Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/30dn%C3%AD1.jpg

DESET DNÍ

 

 

Dávejte si pozor na to, co chcete...

„Už spí,“ zašeptala v obýváku Alice a postavila se k Edwardovi a Richardovi.

„Fajn,“ vzdychl úlevně Edward a sevřel kořen svého nosu mezi palec a ukazováček. Když slyšel Anniny myšlenky, musel něco udělat. Dostat Richarda a Alici pryč, aby jim to mohl říct. Viděl, na co myslela a co se jí honilo hlavou. Viděl… Emmetta.

Všechno bylo špatně. Obráceně a vzhůru nohama.

Když se po večeři herecky zdekovali, řekl jim jen to základní. Že Bella není tou, která se mění. Richard v tu chvíli zcepeněl a zbledl, ale Alice zachovala klid. Nechala kluky tam a vrátila se k holkám, aby jim napovídala milosrdnou lež o Edwardově záchvatu. Horší bylo, že než k nim došla, zaslechli všichni tři jejich rozhovor. Nebylo pochyb o tom, co se tam děje. Ani Anna a ani Bella nechtěly odejít dobrovolně spát. Alice jim nabídla sklenici džusu a – hrozně moc nerada – jim do ní rozdrtila rohypnol. Usnuly během chvíle v Richardově pokoji. Bylo něco po půlnoci, když se k nim Alice vrátila a teď tu stála a čekala, co jim k tomu Edward poví.

„Jsem takový idiot,“ hlesl Richard a zabořil tvář do dlaní. „Jak to, že jsem to neviděl?“

„Jak jsi mohl? Já zase u Belly viděl příznaky skoro všude,“ odpověděl mu Edward.

„Kecáš, ale dík,“ odfrkl si Ardy.

„Takže to není Bella, ale Anna? Anna se mění?“ ujišťovala se Alice.

„Jo. Už získává sílu, rychle se hojí a… vrčí…“ vysvětlil Edward.

„Ale byli jsme si tak jistí! Bella je přece servírka, ne?“

„Nechápu to,“ souhlasil s Alicí Richard. „Anna nedělá servírku. Určitě by to Joe nebo Jacob řekli, ne? Nějaká zmínka…“

„Pro oči nevidíme. O to je to horší. Pořád jsme si mysleli, jak moc času máme, že se Bella ještě nemění, ale ve skutečnosti nám toho tolik uteklo!“ úpěla Alice. Ani jeden si nevšimli, že Edward celou dobu mlčí. Pro ně to bylo jen přesměrování pozornosti. Pro něj – byť byl nadšený, že to není Bella – to byl svým způsobem konec světa. Přišel o důvod ji do toho tahat. Zasvěcovat ji do světa upírů. Byla člověk, který s jejich životem neměl nic společného a měla by mít právo si ho prožít tak, jak se má. Bez zbytečného vystavování se nebezpečí, což upíři byli. Prohrál sám se sebou, když si dovolil, aby se do ní bezhlavě zamiloval.

„Ardy, jdi si lehnout. Potřebuješ se vyspat,“ pobídl ho nakonec Edward, aby nemyslel jen na sebe.

„A kam?“

„Do mojí ložnice,“ dodal Edward.

„Proč tam?“

„Prostě mě jednou poslechni, prosím!“ zavrčel vztekle. „To je to takový problém?“ Alice s Richardem si vyměnili vyděšený pohled, ale Edward dosáhl svého. Richard se zvedl a odešel.

„Nemusel jsi…“ začala Alice.

„Musel. Alice, Anna je sice skvělá holka, ale není to Bella. Nemyslím si, že to přijme. Nevyznám se v ní. Belle do hlavy sice absolutně nevidím, ale u Anny… je to podobné. Vidím, ale nevím, jestli mám tomu, co si myslí, věřit, chápeš mě?“

„Jakože ona sama sobě nevěří?“

„Tak nějak… Už to nemůžeme protahovat. Chtěl jsem to Belle večer říct, ale Anně to musíme říct okamžitě. Něco tuší.“

„Ráno?“ zeptala se Alice.

„Možná,“ vzdychl Edward.

 

***

Když se probudila, měla pocit, že jí někdo přetáhl po hlavě holí. Bella seděla proti ní a opírala se o zeď.

„Bolí mě hlava,“ zaúpěla Anna a zkusila si sednout.

„Mě taky, asi špatné klima, nebo ta nejistota s Edwardem…“ hlesla Bella.

„Spíš špatný polštář,“ sykla Anna a zase ji popadl vztek. Sakra, vztekat se takhle po ránu!

„Myslíš, že je Edward v pořádku?“

„Jasně, že je. Určitě ještě chrápe, Bello.“

„Chci ho vidět.“

„To asi nebude problém. Jen se dáme dohromady a zeptáme se. Bude to v pořádku,“ tišila ji Anna. Bella byla v koupelně rychlá. Když se vrátila, voněla mýdlem a mátovou pastou. Anně to nezabralo o nic víc času.

Pak obě seběhly schody – po menším bloumání, kudy tudy – a dokonce trefily do kuchyně. Seděla tam Alice a objímala hrnek kafe.

„Dobré ráno,“ popřála jim, když je uviděla. Usmívala se. Ale ne tak vřele. Spíš smutně. A sakra, napadlo Annu.

„Dobré…“ zamumlaly obě.

„Dáte si kafe?“

„Já čaj, prosím,“ hlesla Bella. Anna kafe uvítala. Ta hlava ji fakt bolela.

„Alice? Jak je mu?“ začala Bella, když se posadila s hrníčkem s čajem ke stolu.

„Spí. Celou noc u něj byl Richard. Omlouváme se vám. Tohle je jednou za čas, že má takový záchvat…“

„Co mu je?“ zeptala se Anna zvědavě.

„Já to ani neumím vyslovit. Je to dlouhý ehm… název,“ vysvětlila Alice.

„Mohla bych ho vidět?“ poprosila Bella.

„Určitě bude rád. Chtěla jsem tam za chvíli jít, ale klidně jdi ty.“ Bella vypadala veseleji, odložila hrnek a vstala.

„Já tu počkám,“ vydechla Anna, když jí došlo, že na ni Bella čeká. Ta nakonec jen kývla a odešla. „Alice?“

„Hm?“

„Řekni mi pravdu. Mně nemusíš lhát. Hele, vypadáš jako inteligentní člověk. Já si myslím, že ani já nejsem úplný debil, takže… Co se tu děje?“ začala Anna.

„Nejsem tou správnou osobou, která by ti to měla vysvětlit, Anno. Zeptej se Richarda nebo Edwarda, prosím,“ řekla Alice a vstala od stolu. Anna se nadechovala k jízlivé odpovědi, když se ve dveřích objevil Ardy. Měl rozcuchané vlasy a stál tam jen v dlouhých plátěných kalhotách. Bez trička, jako kdyby vylezl právě z postele.

„Slíbil jsem ti procházku, tak jdeme,“ zamumlal a natáhl k Anně ruku. Neváhala. Skoro za ním vyběhla, protože to byl příslib vysvětlení. Chytila se ho a on si volnou rukou lehce upravil vlasy. Vyvedl ji před dům a společně jej obešli.

„Kam jdeme?“ zajímala se Anna.

„Jen kousek. Neboj,“ odpověděl suše.

„Richarde? Zlobíš se na mě kvůli Edwardovi? Nevěděla jsem, že když ho donutím jíst, tak…“

„Tím to není. Jde o něco jiného,“ odsekl.

„Co jsem udělala?“ vztekala se a přestala za ním jít. Zastavila se a vytrhla mu svou ruku.

„Anno, pojď, sakra. Tady to řešit nebudu. Nemusí nás slyšet.“

„Jsou v betonovém domě, Richarde! Neuslyší nás!“ sykla a ohlédla se, jestli nemají někde otevřená okna. Zamračila se. Okna na téhle straně domu chyběla! Když se ale ohlédla zpět na Ardyho, byl dál. Pokračoval v chůzi sám. Chtěla odpovědi, takže musela za ním. Doběhla ho překvapivě rychle. Až ji to samotnou zarazilo. Zasmála se, protože tohle se jí líbilo. Konečně něco pozitivního. Zato Richard na ni koukal s bolestí ve tváři.

„Co je?“ nechápala.

„Měníš se,“ vyhrkl.

„Počkej – cože?“

 

***

Měl v plánu to zabalit do pozlátka, vyprávět jí o tom, co je on a Alice s Edwardem. Říct jí, že jsou i horší věci, ale… Copak by to dokázal? Nic horšího, než se stát upírem, nebylo. On byl napůl, takže to nebral tak zcela tragicky, ale Edward… Alice a Emmett… z nich se stali upíři proti jejich vůli. On sám se prostě jen narodil špatným rodičům.

Když vyhrkl tu nejstupidnější větu, Anna zezelenala.

„Jak to myslíš?“ dožadovala se znovu odpovědi.

„Měníš se,“ zopakoval. Tak moc si přál, aby to Anna z těch dvou slov prostě všechno pochopila.

„Dospívám, no a?“

„Tak jsem to nemyslel. Podívej… Před deseti dny… Něco tě kouslo, je to tak?“ vyhrkl. Couvla a zajíkla se. Automaticky se chytila za krk a Richarda z toho bodlo u srdce. Zavřel oči a zatnul zuby, jak ho to bolelo. Musel pokračovat. „Navykládala jsi všem, že to byl pes.“ Anny srdce se splašilo, ale Richard odmítal otevřít oči. V nose ho cosi pálilo. Slzy? Vzteklé slzy? „Pracovala jsi jako servírka v Pekle, ale odešla jsi dřív, než jsme se objevili, což nás zmátlo. Nikdy jsi mi to do háje neřekla,“ zavrčel přemožen vztekem. Mlčela o tom! „Já vím, co se ti stalo tu noc v práci, Anno,“ dodal šeptem podbarveným mrtvolným klidem a smutkem. Definitivou.

„Jak…“ vyjekla a znovu couvla.

„Protože tu noc se domů přiřítil Emmett, vyděšený a zhnusený sám sebou, že kousnul člověka.“

„Co…“

„Nejsou lidi, Anno. Kdysi jimi byli, ale někdo jim tu volbu vzal. Nemohli si vybrat.“

„Zešílel jsi… Jsi magor!“ vyjekla a Richardovi se po tváři skutálela první slza.

„Mrzí mě, že si to o mně myslíš,“ hlesl. „Ale poslouchej mě, prosím. Vím, že jsi vyděšená…“

„Hovno víš! Jak bys mohl?“ štěkla panicky.

„Edward čte myšlenky.“

„Co?!“

„Edward. Je. Čtenář. Myšlenek.“

„To není možné,“ hlesla otupěle. „Jak to?“

„Protože je…“ Zlomil se mu hlas. Nedokázal jí to říct. Byl odhodlaný to prostě vysypat a pak se teprve prát s následky, ale nemohl. I přes zavřené oči viděl její strach a zoufalství. Uteče. Určitě uteče nebo zkolabuje. Kvůli němu. Jak z toho ven? „Annie, vím, že jsi silnější než předtím. Vím, že záhadným způsobem vrčíš a tvoje modřina po Emmettově kousnutí…“ Ani to nedořekl. Slyšel, jak vykřikla. Zježily se mu chlupy na zátylku a to ho konečně přimělo otevřít oči. Tiskla se zády ke stromu a byla smrtelně bledá.

„V co se měním?“ vzlykla a začala brečet.

„Annie…“

„V co se měním!“ zopakovala s křikem. Spolkl slzy a popotáhl nosem. Díval se do jejích ubrečených očí a třásl se. Zabije ji to. Jeho odpověď ji zabije a jeho taky.

„V upíra,“ zašeptal, „měníš se v upíra, Anno.“

 

***

Předstíral, že spí. Nenáviděl se za to. Lhal jí a věděl, že ho neprokoukne, protože se mu nechvěla víčka a nepotřeboval se poškrábat. Byl upír. Bella u něj seděla a mlčela. Musel ji u sebe udržet a zároveň zabránit, aby se ho ptala, co mu je. Když se Richard probral – kolem páté v noci – a mluvili spolu, brečel. Richard brečel. Měl vztek, že to musí být on. V tu chvíli Emmetta proklínal a i on, Edward, měl zlost. On sám by se s tím dokázal popasovat. Utlumit to v sobě a předstírat, že se nic neděje, ale Richard? Když ho tehdy našli, Alice mu vybrala jméno podle krále. Lví srdce. A to on měl. Ohromné, otevřené a milující. Proč si s ním osud tak hraje, že mu pod nohy hází neustále klacky? Slyšel krátký rozhovor za domem, kdy Ardy Annu přesvědčoval o kvalitě dálky. Pak to utichlo. Neslyšel už nic. Vůbec nic. Jen tlukot Bellina srdce.

Nadechl se a otevřel oči.

„Ahoj,“ zašeptala, když si toho všimla.

„Ahoj… omlouvám se,“ vzdychl. Myslel to vážně, jenže on se omlouval za to, co nejspíš v následující chvíli přijde. A nemýlil se. I Bella to slyšela. Křik z lesa. Uši drásající řev.

„Anno,“ hlesla a vrhla se ke dveřím. Byl těsně za ní. Něco se zvrtlo?

Zatímco Bella běžela ke dveřím, otevřel si dole okno a vyskočil.

Na místě byl dřív, než Bella. Viděl, jak Richard drží Anny bezvládné tělo v náruči a brečí.

„Co je?!“ křikl a vrhl se k nim.

„Omdlela… řekl jsem jí to a ona… omdlela, Edwarde… Jsem odporný! Zrůda! Omdlela…“ vzlykal a pořád ji k sobě tiskl.

„Pusť ji, Richarde, a jdi odtud. Tak jdi!“ pobídl ho, když se Richard nehýbal a Belliny kroky se blížily. Musel ho vysloveně odstrčit, a až pak se Richard pohnul. Edward vzal Annu do náruče a vydal se k domu.

„Co je s ní?“ zděsila se Bella.

„Asi se lekla nějakého zvířete. Vezmeme ji do postele, Bello.“

Nebránila mu a ani se nepozastavila nad tím zvířetem. Doprovodila ho, a pak proseděla u Anny celý den, zatímco ostatní byli jinde. Hledali v lesích Richarda.

 

***

Probrala se s trhnutím.

„Kde jsem?!“ vyjekla Anna.

„V Richardově…“ Bella to ani nedořekla a Anna se už tlačila z postele.

„Vezmi mě odtud. Hned! Nesmíme tu být! Jdeme,“ opakovala Anna.

„Uklidni se, co je? To zvíře tě tak vyděsilo?!“ krotila ji Bella. „Už je pryč. Dovnitř se nedostane, klid!“ Anna vážně nebyla debil, jak už předtím řekla Alici. Došlo jí, že Bella nemá tušení a rozhodně souhlasila v jednom – takhle to má být. Verze zvířete se už jednou osvědčila, proto u ní zůstala a nevymlouvala jí to.

„Chci odtud, prostě.“

„Proč?“ trvala na svém paličatě Bella.

„Richard je zrůda! Chci odtud!“ Anny hlas sílil. Musela Bellu nějak dostat z domu upírů – bože, fakt to tak je?!

„Co ti udělal?“

„To je jedno. Prostě jdeme, pojď, prosím! Nechci tu už být. Nechci!“ Proti její vůli se rozbrečela, což Bellu konečně přesvědčilo. Naházely věci do tašek a zamířili rovnou ke vchodu. Na dveřích byla přilepená cedulka s úhledným písmem: Hledáme v lesích to zvíře. Večer se vrátíme. Alice.

„Jasně… čekej…“ zavrčela Anna a vytáhla z batohu tužku.

Doufám, že ho nenajdete. Už nikdy ho nechci vidět. Anna. Psala a brečela. Třásla se pod přívalem slz. Bella to absolutně nechápala, ale byla tam s ní a to Anně stačilo. Už nikdy ho nechce vidět. Ani toho psa a ani divoké zvíře. Má všech těch šelem po krk. A ze srdce ho časem taky dostane, přesvědčovala se, když odcházely dlouhou silnicí z lesa.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Lenka326

13)  Lenka326 (26.06.2011 08:38)

O-ou, pořád jsem čekala, až se to dozví, no tak teď už to ví. Proč to Richard podal takto??? Annina reakce byla přirozená, co čekal??? Pěkně to zamotáváš, jen co je pravda! Na začátku se mi zdálo 30 dní jako nekonečná doba a teď?

HMR

12)  HMR (11.06.2011 07:28)

Koukám, že žádné "snadné pochopení" nebude, co?

eMuska

11)  eMuska (10.06.2011 19:42)

Nejako takto som si to... predstavovala? Dajme tomu. Najviac ma šľaklo, že Edwarda tzo tentuje. Bodaj by nie... Ale vybrala si si úžasný dôvod! Ľúbi sa mi to!

Fanny

10)  Fanny (10.06.2011 17:33)

Oh! Tak tohle jsem... asi nečekala Tohle byla silná reakce... obou a ani jednomu se nedivím, jenže Anna se mění ať chce nebo ne... a to je trošku problém a vůbec jak vysvětlí Belle, že sse nesmí stýkat s Edwardem a další věci???

Jula

9)  Jula (09.06.2011 21:40)

Tak nevím, koho mám litovat dřív, jestli Annu nebo Richarda :'-(

semiska

8)  semiska (09.06.2011 20:20)

Teda, tys jim to teda zavařila. Chudák Ardy a chudinka Annie. :'-( Takhle je rozdělit. No, jsem zvědavá, co bude dál a moc se na to těším.

SarkaS

7)  SarkaS (09.06.2011 20:19)

No tak to nevyšlo úplně podle plánu, že? Richar to mohl trochu zaobalit, to je fakt...

Anna43474

6)  Anna43474 (09.06.2011 19:52)

No sakra Chudák holka Chudák kluk :'-( Nač slzy... :(
TKSATVO

5)  Iwka (09.06.2011 19:46)

Aaa, umírám z toho!
Anna je úžasná, říkejme si co chceme, takhle člověk reaguje a Anna člověkem - prozatím - je. Úžasné, žeru to a prahnu po další!

4)  lady sadness (09.06.2011 18:24)

no a je to tu, Annin hysterický záchvat bude asi ešte dlho doznievať, chudák Richard, prečo to zvalili na neho?, a chudák Edward, ako teraz bude bojovať o Bellu? ja by som Emmetta najradšej... , ak dostane Anna čas, mohla by sa upokojiť a vyriešiť to, ale komplikácie aj tak budú, a nemalé tak nás nenapínaj

Kristiana

3)  Kristiana (09.06.2011 18:09)

Uch. Annina reakce byla přirozená, ale stejně mě rozdrtila. Je mi Richarda líto. Snad ho najdou a snad neuvidí lísteček od Anny. :'-(
Jak teď budou Annu hlídat? Nenechají ji přece dělat si, co bude chtít?
Úchvatná kapitolka!

Bosorka

2)  Bosorka (09.06.2011 07:07)

Do prdele! Ale konečně jednou taky někdo reaguje "lidsky".... já bych měla reakci podobnou - seřvat, utéct a někde se schoulit do klubíčka... Kurňa to Anna teda uteče i od Belly, když si uvědomí co by se mohlo stát? Nolepší než by ji vysrkla, ale stejně....
Opravdu dobré!!!!!!

Twilly

1)  Twilly (09.06.2011 06:55)



Konec zábavy... SAKRA SAKRA SAKRA!!! Mišutko, vždyť ty to komplikuješ nenávistí

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek