Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/30dn%C3%AD1.jpg

DVANÁCT DNÍ

Malátně bloudil ulicemi Forks a naučeným gestem si do hrdla lil další dávku lihu. Nevyšel mu krok a kostrbatě naboural do cihlové zdi.

„Huhni…“ zamumlal a odrazil se z posledních sil, aby mohl jít dál. V hlavě měl přitom jedinou věc. Annu. Vlastně nejen ji, ale i Bellu, která mu smutně oznámila – když se do jejich bytu přiřítil kolem včerejšího poledne, mokrý, zchvácený a rozhodnutý – že je Anna pryč. Odjela a nikdo neví kam – prý. Utekl do vily, kde našel Alici s tím nejutrápenějším obličejem a slovy: „Ztratila jsem ji už včera, ale netušila jsem proč,“ ho v podstatě vehnala do pekla. Do čistého, dusivého pekla.

Noha se mu zvrtla, když nešikovně šlápnul na okraj chodníku a rozeběhl se napříč silnicí. Zastavil se až o sloup pouliční lampy a jako tanečnice se kolem něj několikrát otočil, než dokázal zastavit.

Proč, Anno? Proč?

„Sal smto…“ odfrkl si, jako odpověď. Telefon v kapse mu už opět zvonil. Richard jej nemusel ani vytahovat z kapsy, aby věděl, kdo mu volá. Ještě když byl napůl schopný něco udělat, nastavil si sebemrskačsky vyzvánění na Declana Galbraitha – Tell me why. „Šuk… kšu… hušk…“ prskal na vlastní kapsu, když melodie neustávala. Tell me why does it have to be like this? Tell me why is there something i have missed?

Sesunul se podél sloupu k zemi a několikrát tvrdě zvrátil hlavu dozadu, až to zadunělo. Po tváři mu tekly slzy, mísící se s kapkami deště, který právě začal.

 

***

„Edwarde, prší a Richard to nebere,“ vzlykla Alice, aniž by se odvrátila od pohledu z okna a dala ruku s telefonem od ucha.

„Nech ho, potřebuje se s tím vyrovnat,“ vzdychl Edward.

„S čím? Není s čím! Nemůžeme to vzdát, vždyť je to Anna!“

„Já vím, ale teď v noci stejně nic nezmůžeme. Obzvlášť, když je někde mimo sebe,“ tišil ji.

„Co vy chlapi jste vůbec za druh? Bez citu, bez výdrže… Ještě, že jsem sama, vážně. Mít někoho, jako jste vy dva, tak taky uteču,“ vrčela.

„To nebylo nutné, ne?“ Edward soucitně povytáhl obočí a smutně se usmál. Alice si pomyslela cosi o omluvě a sklopila oči. „Necháme ho, aby to rozhodl on. Když nebude chtít,“ dodal urychleně, protože viděl, jak se Alice znovu nadechuje k jedovaté odpovědi. „Když nebude chtít, podnikneme něco sami.“

„Mám o něj strach, Edwarde.“

„Vidíš ho?“ zajímal se Edward. Alice přikývla, a pak to pochopila. Dokud ho uvidí, nemusí se bát. Sice sebou řeže o asfalt, dře si kůži do krve a tu nahrazuje čistým lihem, ale žije.

 

***

Pokoušela se zklidnit třes a dech srovnat se zvukem jedoucího auta. Dívala se přímo před sebe a ignorovala míhající se pole a lesy. Udělala to. Odjela, aniž by se ohlédla. Nutila se neohlížet, protože kdyby to udělala, bylo by po všem. Teď si to mohla už dovolit. Byla desítky kilometrů daleko. Jela celý den a na noc zastavila hrdinsky v motelu. Netušila ani, kam jede, ale projela celým Washingtonem, Montanou, Jižní Dakotou…

Minula značku oznamující konec státu Nebraska a kolem poledne zastavila na jídlo.

„Dobrý den,“ pozdravila ve dveřích. U malého pultu stál chlap v béžovém tílku a kšiltovce. V koutku úst měl vražené párátko a sjížděl ji pohledem. Tak tohle vážně připomínalo horor.

„Odkud jedete?“ vyhrkl na ni hlasem hodným tuberáků a opilců.

„Ze severu,“ kuňkla Anna a posadila se do jednoho z malých boxů.

„A kam?“ nedal se odbýt chlap.

„Nevím,“ sykla už nervózně. Jasně, že věděla, kam asi tak přibližně, ale co mu bylo do toho? Objednala si nakonec jen vodu a rozhodla se, že se nají až jinde. Rozhodně ne tady.

„Díky,“ kuňkla, když zaplatila nehorázné jmění za tu vodu a pokusila se nenápadně zdrhnout. Do této chvíle blahořečila Belle, že jí půjčila Chevyho. Jenže i Chevy měl nejspíš vlastní hlavu a momentálně se mu nikam nechtělo. Otočila klíčkem a nic.

„Kruci,“ sykla a zkusila to znovu, jako kdyby se to teď mělo povést.

Zatímco se vztekala, ten pupkatý chlap s kšiltovkou se postavil do dveří a vyvalil břicho. Pobaveně ji sledoval. „Naskoč, prosím!“ úpěla a neustále po očku sledovala chlapa. Po chvíli se k němu přidal další a pak ještě jeden. Vášnivě se tam o něčem začali bavit, načež vyrazili k ní. Anna několikrát dupla na plyn a znovu otočila klíčkem. „Dělej, kráme!“ štěkla a tentokrát se nebránila vrčení na volant.

„To budou svíčky!“ křikl ten nejmenší z nich. Měl vousy k prsům a zaprášenou košili. Zkusila se děkovně usmát, když na ní houknul ten druhý: „Ne, to bude baterka. Určitě to nezhasla, když šla dovnitř, vsadím boty! Je to ženská!“ Propukli v hurónský smích a Anna sevřela vztekle volant.

„Jestli chcete, můžeme se kouknout, slečno,“ nabídl ten s kšiltovkou. Anna jen rezignovaně přikývla a otevřela jim kapotu. „No jasně. To je karbec, vy inženýři,“ odfrkl si a vyhrnul si pomyslné rukávy. Anna se zhluboka nadechla a čekala.

Viděla jen dumající tváře těch dvou chlapů a kus zadku toho s kšiltovkou, když ten malý vykulil oči a ten druhý se rozesmál.

„Tys to urval!“ hýkal. Anně se sevřel žaludek a zavřela preventivně oči. Když nic neuvidí, nic se nestalo, ne?

„Asi jo, hele… Ale tak… Stejně to tam překáželo. Nemáš svářečku?“ mrmlal pan Kšiltovka a letmo se podíval na Annu, která jej už probodávala pohledem. „Klid, slečinko. To se spraví hned…“ tišil ji a znovu se ponořil do motoru. Proč tady vůbec zastavovala, pro boha?!

„Tak a je to!“ zvolal Kšiltovka a vítězoslavně se usmál. „Zkuste to,“ vybídl Annu. Skoro se jí ulevilo, když otočila klíčkem, ale ten pocit trval sotva setinu vteřiny. Škytlo to, poskočilo a bylo ticho. Povytáhla s otázkou na rtech obočí a Kšiltovka se poškrábal pod čepicí, zatímco se ti dva mohli ztrhat smíchy.

„Si to zkus, debile,“ vrčel na toho nejmenšího.

„Pusť mě k tomu…“ vyhrkl mrňous a odstrčil ho. Zabořil hlavu dovnitř a hadičku, kterou předtím Kšiltovka urval, zahodil. „Zbytečná věc. Nevím, na co to tam vůbec je. Jen to překáží!“

Anna se chtěla zeptat, na co ta hadička byla, ale raději svůj dotaz spolkla. Bude lepší, když pomlčí.

Čekala v tom slunci skoro dvě hodiny, zatímco ti tři střídavě zírali do motoru a vyhazovali přebytečné části.

„Kde je tady servis?“ vyhrkla vztekle, když už to nemohla vydržet.

„Tamtudy,“ zamumlal Kšiltovka a Anna mu před nosem zabouchla kapotu auta.

„Dík. Fakt jste mi pomohli,“ odfrkla si, zamkla Chevyho – přestože by ho nejraději hodila ze srázu – a vydala se ukázaným směrem. Tohle je trest za to, že odešla. Ne, počkat, ten trest už dostala v dárkovém balení. Tři v jednom. Upír, nějaká Edwardova nemoc a nepojízdné auto.

 

***

Zazvonil jí v kapse mobil a Bella jen tiše vzdychla.

„Ano?“ ohlásila se do sluchátka.

„Prosím,“ úpěl Richardův hlas na druhém konci. „Kde je?“

„Nevím, Richarde.“

„Lžeš… Slyším to ve tvém hlase, Bello.“

„Richarde, nech toho, prosím. Trápíš nejen sebe, ale i mě. Nechce tě vidět, pochop to.“

„Bello… Tohle není o tobě a o mně, ale o ní. Je to otázka života a smrti, musím s ní mluvit a zjistit, kde je.“

„Ne, Richarde,“ vyhrkla a zavěsila. Volal během dne už podvacáté. Pokaždé stejný rozhovor se stejným koncem. A pokaždé Richard. Nikdy Edward. Neozval se od soboty, nezajímalo ho, co s ní je. Nebo ano? Mohla by se za deset minut, až bude Richard znovu volat, zeptat na Edwarda. Třeba pořád leží a je mu špatně a ona tam s ním není. Jenže každou chvíli musí jít do práce. Budou otevírat. Nově. Joe předpokládal, že bude hodně lidí a Bella počítala s tím, že… Vlastně se nemusí Richarda ptát, když se s Edwardem určitě uvidí v Pekle, ne?

Vytáhla žehlicí prkno, žehličku a pracovní věci, aby se připravila. Zpívala si své oblíbené Spice girls a vrtěla se v bocích.

Než dožehlila košili, ozval se mobil.

„Nevím to!“ vyhrkla automaticky.

„Bello?“

„Annie! Hurá! Kde jsi?!“ vřeštěla Bella.

„V servisu v Nebrasce. Myslím, že nás Chevy opustil a je to moje vina. Nechala jsem tři prasátka, aby se hrabala v motoru, nezlob se.“ Její hlas zněl unaveně a vyčerpaně.

„To je v pohodě, ale co budeš dělat? Jak budeš pokračovat? Nebo se vracíš?“ zajímala se Bella. V uchu jí pípl zvuk ohlašující druhý hovor. „Vydrž, volá Richard.“

„Richard?“ vydechla Anna.

„Jo, počkej, ano?“ prosila Bella a přepnula hovor.

„Ano?“

„Už vím, jak to je. Řekla ti, abys mi to neříkala, že?“ zavrčel Ardy.

„Ne, neřekla,“ lhala Bella a Richard se rozesmál.

„Jsi mizerná lhářka, Bello.“

„Richarde, promiň, ale mám druhý hovor, musím končit.“

„Je to Anna?! Je?“ Jako kdyby jeho hlas ožil. Belle se sevřel žaludek z toho, že musí lhát.

„Není a nech toho,“ vzdychla a znovu mu to položila.

„Annie?“ zeptala se do sluchátka tiše.

„Jsem tu.“ Anna brečela.

„Co mu mám pořád říkat?“ ptala se opatrně Bella.

„Já nevím, jen mě zapírej.“ Jako kdyby uplynulých dvacet čtyři a něco hodin nedělala nic jiného. „Bello, musím jít. Už jde servisák, zase se ozvu,“ slíbila Anna a na okamžik bylo ticho. „Tak… Měj se,“ vzdychla a než stihla Bella říct: Ty taky – ohluchlo to.

Vypojila žehličku a sedla k počítači. Najela na mapy a vyhledala Nebrasku.

„Tak tady jsi? Tak daleko?“ vzdychla a zkontrolovala čas. Už by měla jít, jestli nechce přijít pozdě. Byla bez auta, takže musela vyjít dřív.

Převlékla se, sbalila věci do batohu a otevřela dveře.

„Vezmu tě,“ vyhrkl před ní Richard. Bella se ho lekla, až odskočila metr dozadu.

 

***

Alice mu řekla, že Bella půjde pěšky, a on neváhal. Když se chystal zazvonit, akorát mu vpadla skoro do náruče.

„Tohle se nedělá!“ obořila se na něj, když popadla dech.

„Taky se nelže,“ odpověděl jí suše Richard.

„Nelžu,“ vyhrkla a zabořila oči do země. Jasně, tak tímhle to jen potvrzuješ, napadlo ho.

„Můžeme jet?“ navrhl.

„A Edward? Tedy… Je v autě?“

„Edward už nedělá ochranku. Je tichý společník, tak zařizuje jiné věci.“

„Nebude tam?!“ vyjekla překvapeně a žaludek se jí sevřel.

„Neřekl ti to?“ Richard si uvědomil, že s Edwardem moc nemluvil. Pamatoval si jen, jak se vrátil opilý domů a on ho uložil do postele. Alice mu do krku nalila vodu s citronem a ráno byl Edward pryč. Možná zmizel na lov, ale rozhodně s Richardem nemluvil. Ne o Belle. Nemusel být génius, aby mu to nedošlo. Edward couval, ale proč?

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Lenka326

15)  Lenka326 (26.06.2011 08:56)

Ach jo! :'-( Anna zdrhla, Richard se opil a lituje se. Annino pokažené auto, to byli fakt idioti, ti "opraváři"! A Bella zarytě mlčí, kde je Anna a Edward vycouval ze vztahu s Bellou. No hezké, fakt hezké... a bojím se, že se ta šlamastyka hned tak nerozmotá.

miamam

14)  miamam (13.06.2011 15:38)

Chjo, všichni jsou v tom až po uši :(

SarkaS

13)  SarkaS (12.06.2011 00:55)

Tři prasátka, to bylo trefné, ale ještě velmi slušné. Hlavně, že oni jsou chlapi... Opravdu jsem zvědaví co zase z Edwarda vypadne za volovinu o její ochraně...

Jula

12)  Jula (11.06.2011 21:00)

Doufám, že se Edward probere a zařádí zpátky jedničku, minimálně

Bosorka

11)  Bosorka (11.06.2011 17:50)

COuvající Edward mě přivádí do stavu
Ják já tu Annu chápu....

Twilly

10)  Twilly (11.06.2011 15:12)

Asi tak nějak :D :D

HMR

9)  HMR (11.06.2011 15:01)

Někomu, holt, to couvání jde... a komu nejde, ten tiše závidí...

Twilly

8)  Twilly (11.06.2011 14:50)

Uveď mi jednu jedinú scénu, kde ten náš Zrzeček necúval? Ešte aj s Volvom cúval priam dokonale

eMuska

7)  eMuska (11.06.2011 14:36)

Ach jo, ja to neprežijem! Jakto že couvá? To nesmíííí! Blázne jeden ryšavej!

6)  Iwka (11.06.2011 12:42)

Edward couvá, of course! Protože vystuhješ Edu přesně takového, jaký je, jak ho Steph stvořila - a to obnáší tu pitomou vlastnost mít nutkání Bellu opouštět pro její dobro. Rychle dalšíí

semiska

5)  semiska (11.06.2011 12:02)

Fíha, tohle ještě zamotanější. Edward couvá,jo? Ale proč? Copak Bellu nechce? Annie utíká. Jsem zvědavá, jestli někdy Edwardovi a Richardovi, a hlavně Emmettovi odpustí...

Anna43474

4)  Anna43474 (11.06.2011 11:50)

Teda, takhle daleko???
Je mi jich líto docela :(
Snad... se něco stane
TKSATVO

Kristiana

3)  Kristiana (11.06.2011 11:04)

Nestačím zírat. Naprosto úžasné.

HMR

2)  HMR (11.06.2011 09:50)

No, proč by Edward asi couval, co? No, protože je to Edward. A my ho milujeme, všechny, většina, menšina... NE, všechny!!!

Twilly

1)  Twilly (11.06.2011 09:16)

Mišutko... co ti mám na TOHLE říct???!!! Sakra!!! Ty tvoje realistický popisy situací mě srážejí k zemi. Jsou DOKONALÉ!!!! Nevím co se mi líbilo víc, jsetli Richardova opilá scéna, nebo tři prasátka pod vedením pana Kšiltovky ... Zlatíčko, líbí se mi to a moc (a to jsou ještě hodně slabá slova, která se ani nepřibližují tomu co opravdu cítím...)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still