Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/bab%C3%AD%20l%C3%A9t.jpg

TŘICET DNÍ + EPILOG

„Kdy odjíždíš?“ zeptal se Edward, když se Bella vrátila z koupelny a zalezla do postele. Celý další den o tom přemýšlel. Co mohl dělat víc? Nic po něm nechtěla. Co čekal? Že ho bude chtít s sebou?

„Mluvila jsem dnes s děkanem a jedno místo do Norska se uvolnilo v příštím termínu. Ta holka si prý zlomila nohu. Odjíždím prvního.“

„To je ale zítra?!“ vykřikl a vymrštil se na nohy. Do háje, doufal ještě alespoň v týden.

„Jo, je.“

„Nemáš sbaleno, nemáš nic nakoupeného…“

„Vlastně mám, Edwarde. Děkan to zařídil. Ta holka se na stáž nedostane a slíbila, že mi to všechno prodá. Ráno za ní jdu. Odlétám večer a balit toho moc nebudu. Koupím si to tam. Norsko má prý levné butiky.“

„To je podraz,“ hlesl a sesunul se na Belly postel.

„Myslela jsem, že to chceme oba,“ vytkla mu.

„Ne, Bello. Nechceme. Ty to chceš a já ti nemůžu bránit, ale rozhodně to nechci.“

„To není fér.“

„Ne, to není. Ale co kdy bylo v našem vztahu fér?“ ušklíbl se.

„Pojď sem,“ pobídla ho a roztáhla náruč. Připadal si jako malé dítě, kterému právě řekli, že Santa Claus neexistuje. Objal ji. Pevně ji sevřel v náruči a sprostě fetoval její vůni. Půl roku? Zešílí, zmagoří, umře. A jí to bude jedno. Nejspíš.

„Nejezdi,“ prosil tiše a na tvář mu dopadla kapka. Bella popotáhla nosem a vzlykla.

„Neztěžuj mi to.“

„Budu. Budu konečně normální sobec a nenechám tě odejít.“

„Odejdu stejně, Edwarde.“

„Proč?“

„Potřebuju... odstup. Já už nevím, co chci. Když jsi se mnou, připadá mi, že nic jiného na světě nechci víc, než být s tebou. Ne do smrti, protože to mi přestává stačit. Navěky,“ podívala se na něj se slzami v očích.

Zvedl hlavu a v očích mu zasvitla naděje. „Nic víc bych si nepřál,“ zašeptal.

„Jenže pak,“ pokračovala Bella a z brady jí skápla slza, „pak si zase uvědomím, co všechno bych ztratila. O co bych přišla. Rodiče. Přátele. Chuť na čokoládu,“ usmála se mezi slzami, jak se Edward při představě čokolády ušklíbl. „Možnost mít jednou děti...“ pokračovala tak potichu, že ji skoro nebylo slyšet. Edward poslouchal a srdce mu přitom čím dál víc kamenělo. Ona se s ním loučí... ne na stáž. Ona se s ním loučí... napořád. Ztrácí ji. A s ní ztrácí i život. Zase.

„Co vlastně chceš?“ zeptal se sevřeným hlasem a vší silou se držel, aby před ní neklesl na kolena a nežebral, aby si to rozmyslela.

„Čas, lásko. Miluju tě. Ty víš, že ano. Ale nedokážu nechat svůj život za sebou. Ještě ne. Až se vrátím, možná mi to bude jasnější,“ podívala se na něj prosebně.

„Dám ti času, kolik budeš chtít,“ zkusil to naposled. „Proto přece nemusíš odjíždět.“

„Bude to tak lepší, Edwarde. O samotě se nám bude líp přemýšlet. Oběma. Třeba to nakonec budeš ty, kdo už se nebude chtít vracet,“ vypravila ze sebe, přestože se jí při té představě sevřel hrudník tak, že se skoro nemohla nadechnout. Ale chtěla nechat možnost volby i jemu.

Díval se na ni, jemně ji držel v náručí a už nedokázal najít slova, kterými by jí řekl, že upíři se takhle dokážou zamilovat jen jednou. Že ona je jeho osud, jeho slunce, jeho život, a když ho opouští, bere s sebou jeho srdce. Že možnost, že by ji někdy nechtěl zpátky, neexistuje a nikdy existovat nebude. Povzdechl si.

„Co tedy ode mě chceš?“

„Abys mě nechal jít.“

 

***

„Pozveme Tanyu a ostatní?“ zajímala se Rose s katalogem v ruce. Emmett měl hlavu složenou v dlaních a vážně měl pocit, že mu rostou vlasy.

„Na co?“ hlesl.

„Na svatbu, přece!“ obořila se Rose a zamávala mu časopisem před nosem.

„Jo tak! Jak mě jen mohlo napadnout, že bychom se bavili o něčem jiném, že?“ řekl s úšklebkem.

„Emmette, lásko, je to za tři měsíce. Málo času! A Alice je zabedněná ve své ložnici a nehodlá vylézt, aby mi řekla, jestli to tak má být. Musím pracovat s tím, co máme, takže s tebou,“ trylkovala a na závěr svého monologu mu vtiskla polibek.

„Chudáčku můj,“ vzdychl Emmett a začal se tulit.

„Emmette, vydrž chvíli! Ještě jsi mi neodpověděl na tu Tanyu.“

„Rosalie. Než jsem tě požádal o ruku, měli jsme sex pětkrát denně. Od té doby jsme spolu spali jednou a ty jsi u toho skoro psala květinovou výzdobu. Chci svůj sex a hned, takže si laskavě vykasej tu šíleně dlouhou sukni a běda, jak cekneš o svatbě,“ vrčel a sápal se na ni.

„Emmette McCarty! Já tě nepoznávám!“ vyjekla a zarazila jeho ruku na svém lýtku. Emm se odtáhl a chystal se omlouvat, ale Rose se jen šibalsky pousmála, „ale tohle se mi líbí,“ zavrněla a nastavila rty. Emmett málem začal tančit kozáčka, když se v obýváku objevila Anna.

„Sakra! Zase! Krucinál…“ vyjekla a kryla si oči. „Proč vždycky já, do háje?!“ Rose s Emmettem od sebe odskočili.

„Naše chyba, Annie… Už jdeme…“ omlouval se Emm.

„Annie, myslíš, že bychom měli pozvat Tanyu a ostatní z Denali?“ chytila se příležitosti Rose a Emmett už regulérně vztekle zařval.

 

***

Ozvalo se slabé škrábání na stanovou plachtu a ve škvíře se objevila Peterova hlava.

„Čau…“ hekl a vsunul svoje tělo víc dovnitř. Stále však byl připraven pro případný útěk.

„Čau,“ odpověděl mu Jasper a dál řezal nožem do kusu dřeva.

„Co děláš?“

„Nezávazná konverzace? Od kdy?“ povzdechl si Major.

„Od té doby, co na normální důležitá témata nereaguješ, kamaráde.“

„Takže přeci jen jde o něco důležitého?“ ušklíbl se Jasper. Peter se posadil naproti, opřel se předloktím o stehna a zhluboka se nadechl. Major z něj cítil nejistotu a strach. „Tak ven s tím.“

„Proč tu jsi?“ vyhrkl Peter a Major vzhlédl.

„Co prosím?“

„Proč jsi tady?“

„Abych dohlédl na tábor, proč myslíš?“

„Máš pocit, že bych to já nezvládl?“ ucedil Peter.

„Nic ve zlém, Petere, ale v base máme skupinu z Volterry, tábor přepadli a vyvraždili novorozené – mimochodem, viděl jsi je?“

„Jo, viděl. Kdo je neviděl? Snad jen ti smolaři, co je zabili. Člověče, zlatý oči. A ty tvoje se jim začínají dost silně podobat. Nejedeš v tom?“ řekl podezíravě Peter. Major jen zvedl oči a ohrnul horní ret. „Jo, dobrý! Mlčím, jen vtip. Promiň.“

„Asi tě využiju. Chci je najít. Nechápu, proč nás napadli, tebe něco napadá?“ zajímal se Jasper.

„Hodně jsem o tom přemýšlel. Všichni ví, že tábor je spojený s Volterrou a dává nové rekruty do armády. Možná chtěli zasadit ránu jim?“

„Nemyslím si. Poznal jsem několik zlatookých a nikdo z nich nemá útočné sklony. Jsou jiní. Něco by jim Volterra musela udělat, aby zaútočili.“

„Vendeta?“ přemýšlel nahlas Peter a Jasper nepatrně přikývl. Co jiného by to bylo? Zlatoocí upíři se hledají lépe než blonďaté sestry, které na vás čekají doma.

 

***

Vyšel před dům a tiše za sebou zavřel.

„Je mi to líto,“ ozvalo se ze tmy pod oknem a Edward se otočil. Cítil jeho přítomnost, jen doufal, že ho nechá být.

„Měl bych ti to věřit?“ sykl a strčil ruce do kapes. Vydal se po chodníčku pryč.

„Edwarde, počkej… Hele, promluvme si, než odjedeme.“ Edward se zarazil a vytřeštil oči do tmy.

„Odjedete?“ zavrčel. „Ty jedeš taky?!“

„Jo… teda ne do Norska, ale jo, jedu taky pryč. Fakt jsem se snažil, jenže ta holka… Bella má svoji hlavu. Je to hrozně těžký…“ fňukl Masen a Edward zmateně naklonil hlavu na stranu.

„To mi vysvětli, protože tě asi nechápu.“

„Tak pojď se mnou. Tady ti to říkat nebudu…“ vyzval ho a obešel Bellin dům. Edward vzhlédl do Bellina okna a opatrně se vydal za Masenem. Došli až na konec ulice, kde se Masen posadil na autobusovou zastávku. Edward povytáhl obočí a Masen pokrčil rameny. „Další hodinu nic nejede, nikdo sem nepřijde.“

„Tak ven s tím.“ Hodiny na kostele odbily půlnoc a daly jasně najevo, že září je pryč. Masen si přitáhl bundu víc ke krku a Edward se škodolibě ušklíbl.

 

***

„Je pryč!“ zaječela Rose a její hlas se roztříštil o stěny domu. Emmett, Richard i Anna se hnali k ní a zastavili před dveřmi do pokoje Alice. „Je pryč,“ zopakovala nevěřícně Rose a dívala se do prázdného pokoje.

„Nešla jen na nákupy?“ hlesl Emmett a jeho snoubenka jej probodla pohledem.

„Nebo na lov, co?“ navrhla Anna a Rose jen zavrtěla hlavou.

„Nemá tady kabelku. Bez kabelky chodí jen na lov a je půlnoc, takže je někde  s kabelkou a…“ Richard zarazil svůj monolog, protože na něj všichni tři koukali jako na cvoka. „Znám ji! Žil jsem s ní dlouho!“

„Richard má pravdu. Alice vzala čápa… Proč?“ vzlykla Rose.

„Asi potřebuje čas pro sebe, Rosalie?“ zastala se Alice Anna.

„Víte, na co se těším?“ zeptal se Richard a nečekal na odpověď. „Na to, až se všichni vrátí. To nás tu bude jak blech,“ posteskl si a Anna se uchichtla. Rose pookřála a našla si v jeho slovech vlastní poselství. Oni se vrátí. Všichni. Alice, Jasper, Edward, Bella… Všichni prostě. A budou tady na její svatbu.

 

***

Seděli na zahradě, pozorovali černé nebe a houpali se na lavičkové houpačce. Anna se tiskla k Emmettovi, který sem utekl před svatbou posedlou Rose. Objímal ji kolem ramen a občas ji sourozenecky políbil do vlasů.

„Víš, že mám dar?“ usmála se Anna.

„Jo?“

„Jo, Major to říkal. Nebo ty? Už nevím… Ale mám ho, prý. Teď tomu věřím. Jsi zamilovaný do Rose a oslintáváš mi tady vlasy…“ Emmett zaklonil hlavu a vesele se zasmál.

„Jen si tak nevěř, prcku…“ dobíral si ji.

„Emmette?“

„Hm?“ špitl a neodolal dalšímu polibku.

„Jaká je věčnost?“

„Dlouhá…“ hlesl a vzdychl. Svraštil obočí, ale ihned ho vyjasnil, protože jeho nudná dlouhá věčnost právě skončila. Má svoji Rosalii, která se za něj v prosinci provdá. „Ale krásná, když k ní někoho máš.“

„A my máme, že jo?“

„No jasně… A i kdyby ne, tak máme sebe, ségra.“

„Pořád máš u mě vroubek…“ sykla. „Kvůli tobě jsem to, co jsem.“ Emmett se ošil a zvedl hlavu k nebi. Do oka mu spadla dešťová kapka.

„Sakra, zase začíná pršet,“ sykl.

„A co bys chtěl? Je konec září. Babí léto je pryč,“ uchichtla se Anna ve chvíli, kdy se z nebe spustili provazy vody a oba metelili do náruče suchého domu.

 

Epilog

„Povím ti to, ale ty mi do toho nebudeš skákat, dokud nedomluvím, jasné?“ Masen byl docela na koni a Edward měl co dělat, aby nevrčel, proto jen přikývl.

„Fajn. Takže jsem kouzelník, jak víš. Nejsem léčitel nebo tak, ale jsem kouzelník. Hodně starý kouzelník, Edwarde. Tak starý, že jsem si musel příjmení vymyslet sám. V době, kdy jsem se narodil, byla jenom jména. Až později, na počest zakladatele rodu, si moji potomci vzali Masena jako příjmení. Byl jsem v té době posedlý myšlenkou na nesmrtelnost. Studoval jsem, hledat možnosti, kouzla, jak nezestárnout, jak žít navěky. Pak jsem potkal jednu čarodějku, vědmu... mocnou a silnou. Spojili jsme síly... přišli jsme na to, jak. Jenže cena za to byla vysoká. Vzdát se lásky... připadalo mi to jako  malá daň. I tak jsem to chtěl. Jenže ona ne. Nevěděl jsem, že se do mě zamilovala... už nestála o nesmrtelnost. Odmítl jsem ji. Byl jsem zvídavý, sobecký a pitomý. Kdybych tenkrát věděl, co mě to bude stát, kolik smrti za svou pýchu uvidím… Ale ona se mi vysmála. Řekla, že si nevážím života, který mi byl dán, a proklela mě. Ta kletba byla zákeřná v tom, že jsem se musel držet poblíž své rodiny a sledovat jejich smrt, dokud se naše rody nespojí... dokud můj potomek nevykoupí tu lásku, kterou jsem já k ní necítil… Teď se můžeš ptát,“ pobídl Edwarda Masen.

„Masen…“ vzdychl Edward. „Jsem to já? Jsi si jistý?“ Masen kývl.

„A její rod...?“

„Myslím, že to víš…“

„Ale tys mi ji neustále přebíral!“ vyjel na něj Edward.

„To sis myslel ty, protože sis to chtěl myslet. To, že jsem byl neustále poblíž ní… Střežil jsem ji pro tebe, protože je lepší, když by byla se mnou, který jí nic neudělá, než s jiným, který by si ji třeba vzal i násilím.“

„Ale to není všechno, že ne?“ podezíral ho Edward a Masen přikývl.

„Zkomplikovalo se to tím, že jsi upír. A vize tvé kamarádky tomu taky nepřidala. Nevím, proč jsem si myslel, že to bude tak jednoduché.“

„Kam tedy odjíždíš? Vzdal jsi to?“ Masen přikývl.

„Sabotujete mi to oba. To Norsko… Dáme si půl roku a pak uvidíme.“

„Nechci, aby ses do toho pletl, Masene. Chci, aby se mnou byla, protože o to stojí ona. Ne, že tě to nějakým způsobem zachrání.“

„Jsi celý tvůj táta, Edwarde. Paličatý, sobecký a přesto s tím největším srdcem, které znám. Kdo by tě nemiloval, i přes ty tvoje chyby?“ smál se Masen a Edward jen zvrátil oči v sloup.

„Super příbuzný…“ syk. „Ale vyhrál jsi, ne? Máš, cos chtěl. Jsi tu pořád a umíš léčit…“

„Platím za to poměrně silnou daň.“

„Jakou?“

„Bolestivou. Věř mi, že to nechceš vědět.“

„Asi nechci,“ souhlasil Edward a vstal. „Co teď?“

„Jak jsem řekl, asi si dáme pauzu, a pak uvidíme, jak se to vyvine. Měl bys to taky zkusit.“

„Nikdy jsem ji nedokázal udělat šťastnou,“ hlesl Edward.

„Tak to zkus jinde. Třeba jen Bella byla až moc náročná.“

„Bella? Ne. Jen já se málo snažil.“

„Můžeš trénovat. To, že někoho uděláš šťastným, neznamená, že s ním musíš spát.“

„Asi tě výjimečně poslechnu. Když ona do Norska, já…“ Edward se odmlčel a pak se pobaveně ušklíbl. „Já do Denali…“


Moc děkuji, že jste se mnou přežily (vy, dámy) další kus jejich příběhu, komentovaly, smály se, plakaly, čertily se. Už na začátku to bylo všechno trochu jinak, než jste ze Stmívání zvyklý, takže se vám otvíral nový svět. Můj svět. A já ho teď zase na chvíli zavřu a vydám se na BH s povídkou Malé duhové lži. Pak možná přijde další Třicítka. Ještě jednou díky a pa, bludičky moje! MisaBells.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2 3   »

57)  agnnie (23.05.2016 16:45)

Ahoj, už by mohl být Černý sníh, ne? :( prosím prosím, smutně koukám... :(
První dva díly jsem přečetla už myslím... třikrát? Jo, asi třikrát. Ne-li víckrát. A je to jedna z mých oblíbených sérií.
Není to už dlouho? Aspoň napiš, jestli bude, nebo ne, prosím.
Agnnie

56)  betuška (31.08.2015 21:21)

dlho,ale potešilo by...takže prosím,prosím
predchádzajúce časti boli skvelé

MisaBells

55)  MisaBells (31.08.2015 13:35)

Už je to dlouho, což...

54)  agness (22.04.2015 21:18)

Tak bude černý sníh, nebo nee? :'-( prosíím!

wuzinka

53)  wuzinka (13.09.2012 23:06)

Na Pradědu už sněží Bude tady padat černý sníh?

Jalle

52)  Jalle (26.08.2012 14:36)

fú, tak to bolo...niečo, som zvedavá ako to všetko dopadne, ten Masen bol pre mňa infarkt teším na zimu a tiež blahoželám

MisaBells

51)  MisaBells (06.07.2012 22:29)

když já léto docela ráda... jen ať sníh přijde až pěkně v prosinci...

HMR

50)  HMR (05.07.2012 22:33)

to chce změnit podnebné pásy

MisaBells

49)  MisaBells (05.07.2012 22:29)

je léto, sníh nepadá...

wuzinka

48)  wuzinka (05.07.2012 20:57)

Ahoj jenom jsem se chtěla zeptat jak to vypadá s černým sněhem?,????

MisaBells

47)  MisaBells (28.09.2011 17:43)

Ajajaj... to bys to asi raději neměla číst...

SarkaS

46)  SarkaS (28.09.2011 17:31)

Protože tě milá zlatá znám a co ty vyplodíš prostě vždycky stojí za to. ;) A jako obvykle to bude dávka emocí a šoků v takové výši, že se předem strachuju o svůj vlasový porost. Buď mi stresem vypadá nebo si ho při čekání na další kapitolu vyrvu sama... :D

MisaBells

45)  MisaBells (28.09.2011 17:25)

Já vím, že ty jo, Aplusko
Šári, jak ty to proboha víš? :D

SarkaS

44)  SarkaS (28.09.2011 17:24)

Souhlasím, bude to bombááá

Twilly

43)  Twilly (28.09.2011 17:19)

já jo!

MisaBells

42)  MisaBells (28.09.2011 17:10)

Nevím, nemůžu soudit.

Twilly

41)  Twilly (28.09.2011 16:19)

A ne snad?

MisaBells

40)  MisaBells (28.09.2011 15:56)

ale no tak, Twilly...

Twilly

39)  Twilly (23.09.2011 14:43)

wuzinko, si piš, že budw!!!!!

MisaBells

38)  MisaBells (23.09.2011 14:12)

wuzinko... nechval dne před večerem.

1 2 3   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still