Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/bab%C3%AD%20l%C3%A9t.jpg

ČTYŘI DNY

Ve vile bylo od večera pěkně dusno. Nejen kvůli poblázněnému počasí venku, ale i díky Emmettovi a Jasperovi.

Major vypadal, že ho McCarty absolutně nezajímá, a Emmett se mu snažil vyrovnat. Přesto provokující pobrukování Jaspera a vzteklé přepínání kanálů Emmetta narušovalo ticho v domě. Anna se stále toulala po lese, což Majora několikrát přimělo, aby se nenápadně podíval z okna. Odešla, když je nebyla schopna usmířit. Její první samostatná akce venku, napadlo Majora a nepohodlně se ošil.

Teď to bylo na ní. Buď se to zvrhne, Anna zaútočí na první lidský tep, a pak si to bude do konce existence vyčítat – jak ji zná. Nebo se nestane vůbec nic. V tom případě by se asi musel Emmettovi omluvit. Sice v tom neviděl žádný efekt, protože nic neudělal, ale… Absolutně včera nechápal, proč se k němu McCarty vrhnul jako medvěd v říji. Cože to říkal o vojácích?

Pokud si pamatoval, a že si pamatoval, řekl Anně jenom to, jak se mu nelíbí jeho pasivita. Rozhodně z ní nechtěl dělat vojáka. Ano, řekl taky, že nepřežije, pokud si nezačne dávat bacha na pusu. Na tom si trval. Jaký starý upír dovolí malé nudli mu spílat a poroučet? Žádný. A z Volterry už vůbec ne.

McCarty najednou vstal. Jasper po něm střelil nenápadným pohledem, ale ani se nepohnul. Místo toho nenápadně zavětřil, ale Anna tu nebyla.

„Sice ti do toho nic není, Whitlocku, ale jdu se po ní podívat,“ zavrčel Emmett. Major se na něj zpříma podíval a pomalu přikývl. Ztrácet s ním řeč by bylo mrhání času. Proč prostě neodešel? „Fajn… Nechci, abys tady byl, až se vrátím,“ dodal a Jasper povytáhl překvapeně obočí. Cítil z něj zlost, jenže nevýhoda jeho daru byla, že netušil, k čemu se určitá emoce vztahuje.

„Potom je štěstí, že jsem nepřišel za tebou, že?“ odpověděl mu klidně.

„Pro ni to taky není dobrý. Co jsi tady, změnila se. Zdivočela. Nejsi v tomhle domě vítán,“ zdůraznil Emmett.

„Konečně ses rozhodl udělat taky něco pro její dobro?“ odfrkl Jasper a vstal. Ze zkušenosti věděl, že kdyby zůstal sedět, narostl by McCartymu hřebínek. Čistá živočišná zkušenost. V křesle by byl níž. Takhle si skoro hleděli do očí. Musel uznat, že Emmett ho o pár centimetrů přerůstal, ale pořád lepší centimetry než půl metru.

„Dělal jsem to od začátku. O co ti zase jde?“ vrčel Emmett.

„O ni. Vždycky jenom o ni, to si pamatuj.“ Emmett ustoupil. S nevolí zavrtěl hlavou a odešel. Major si zkřížil ruce na prsou a zadíval se na opěrku křesla. Že by se v něm spletl? Ne, znal tyhle typy. Samá sranda a žádná zodpovědnost. Přesto…

„Je tam flek?“ ozval se rozespalý hlas Richarda a Major vzhlédl ke schodišti. Poloupíře se opíralo o zábradlí a jednou rukou si žmoulalo oko.

„Ne. Nikdy jsem neviděl čistší domácnost,“ odpověděl suše Major.

„Jo, to Alice… Byla schopná vystěhovat obývák kvůli mému rozlitému mlíku na koberci a vyměnit ho.“

„Alice?“

Richard se zamračil a pohlédl ke dveřím, jako kdyby tam někde byla odpověď. Jasper ucítil vlnu smutku. Z čeho?

„Jo, Alice. To je jedno,“ ukončil to Richard.

„Chtěl jsem se zeptat Anny, ale…“ začal Major. Vzpomínal si na jakéhosi Edwarda Masena. Anna o něm řekla asi dvě věty, ale stejně měl pocit, že sem patří. Že patří k tomuhle ospalému klukovi a nabroušenému obrovi venku. Ženský prvek v podobě jisté Alice mohl tušit. Chlapské domy vypadaly jinak. Tady voněly květiny, záchod Richard sklápěl a v celém domě nenašel jedinou špinavou ponožku na zemi nebo v šuplíku s příbory. Samozřejmě, že Anna nejspíš tenhle prvek dočasně nahradila, ale byla novorozená. Její smysly byly roztěkané a ne soustředěné tak, jak by měly být.

„Kde je?“ dodal Jasper.

„Anna?“

„Ne, ta Alice. Mělo vás tu být víc.“

„Odjeli na dovolenou,“ zamručel Richard a otočil se, aby vystoupal po schodech zase nahoru. Major osaměl. Chystal se znovu si sednout do křesla, když z patra zaslechl zvuk mobilu.

„Emme?“ Richard přijal hovor.

„Je v Pekle. Její stopa tam vede, dělej…“ Mobil ohluchl.

Major vykročil ke schodům, Richardovi vstříc. Slyšel, jak za ním bouchly dveře pokoje a běží jeho směrem.

„Anna,“ vysvětlil jediným slovem Richard. „Je v bývalé práci. Dělala v hospodě… Jdeme…“ vydechl.

 

***

Emmett zavěsil a vtrhl do hospody. Už tady pěkně dlouho nebyl. Naposledy, když se po Anně sápal a zničil ji. Hodně se toho změnilo, pokud byl schopný to posoudit. Cítil z každého kusu nábytku Alici. Byla to její práce.

Annu našel hned. Seděla na úplném konci baru, v ruce drtila plastovou lahev s vodou a rty měla semknuté do pevné linky. Sledovala Joea přes černé sluneční  brýle, jak přijímá objednávky kus od ní.

„Zešílelas?“ zavrčel jí u ucha a Anna sebou trhla. „Co tady do háje děláš? Sama?“

„Dokazuju vám, že nejsem tak neschopná a nezvladatelná,“ sykla.

„Jsi absolutně pitomá husa, Anno. Myslel jsem, že jsi inteligentní.“

„Jasně,“ odfrkla si. „Proto mi tady nadáváš, že?“

„Jak dlouho tu sedíš? Jak ti je?“ Emmett přešel do mírnějšího tónu. Nechtěl se s ní hádat. Možná měl Whitlock pravdu, že Annu zanedbával. Jenže on sakra neměl nejmenší tušení, jak se starat o novorozenou.

„Dlouho. Nejhorší asi bylo, když mi Joe skočil kolem krku,“ vzdychla.

„Uvědomuješ si, že to mohlo být jeho poslední objetí?“

„Až moc, Emme. Jenže to bylo tak příjemný… Voněl a hřál.“

„To lidi většinou dělají, zlato. Jdeme domů, pojď… Richard je na cestě.“

„Ráda bych, ale nemůžu. Nějak mi přestaly fungovat nohy,“ vzdychla. Emmett povytáhl překvapeně obočí.

„Nohy? Co? Jak to?“ divil se.

„Začaly mě brnět, tak jsem se posadila a pak to přestalo, jenže když jsem se zvedla, že odejdu, nechtěly spolupracovat.“

Emmett mlčel. Pozoroval ji a čekal, kdy se začne smát. Jenže pak se mu vybavila jedna vzpomínka. Tenkrát, když byl sám v prvním roce, vrátil se do Tennessee a u Crowellské kaple ochrnul. Tehdy to přikládal pověrám o posvátné půdě, ale Peklo rozhodně nebyla posvátná půda.

„Falešná smrt,“ ozval se za ním hlas Majora a Emmett s Annou se na něj otočili.

„Cože?“ vzdychla Anna.

„Tvému momentálnímu stavu se říká falešná smrt,“ vysvětlil Major a posadil se k nim k baru. Richard opatrně přešel k Anně a jemně jí položil ruku kolem ramen. „V prvním roce by žádný novorozený neměl být v dosahu domova. Je to taková přírodní pojistka, že svým blízkým nic neuděláš. Nevím, kde se to vzalo, ale funguje to. Známé místo tě ochromí natolik, že se nedokážeš bez pomoci pohnout.“

„Ale já jsem doma ve vile…“ hájila se Anna.

„V téhle putyce jsi nejspíš víc doma, než si myslíš,“ zašeptal Jasper. Emmett se na něj zamračil, když si vzdychl, sebral Anně z rukou poničenou lahev s vodou – dalo práci ji vypáčit z prstů v křeči – a vzal ji do náruče.

„To jsem mohl udělat i já,“ sykl Richard.

„Mohl, ale kdo by tomu barmanovi řekl, co se děje? Je nervózní z naší přítomnosti. Hlavně z mé, takže odcházíme,“ rozhodl Major. Emmett měl chuť utrhnout ten bar a drahého Whitlocka do něj zazdít. Nalít mu beton do krku by mu udělalo ohromnou radost.

„Dej ji do auta,“ vzdychl Richard a podal mu klíčky. Emmetta mohlo napadnout, že by Richard nedoběhl tak rychle. Musel přijet Volvem. „Zaplatíme za ni a přijdeme. Počkej na nás,“ rozkázal a výhružně se na Whitlocka podíval.

„Dobře,“ řekl suše Major a odešel s Annou v náruči.

„Nemám ho rád,“ sykl Emmett.

„Není špatný. Ví, co chce. Jen před ním nesmíš být za máslo. Ukaž mu, že to tu vedeš ty,“ poučoval Richard. Emmett na něj chvíli nechápavě zíral, než se uchichtl.

„Poučuje mě junior, to se mi snad zdá,“ šeptal sám pro sebe.

„Hej, Richie! Nazdar!“ zahlaholil Joe.

„Ahoj, chlape. Tohle je Emmett McCarty. Kámoš z vily. Jak je?“ Richard přešel do lehké konverzace během lusknutí prstů.

„Čau, Emmette. Trochu zvláštní jméno, chlape,“ dobíral si ho Joe a uklidil po Anně plastovou lahev. Otřel kolečko pod ní a opřel se lokty o bar.

„Rodiče měli zvláštně zvrácený smysl pro humor,“ sykl Emm.

„Hele, Richie, co je s Annie? Proč tu měla sakra brýle a co to bylo za typa s rudýma čočkama?“ zajímal se Joe.

„Annie se mění v upíra. Tamto byl upíří Major a dorazil na návštěvu, aby ji trochu usměrnil. Je nebezpečná,“ řekl smrtelně vážně Richard a Emmett vytřeštil oči.

„Zešílel jsi?“ vyhrkl vztekle.

Jenže místo Joeova šoku se ozval jeho hlasitý smích. „Jasně, chápu… Nic mi do toho není…“ hýkl Joe a vrátil se k práci, jakmile mu Richard zaplatil.

„Jsi normální?“ vrčel Emm.

„Nevěřil mi to, neviděl jsi? Stejně bych nic tak rychle nevymyslel. Od toho byl Edward…“ Mezi nimi se rozhostilo dusné ticho, jak si oba vzpomněli na dvojici, která byla bůh ví kde.

 

***

„Trapper creek?“ zeptal se Edward, když minuli ceduli se stejným nápisem.

„Jo, asi…“ hlesla Alice a zavrtěla se na sedačce.

„Co tu budeme sakra dělat?“

„Co asi? Ubytujeme se, Edwarde. Vypadá to tu pěkně, ne? A hele, ty hory tam…“ dodala a štíhlým prstem ukázala do dálky. Za panoramatem městečka se tyčil dokonalý prales. „Národní park,“ vzdychla zasněně. „Spousta nových druhů zvěře, Edwarde. Bude to fajn. Bude zábava,“ řekla nepřesvědčivě, ale Edward se musel zasmát. Zaparkoval u malého domku s vývěsním štítem: UBYTOVÁNÍ.

„Na koho si hrajeme?“ zeptal se, když vystoupili z auta a zamířili ke dveřím.

„Hm… Biologové. Kolegové z nějaké univerzity,“ odpověděla zamyšleně Alice.

„Někdy ty tvoje vize fakt nechápu, Alice…“ hlesl, ale nevymlouval jí to. V malé recepci u plastového stolku seděl starší chlap. Na hlavě mu rašila pleš, vousy měl od mlíka a četl si nějaký letáček, který se dává běžně do schránky.

„Dobrý den,“ pozdravila mile Alice a chlap vzhlédl.

Anděl… pomyslel si chlap. A ďábel! Dodal, když si všimnul Edwarda.

„Jsem Erik Yorkie a tohle je Jessica Stanleyová. Jsme z biologické fakulty a přijeli jsme udělat výzkum v Národním parku. Neměl byste pro nás dva pokoje, pane Dawsone?“ zeptal se tiše a velice pomalu Edward.

Jessica Stanleyová?! zavrčela na něj v myšlenkách Alice a Edward se ušklíbl. Jeho malá pomsta za ta léta útisku.

„Biologové, jo?“ odfrkl si, a pak rozpačitě vzhlédl, když si uvědomil, že by je tím mohl odradit. „No jasně, mládeži. Tady se turistika moc netrhne, ale v parku je jich jako much, co otevřeli ten kemp,“ řekl podstatně příjemněji pan Dawson. Ani se nepozastavil nad tím, že ho Edward zná jménem.

„Jídlo je v ceně, děcka. Oběd a večeře. Snídani si musíte zajistit sami.“ Jestli přežijete tu vaší expedici. Pořád lepší biologové, než ti woodoo maniaci a exorcisti…

„Budeme stále v terénu, pane Dawsone. Jídlo není potřeba,“ ujistila ho Alice. Edward se zamračil.

„Jess – mohu vám tak říkat, že? – takže, Jess, to by mi Mary dala, kdybych vám nedal jídlo.“

„Máte rád hory, pane Dawsone?“ zeptal se najednou Edward a ani Alice nemohla přehlédnout, jak zbledl.

„Jasně,“ lhal.

„Chodíte do parku?“ pokračoval Edward.

Nejsem magor! Mám rád svůj život… jasně, do parku k divoženkám… ses pomátl, ne?

„Už ne. Jsem na to starý,“ mumlal.

„Po cestě jsme potkali skupinu v dodávce. Prý sem taky jedou, ale vypadali jako nějaký greenpeace, nebo tak něco. Je tu nějaká atrakce?“ zajímal se účelně Edward. Děda Dawson zbledl.

„Věříte na strašidla, vy dva?“ zeptal se po chvíli a podíval se sám sobě přes rameno, jako kdyby ho někdo mohl slyšet. Alice s Edwardem se automaticky přikrčili k němu. „V parku se dějí divný věci. Přísahám. Ztrácí se tam lidi.“

„Ztrácí?“

„Jo! Ztrácí. Prostě tam jdou a už se nevrátí. Mám plnou garáž kufrů s oblečením, to teda jo. Raději se tomu vyhněte.“

„Myslím, že to zvládneme, pane Dawsone,“ ujistila ho Alice, vzala klíče od pokojů a s milým úsměvem se vydala k dřevěnému schodišti za plastovou recepcí. Děda Dawson se zakabonil a to mu zůstalo do chvíle, než odešel i Edward.

Alice minula svůj pokoj a přistála na posteli v Edwardově.

„Věříme na duchy?“ zeptala se s úsměvem.

„Když na tebe tak koukám…“ řekl Edward a nechal otázku vyšumět.

„Vtipné,“ odfrkla si. „Nemyslím si, že jde o duchy, nebo strašidla.“

„Je to rozlehlý park, Alice. Může tam být cokoliv. Podle mě je to ideální místo pro…“

„Upíry, že?“ dořekla za něj Alice.

 

***

„Odjezd zítra ráno, kočko,“ hlaholil přes celou chodbu Masen a hnal se k Belle.

„Já vím. A neříkej mi kočko,“ vrčela Bella a nervózně se rozhlédla. Co když ho někdo slyšel?

„Jedeme my dva, Kevin a Viola.“

„Tvůj dealer jede taky?“ zděsila se. Masen se zaklonil a rozesmál.

„To byl jen vtip, Bellito. Kevin je zoolog a Viola studuje kulturu domorodých kmenů. Vyšli jsme si vstříc. My se budeme zabývat kytičkami!“ řekl rozáchaně a rozhodil rukama.

„Kytičky…“ odfrkla si Bella a pokračovala v chůzi chodbou.

„Nemáš ráda kytky?“

„Jsem vegetariánka, tak co bys řekl?“ zasmála se.

„Tak to je vás určitě víc, že? Vegetariáni jsou fajn kopa,“ dodal. Bellu píchlo u srdce. Jasně, vegetariáni jsou děsně vtipní. Obzvlášť, když ti chtějí strčit jazyk do pusy… co by za ten jazyk – a dost zase! Nemyslet na Edwarda!

„Ty jsi tedy očividně masožravec.“

„Au,“ dramatizoval Masen.

„Promiň, hloupý vtip.“

„Kam jdeš?“ zarazil se, když šla stále dál.

„Na hodinu, kam asi?“

„Myslel jsem, že jdeš na ošetřovnu pro potvrzení na expedici. Máš ho už?“ zajímal se.

„Sakra… nemám…“ hlesla a začala tiše intimně panikařit.

„Tak se vrať a jdeme sem,“ řekl a ukázal na dveře po své levici. Poslechla ho. Expedici do Fairbanks North star si nemůže nechat ujít kvůli pitomému papíru.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Twilly

10)  Twilly (21.07.2011 12:20)

nevím, co říct... chceš to zkopírovat????

AMO

9)  AMO (10.07.2011 10:52)

Samé lepší a lepší zápletky
Zbývá čekání na jednotlivá spojení... Tedy nenápadná potkávání a ... já se už nemůžu dočkat

semiska

8)  semiska (09.07.2011 15:31)

No, Major dělá větší rozbroje, než jsem si myslela. ;) Doufám, že to dopadne dobře. ;) Mizící lidé v parku,jo?
Moc pěkná kapitolka.

Lenka326

7)  Lenka326 (09.07.2011 07:41)

Ve Forks nám to nějak skřípe, ne? :D Jen doufám, že se nepozabíjí, dokud se vrátí Alice, aby z toho "něco" mohlo být. A co to spřádáš na Severu??? Potkají se? Nepotkají se? A kdože nám to tam žere "túristy, co nemaj zbraně"??? No, jsem zvědavá na další pokráčko. Díky

6)  Anna43474 (09.07.2011 02:03)

Chá, do Fairbanksu?! Tak to se tam asi potkají s... upejrama, co???
Jasper
Emmett :(
Anna?! Cvok jeden mladá pomatená chudák :(
TKSATVO

eMuska

5)  eMuska (08.07.2011 21:10)

ježinýýý! som teraz regulérne zmätená. Erik a Jess? šmarjáááá! ty keď začneš, tak ja skončím... s transplantáciou bránice... ejš. Jazz je značkový. Hm. Tak. A si to predstav, že tak. Mám pocit, že Edward s Bellou sa v tom Lesnúdskom trojuholníku stretnú...

Lenka

4)  Lenka (08.07.2011 20:14)

Tak nějak tuším, že se setkají ve stejném parku.
Skvělá kapitola.

Kamci

3)  Kamci (08.07.2011 20:11)

jejda budou nějaké příšerky, děda Dawson nás navnadil
Asi Bella nejede do stejnýho parku co?:D

Jula

2)  Jula (08.07.2011 19:55)

Kdopak tam likviduje výletníky???

SarkaS

1)  SarkaS (08.07.2011 18:43)

Koukám, že Majora tam nemají tak rádi jako ho mám já co? Expedice? Co to má za šílené vize?

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek