Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/30dn%C3%AD1.jpg

SEDMNÁCT DNÍ

 

 

 

Milujeme Texas!!!

Malé hodiny na komodě tiše zahrály půlnoční melodii. Do hrobového ticha, které tu vládlo, to bylo jako kostelní zvon. Bellu to vytrhlo z úvah. Pískalo jí v uších, ale to nebylo nic proti tomu, co jí Alice celý večer říkala. Odpovídala jí na nejbizarnější otázky, klidnila její počáteční amok a se zavřenou pusou si nechala nadávat. To vše pominulo a už dobré dvě hodiny Bella jen tak seděla a pokoušela se vyrovnat s tím, co teď ví.

„Proč ses mě nezeptala, jestli to chci vědět?“ hlesla ochraptělým hlasem Bella.

„Viděla jsem, že budeš chtít.“

„Ou… aha,“ vydechla a přitáhla si kolena blíž k bradě. Její tělo bylo napjaté. Čekala – předpokládala, že každou chvíli přijde její finále a ona se s poklidem zhroutí. Je to jen vtip?

„A to jste vy všichni?“ zajímala se znovu.

„Richard je napůl.“

„Aha,“ zopakovala Bella.

„A pijete… tamto? Jakože od lidí?

„To rozhodně ne! Ale i tací jsou,“ odpověděla Alice a Bella vykulila oči. „Ale tady samozřejmě ne!“ dodala rychle Alice.

„Aha.“

„Chci jen, abys to pochopila. Abys pochopila Edwarda a Annu.“

„Aha.“

„Ptej se mě, na co chceš, Bello. Všechno ti odpovím, slibuju,“ zašeptala Alice.

„Jasně, takže… ehm… Bože, potřebuju panáka!“ vykřikla Bella, když se jí myšlenky motaly jedna přes druhou a pískání v uších se stalo tou nejotravnější věcí.

Málem přeskočila opěrku křesla, na kterém seděla, když – sotva dořekla požadavek – se před ní objevila sklenice s vínem.

„Vylekala jsem tě, promiň…“ úpěla Alice.

„Potřebuju si to srovnat v hlavě, Alice.“

„To chápu,“ začala upírka a odmlčela se. Bella zvažovala, jak jí slušně poslat pryč. Nemohla přemýšlet, když tady u ní seděla.

„Jo tak!“ vyhrkla Alice a omluvně se usmála. „Už jdu… Bello?“ oslovila ji ode dveří během sekundy. Bellu málem kleplo. Na tohle si asi nezvykne. „Zavolej mi, až budeš chtít, ano?“ Bella jen přikývla. Na slova se nezmohla. Schoulila se do klubíčka, jakmile vypila na jeden lok víno, a zavřela oči.

Byl to jen sen, byl to jen sen, byl to jen…

 

***

„Kde to jsme teda?“ dožadovala se odpovědi Anna. Trčeli tu od večera a lomcoval s ní vztek. Alice, ta proradná bestie, vykecala Belle všechno. Všechno! Nejraději by se vrátila a něco jí řekla od plic. Hned teď!

„Uklidni se,“ prosila Nessie a přiložila Anně na obličej ruku, aby viděla, jak vypadá.

„Jsme v Robert Lee,“ vysvětlil Peter a začal balit deky z korby auta. „V noci jsem mluvil s Charlotte o té tvé velké věci a napadlo nás, že by mohl pomoct můj kamarád z války,“ dodal.

„Kamarád z války?“ opakovala Anna nevěřícně. „Ze světové?“

„No, spíš ze Severojižní války,“ ujasnil.

„Jih proti severu?!“ zděsila se Anna. „Páni, ty jsi starej,“ dodala bez přemýšlení. Peter na ní spiklenecky mrknul a vytrhl jí zpod zadku deku, až nadskočila.

„Budu dělat, že jsi mě právě neurazila…“ zasmál se. „Vylez a dělej něco.“

„A co?“ fňukla Anna.

„Třeba sežeň něco k jídlu,“ navrhl. Anna na něj pohlédla s povytaženým obočím.

„Pro mě a Nessie, nebo pro vás? Já jen jestli mám jít do potravin, nebo do seznamky.“ Charlotte se rozesmála a Peter několikrát pobaveně hýkl.

„Jdi do potravin. My se najíme v přírodě,“ upřesnil Peter.

„Takže taky lovíte zvěř?“ radovala se Anna. Vědomí, že zabíjejí lidi, jí od počátku nahánělo lehkou husí kůži, ale nikdy to neviděla na vlastní oči, takže mohla předstírat, že se nic neděje. Dokud nebude jednou z nich.

„No fuj…“ odfrkla si Charlotte. „Kde jsi takovou hovadinu slyšela, prosím tě?“

„Richardova rodina loví jen zvěř,“ zašeptala Anna a automaticky se ohlédla přes rameno. Jestli byli kluci v Nebrasce, mohli by ji najít až sem? Co když už tady jsou?

„A jsi si jistá, že to jsou upíři?“ zajímala se Nessie.

„Jsem,“ sykla Anna. Jako kdyby se sama měnila v upíra jen kvůli chřipce!

 

***

Miloval tu moc, která dýchala ze stěn síně. Ten strach, který k němu cítili jeho poddaní. To on tady byl pánem. Ne jeho bratr Marcus, nebo Caius, ale on. Aro. Zbožňoval chuť krve cizinců, jejich vyděšené pohledy a výhled z okna, když se jeho garda chystala na jeho povel k odchodu z Volterry. Namátkové kontroly. Přešel k oknu a kochal se tím synchronizovaným pohybem na nádvoří. Drobná postava k němu zvedla hlavu a obdivně se usmála, načež sklonila vrchní část skoro k zemi v bezkonkurenční pokloně.

„Ještě níž,“ zavrněl blaženě Aro sám pro sebe. „Až k zemi, maličká. Až k zemi…“

„Zase samomluva?“ ozvalo se za ním. Do jeho zorného pole se dostal Caius.

„Samozřejmě. Ještě jsem nenašel nikoho, kdo by mi mohl v rozhovorech konkurovat, drahý bratře,“ řekl pobaveně Aro a odvrátil se od okna.

„Kam vyráží tentokrát?“

„To nechám na Laurentovi. Ať je vede, kam chce. Jen aby se o nás vědělo,“ skoro se roztekl blahem Aro při představě té spousty strachu, kterou garda vyvolá. Rozkřikne se to.

„Možná by mohli zkontrolovat posádky ve Státech. Přeci jen jsou od nás nejdál. Dlouho tam nikdo nebyl, Aro…“ mumlal bez zájmu Caius.

„Hm… Možná…“ Aro se zamyslel a opět vyhlédl z okna. Ta drobná dívka stále zírala do jeho oken. „Zavolejte mi ji,“ sykl na stáž u dveří a koutky jeho úst se v křeči povytáhly výš. Jak on se nerad usmíval!

 

***

„Jezdíme tady po hranicích jak idioti. Už ji nenajdeme. Musela to vzít jinudy, nebo něco zastřelo její stopu. Vyvanula. Hrozně to tu fouká, Edwarde,“ mrmlal Emmett, když se ti tři sešli u auta. Richardovi se motaly nohy. Byl už přes dvacet čtyři hodin vzhůru. Tedy skoro, ale to občasné klimbnutí na sedačce se za spánek pokládat rozhodně nemohlo, obzvlášť, když za ním chodily noční můry.

„Asi máš pravdu, Emmette. Měli bychom se vrátit do Forks za Alicí,“ vydechl Edward a stiskl si kořen nosu mezi palec a ukazováček.

„Já nejdu. Musím ji najít. Musím,“ trval na svém hrdinsky Richard.

„Ardy, co když… Prostě… Co když ona nechce, abys ji našel?“ zeptal se opatrně Emm.

„To budu řešit, až ji najdu,“ zavrčel Richard a ukončil tak debatu. Všiml si, jak si Emmett s Edwardem vyměňují umučené pohledy, ale předstíral, že je nevidí.

„Richarde… Nech si pomoct. Bez Alice jsme nejspíš v háji,“ prosil Emm.

„Tak jí někdo zavolejte. Copak to jinak nejde?“ vztekal se Ardy.

„Fajn…“ hlesl Edward. „Ale uklidni se. Uvědom si, že nejsme tvoji poskoci, abys na nás držkoval,“ dodal varovně a vytáhl telefon z kapsy. Čekal, a po chvíli se zamračil. „Nebere to. To je divný…“

„Znovu. Zkus to znovu, Edwarde,“ nabádal ho Emm.

„Nemohlo se něco stát?“ vydechl Richard.

„Nemaluj čerty na zeď, prosím tě,“ vrčel tentokrát Edward a vytočil znovu Alicino číslo. Nic.

„O.K., jedeme domů,“ rozhodl Richard a Edward nepřítomně přikývl. Pustil Emmetta za volant a sám si sedl na spolujezdcovo sedadlo. Richarda vyhnal na zadní, aby se mohl natáhnout a prospat, než dorazí na letiště. Přitom neustále vytáčel Alicino číslo.

„Nemůže být na lovu?“ navrhl variantu Emm.

„Alice bez telefonu nejde ani do kuchyně,“ připomněl Edward a hlasitě vzdychl, když mu hovor opět skočil do hlasové schránky. Richard se to pokoušel sledovat, ale pohodlí na zadní sedačce a jízda ho uspávaly. Několikrát ještě zvedl těžká víčka, než to vzdal a usnul.

 

***

Zakopla.

„Tak vědět, že se potáhnu nějakým lesem, udělám na vás dlouhý nos,“ vztekala se Anna.

„Taky jsme tě mohli hodit do batohu, takže klid,“ zasmála se Vanessa.

„Kam jdeme?“

„Jmenuje se to Paint Creek Park. Je tam výcvikové středisko, kde by měl být ten kamarád,“ řekl Peter a ladně přeskočil povalený strom. Anně to trvalo déle. Musela se na kmen vyškrábat a skoro přepadla na druhou stranu, jako žok.

„Nezaútočí na Annie?“ vyhrkla Vanessa. „Přeci jen je pořád člověk a ty jsi na ni včera taky vyjel.“

„Byl jsem u ní moc blízko, Vanesso. A ona už nevoní jako čistý člověk. Prach, pot a označení z ní táhnou na hony daleko. Její vůně se stahuje dovnitř. Už se to blíží.“ Anna se neubránila poplašenému vyjeknutí. Oči jejich nových přátel se na ni upřely.

„Pardon, jen lidská reakce…“ hlesla Anna.

„Máš strach, Anno?“ zeptala se jí opatrně Charlotte.

„Asi ano. Já nevím… Já… Nikdo mi neřekl, jak to probíhá. Co se stane. Nikdo nic,“ stěžovala si.

„Whitlock se o tebe postará,“ slíbil Peter a lehce jí položil ruku na rameno.

Ve stejný okamžik se napjal a skrz zuby zavrčel. Charlotte s Vanessou se poplašeně rozhlédly, než se shlukli všichni tři kolem Anny, Peter v čele. V Annie se všechny orgány přesunuly do žaludku a na malý okamžik ji napadlo, jestli bude zvracet vlevo, nebo vpravo.

„Vylez, upíre!“ zahřměl Peter, až Anně naskočila husí kůže. Ty bláho! Tohle nemá šanci přežít!

Mezi stromy se objevila postava v bílém tílku a džínech napěchovaných ve vysokých kožených botách. Kovbojský klobouk halil tvář. Stála – ne, on stál, byl to chlap - vzpřímeně a kráčel k nim pomalu a jistě. Palce rukou zaháknuté o očka na pásek u kalhot. Jediné, co zpod klobouku bylo vidět, bylo několik pramenů delších medových vlasů a pobavený úsměv. Když zvedl hlavu a Anna se setkala s jeho pohledem, zježily se jí chloupky na celém těle.

„Major Jasper Whitlock!“ vyhrkl radostně Peter a Charlotte s Vanessou se uvolnily. Jen Anna zůstala vyděšeně napjatá. Peter se k němu nadšeně vydal a onen major odvrátil oči od Anny, aby se setkal s ním.

„To je on?“ hlesla vyplašeně Anna k Nessie.

„Asi jo. Vidíš, ne? Peter ho zná,“ odpověděla stejně tiše Ness. Nedokázala z něj spustit oči. I v tom kovbojském mundůru vypadal, že si respekt nemusí vynucovat násilím. On byl majorem od pohledu. Podal si s Peterem ruku a nakonec se přátelsky objali, než ho Peter pobídl, aby šel k ostatním.

„Charlotte! Miláčku, tohle je Jasper…“ představoval Peter přítele.

„Konečně poznávám svou noční můru,“ zasmála se Charlotte.

„Nemyslím si, že bych byl něčí noční můrou,“ odpověděl. Anně se roztřásla kolena. Mluvil tiše, rozvážně, ale… Pevně – ano, pevně. Rozhodně. Sebejistě.

„Mojí ano. Peter o tobě mluví víc než o čemkoliv jiném.“

„Dává tě za vzor,“ přidala se Vanessa a ladně k němu natáhla ruku. „Jsem Vanessa, ale Anna mi říká Nessie,“ představila se. Jasper její ruku přijal a při Annině jméně se na Annie podíval.

Podezíravě přimhouřil oči, až se Anna otřásla.

„Takže ty jsi Anna?“ zeptal se jí.

„Podle rodného listu ano,“ kuňkla.

„Hm… Označení. Kolik?“ zajímal se. Anna začala panikařit.

„Co kolik?“ nechápala.

„Kolik dní je od označení,“ ujasnil Jasper.

„Já nevím… Asi deset? Dvanáct?“ znejistěla.

„Řekl bych víc. Je agresivní a vrčí,“ vložil se do toho Peter. „Její kůže už skoro nevoní lidsky.“

„Všiml jsem si,“ odpověděl Jasper.

„Pomůžeš jí?“ zajímala se Charlotte a major se od Anny konečně odvrátil.

„Můžu ji jen seznámit s tím, co jí čeká. Přeměnu musí přežít sama.“

„Přežít?!“ vyjekla zděšeně Anna a najednou byl pryč celý ten strach z tohohle upíra. Nahradil jej nový. Strach o život. No konečně se bojí toho pravého, napadlo ji, než si objala rukama hrudník a roztřásla se. A to si myslela, že to nejhorší prožívá teď.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Lenka326

10)  Lenka326 (26.06.2011 09:58)

Pozor, změna! Bella už to ví i když teda odvázaná z toho není. Nedivím se jí.
Voltera??? Budou tu i Volturiovi??? No nazdar.
Takže major Jasper Whitlock a výcvikové středisko? No snad tam nebude i María, to by byl teprve mazec!

eMuska

9)  eMuska (16.06.2011 22:03)

Ach jo, Edward volá, volá, ale pritom je Alice u Belly ahovorí jej o tom drobnom krvavom detaile... Mojko, tak toto bola úžasná dávka!

Jula

8)  Jula (16.06.2011 19:25)

Objevil se nám nápadník pro Alice, paráda

Kristiana

7)  Kristiana (16.06.2011 19:13)

Jasper! Juchůůů. Ede, šup za Bellou, hledat půjde Ardy s Alicí! Muhehe...
Jak jako přežít?! Není tady snad možnost, že by nepřežila?!

Bosorka

6)  Bosorka (16.06.2011 18:53)

Alicééééééééééé máááááááááááš tady chlapa!!!!! :D
Fuj Aro - rozblikala se mi červená kontrolka! to zavání průserem...

Anna43474

5)  Anna43474 (16.06.2011 18:05)

Jaspééér!!!


No tak ale jako... přežít?!?!?! Mibelíno, děláš si z nás prču???
TKSATVO

MaiQa

4)  MaiQa (16.06.2011 16:06)

Jasper Moje milovaná noční můra. :) Starší mě už i ve snech, a teď je tady. Konečně. Doufala jsem, že se tu objeví.

Fanny

3)  Fanny (16.06.2011 16:04)

Bella to snad zvládne. Richard trochu přehání, ale to se uklidní a jinak hurá Jasper zase nějaká známá postava:D Jin proč Alice nebere ten telefon???

semiska

2)  semiska (16.06.2011 14:10)

Wow, Jasper ... Snad to Bella nějak vstřebá a ti tři najdou Annie.

Twilly

1)  Twilly (16.06.2011 12:13)

Ty voe,ten Jasper je žhaveeeeeeeeeeeeeeeeej.... normálně jsem měla motýlky v podbřišku... téda holka ty válíš ...

V Annie se všechny orgány přesunuly do žaludku a na malý okamžik ji napadlo, jestli bude zvracet vlevo, nebo vpravo.... dokonalá scéna

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek