

„Není tady,“ ozvalo se vedle ní.

„Co?“ zapírala Anna a pohlédla na Majora.

„Auto. Nepoužíváme je.“

„Jak sakra víš… To je fuk. Potřebuju si zavolat, prosím.“ Major si prohlížel její rozhodnutou tvář, načež přikývl a otočil se k ní zády. Chvilku zvažovala, kam jde, než jíi napadlo jít za ním. Musela trochu popoběhnout, ale šel pomalu, takže jí to netrvalo. Zašel do toho velkého zeleného stanu a vrátil se s mobilem. Musela se tvářit dost překvapeně, protože se Major krátce zasmál.

„Nejsme takoví neandrtálci, maličká.“

„To jsem ani nemyslela… Děkuju… ehm, Majore?“ vyhrkla, když se měl opět k odchodu. Zastavil se a pomalu se na ni otočil, jak čekal na pokračování otázky. „Proč mi říkáš maličká?“

„Vadí ti to?“ zeptal se na oplátku.

„Ne, ale…“

„Proč mi říkáš Majore?“ zeptal se dřív, než mohla svou větu dokončit.

„Líbí se mi to. Hodí se to k tobě a… Jsi major, ne?“

„To jsem,“ odpověděl a Annu napadlo, že proto jí říká maličká. Ona je malá. Proti němu je hodně malá a mladá a skoro novorozená, neznalá… Sakra, aniž by to řekl, došlo jí, proč jí tak říká, a ke všemu se jí to i líbí.

 

***

Vzbudil ji telefon. Vytáhla ruku z pod peřiny a začala hmatat po stolku u postele.

„Hmf…“ zamručela do sluchátka.

„Bello?“

„Annie!“ vyjekla Bella a vmžiku seděla dokonale probuzená.

„Bello, zlobíš se?“

„Hrozně moc! Alice mi všechno řekla! Annie…“ úpěla Bella.

„Chybíš mi,“ uzemnila ji Anna.

„Ach… Vždyť ty mně taky, blázne! Je to tu všechno vzhůru nohama. Proč se nechceš vrátit? Co je to s tou tvojí přeměnou? Chci ti pomoct, jsi kamarádka, sakra! A tys mě takhle odstřihla!“ vyčítala Bella a znovu ji zaplavila vlna zklamání, vzteku a lítosti.

„Pro tvoje dobro, Bello.“

„Jdi s tímhle do háje, Pooleová! Kašlu ti na moje dobro, rozumíš? Uvědomuješ si, že moje dobro je v háji? Jsem sama jako kůl v plotě! Edward na mě kašle… Jacob po mně jde a Richard se tváří, jako by se nic nikdy nestalo a já neexistovala a moje kamarádka si lítá po Státech a volá jednou za týden!“

„Ach, Bello, já vím, já vím… Jsem hrozná, ale jinak to nejde, pochop mě.“

„Super, takže já vás budu všechny chápat a mě nikdo?“

„Já tě chápu,“ bránila se Anna.

„Tak se vrať. Prosím! Nebo mi řekni, kde jsi a já za tebou…“

„Neříkej, že přijedeš, to teda vůbec!“ skočila jí do řeči Anna. „Zbláznila ses? Tady bys nepřežila ani minutu.“

„Kde jsi?“ zděsila se Bella.

„V Táboře, kde mi pomůžou s přeměnou. Pak se vrátím, slibuju.“

„Ne, vrať se hned. Kde je ten Tábor? Annie…“

„Ne, Bello. Sakra… Uvidím, co budu moct, ano?“ slíbila Anna a telefon ohluchl.

„Annie?“ Nic. „Pooleová? Hej! Tys mi to položila? Fakt?“ vrčela vztekle a překvapeně do hluchého telefonu.

 

***

„Richarde, pojď jíst,“ pobídla ho Alicina hlava mezi dveřmi do kuchyně. Hlasitě se nadechl. Ulevilo se mu, že má chvilku klidu od těch hloupých šachů, co začal s Edwardem hrát. Vstal a ještě chvíli sledoval tu rozehranou partii, než se otočil a odešel do kuchyně. Alice mu zrovna nandávala pořádnou porci na talíř a druhou volnou rukou mu lila do sklenice džus.

„Nějaký pokrok?“ zajímala se šeptem.

„U něj?“ napodobil ji Richard a naklonil hlavu blíž k Alici, jako předtím ona.

„Jo,“ hlesla.

„Ne,“ odpověděl.

„Sakra,“ zaklela skrz zuby. „Nic nevidím. Není rozhodnutý. Mizera jeden paličatý.“

„A co já?“ zajímal se Richard. Alice se narovnala v zádech a zkroutila rty do divného šklebu.

„Víš moc dobře, že poloupíry nevidím,“ sykla. Richard se zasmál a spiklenecky na ni mrknul. Byl rád, že nic nevidí, protože kdyby ano, věděla by, že se chystá… ne, teď ticho, Edward je vedle. Alfa, beta, gama, delta…

Jako kdyby to byla kouzelná formulka, objevil se Edward ve dveřích kuchyně a podezíravě si Richarda měřil.

„Co?“ vyhrkl Richard v předstíraném úžasu.

„Ale nic.“

„Co je?“ přidala se Alice.

„Nic,“ zdůraznil Edward.

Alice se k nim oběma otočila zády a odnášela prkýnko a pánev, když se ozval šílený hlomoz. Richard sebou trhl a prudce se otočil za tím zvukem. Pánev se ještě chvíli vrtkavě klátila na podlaze a prkýnko sebou pláclo rovnou. Jak je možné, že Alici něco spadlo z rukou? Jí?

„Sakra…“ zaklel Edward a vrhl se k ní. Objal ji kolem ramen a lehce s ní zatřásl. „Alice?“

„Vize?“ vydechl Richard a jeho hlas ten poznatek přetlumočil spíš do otázky, než konstatování. Edward přikývl a pokoušel se Alici probrat.

„Alice?“ pobízel ji Edward ke komunikaci.

„Garda…“ hlesla.

„Italská?“ přidal se ke zpovídání Richard.

„Asi… Já… tohohle neznám. Není to James… Je nový a… Přijdou.“

„Sem?“ zděsil se Richard. „Proč?“

„Nevím. To nevím, Richarde…“ úpěla Alice.

„Kdy?“ vydechl Edward.

„Netuším.“

„Sakra,“ zaklel Richard a zvedl se na nohy. Musí se dostat do města a varovat Bellu. Jestli se tady ukážou…

„Zadrž, Richarde. Tohle není tvoje věc,“ vyhrkl Edward.

„Ne? A čí?! Někdo ji musí schovat!“

„Moje,“ řekl rozhodně Edward a vzal tím Ardymu jakoukoliv možnost protestovat. Teda… No hurá, brácho!

 

***

„Ryba!“ volala Anna nadšeně a tahala za dlouhý vlasec. „Jídlo!“

„Jsi jako domorodec, Annie,“ smála se vedle ní Nessie.

„Jak tohle můžete jíst…“ ofrňovala se Charlotte. „Páchne to.“

„Viď, ale to je jen zatím. Až to upečeme, bude to výborný!“ dušovala se Anna a Nessie hladově polkla. V rukou drtila nasbírané bylinky z lesa.

„Whitlocku! Whitlocku! Majore Whitlocku!“ Ten hlas byl skoro hysterický a nesl se celým táborem. Upíři ustávali v tréninkových bojích, v konverzacích, v pohybu, jen aby si toho blázna prohlédli. Hnal se jako o život, ale Anna ho viděla líp, než před pár dny. Určitě by dokázala už i číst bez brýlí, napadlo ji iracionálně. „Whitlocku! Jaspere!“ Upír přešel do osobnějšího oslovení, aniž by si to nejspíš uvědomil. Major vylezl ze svého stanu a mračil se. Ten splašený upír se najednou uklidnil a došel k němu absolutně vyrovnaný. Jen malý stín ve tváři svědčil o tom, jak ještě před okamžikem řádil. Jejich hovor se změnil v tichou rozmluvu.

„Mám pocit, že umí pěkně mávat s emocemi,“ vyhrkla Anna slabě a spíš sama pro sebe, než pro Nessie s Charlotte.

„A to jsi zjistila až teď?“ zasmála se Charlotte.

„Co?“

„Jazz ovládá emoce. Proto takhle působí. Umí si to zařídit, vidíš?“ řekla Charlotte a ukázala na vyrovnaného upíra po Majorově boku.

„Ty bláho!“ hvízdla Anna. „Zajímalo by mě, co se tam děje…“

„Charlotte?“ Nessiin hlas upoutal i Annu od Majora. Seděla, sledovala les okolo a ohrnovala pomalu rty. Když se Anna rozhlédla, všimla si, že nejen ona, ale většina z nich. Její první záchytný bod byl Major. Stál, díval se do země, přikyvoval a občas zvedl hlavu, aby se podíval jedním jediným směrem.

„Někdo sem jde,“ zasyčela Charlotte. „Vanesso, najdi Petera. Hned,“ rozkázala a ignorovala vykulenou Annou. Sama se vydala za Majorem. Annie si připadala jako hlupák, když tam tak seděla sama s rybou v ruce. Nadechla se, aby na Majora zavolala, ale v tu chvíli se i on napjal a podíval se jejím směrem, než střelil pohledem k lesu, ze kterého se vyrojila skupina asi dvanácti upírů. Jen na ni mávl, aby šla k němu a Anna rybu odhodila stranou a skoro se rozeběhla. Zastavila až u jeho boku a on ji instinktivně strčil za sebe.

„Ani se odtud nehni, rozumíš?“ sykl na ni. Její mlčení mu muselo stačit jako odpověď. Dívala se na olivového upíra v čele, v dlouhém černém plášti a se samolibým úsměvem.

„Jasper Whitlock, předpokládám,“ vydechl ten upír.

„Major Whitlock,“ opravil ho.

„Hm… Jak se má sestra? Prý je kdesi v Kanadě… Jsem generál Volturiovy armády. Tobě se všichni zpovídají?“

„Ne. Každý tu je dobrovolně a sám za sebe.“ Majorova sestra? Není mrtvá?! Říkal to!

„Chelsey?“ zavrčel ten olivový. Po jeho boku stanula mladá upírka a kmitala kolem sebe pohledem.

„Mají ho pomalu za boha. Jen tahle sem jaksi nepasuje…“ vrčela. Anna sebou trhla, když si uvědomila, že mluví o ní.

„Jak je to možné?“ zajímal se generál a vdechl vzduch. „Není upír!“ vyštěkl.

„Je v přeměně,“ zavrčel Major.

„Kdo ji označil?“

„Jeden ze severu,“ vysvětlil Major.

„Ze severu?! Co dělá tady? Kde je její stvořitel?! Proč se o ni nestará?!“

„Protože se o ni starám já, generále,“ vyhrkl sebejistě Major.

„Kdo tě označil,“ udeřil na Annu ten olivový a upřel na ni svůj rudý pohled. Anna instinktivně couvla a řízla sebou o zem. Major se na ni ani neotočil, zato generál se pobaveně ušklíbl. „Kdo?“ zopakoval.

„Emmett Mc Carty,“ vzdychla vyděšeně. Major odevzdaně vzdychl a zavrtěl hlavou. Generál se jen znovu ušklíbl.

„Opuštění označené je proti zákonům. Chelsey, zajisti, aby skupina ve východní Montaně znala tohle jméno a našla ho,“ vybídl upírku a ta jen sáhla do kapsy pro telefon. Celé se to seběhlo jako mrknutí oka. Major cosi zakřičel a odstrčil ji do stínu stromů těsně předtím, než se ze stanů, z vody, z lesa vynořili další upíři. Těch dvanáct v plášti nemělo nejmenší šanci, aby uspělo.

Anna se krčila u kmene a třásla se. Slyšela tupé trhání, praskání, výkřiky, povely… I ona křičela, strachy. Kam se to sakra dostala?! Co to udělala?!

A pak bylo ticho. Celé to trvalo sotva deset minut. Když se jí kdosi dotkl ramene, bylo po všem a uprostřed tábora plála ohromná vatra. Dýchala přerývavě a trhla sebou při tom kontaktu.

„Klid, Annie…“ tišila ji Nessie. „Už to je pryč.“

„Ale já… Co teď? Vyženou nás? A co ti tam nahoře? Na severu? Vždyť Montana je hned vedle!“

„Asi se to povedlo zachránit, neboj…“ šeptala konejšivě Vanessa.

„Nepovedlo. Chelsey předala vzkaz,“ řekl ledově Major a jediné, co na něm bylo zničeného, byl knoflík u košile. Sundal si ji a přihodil ji jako palivo do vatry. V tílku by vypadal skoro normálně, kdyby nebyl posetý jizvami.

„Musím domů…“ vydechla bezmyšlenkovitě Anna a sápala se na nohy.

„To nesmíš! Co tvoje přeměna? Jasper ti pomůže!“ vykřikovala Nessie.

„Neblázni, Vanesso! Slyšela jsi? Majorova sestra žije! Je někde v Kanadě! Byl by cvok, kdyby nešel se mnou a nenašel ji!“ Jako na povel k němu obě vzhlédly. Díval se zvláštně. Jako kdyby přemýšlel, načež Anně souhlasně přikývl a zářivě se usmál. Ne napůl nebo jen letmo, ale pěkně naplno, a Anně se sevřel žaludek. Tři dny a vytvořila si s tímhle upírem dokonalý přátelský vztah.

„Doprovodím tě k hranicím, maličká,“ slíbil Major a smutně se rozhlédl po té spoušti, kterou natropili.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Bosorka

18)  Bosorka (03.07.2011 07:18)

Sloveso lomoziti, hlomoziti má v podst. jméně slovesném z, lomození, hlomození; analogické tvary s h se vyskytují ve všech běžných odvozeninách
viz. Poznámky k Příručnímu slovníku jazyka českého, Eugen Knap
;)

HMR

17)  HMR (03.07.2011 01:16)

budu zlá, existuje slovo lomoz, ale hlomoz???

Lenka326

16)  Lenka326 (26.06.2011 16:30)

Neříkal Jasper, že sestru nemá? Anna práskla Emmeta, jejda, to bude pěkná mela. Oni pobili všech 12 gardistů? To jim Voltera nemůže nikdy odpustit. Začínám se opravdu bát. A do toho všeho se Anna vrací domů. Doufám, že to zvládne ona sama i ti ve Forks.

Fanny

15)  Fanny (20.06.2011 22:31)

Tak teď jsem ještě zvědavější nežli předtím... A zničili dvanáct z gardy? To asi bude trochu problém. Tak hosnad nějak vyřeší ...

milica

14)  milica (20.06.2011 20:24)

Konečně jsem se dala do čtení tvé další povídky a jsem naprosto nadšená Je dokonalá, teď jí musím pořádně vstřebat, přečetla jsem jí za odpoledne.
Díky jsi úžasná

eMuska

13)  eMuska (20.06.2011 19:16)

Joj, moji zlatí, šak ich poraži... katastrofalistické, fakticky... tak dúfam, že to Edward vybaví...

semiska

12)  semiska (20.06.2011 18:19)

To je ale průůůser!!! Snad se to všechno vyřeší. Jsem fakt zvědavá, jestli tohle dobře dopadne...

11)  lady sadness (20.06.2011 15:59)

a ďalší prúser a to všetko kvôli Edwardovi, ja bych toho debila...a...alebo....nič iné si nezaslúži, magor jeden melodramatický, čo myslí len na seba a tvári sa, že ochraňuje druhých, ako toto dopadne

SarkaS

10)  SarkaS (20.06.2011 13:53)

Konečně se rozhodla vrátit, ale nebude už pozdě, když je na ně sama poslala?

9)  Petris (20.06.2011 13:11)

Knoflíček..to vyvolá vzpomínky na jinou povídku..zas hezká kapitolka, trochu to zas houstne..těším se na zítra.:)

Kristiana

8)  Kristiana (20.06.2011 11:19)

Mé věštecké schopnosti se znovu projevily. Muhehe. :-D
Jasper určitě potká Alici. :-)
Nejmenuje se Jasperova sestra Rosalie?
Volturiovi mě štvou.
Skvělá kapitola.

Bosorka

7)  Bosorka (20.06.2011 08:00)

Ehm ty mě dneska nebudeš mít ráda... uvidíš.....

MisaBells

6)  MisaBells (20.06.2011 07:57)

ahaaaaaaaaaaaa

Bosorka

5)  Bosorka (20.06.2011 07:48)

Košile a zničený knoflíček.

MisaBells

4)  MisaBells (20.06.2011 07:46)

Bos????? Ehm... koho??? A kdo je proboha konflíček??????

Bosorka

3)  Bosorka (20.06.2011 07:33)

Chudinka knoflíček...ale proč ji pálil?! Bych si ji dala jako suvenýr!

Anna43474

2)  Anna43474 (19.06.2011 14:28)

Rosalie???
Jasper V tííílku Popopopopomoc Já hořím, planu, zmírám
Neudělají jim nic??? :'-(
TKSATVO

Twilly

1)  Twilly (19.06.2011 14:14)

No... rozhodně tuším, kdo je jeho sestra. A jestli ne, tak jsem vedle jak ta jedle...

Mišutko, má to grády. Tenthle Jasper se mi tak moc líbí, že se jdu zalkonut radostí... a ještě v triku? Děkuju!!

Normálně si přeju ať už je pozítří a já vím co bude dál... tahle povídka se ti moc povedla... opravdu

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek