Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/bab%C3%AD%20l%C3%A9t.jpg

PĚT DNÍ

Aby nevyvolali zbytečný rozruch, počkali do dalšího dne, než se převlékli a vyrazili ven. Na recepci opět potkali pana Dawsona, jak cosi zuřivě píše do křížovek.

„Psí hrdina Jacka Londona rozhodně není vlkodlak se dvěma ká,“ mručela Alice, když se dostali z Dawsonova doslechu. Edward se pobaveně uchichtl a vytáhl klíčky z auta. „Autem?“ divila se Alice.

„Pokud nechceš vyvolat další rozruch, nastup,“ prosil jí Edward. Alice se rozhlédla, jako kdyby ji mělo celé městečko pozorovat.

„Vezmi to po třetí. Někde by mělo být parkoviště, ne? Tam necháme auto a vydáme se pěšky,“ rozhodla. Přeci musí existovat člověk, který toho ducha viděl.

„Nemyslím si, že je to duch, Alice,“ odpověděl jí Edward a nastartoval. Vyjel od penzionu a najel na Třetí silnici.

Ani se nestihla zamyslet, nebo uvelebit v sedačce, když se silnice začala v dálce topit mezi stromy.

„To bychom ušli pěšky…“ mručela.

„Ušli, ale proč? Chceš si hrát na líné Američany? Tak potom se vším všudy, Alice,“ smál se. Edward přišlápnul plyn a překonal posledních několik metrů, než odstavil auto na vykouslé části silnice. Nejspíš to ani nebylo parkoviště, ale auto se tam pohodlně vešlo.

„Co tedy hledáme?“ zeptal se Edward a Alice se zahleděla na skupinku kamínků na zemi. Přemýšlela o nich a o tom, kde se tu asi vzali. A proč lidi v Denalijském parku mizí. Co je může děsit?

„Nic nevidím,“ vzdychla. Edward se na ni povzbudivě usmál a pohodil hlavou směrem k druhé straně silnice: „Jdeme,“ špitl.

Zmizeli mezi stromy.

„Cítíš to?“ vyhrkla Alice po dlouhé době. Ve vzduchu se jasně vznášel pach upíra. Edward jen mlčky přikývl a přiložil si ke rtům prst v jasném gestu. Alice se splašeně rozhlédla. Někde tu je. A blízko, když ji Edward tiší.

(Dva stromy těsně u sebe – vítr z jihu – bledá tvář s karmínovýma očima – zvědavost, zájem, šok.)

Oba se podívali stejným směrem ve stejný okamžik a Alicina vize se promítla do reality. Mezi dvěma stromy na ně pokukoval obličej.

„Věděla jsem to!“ špitla nadšeně Alice.

„Kdo jste?“ zavrčela upírka, aniž by vystoupila ze svého úkrytu.

(Dvě stejné tváře – vítr ze západu – stejné oči – pocit vítězství – obklíčení.) Alice se prudce otočila a Edward zavrčel.

„Podle pachu upíři, ale ty oči…“ vrčela kopie té první. Jenže tahle se neschovávala. Vystoupila sebejistě dva metry od nich. Dlouhé světlé vlasy jí sahaly do půli zad. Za ní vystoupily další dvě.

Čtyři? Zděsila se Alice.

„Zabloudili jste? Co jste zač?“ štěkla světlovláska vedle blondýny. Její vlasy měly jahodový nádech. Ta třetí byla spíš platinová a upírka, která se schovávala mezi stromy byla jako jediná čistá blondýna. Délka jejich vlasů však byla na chlup stejná.

„Třeba ti nerozumí, Tanyo,“ nadhodila ta platinová.

„Ale rozumí, Irino. Ta holka mluvila docela dobře anglicky,“ odfrkla si jahodová blondýnka.

Tanya – jak ji označila ta Irina – si zvědavě prohlížela Edwarda. Všechny čtyři kolem nich korzovaly jako hladové saně.

„Takže zase nic?“ ujišťovala se blondýna, kterou viděli jako první.

„Bohužel, Rose. Upíry asi těžko vysaješ,“ odfrkla si plavovláska.

„Kate, chovej se slušně,“ vrčela Tanya. Alice se konečně orientovala.

Takže jak to bylo? Plavovláska je Kate, Rose je ta první blondýna, Tanya je jahodová a Irina polární, opakovala si v duchu.

„Nepřišli jsme vám dělat potíže,“ promluvila znovu Alice. Docela ji udivilo, že Edward mlčí. Několikrát mu dala příležitost, ale mlčel. Díval se na tu čtveřici a vypadal, že ho zajímají. Ušklíbla se. Mohlo jí to dojít dřív. Edward v obležení upírek. Takových šancí!

„Alice…“ zavrčel tiše vedle ní a ona zamrzla. Sakra, myšlenky. Čtyřlístek zvedl oči a zahleděl se na něj. Tak proto jsi mlčel? Moc pozornosti?

Edward jen protočil oči a zavrtěl hlavou.

„Jste moc nápadné. Lidi si o vás šeptají,“ vyhrkla Alice.

„To myslím není tvůj problém,“ zavrčela Irina.

„Co jste zač? Naposledy se ptáme, jasné?“ sykla Kate.

„Jsem Alice Brandonová a tohle je Edward Masen.“

„Proč tu jste?“ křikla Irina.

„Cestujeme. Zastavili jsme se v Trapper creek a doslechli se o vás,“ vysvětlila Alice.

„Je z nás atrakce?“ zděsila se Kate.

„Ne, to ne. Spíš jen mýtus, Katrino,“ ušklíbl se Edward.

„On tě zná!“ vyjekla Rose.

Alice se nenápadně pousmála.

„Nikdy jsem ho neviděla,“ bránila se Kate. „Fakt ne, Tanyo!“

„A i kdyby, tak co? To spíte jen s lidskými samci?“ zasmál se Edward.

„Máš snad osobní zájem, Edwarde?“ zavrněla o poznání přátelštěji Tanya. Edward zkameněl a Alice se rozesmála.

„Líbí se mi,“ uchichtla se Rose. „Je roztomilý.“

„Právo starších, Rose,“ sykla Tanya.

„Bohužel vaše právo starších tady neprojde. Edward si vybírá sám,“ zastala se ho Alice.

„Je tvůj?“ zeptala se narovinu Tanya.

„Nejsem ničí, dámy. Tahle diskuze je vážně bezpředmětná. Jen jsme byli zvědaví, nic víc,“ vložil se do toho Edward a jemně položil ruce zezadu Alici na ramena. Ani si to neuvědomila, že se přesunula obranářsky před něj a on ji teď sune stranou.

„Zvědaví? Fajn. Ukážeme vám, jak se tady žije,“ ušklíbla se Tanya a pohodila hlavou za sebe. Kate, Irina a Rose ji následovaly. Edward chytil Alici za předloktí, když se chtěla vydat za nimi.

„Jsou čtyři a živí se lidskou krví. Mají větší sílu, Alice. Nelíbí se mi to,“ šeptal Edward.

„Nebuď baba,“ zasmála se Alice. „Třeba tam najdeme tu pravou,“ dodala.

„Nechci tu pravou…“ vrčel.

„Tak levou, to je jedno. Jdeme. Bude to v pohodě, věř mi.“

 

***

„Hej, hurá!“ vřeštěl Masen u velké dodávky pokreslené divokou džunglí. „Tady, Bellito!“ Bella si srovnala krosnu na zádech a vzdychla. Masen se skoro houpal na zrcátku jako orangutan. „Už jsme málem jeli bez tebe.“

„Promiň, zaspala jsem. Nechápu, jak se mi to mohlo stát,“ vzdychla Bella a podala mu krosnu.

„To neva, Kevin si taky přispal, takže se nic neděje. Jo, abych nezapomněl… Violo, Bella. Bello, Viola. Kevine, Bella. Bello, Kevin,“ představil jí Masen dvojici. Viola dělala čest svému jménu. Hruškovitá postava a nakrátko sestřižené tmavé vlasy s rudými pramínky. V nose stříbrnou pecičku a oční linky, že by jí mýval mohl závidět. Kevin byl proti ní vyzáblý dlouhán s dredy do poloviny zadku. Bella by se klidně vsadila, že ty vlasy nebyly jeho. Autem otřásal řev Rammsteinů, jakmile si všichni nasedli a pomalu vyjeli.

„Ztlum to, ty hovado!“ vztekala se Viola a praštila Kevina do ramene.

„Proč? Nechceš zpívat, že ne?!“ zděsil se Kevin a zařadil další rychlost. Bella se vzadu vtiskla do sedadla a teskně se podívala z okna. Neměla by vystoupit?

„Chovejte se jako lidi, proboha,“ prosil Masen vedle Belly a shodil z nohou conversky, aby si mohl sednout do tureckého sedu. Ve velké dodávce bylo hodně místa a poměrně pohodlí, když se byl ochotný člověk uskromnit.

„Jak dlouho tam budeme?“ zajímala se Bella.

„Asi týden, víc ne. Jenže než se do Fairbanks North Star dostaneme, zabere to taky nějakou tu chvíli. Takže bych to tipoval na těch deset dní, no. I s pobytem,“ počítal Masen.

„Máš dostatek ponožek, Bello?“ zasmál se od volantu Kevin.

„Co to je za otázku? Kevine, ty někdy fakt nepřemýšlíš!“ vrčela Viola. „Hele, ignoruj ho. Je zhulenej.“ Bella se jen nejistě pousmála. Tak tohle je studijní výkvět její školy? Kevina si představovala jinak, jakožto zoologa. A Viola? Co to mele? Jasně, že sedí přesně na své obory. Kevin rozhodně. Hulič zajímající se o zvířátka a děsuplná Viola studující domorodé kmeny.

„Jaké kmeny tam žijí, Violo?“ zeptala se Bella.

„Žádné, Bello,“ zasmála se Viola. „Ale existuje jeden mýtus, který si fakt nemůžu nechat ujít. Musím to zjistit prostě. Třeba se pletu a je to nějaký kmen. Ale nedávno jsem chatovala na netu s kámojdou, která žije v Anchorage na Aljašce. Je tam Denalijský park a kolem něj hafo tajemství. Lidi tam prý mizí uprostřed kroku. Řádí tam prý banda anorektických bloncek s krvavýma očima.“ Belle se v hrdle zadrhl hlas.

„Ty určitě jedou na nějakým koksu, týjo!“ řehtal se Kevin. Masen si s Bellou vyměnil zoufalý pohled. Nebyla si už tak jistá, jestli dokáže deset dní být s Violou a Kevinem.

„Nejsou zlí, jen jsou jiní,“ tišil ji Masen a položil jí dlaň na stehno. Bella vytřeštila oči na jeho ruku a nejistě se pousmála. Milý deníčku, třetím – možná největším – mým problémem bude Masen. Kruci!

 

***

Emmett zatnul zuby a odkašlal si, aby na sebe upoutal pozornost Whitlocka. Ten jen zvedl s chabým zájmem hlavu a přestal zírat na Annu, ležící na gauči s nohami v Richardově klíně. Ardy jí masíroval chodidla v naději, že jí přestanou brnět. Nechtělo to ustat, ani když se vrátili domů.

„Kdy to přejde?“ zeptal se ho Emmett.

„Nevím. Je to individuální. V první řadě se do té putyky neměla dostat takhle brzy,“ odpověděl Whitlock.

„Minule jsme byli poblíž a taky se nic nestalo,“ vyhrkl Richard.

„Jak blízko se tehdy dostala k člověku?“

„Hodně. Joe tam taky byl a mluvil s námi,“ řekl Richard.

„Objal ji? Přišla s ním do kontaktu?“ zajímal se Major. Richard si vyměnil pohled s Emmettem a zavrtěl hlavou.

„To je nepodstatný, ne?“ sykl Emm.

„Nepodstatné jsou tvoje pocity, McCarty,“ usadil ho Whitlock. Emmett se chystal k peprné odpovědi, když ho polil pocit čistého nezájmu. Major mu byl v tu chvíli fuk. Všechno mu bylo fuk. Dokonce se usmál, což vyburcovalo Annu.

„Majore, nedělej to! Prosila jsem tě o to už několikrát, abys to nedělal,“ durdila se.

„Co dělá?“ zajímal se Richard.

„Ovlivňuje nám emoce,“ žalovala Anna. Major povytáhl pobaveně obočí.

„Hej!“ rozesmál se utlumený Emmett. „To je hustý!“ Richard zvrátil oči a vzdychl.

„Tak proto ti nechci skočit po krku, Jaspere?“ zeptal se Ardy.

„Na tebe jsem to myslím ještě nepoužil. Jen na Annu ten první den a teď na McCartyho, protože ten by mi s radostí po krku skočil.“

„Vrať mu důstojnost, Majore. Podívej se, jak vypadá. Je jak sjetej křeček,“ vytkla mu Anna. Emmett to pozoroval s přihlouplým úsměvem, dokud ho ten zvláštní pocit neopustil. Zase byl na Whitlocka plně nakrknutý. Možná ještě víc, když si uvědomil, co udělal.

„Ještě jednou a uvidíš,“ zavrčel vztekle a vstal. Major se vymrštil do stoje ve stejnou chvíli co Richard.

„Běda, jak se tu budete rvát,“ zavrčela ochromená Anna.

„Klid,“ prosil Richard a statečně se postavil mezi ně.

„To se dá zařídit,“ vzdychl Major.

„Já tě o něco žádala, Majore!“

„Jen jsem nabídl pomoc.“

„Tak ji nenabízej. Nech naše emoce být, dokud tě o to někdo nepožádá, jasné?“ prosila.

„Rád bych, ale tady pan McCarty se bez pomoci asi zalkne žlučí,“ sykl Major.

„Pojď ven,“ zavrčel Emmett.

„Kluci, nechte toho!“ úpěla Anna. Emmett ji lehce pohladil po tváři.

„Jsme hned zpět, Annie,“ tišil ji, než vyšel z domu.

 

***

Když na ni sáhl, vjel do něj vztek. Jako kdyby na ni měl nějaké stvořitelské právo – sakra, má ho! On ho má. Stvořil ji a může si s ní v podstatě dělat, co chce. Jenže to nejspíš neví ani on, ani Richard.

„Přestaň se bát, Maličká. Víme, co děláme,“ konejšil ji a potlačil potřebu ji obejmout.

„Jdu s vámi. Ještě si ublížíte,“ vyhrkl Richard a Major se zasmál. Ten kluk prokazoval den ze dne víc odvahy, než všichni novorození, které potkal. Jediná vada na jeho přítomnosti byl odér ořechových koláčů. Jeho vztah s Annou.

Vyšel ven za McCartym. Našel ho asi tři metry od domu, jak ho upřeně sleduje. Richard už stál mezi nimi.

„Sundej si klobouk, kovboji,“ křikl Emmett.

„Na co?“ odfrkl si Major a posadil se na první schod. „Nebudu se s tebou prát, protože se nudíš. Najdi si jinou hračku.“

„Vstaň! Co si o sobě myslíš? Přijdeš si sem, nacpeš se mi do rodiny a…“

„Do rodiny? Ty máš rodinu, McCarty? Ženu, děti, sourozence?“ ryl Major.

„Richard s Annou jsou moje rodina. Alice s Edwardem jsou moje rodina. Mám rodinu, ať se ti to líbí, nebo ne. Nemusím být emocionální znalec, abych poznal, že tě to žere. Proč ses nepochlubil Richardovi, že mu jedeš po Anně, hm?“ sykl Emmett a Major semkl rty do úzké linky. Ten obr věděl až moc. Věděl snad víc, než Major sám.

„Ty jedeš po Anně?“ hlesl nevěřícně Richard.

„Oba jste pitomci, že si to myslíte!“ zahřměla z domu Anna a Major se pobaveně ušklíbl. „Major je jako starší bratr! Jak vás něco… Sakra, nemohli byste se vrátit do domu, abych tu nenadávala do prázdna?!“ vztekala se.

„Asi ne, Malinká. Vypadají trochu vyplašeně. Dej jim chvíli,“ vyhrkl Major a sám vstal, aby šel za ní. Richard se k němu vrhnul jako první. Major se lehce a elegantně otočil a chytil jeho atakující zápěstí. Trhnul s ním a otočil ho čelem od sebe. Zády si ho přirazil k hrudi a jeho ústa byla centimetry od Richardova ucha. „Už nikdy mě nenapadej zezadu, rozumíš?“ zavrčel. Musel však uznat, že to od poloupíra bylo hrdinské. Odstrčil ho v okamžiku, kdy se na něj vrhl Emmett. Stačilo, aby se přikrčil a obr minul cíl. On vážně neumí bojovat s protivníkem. Spoléhá jen na svou sílu. Tenhle Annu rozhodně nenaučí se bránit.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

12)  Jalle (24.08.2012 14:36)

fúha Rose a Tanya spolu na chudáka Edwarda

11)  Guneska (19.07.2011 16:27)

nemám slov, vážně, snad jen: HUSTÝ!!!!!

eMuska

10)  eMuska (12.07.2011 10:43)

Ježkov zrak! Viola a lá mýval, to najlepšie prirovnanie VôBEC! Tešujem! A henté štyri... ejš! chudák Edward! no a samozrejme - sjetej křeček! perfektne ti to ide!

AMO

9)  AMO (10.07.2011 11:16)

Ty v**e! Takže E a A hledají mýtus... a našli Tanyu, panebože?! No, dobře jsou tam i jiné, ale já ji prostě nemám ráda. Ale můžou je naučit být vegetariánky... a hlavně je tu Rosinka!!!!
A pak Bella utekla od dobrých a jde do náruče masožravých!!! Teď už plaším a hysterčím.
A k tomu, co se děje doma??? Mám Jaspera ráda a myslám, že je může něco naučit. Tak se modlím, aby se udržel
Budu držet emoce na uzdě a čekat na další

SarkaS

8)  SarkaS (10.07.2011 01:36)

Koukám, že moje tušení bylo správné a dvě skupinky mají stejný cíl. Ale to by bylo moc jednoduché. Neminou se tak jako minule?

Jula

7)  Jula (09.07.2011 23:52)

Jasper se trochu moc jaksi roztahuje, doufám, že ho Alice brzy srovná

Anna43474

6)  Anna43474 (09.07.2011 19:17)

Asi to neměl být celkový dojem, ale já z té jejich pekelně prekérní situace mám akorát tak záchvat smíchu. No hele, vezmi si to - Anna zdrhne před upíry, narazí na upíry. Bella zdrhne před upíry, narazí (velmi brzy) na upíry. Alice zdrhne před upíry, narazí na upíry. A ti ostatní, co nezdrhají, se mezitím porvou. No není to vtipné?!
No jo, fajn, tak asi není Ale já prostě...
TKSATVO

MisaBells

5)  MisaBells (09.07.2011 16:24)

Bos, Jasper ti vzkazuje: :p :p
Leni, krásně jsi to shrnula. Tak nějak to je, ano.

Lenka326

4)  Lenka326 (09.07.2011 16:02)

Takže, když to shrnu:
- v Denali řádí banda anorektických bloncek s krvavýma očima a jedna očividně nadbývá
- Bella zdrhla před relativně neškodnými veget. upíry, aby s nadrženým Masenem, zhuleným Kevinem a trhlou Violou jela do náruče upírek lidožroutek
- Alice, která by měla být doma, je v Denali s Edwardem, protože musí najít tu pravou či levou a o existenci Majora, který se mezitím vnutil do jejího domu, nemá ani páru
- Richardovi a Emmettovi začínají téct nervy z nezvané návštěvy, při které Jaspera pěkně užírá, že někteří upíři jsou naprosto nezodpovědní, když neumí bojovat, zato se mají skvěle, protože mají rodiny

A teď jsem fakt zvědavá, jak dáš tuhle společnost - bez ztráty na životech - dohromady

Díky, skvěle se bavím

Bosorka

3)  Bosorka (09.07.2011 15:47)

Milý Jaspere, dovol mi pár slov!
Já vím, že jsi nejstarší, nejzkušenější a taky nejhezčí, ale přestaň se chovat jako pako! Tímto způsobem od sebe li... teda upíry i poloupíry spíše odradíš. Já vím, že ti chybí "rodina", i když ty to ještě nevíš, ale i když máš v mnohém pravdu asi bych po tobě vyjela taky býti na místě E a R! A jestli klukům ublížíš, nebude tě mít Anna vůbec ráda.
Děkuji za pozornost ;)
PS: Alice se ti už blížíííííí ;)

Bella, jež utekla před upíry, jede zkoumat upíry...

Kamci

2)  Kamci (09.07.2011 15:38)

tak Rose je s Denalijskými...to jsem zvědavá na další vývoj.
skvělé

semiska

1)  semiska (09.07.2011 15:36)

Skvělý!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse