Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/30dn%C3%AD1.jpg

OSMNÁCT DNÍ

Zavedl je do tábora u vody. Peter, Charlotte a Nessie se kolem ní semknuli a hlídali ji.

„Není to nutné. Nikdo na Annu nezaútočí,“ vysvětlil Jasper klidně. Vypadalo to, že má pravdu. Přestože se za Annou všichni dychtivě otáčeli, nezaútočili.

„Jak to, ale?“ divila se Ness.

„To je snad jasný, ne? Podívej se na Jazze… Už jen jeho přítomnost nedovolí, aby si to někdo zkusil. Kromě toho,“ dodal tiše Peter, „Anna nevoní, nezapomeň. Je označená.“

„Připadám si jako chovná kráva. Nedá se tomu označení říkat jinak?“ vrčela Annie.

„Třeba poznamenaná?“ navrhla sarkasticky Nessie.

„Fajn… asi budu raději kráva, než magor…“ zasmála se hystericky Anna a Jasper se na ně otočil. Když se jí podíval do očí, její hysterie byla pryč. Měla pocit, že i kdyby jí někdo skočil po krku, bylo by jí to jedno. Ať si poslouží, je jí to fuk!

Přestože Major – jak si ho pojmenovala v duchu – působil dominantně, měla pocit, že je to suchar a pesimista. Jedinkrát ho viděla, že se usmál, a to bylo na Petera, když se setkali. Jasper vešel do velkého zeleného stanu a vrátil se s dekou, kterou rozprostřel na malé písečné pláži u vody.

„Sedni si,“ vybídl Annu a odstoupil od deky. Nepřemýšlela nad tím a prostě ho poslechla. Už jen tohle slibovalo, že se konečně něco dozví.

„Jděte,“ řekl Charlotte a Nessie s Peterem. „Až tu skončíme, přijdeme za vámi,“ slíbil.

„Chci tady zůstat,“ bránila se Nessie.

„Pojď, sakra…“ zavrčela Charlotte. Nejspíš z Majora měla stejný vítr jako Annie. Peter se jen pousmál, kývl na Jaspera a odešel. Anna se zamračila. To fakt Peterovi nevadí, jak s ním kamarád mluví?

„Co tě rozčílilo?“ zajímal se a upoutal tak Anny pozornost.

„Nic,“ lhala.

„Nic? Dobrá. Jdi odtud…“ vyzval ji.

„Co? Proč? Ne… Já… Nechci! Slíbil jsi mi odpovědi…“ vztekala se.

„Pokud ti mám něco říkat, předpokládám, že ty budeš taky sdílná. Jinak to nemá cenu.“

„Jsem sdílná,“ bránila se.

„Co tě rozčílilo?“ zopakoval. Anna zaváhala a skousla si spodní ret. Na moment si dovolila zbloudilou myšlenku, jestli se jí náhodou ten ret nenapustil silikonem, protože je nějaký větší a měkčí.

„Tvoje jednání s Peterem,“ vydechla popravdě.

„Co konkrétně?“

„Je to tvůj přítel, ne? No… Já nevím jak v Texasu, ale ve Forks se s přáteli jedná slušně.“

„Jednal jsem s ním slušně.“

„No to teda nejednal,“ hádala se Anna.

„Věř mi, že to bylo slušné…“ vydechl a vypadal, že ho tahle diskuze nebaví.

„Dobře,“ vzdala se Anna.

„Jestli to přežiješ, budeš dost agresivní novorozená,“ řekl.

„Proč?“

„Jsi výbušná už teď. Lituju ty, co tě budou mít na starost.“

„Tak dík…“ sykla. Jasper povytáhl pobaveně obočí a posadil se naproti ní do písku. Pokrčil kolena a zkřížil nohy v kotnících. Ruce si opřel o kolena a pozoroval ji. „Pardon,“ neubránila se omluvě a zabodla oči do deky pod sebou.

„Učíš se rychle. Tak…“ řekl a odmlčel se, dokud k němu Anna opět nevzhlédla. „Proč tu jste?“

„Pro odpovědi. Já… Nebo tak nějak, asi, tedy… Chtěla jsem jet na Floridu k tetě, ale v Nebrasce jsem potkala Petera a on mě vzal sem.“

„Myslí si, že ti pomůžu s přeměnou,“ vysvětlil.

„A pomůžeš?“

„Jak jsem řekl: Můžu ti pomoct s tím, aby ses k přeměně vůbec dostala. Přežít ji musíš sama.“

„A jak?“

„Být silná a odhodlaná.“

„To zní snadně.“

„Bohužel jenom zní. Přeměna je hodně bolestivá. Celé tvoje tělo se změní. Napne se ti kůže, zemřou vnitřnosti, krev vyprchá a nahradí ji jed. Mozková kapacita se zdvojnásobí, což sice nebolí, ale veškeré tvé lidské vzpomínky se odsunou do pozadí. Spoustu věcí zapomeneš.“

„Zemřou vnitřnosti?“ hlesla vyděšeně.

„Jed působí stejně, jako když tě kousne mravenec nebo komár.“

„To mi zrudne kůže a svědí to.“

„A pálí, ne?“

„Spíš štípe,“ spekulovala Anna a zavrtěla se na dece.

„Teď ten pocit vynásob milionem a budeš mít slabou představu o bolesti při přeměně.“

Anně se sevřelo hrdlo. Milionkrát silnější štípání? To nepřežije. Nesnáší injekce! Ani mravence a komáry! A bolest!

„Máš strach?“ zajímal se.

„Šílený,“ vydechla pravdivě.

„Měl bych tě za pomatenou, kdyby ne,“ řekl a jemně se usmál. No vida, není to takový suchar.

„Jak se na tu bolest můžu připravit? Dá se to? Chci říct… Jaká je šance, že to zvládnu?“

„Peter říkal, že jsi asi tak v sedmnáctém dni. Za tři dny to zjistíme. Když přežiješ to, zvládneš i přeměnu.“

„Cože?!“ zařvala Anna a vymrštila se na nohy. V tu samou chvíli stál i on.

„Sedni si,“ zavrčel a Anně se roztřásla kolena. Plácla sebou zpět na deku a potlačila nutkavý pocit se houpat dopředu a dozadu. „Kam tě kousli?“ řekl, jako kdyby ji právě málem neroztrhal.

„Do krku,“ kuňkla stále plná strachu.

„Dobře,“ vydechl a posadil se zpět do písku. Co je na tom dobrého?

 

***

Probudil se, když letadlo sedlo na ranvej poblíž Forks.

„To už?“ vyhrkl.

„Prospal jsi celou cestu a do letadla tě Emmett musel odnést,“ smál se Edward.

„Sakra…“ mručel Richard a pak si vzpomněl: „Dovolal ses jí?“ Edward jen smutně zavrtěl hlavou.

„Ne, ale za chvíli zjistíme, co se děje,“ tišil nejen Richarda, ale i sebe Edward.

Nasedli do Volva, které na ně čekalo u hangáru, a Emmett radostně šlápnul na plyn.

Projížděli centrem, když si Richard všiml drobné postavy s dlouhými hnědými vlasy.

„Není to Bella?“ spekuloval nahlas a Edward se otočil. Vzápětí se sesunul víc dolů na sedadle a vzdychl. „Hele, není ti to trapný?“ vrčel Richard.

„Nerozumíš tomu,“ vrátil mu stejně Edward.

„Ne? No to bych se teda vsadil! Tak já tady holku naháním jak blbec a ona mě nechce. Ty před ní skoro zdrháš, přestože tě chce – což se teď divím, proč vůbec – a ty ji taky chceš.“

„Nech toho,“ vztekal se Edward.

„Emme, zastav…“ prosil Richard.

„Jeď, Emmette…“ vybídl ho Edward.

„Stůj,“ opravil to Richard.

„Jeď.“ Edward.

„Zastav!“ Richard.

„Jeď!“

„Polibte mi zadek vy dva!“ zaječel Emmett, chcípnul motor a vyběhl z auta. Richard ho napodobil a Edward sedl za volant.

„Nedělej to, Edwarde… Budeš litovat,“ vyhrkl Richard.

„Nemůžu s ní mluvit. A vůbec… Ona o mě nestojí. Neměla by stát. Je to jen ta upíří záležitost, co ji ke mně táhne.“

„Tak sleduj,“ poprosil ho Richard a přeběhl silnici. „Bello!“ křikl, aby mu nezmizela za rohem. Bella se na něj otočila, vytřeštila oči a začala vehementně vrtět hlavou. Zpomalil a znejistěl. „Jsi v pohodě?“

„Jdi pryč, Richarde! Jdi, nebo budu křičet!“ varovala ho tiše.

„Co se děje? Co je? Proč bys křičela, proboha?“ nechápal, přesto skoro zastavil, aby jí nedal záminku k humbuku.

„Já… Musím jít, ahoj,“ zamumlala a měla se k odchodu, ale Richard se po ní natáhl a chytil ji za předloktí s největší jemností, které byl schopný. Trhla sebou a nabourala zády do zdi. „Nech mě, k čertu,“ zavrčela, až Richard zvedl ruce v obranném gestu a couvnul.

 

***

Zrovna, když si říkala, že se přes to možná dokáže přenést, vztekala se v duchu. Richarda jí bylo líto. Díval se na ni skoro vyděšeně, ale když se podívala přes jeho rameno, viděla Edwarda, jak nepřítomně sleduje volant. Špízuje ji přes Richarda? Od Alice věděla, že to umí. Čte myšlenky. Mohl by ji sledovat? Zvedla oči k Richardově tváři a pohledem pátrala po nějakém náznaku. Je to vůbec na lidech poznat, když se jim někdo vkrade do hlavy? Vážně chtěla odejít, ale něco ji nutilo, aby počkala. Dívala se do Richardovy nechápavé tváře a zvažovala, že to Edwardovi řekne z plných plic, přestože nestojí proti ní.

„Promiň,“ vydechl Richard, stále s rukama vzhůru.

„Vím, co jste, Richarde,“ vyhrkla a okamžitě se podívala do Volva. Přesně, jak čekala, se k ní Edward vyplašeně otočil. Zbytek věty směřovala k němu: „Jen mě mrzí, že jsem to musela zjistit od jiných a ne od tebe.“ Věděla, že Edward pochopí, že mluví na něj. Sklopil hlavu a i na tu dálku by přísahala, že svraštil čelo.

„Alice?“ řekl Richard věštecky a Bella se slzami v očích přikývla.

„Jo, Alice. Jediná, která měla odvahu a sílu to udělat. Riskla to, přestože si pak odnesla následky i za vás. Jak… Ne, to je fuk,“ utnula své výčitky. Bylo to jedno. Vážně jí bylo jedno, že jsou jiní. Vadila jí ta zrada. Ten podvod od Edwarda i Richarda. Toho Emmetta nikdy neviděla a neznala ho, ale tihle dva… „Myslela jsem, že jsme přátelé, Richarde,“ žalovala.

„Přátelé? Promiň, ale… Fajn, jsi v právu. Máš nárok se na nás zlobit, že jsme ti to neřekli, ale co ty? Ruku na srdce, Bello… Přítel by mi řekl, kde je Anna,“ vyhrkl Richard a se zmučeným výrazem se k Belle otočil zády.

„Ještě, že my nejsme přátelé, co?“ křikla za ním, ale Richard se neotočil. Jen Edward ji propaloval očima, jak zjistila záhy, když se na něj podívala. „A nejspíš ani nic víc…“ vzdychla smutně a spolkla slzy, které se jí tlačily do očí.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Lenka326

12)  Lenka326 (26.06.2011 10:04)

Začíná mě děsit ta Annina přeměna. Pokud to přežije??? Jasper trošku odkrývá tu nepropustnou slupku, co má kolem sebe. Snad jí to pomůže zvládnout.
Ale Bella to nevzala vůbec dobře, i když si myslím, že jen kvůli Edwardovi. Je mi jí moc líto. Přišla o nejlepší kamarádku, chlapa, do kterého se zamilovala... v tuhle chvíli jí vlastně nic nezbylo. :(

Anna43474

11)  Anna43474 (18.06.2011 23:40)

Jak jen tohle dokážeš, takhle se vetřít do všech front a ještě z toho vytřískat to nej??? :(
Kam se sakra poděla Al??? Nesebrali ji Volturiové, že ne?!
TKSATVO

eMuska

10)  eMuska (18.06.2011 15:22)

Né, joj! Kurník šopa, tak tesne! Veď už! Joj!
A vraštenie čela... Ježkove zraky!

SarkaS

9)  SarkaS (17.06.2011 18:23)

Prima... Tak jestli z tohohle vykřešou alespon trochu rozumny reseni tak budou fakt machri

Fanny

8)  Fanny (17.06.2011 18:01)

Jasper je zvláštní a snad se mu podaří Annu zachránit. Zatímco pitomec Edwrd se prstě chvoá jak pitomec a nedojde mu to a nedojde. Jsem ráda, že se Bella tak jak chová jen kvůli zradš a nebojí se jich... Jen proč Alice nebrala ty telefony?

Kristiana

7)  Kristiana (17.06.2011 17:43)

Jasper je dokonalý! Miluju vůdčí typy.
Co bude za tři dny? Asi nic příjemného, co?
Bella se zlobí! Chvilku jsem si myslela, že se spíš bojí a ona je jen naštavná. Ten její pofidérní pud sebezáchovy se prostě nezapře .
Krásná kapitolka.

Twilly

6)  Twilly (17.06.2011 17:09)

Náhodou, byl nádherně autoritativní, ona Anna taky nebyla čtrnáctikarátové zlato, takže... Ok, jsem prostě za Jaspera

Jula

5)  Jula (17.06.2011 17:07)

Dnes potřebuji nějakou psychickou vzpruhu a zatím se na mě valí samý vztek, zloba a neštěstí :(
Snad to Anna vydrží a bude Jaspera poslouchat, respekt z něj vyzařuje i mezi písmenky

Bosorka

4)  Bosorka (17.06.2011 17:06)

Twilluš - víš, že mám pro něj taky slabost, ale ne když se tak chová k naší hrdince :D ;) Všechny ostatní může setřít na tři doby

Twilly

3)  Twilly (17.06.2011 16:57)

Bosi nezlob se... já jsem asi na ty suchary děsně rajcovní... nu což, Alice má prostě štěstí :p :D

Bosorka

2)  Bosorka (17.06.2011 16:50)

Jasper je suchar a děsně mě vytáčel! Je mi jasné, pokud si chce udržet v táboře pořádek, tak se tak chovat musí, ale sakra Anna je NAŠE!
CO ji čeká 20tý den?
Čekala jsem italskou návštěvu, bude?

Twilly

1)  Twilly (17.06.2011 16:34)

Síla... Mišutko, síla!!!!! Emoce, emoce, emoce, emoce... takhle to mám ráda. Když se to vaří a tobě to jde přímo skvěle. Normálně jsem se přistihla jak mám stažené hrdlo tou Bellinou i Richardovou a nakonec i Edwardovou bolestí. Stačilo jen číst to z "jejich" pohledu a jako bych tam stála. Klobou dolu, Kulinko

Jo a ještě k tomu "sucharovi" :D ... áááááááááá je žhavej jak živánka na rožni

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek