Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/30dn%C3%AD1.jpg

TŘINÁCT DNÍ

„Fuj, fuj, fuj, fuj!“ pištěla znechuceně Anna a ručníkem se pokoušela vyhnat toho prevíta švába z vany. „Jdi…“ sykla na něj, než jej nahnala do odpadu a nemilosrdně pustila proud vařící vody. Iracionálně si vzpomněla na Men in black.

Tohle jí byl čert – nebo Richard – dlužný. Ubytování v polorozpadlé chatce u silnice vedle ještě polorozpadlejšího autoservisu, o jehož kvalitě nebylo pochyb. Žádná nebyla.

Ten servisák, co ho uhnala, aby se podíval na Chevyho, vypadal, že mu každou chvíli odletí knoflík od košile do daleka a jeho pupek oslní okolí svým jasným vápenatým designem. Anna se otřásla už jen u té představy.

Část noci přežila, ale vedro bylo nesnesitelné. Vzbudila se kolem třetí v noci. Zabalená do všeho svého oblečení místo deky. Potřebovala sprchu. Cítila na sobě tu špínu, prach a stres kolem. Lepilo se jí to na kůži a ona se toho nedokázala zbavit. Očividně ani v nejbližší době nebude mít štěstí. Ten šváb vylezl!

„Fuj, Áááá! Do pytle!“ vřeštěla, mrskla po něm ručník a utekla z koupelny. Mutant!

Pak se zarazila. I ona byla… jiná? Divná? Nemocná? Vždyť se skoro nezměnila, no ne? Podívala se do zrcadla nad malou skříňkou a prohlížela si svou tvář. Oči? Pořád světlé. Sice nevyspalé, ale světlé. Rozhodně nejsou upíří – jak vůbec vypadají upíří oči? Barva kůže je taky pořád stejná – skoro. Momentálně je připečená od slunce. A upíři jsou bílí, ne? Teplota těla je sladkých třicet sedm – snad. Poznala by sama na sobě, kdyby její kůže začínala mrznout? Byla by jí zima? Je upírům zima? Potí se? Protože jestli ne, tak rozhodně není upír! A upíři asi nekrvácí, ne? A ona krvácela. Žensky. To taky mohlo ovlivnit její náladu. Určitě nebyla protivná, protože se měnila v upíra, no ne? Byl to následek PMS. Bude muset nosit paruku? Napadlo ji a zatahala se za vlasy. Drží, ulevila si a ihned je sepnula do culíku, aby jí oschl krk. Musí si někde koupit barel vody, jinak zešílí. On smrad a prach a ti tři prasátka klidu taky nepřidají, vrčela v duchu a přistihla svůj odraz, jak odhaluje vrchní ret. Zarazila se a vycenila zuby ještě víc. Nemají upíři vysouvací tesáky? Její jsou pořád stejné. Několikrát zaklapala zuby, a nakonec na sebe vyplázla jazyk.

„Trubko…“ hlesla a posbírala svoje věci, aby z toho pokoje konečně zmizela. Co nesnášela poslední dny ze všeho nejvíc – kromě čuníků – bylo country. Napjala se, když zaslechla tupý zvuk kytary. Rozhlédla se kolem sebe, ale kytaristu, který by chtěl od ní urvat ruce, nenašla. Až když vyšla před tu ruinu, všimla si na druhé straně silnice mladého kluka. Díval se na ni s přimhouřeným pohledem a hrál. Možná, že by Anna byla schopná ho ignorovat, kdyby si nevšimla jeho očí. Sevřelo se jí hrdlo a stáhl žaludek.

„Kdo jsi?“ zašeptala iracionálně, a přesto věděla, že on ji i tak uslyší. Přestal hrát, odložil kytaru a ledabyle přešel silnici. Měsíc ozařoval celou scénu s děsivou dokonalostí a závojem tajemna. Anna si uvědomila, že je absolutně nemožné, aby v té tmě poznala správnou barvu! Jak?!

Jako kdyby jí dával čas, aby ho zaregistrovala, že stojí před ní, blížil se pomalu, pohupoval kytarou a plynule dával jednu nohu před druhou. Couvla, když se zastavil sotva metr od ní.

„Novorozená?“ zeptal se tiše. Jestli do této chvíle pochybovala, už ne. Tenhle kluk měl s Edwardem hodně společného. Melodický hlas, krásnou tvář…

„Ne. Nejsem jako ty,“ bránila se Anna.

„Tak jak víš, kdo jsem?“

„Hádala jsem.“

„Cítím tě. Jestli nejsi novorozená, tak brzy budeš.“

„Kdo to řekl?“ odsekla nakvašeně. Kluk se jen ležérně ušklíbl a přejel Annu pomalým pohledem.

„Můžu?“ zeptal se, ale na odpověď nečekal. Přejel jí nehtem po kůži a sledoval stopu. „Bolí to?“

Anna se mu dívala do tváře. Nesledovala, co dělá na její kůži s nehty. Jen ji tam tlačil jeho prst.

„Nevím, proč?“ odfrkla si.

„Třeba protože máš na ruce řeznou ránu?“ navrhl. Zděsila se a konečně se své ruce věnovala. Nebyl to nehet, čím ji na ruce přejížděl, ale kus střepu. Z ruky se jí řinul proud krve.

„Do pytle! Au!“ vyjekla a volnou ruku si přitiskla k ráně.

„Au?“ vysmál se jí kluk.

„Proč jsi to udělal?!“

„Budeš jako my, ale očividně tu jsi sama a nezasvěcená, takže mi řekni, co tu sakra vyvádíš, holka.“ Anna se už nadechovala, aby mu řekla jen část svého příběhu, když na ni zavrtěl hlavou. „Ale tady ne. Jdeme k nám. Za chvíli vyjde slunce,“ dodal a aniž by se staral o její ruku, vyrazil po silnici pryč.

„Ani nevím, jak se jmenuješ!“ křikla za ním a pokoušela se ho doběhnout, což jí nedělalo skoro žádný problém.

„Jsem Peter,“ zasmál se kluk. „A ty?“

„Anna…“ hlesla otupěle a zbytek cesty do nikam mlčeli.

 

***

Nedokázal spát. Když nepil, volal Belle. Když nevolal Belle, běhal po lese a lovil. Když nelovil, pil. Rozhodně odmítal s někým o něčem mluvit.

„Mám toho dost, Richarde!“ okřikla ho to ráno Alice. „Nebudu se dívat, jak se tu zabíjíš!“

„Jako kdyby to šlo,“ odsekl Richard a vytáhl z kapsy mobil. Byla ideální chvíle zavolat dnes Belle. Jednou to z ní dostane. Cítil, že ona něco ví. Proč mu to neřekne? Nemá ho vůbec ráda? Není to kamarádka? Vždyť chodí s Edwar – vlastně ne. Jak se může vzpamatovat, když má doma za vzor sraba?

Z přízemí se ozvalo vrčení.

„Jsi srab, tak si ty tvoje vrčící výtky nech,“ odsekl Richard.

„Já?!“ zhrozila se Alice.

„Ne, ty ne. On. Pán miluji-sebemrskačské-situace.“

„Richarde, jsi nespravedlivý,“ vzdychla Alice.

„Jako život, drahá Alice.“

„To není pravda. Edward… A vůbec! Já nepřišla, abych se zastávala Edwarda! Chci mluvit o tobě.“

„Já ne.“

„S nikým nemluvíš,“ stěžovala si.

„A?“

„Nechovej se jako hlupák, Richarde,“ prosila ho.

„Alice. Jen hlupák dokáže přehlédnout měnící se holku, kterou má pod nosem, vyděsit ji k smrti, vyhnat ji ze svého života a nebýt schopný ji najít během týdne.“

„Tak to prrr… Nikdo z nás si toho nevšiml. Ani Emmett, když ji viděl v parku!“

„A podle čeho ji měl asi identifikovat? Krk měla dokonale nepoškozený a stál  po větru.“

„Náhody, Richarde.“

„Alice, jsi fakt hodná, že se snažíš, ale je to marné.“

„Doženete mě do blázince, vy dva!“ vyštěkla a práskla dveřmi, když vyběhla z domu.

„Těžko,“ sykl ve stejnou chvíli, co Edward v přízemí.

 

***

Od soboty hodně pokročila. Z fáze: Je mu špatně, nemůže za to, se přehoupla někde mezi nedělí a pondělím do fáze: mohl zavolat, kdyby chtěl. Teď se ocitla ve stádiu: Až mi zavolá, nezvednu mu to.

Jenže když se ozval zvonek u dveří, Bellino srdce poskočilo radostí a vrhla se ke vchodu.

„Ahoj.“ Bella nevěřícně zírala na malou černovlasou Alici.

„Ahoj, co tady… Pojď dál,“ opravila se. „Jestli jdeš orodovat za Richarda, tak…“

„Ne, to ne, Bello. Jen mě napadlo, že bych si s tebou v klidu popovídala. Nevadí?“

„Nevadí,“ hlesla nejistě. „Ehm… Dáš si něco?“

„Ne, děkuju. Jen… mohla by ses posadit? Chci ti něco říct,“ požádala ji nejistě Alice. Belle se sevřelo hrdlo. Co když Edwarda obvinila absolutně zbytečně a on je… On už není? Vyčítala by si to do konce života, pane bože, ať to není pravda!

„Je v pořádku?“ vyhrkla nakonec Bella.

„Richard?“

„Edward.“

„Ano, je… Tedy… V rámci možností. Trpí.“

„Zase ta jeho nemoc?“ zajímala se Bella.

„Bello, on nikdy nebyl… Sakra, už vím, jak bylo Richardovi, když to říkal Anně,“ vztekala se pro sebe tak rychle, až to málem Bella nestihla pochytit.

Zvonek u dveří znovu spustil. Naléhavě a hlasitě, až sebou Bella cukla.

„Promiň,“ omluvila se Bella a šla otevřít.

„Je tady?“ vyhrkl Edward, když Bella otevřela.

„Kdo?“ vydechla Bella a myslela, že mu skočí kolem krku. Pryč byly ty protivné fáze. Hlavní bylo, že tu byl.

„Alice. Je tady?“ zeptal se už mírněji.

„Je. Pojď dál.“

Protáhl se kolem ní a zamířil automaticky do obýváku. On už tady byl?

„Ty máš takové štěstí, Brandonová,“ zavrčel tiše.

„Děje se něco?“ zajímala se Bella.

„Ne, to je v pořádku Bello. Edward jen asi přehlédl lístek na lednici, že?“ tišila mě Alice.

„Ne,“ vyhrkl. Bella měla divný pocit, jako kdyby to jeho ne nepatřilo v odpověď na tuhle otázku.

 

***

Promluv si s ní! Naléhala Alice v duchu a Edward měl co dělat, aby jí neskočil po krku.

„Ne,“ zopakoval.

Tak jí to řeknu já!

„Bello, abych se vrátila k…“

„Alice, Emmett ti vzkazuje, že jste prý měli spolu něco domluveného na druhou hodinu. Prý mu máš zavolat,“ zavrčel.

Jestli s tím něco neuděláš, tak se vrátím, vyhrožovala mu. Měl chuť ukroutit jí jazyk.

„Proboha! Já na to absolutně zapomněla. Bello, nezlob se. Určitě tě brzy navštívím, pokud nevadí, ale teď musím jít.“ Bella byla natolik zmatená, že jen přikývla. Než stihl Edward mrknout, byla Alice pryč a on měl před sebou ten odporný úkol.

„Nemusíš tady být,“ hlesla a Edwardovi se stáhlo hrdlo. Podíval se jí do tváře a najednou nebyl schopný cokoliv říct. „Víš, kde jsou dveře, Edwarde.“

„Co ti řekla,“ vyhrkl, a vyznělo to spíš jako konstatování, než otázka. Spíš jako rozkaz.

„Nic, proč? Chceš mi to snad vysvětlit?“

„Máš právo být naštvaná,“ zašeptal.

„Jo, taky si to myslím. Děkuji za uznání.“

„Měl bych jít.“

„Od soboty ses neozval. Co se stalo?“

„Hodně věcí, do kterých tě nemůžu zaplést.“

„Myslíš, že bych je nepochopila?“ odsekla Bella a opřela si dlaně o boky.

„Uvědomil jsem si, že to takhle nejde.“

„Jako ty a já? To podle tebe nejde? Aha… A na to jsi přišel jak?“

„Jsme každý jiný, Bello. Až moc jiní. Nemůžeme spolu být.“

„Taky mám právo do toho mluvit, ne?“

„Ne,“ zavrčel suše, až Bella naskočila viditelná husí kůže. Nečekal na další odpověď a vyšel z jejího bytu. Venku na něj čekala Alice se zkříženýma rukama na prsou a vztekle podupávající nohou. Zastavil až u ní a jejich nosy byly milimetr od sebe. „Přestaň s tím. Ubližuješ jí i mně ještě víc, než tahle situace. Sama víš, jak to je. Nemůžu ji do toho zatáhnout, Alice. Je to člověk, který se nemění, chápeš?“

„Tak ji změníš ty.“

„Nikdy. Nikdy jí neudělám to, za co svému stvořiteli nemůžu přijít na jméno.“

„Viděla jsem ji, Edwarde,“ vyhrkla Alice.

„To mě nezajímá. Nestane se to. Nikdy. Já nebudu ten, kdo jí vezme duši, když nemusí. Jestli mě máš ráda, sestřičko, tak přestaň točit ostřím v srdci.“

„Nikdy jsem ti nechtěla ublížit, Edwarde,“ vzlykla Alice.

„Já vím, že to neděláš schválně.“ Tedy, doufám v to, dodal pro sebe v duchu a objal ji.

 

***

Zírala na něj a na jeho družku, jako na zjevení. Na barvu jejich očí si už dávno zvykla, ale přesto se cítila podivně napjatá a nejistá.

„Hlídáš?“ zeptala se jí dívka, která se na začátku představila jako Charlotte. Anna se zamračila.

„To je jako na psa,“ odfrkla si druhá holka. Ta vypadala podstatně mladší a Anna zaslechla – no opravdu. Bijící srdce. Ta menší zrzka se jí představila jako Vanessa. Ona byla jiná. Vysvětlila Anně, že není upír jako Peter a Charlotte, ale že je napůl. Její otec byl upír. Jak už Anna jednou konstatovala, nebyla takový debil, aby si nedomyslela, že Richard je stejný. Napůl.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Lenka326

20)  Lenka326 (26.06.2011 09:04)

No aspoň, že Anna potkala jiné upíry - Petera a Charlotte? (ty od Jaspera???) Snad jí trochu pomůžou. Bože, ten Edward je vůl. Alice chce pomoct, ale on jí to nedovolí, žádné vyzrazování tajemství se konat nebude. Bojím se, že i kdyby se Alice podařilo říct Belle pravdu, tak by od ní utekl. Ach jo!

eMuska

19)  eMuska (13.06.2011 20:31)

Ja Edwarda jedného krásneho dňa prerazím, čestné skautské indiánske! A to miluji-sebemrskačské-situace vôbec nie je odveci!

Twilly

18)  Twilly (13.06.2011 07:54)

Ty jo, fakt? ... zatím to vidím ČERNĚ... ale možná až v práci... teď už fakt musím.. pa

MisaBells

17)  MisaBells (13.06.2011 07:52)

No minule jsi to věděla, krvinko...

Twilly

16)  Twilly (13.06.2011 07:43)

To se jako ptáš mě? Copak já vím, kam je dáváš?

MisaBells

15)  MisaBells (13.06.2011 07:41)

Twilly... kde mám ten pytlík s Múzáky?
Bos... A just nehodím!
HMRko... neboooooj, sice si to užije, ale neboooooj.
Fanny, omluva přijata.
SarkaS... teprve budou morové rány, to si piš. A nenaštvali, jen nerada šlapu po cestičkách, jako ostatní. B)
Semisko... o ty dva se neboj.

SarkaS

14)  SarkaS (12.06.2011 23:21)

Kriste, tam do jde do kopru na všech frontách... Jsem vážně zvědavá co ještě jim přisoudíš za morové rány... Naštvali tě nebo co?

Fanny

13)  Fanny (12.06.2011 22:08)

Peter a Charlotte? Co ty tam? Mám jesice ráda, ale tady mi nějak nezapadají a vůbec se to celé zamotává.
Edward by to Belle mohl konečně říct a když ne on, tak aspoň Alice. Myslím, že ona by to pochopila lépe než Anna. No a Richard? tak to je kapitola sama pro sebe. A kdo je k čertu ještě Vanessa? Nějak moc otázek a málo dopovědí. worship* *
P.S. Omluva za neokomentování minulé kapitoly, ale byla jsem přes víkend pryč

semiska

12)  semiska (12.06.2011 20:05)

No, Edward to evidentně posral. Jsem zvědavá, jestli to vůbec půjde nějka napravit všechny ty jeho kiksy. A doufám, že Charlotte s peterem Annie neublíží.

HMR

11)  HMR (12.06.2011 18:52)

Má doma za vzor sraba?????????????? A co kdyby chlapec nechlastal a něco dělal? Co? Ono se to remcá, ale ve skutečnosti, jako každej chlap, skutek utek. MisaBell, já vím, co dokážeš, ty poslední kapitolo, nech Edwarda na pokoji, jasný!

Bosorka

10)  Bosorka (12.06.2011 18:43)

Netuším Míšo...
HoĎ a pak to popiš!

Twilly

9)  Twilly (12.06.2011 18:40)

Neházej a piš! :p :D :D

MisaBells

8)  MisaBells (12.06.2011 18:31)

Proč jsem to od tebe čekala, Bos?

Bosorka

7)  Bosorka (12.06.2011 18:29)

Hoď na něj traverzu

MisaBells

6)  MisaBells (12.06.2011 18:26)

Začínám mít pocit, že asi Edwarda brzy odvrhnete... copak já s tím udělám, hmm...

Bosorka

5)  Bosorka (12.06.2011 18:23)

Anna už se mění...a Edward je PAKO!!!!!

Kristiana

4)  Kristiana (12.06.2011 18:15)

Peter a Charlotte? Nejsou to náhodou Ti stejní nomádi, kteří se na chvilku objevili i v knížkách? Ale jméno Vanessa mi nic neříká.
Edward mě štve! To je takovej paličák!

Anna43474

3)  Anna43474 (12.06.2011 17:27)

Peter a Charlotte??? To má teda štěstí
A Vanessa??? No to si děláš prču
Edward se chová jako totální vůl Flákněte ho někdo, třeba se mu rozstvítí
TKSATVO

Jula

2)  Jula (12.06.2011 17:21)

To se nám to všechno pěkně zamotává

Twilly

1)  Twilly (12.06.2011 17:02)

ale ale ale, tak Peter a Charlotte, dva upíři, kterým nikdo nikdy nedal prostor... tak jo, Mišutko, jen do toho!!!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Bree Tunner