Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/30dn%C3%AD1.jpg

JEDENÁCT DNÍ

Celou noc nespala. Nedokázala to. Střídavě brečela, bila hlavou o polštář a měla vztek. Upír? Cože? Proč?

Bella za ní v noci několikrát byla, ale nakonec chodit přestala. Nejspíš usnula vyčerpáním. Do okna se vkrádal nový den a Anna se už poněkolikáté rozbrečela.

Nechce být upírem, opakovala si v duchu. Nechce. Prostě ne! Co to vůbec je? Co to obnáší? To není možné!

Šíleně ji bolela hlava od těch slz, ale nedokázala je zadržet.

Otřela si oteklé oči a přecitlivělý, bolavý nos ve chvíli, kdy se ozvalo klepání. Vymrštila se do sedu a střelila pohledem k oknu, protože ten zvuk rozhodně nevycházel z kontaktu se dřevem, ale se sklem.

V oparu svítání se za oknem rýsovala postava. Kdyby měla sílu, křičela by, ale takhle jen zasípala a přitiskla se ke zdi. Zalitovala, že si navykla spát s otevřeným oknem, když se Edward Masen přehoupnul přes parapet a posadil se na něj.

„Vyděsil jsem tě? Asi jsem měl přijít dveřmi, ale… Nechci, aby mě viděla Bella.“

„Tohle je moc…“ zasténala Anna a přitáhla si deku k bradě. „To už fakt nezvládám, tohle… Leze mi sem chlap. Oknem. A já neječím! Bože, co to se mnou je?“

„Je to v pořádku, Annie,“ tišil ji. Poprvé ji oslovil stejně jako Bella nebo Joe. „Jsem přítel.“

„Jasně. Super kámoš. Jdi pryč, prosím,“ vzlykla. No do háje, ještě je i slušně vychovaná, když by měla setsakramenstké právo ho vyhodit z toho okna. Bez mrknutí oka!

„To právo máš. Ale prosím tě, vyslechni mě.“

„Co?“ vydechla, než jí došlo, že on vlastně čte ty myšlenky. „Nechci tě poslouchat, jdi… Nebo ne, počkej!“ vyhrkla, když se Edward opravdu měl k odchodu. Vstala z postele a přešla ke dveřím, aby zamkla. Nechtěla, aby tam Bella nečekaně vpadla. „Mám otázky. Hodně moc otázek.“

„To je důvod, proč tu jsem, Annie.“

„Dá se to zastavit? Změnit? Proč mi to udělal? Proč jste nás nedorazili, když jsme přišly? Proč mi lhal?“ sypala ze sebe.

„Určitě jsme našli způsob, jak to zastavit, odvrátit to. Víš, Emmett není zlý. Nikdo z nás. Říkáme si vegetariáni, protože ve skutečnosti nelovíme… tak, jak je běžné, ale lovíme zvěř,“ opravil se Edward, přestože Anna ihned pochopila, jak původně věta měla končit. „Občas se ale stane, že nějakou odpornou hříčkou osudu nás to svede z cesty. Proto jsme se vám vmísili do života. Abychom s tím něco udělali a ty přežila.“

„Je to přes deset dní. Proč jste něco nedělali dřív? Co s tím má Bella?“

„Stal se hrozný omyl, Anno. Emmett byl z vůně tvé krve tak moc mimo sebe, že měl rozostřené vidění. Nepoznal tě a jako výsměch osudu jsi v Pekle přestala pracovat a vzala to za tebe Bella. Prohodili jste se a nikdo z nás neměl ani tušení.“

„Zabijete nás?“ zašeptala. Edward lehce a elegantně seskočil z okna a posadil se vedle ní na postel. Zatajila dech.

„Neboj se mě, chci… Nechceš nějak utěšit? Vážně to umím. Těšil jsem i Emmetta, Alici… Richarda… Jsem v tom dobrý,“ kasal se nejistě ve snaze ji rozesmát. Povedlo se. Krátce se pousmála a poposedla si k němu blíž. Natáhla ruku mezi ně, dlaní nahoru a Edward do ní vložil svou.

„Jsem vážně kráva. Měla bych teď lézt po zdi a ječet. Mám v pokoji upíra a držím ho za ruku, přestože mi lhal a jeho kámoš ze mě udělal taky upíra. Jsem prostě magor.“

„Nejsi. Víš, že ti nic neuděláme, a víš i to, že jsme přátelé. Máš pravdu. Mohli jsme vás zabít. Mrknutím oka. Ale nejsme takoví. Vidíš moje oči?“ zeptal se a vykulil je. „Jsou jiné barvy, než mají ostatní upíři. To je tou krví, víš? Zvířecí je změní v tuhle zlato-žlutou.“

„Edwarde? Jak to, že jsi to nevyčetl z naší mysli? Z mé a Belliny? Proč tu vlastně jsi?“ zašeptala, když skončila s prohlídkou jeho očí.

„Tebe jsem viděl dvakrát a nemyslela jsi na to a Bella? Je to divné, ale nedokážu jí číst myšlenky. A abych ti to vysvětlil a vzal tě zpět k nám. Máme hodně práce, Annie.“

„To jsem nemyslela. Proč tu jsi ty a ne On?“ upřesnila.

„On – Emmett – pes, nebo On – Richard – divoké zvíře?“ Usmála se, když si vzpomněla na to, co psala.

„Zvíře.“

„Nenašli jsme ho…“ vzdychl a Anna zcepeněla. Nenašli ho?

„Dobře,“ vzdychla a snažila se, aby to neznělo jinak než úlevně. „A dál?“

„Dál?“

„Co se mnou bude dál? Kdy se to stane?“

„Vyčistíme ti krev. Vyměníme ti ji.“

„Cože?“ vyhrkla vyděšeně a vytrhla mu svou ruku z té jeho, aby si ji přitiskla na hruď. „Já nechci! Jak? Co?“

„Je to normální hemodialýza, Annie.“

„Ne, to nejde. To nemůžu přežít, Edwarde!“

„Přežili to jiní nemocní. Taky to dokážeš.“

„Takhle to je? Tak tomu říkáte? Nemoc?“ odfrkla si.

„Annie… Kdy jsi naposledy byla u doktora?“ zeptal se nejistě.

„Nedávno jsem byla u zubaře, proč?“

„U normálního lékaře, myslím. U obvodního, nebo u nějakého specialisty…“

„Před rokem na běžné prohlídce. Jsem zdravá.“

„Víš, vystudoval jsem několikrát medicínu a i kdyby ne, tak mám dokonalý čich. Krev má svou určitou vůni. Mužskou, ženskou, zdravou, opilou, zdrogovanou… nemocnou,“ dodal významně.

„Mám nemocnou krev? Ještě k tomu všemu?!“ rozvzlykala se. „Jdi pryč! Tohle je už fakt moc! Vypadni! Nechci žádnou hemodialýzu a ani tvoje rady! Jdi k čertu, Masene!“ řvala konečně skrz slzy. Na chodbě bouchly dveře a Edward se zatvářil dost mizerně, než se prostě vypařil.

„Anno?!“ zavolala na ni Bella a vzala za kliku. Vešla, přestože Anna zamkla. Jak to? „Jsi v pořádku? Proč křičíš? Co se děje?“ plašila Bella.

„Nic,“ vydechla a zhroutila se na postel. „Už nic… Bello, já…“

„Copak je, Annie?“

„Napadlo mě, že bych mohla odjet, na pár dní. Nějak se necítím…“ začala Anna.

„Ta zvěř má na tebe spadeno, viď?“ vzdychla Bella a pohladila ji po vlasech.

„Asi tak… Bello? Myslíš, že by sis mohla nechat pro sebe, kam pojedu?“

„Tak mi to neříkej a budeš mít jistotu,“ usmála se kamarádka.

„Vím, že to nikomu nepovíš a chci, abys to ty věděla.“

„Tak kam vyrazíš?“

„No, to ještě nevím, ale až to zjistím, zavolám ti, ano?“ slíbila Anna.

„Jak to myslíš, zase? Jako, že vůbec nevíš, kam? Annie…“ úpěla prosebně Bella, „rozmysli si to.“

„Pojedu. Musím. Jen to nikomu pak neříkej, ano? A hlavně ne Richardovi a ostatním z té vily.“

 

***

Když odešel od Anny, zamířil zpět do lesa. Ardyho pach byl zmatený a nejistý. Mizel na okraji pláže v oceánu za hranicí. Zastavil se těsně u vody a díval se do dálky.

„Kam jsi šel, ty blázne?“ zašeptal do vln a pokoušel se přijít na místo, kde by mohl být. Když byl malý, utíkal často. Nedokázal se popasovat s tím, co je a co mu jeho drazí rodiče udělali. Hodně se sblížili a spřátelili. Edward mu ukázal cestu ke knihám, které však Richard ocenil jen napůl. Všechno bral napůl, dokud nepotkal Annu. Až tehdy si na něm Edward všimnul změny. Dospěl a dostal rozum, konečně. Nejspíš o něj po té scéně z lesa přišel. Aniž by si to Anna uvědomovala, myslela na to většinu času, co tam s ní seděl. Viděl jeho třesoucí se rty, skleněné oči a tekoucí slzy. Cítil bolest z toho všeho, co se tam stalo, stejně jako oni dva.

A ještě víc, že Anně prozradil to, že je nemocná. Emmett měl tehdy pravdu. Vůně servírky byla jiná, ale nebyla to Bella a její omamně kouzelná vůně, ale pach nemoci od Anny. Rozhodně byla nemocná. Potřebovala někoho, kdo ji vezme za ruku a pomůže jí, jenže ten Někdo byl momentálně mimo signál.

A pak se to stalo. Edward si uvědomil, kde Richarda najde. Ulevilo se mu, a aniž by litoval svého oblečení, vkročil do vln, tak, jak to udělal už stokrát, aby se k paličatému poloupířeti dostal.

 

***

Pravidelné nárazy vln o skálu mu zaplňovaly mysl. Pomáhaly mu, aby nepřemýšlel nad tím, co se stalo. Jen chvíli, a pak se vrátí. Pak zase dokáže fungovat a zatím se o Annu postará Alice s Edwardem. Tady měl své útočiště. Tady, ve skále pod vodou, měl svůj ráj. Byl tady opravdovým králem a vše ho poslouchalo – myslíval si.

Voda se zavlnila a vlny se nechaly rozrazit blížícím se stínem. Richard vztekle zakňučel, když se Edwardova hlava objevila nad hladinou a elegantně se vytáhl na placatou skálu.

„Jdeš mi vynadat?“ hlesl Richard. Edward si však jen otřel vodu z tváře a napřáhl se. Richard neuhnul a rána dopadla na místo určení. Těsně vedle Richarda.

„Hned je mi líp,“ zavrčel Edward. „Kolikrát jsem tě prosil, abys to nedělal?!“

„Mockrát,“ vzdychl monotónně Richard, aniž by se pohnul.

„A stejně tu jsi zase! A nikdo o tom neví! Jsi…“

„Kretén, idiot, imbecil… Jsem ostuda, hajzl, zrůda… Tak co jsem?“ Jeho vlastní slova ho vybičovala k tomu, aby se zvedl a zařval.

Řval vzteky a slzy se dokonale skryly mezi slané krůpěje vody.

„Tak už mě do prdele uhoď!“ štěkl a zhroutil se na nohy. „Já jí nedokážu vzít život,“ zasténal.

„Co to říkáš?! Zachráníme ji!“

„Edwarde, ty jsi někdy tak… Už to je v ní, chápeš?! Už to není jenom o krvi. Je to o celém těle, taky ho vyměníš, hm?!“

„Vzdáváš to?“

„Není co vzdávat. Posral jsem to.“

„To teda jo, ale jinak, než si myslíš. Přestaň tady kňučet a jdi za ní!“ vrčel Edward a posadil se vedle něj na zem. „Máš naději, že přeměnu přežije. Jen tam s ní musíš být.“

„Cože ji? No počkat! Jak – přežije? To jako může i tak umřít?!“ zděsil se Richard a vstal. Teď to byl on, kdo se tyčil nad Edwardem a zatínal ruce v pěst.

„Proč myslíš, že je tak málo upírů? Ty báchorky o tom, že nedokážou přestat pít… Takové množství jedu, co vyloučí upír při pití… Krev nedojde, ale nahradí se jedem. A už jsi někdy viděl někoho, aby pil vlastní sliny? Jen to přeměnu uspíší, ale pokud je ten člověk slabý, jed vyhraje a on umře dřív, než se jed dostane do celého těla.“

„Sranda?“

„Ne, jen zkrácená verze pro neznalce. Je to mnohem komplikovanější, ale takhle to snad pochopíš.“

„To je zlý sen…“

„A Anna v něm je sama, Richarde,“ připomněl mu Edward. Vyměnili si utrápené pohledy, načež se Richard opět ztratil ve vodě. Edward zůstal sedět. Sám měl co dělat, aby se nevydal do bytu Anny a Belly. Nesměl tam už. Ne, když Bella není tou, která se mění. „Jen jdi a zachraň to alespoň ty, Ardy…“ vzdychl a položil se na záda. Mohl by tu upír zůstat a umřít hlady?

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Lenka326

13)  Lenka326 (26.06.2011 08:47)

Anna chce zdrhnout. Kam a co si chce sama bez pomoci počít? S tím asi Edward nepočítal po jejich rozhovoru, že? Přijde Richard včas?

HMR

12)  HMR (11.06.2011 07:39)

Pěkná kapitolka, mám ráda "dospělého" Edwarda :) :) :)

Fanny

11)  Fanny (11.06.2011 00:03)

Tak Anna už možná alespoň trochu pochopila, že ji nechtěj všichni zabít... a Ardy by mohl konečně zvednout a jít za ní, jen se bojím její reakce, až se to stane. Chudák Bella zas vůbec netuší, co se tam děje...

semiska

10)  semiska (10.06.2011 22:47)

OMG, tak oni se všichni rozdělí? Achjó,... Ardy se chtěl utopit,JO? Tohoto muselo ale sebrat...
Annie je mi líto. Je nemocná? Jak? Co jí je?

eMuska

9)  eMuska (10.06.2011 19:51)

Moj zlatý hladoško! Ja ti ho úplne žeriem! Velmo moc! Nemal by to vzdávať, chlapák... Veď Alice mala víziu!!!

8)  Iwka (09.06.2011 20:36)

Annie se vydává na pouť a Ardy to chce zachránit, skvěle. Doháje, já od tebe už snad budu číst jen dokončené, tohle se nedá vydržet

SarkaS

7)  SarkaS (09.06.2011 20:27)

Koukám, že Anne to prostě nemůže mít lehké, to by pak nebyla sranda. Ted ji proste hrozi smrt ve vsech variantach, na snad alespon Ardyho prijme zpet

Anna43474

6)  Anna43474 (09.06.2011 20:21)

Velice smutné :(
Snad se to vyřeší...
A co že je vlastně Anně???
TKSATVO

Bosorka

5)  Bosorka (09.06.2011 19:25)

Tak teď se Ann zdejchne a všichni budou trpět!

Kristiana

4)  Kristiana (09.06.2011 19:22)

Ona se nebála sprdnout Krvavou Twilldu?! Kdo ví, jestli se tím "i" nechtěla zachránit před zakousnutím :D .

Twilly

3)  Twilly (09.06.2011 18:51)

Krisi ja za tuhle schopnost dostala od Mišutky včera nejdřív sprdung a pak "i" - jako inteligentní

Kristiana

2)  Kristiana (09.06.2011 18:43)

Asi jsem ukradla Alici schopnost, protože jinak si nedokážu vysvětlit, jak jsem se dostala ke kapitole, která má vyjít až zítra. Muhehehe.
Jsi zázrak!
Mám pocit, že Anna si je sama nejistá v tom, co chce. Ale to by mohlo být plus pro Richarda, protože by si snad svoje původní rozhodutí "už nikdy to zvíře nevidět" mohla rozmyslet.
Krása!

Twilly

1)  Twilly (09.06.2011 18:20)

Kuliočko ty jsi kouzelnice ty písmenka mě přiměly k jasné závislosti... hip hip hurá Mišutce

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek