Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/bab%C3%AD%20l%C3%A9t.jpg

DVACET OSM DNÍ

Z letadla zamířil rovnou na nejbližší benzínovou pumpu a doufal, že alespoň tam sežene květiny. Chtěl jí udělat radost. Omluvit se, za modřiny a usmířit se. Měl štěstí. Měli otevřeno. U stojánku s květinami váhal. Kopretiny? Chryzantémy? Lilie?

Nakonec zvolil kytičku fialových chryzantém. Jo, výraz věčnosti bude ideální. Zaplatil a venku se nezdržoval taxíkem. Nenápadně zmizel ve stínech a zamířil rovnou k Bellině domu.

Překvapilo ho, že v oknech jejího pokoje se ještě svítí. Bylo něco po půlnoci a ráno měla školu, měla spát, ne?

Vydrápal se po okapu a posadil se na okenní římsu, aby jen přehodil nohy dovnitř, jakmile otevře okno. Lehce do něj drcnul a seskočil dovnitř, aniž by způsobil nějaký hluk.

Seděla tam. U stolu, vedle nějakýho vysokýho kluka, tiskla k němu rty a on ji držel za ruku. Kytice Věčnosti mu vypadla z rukou. Možná měl přeci jen udělat nějaký zvuk. Nepřipadal by si pak jako idiot. Nebo ne, neměl. Alespoň už z něj idiota nebude dělat ona. Jak to? Proč to neviděl? Ty hádky, výčitky… Chtěla ho přimět, aby ji opustil on?

„Ehm…“ odkašlal si a zatnul pevně prsty do svých dlaní. Hlavně v klidu. S rozvahou. Bella nadskočila a prudce se k němu otočila. Ten kluk na něj jen nevěřícně zíral. „Pardon, že ruším. Měla jsi říct, že budeš mít hosta…“ zašeptal. Zesílil stisk, jeho sebeovládání kolísalo. Chtěl se tomu klukovi zakousnout do krku a rozervat mu vzteky hrdlo.

„Edwarde…“ vydechla Bella a postavila se. Nejspíš až teď si uvědomila, že má svou ruku v jeho. „Masen… Pomáhám mu s referátem…“ Edward povytáhl pochybovačně obočí.

„Není to tak, jak si myslíš.“ Oblíbená věta? Proč ji vždycky říkají? Proč z lidí dělají tupce, když to je nejspíš právě přesně tak, jak to vidí?

„Tys mi přinesl kytku?“ vyhrkla. Snažila se odvést pozornost, ale Edward ji stále probodával pohledem. „Mimochodem, tohle je Masen Wizard. Masene, tohle je Edward Masen…“ Vypadala zmateně, jak se do těch Masenů zamotala. Ten kluk vstal. Byl vysoký skoro jako Edward. Světlovlasý s hnědýma očima. Edward se mu podíval do tváře a zamračil se. Němý? Další? Ne, tenhle není němý. Jen… Je možné, že dokáže postavit zeď? Připadal si, jako kdyby zíral do výkladní skříně. Viděl v dálce obrazy, na které se nedokázal zaměřit, a neslyšel jediné slovo. Hm, zvláštní. Přesto to nemění nic na tom, že olizoval Bellu. Naštěstí se Masen ani nepokoušel podávat mu ruku.

„Nečekala jsem tě tady,“ vyhrkla znovu Bella.

„To jsem si všiml,“ řekl konečně Edward a sebral květiny ze země. Prohlédl si květy, které ještě před chvílí měly vyjadřovat jeho věčnou lásku k ní. Jejich lásku. Teď to byl jen nejapný vtip, který mu vadl v rukou. Položil ji na stolek vedle sebe a zhluboka se nadechl. Co teď? Jít pryč?

„Podívej…“ Bella skoro radostně vykřikla a hrnula se k němu. Přitom si vytahovala rukáv a zároveň odhalovala tričko u krku. Edward se zamračil. Co to dělá?!

„Jsou pryč!“ jásala. Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, co mu ukazuje. Ruce měla čisté a hrdlo… Přísahal by, že naposledy tam měla rudé fleky, které nabíraly odstín chryzantém na stolečku vedle.

„Ale…“ hlesl nevěřícně a vztáhl k ní ruce. „Jak to? Make-up?“

„Ne! Masen!“ smála se. Jasně. Kdo jiný?

„Dotknul se mě na zápěstí a ta modřina tam zmizela. Byla fakt obrovská, to bys musel vidět, a pak na krku a…“ Bella zbytek spolkla. Edwardovo obočí se zkroutilo do písmene vé, než se mu vymrštilo skoro ke kořenům vlasů. A pak i všude na těle… dokončil v duchu její slova. Všude? Všude! I tam! Nepřemýšlel, když ji popadl a vykasal jí tričko z kalhot, aby se přesvědčil. Odhrnul lem tepláků a zavrčel. Jasně, i tam. I tam se jí dotknul?!

„Tak to není…“ opakovala vyplašeně. „To bylo přes tepláky!“ Zavřel oči a snažil se nemyslet na jeho prašivé ruce na jejím těle. Ani přes tepláky ne!

„Sotva jsem se jí dotknul, na rozdíl od tebe.“ Edward po Masenovi střelil vražedným pohledem.
„No nekoukej na mě takhle. Nejdřív jí naděláš takové modřiny a teď jí ani nevěříš?" pohrdavě si odfrkl Masen.

„Co jsem jí udělal já, to tobě může být sakra jedno,“ vypěnil Edward. „To je mezi námi dvěma. Tobě do toho nic není!“
„Mám oči. To jsem ji měl nechat, ať ji to bolí? Máš jen vztek, že já jí můžu pomoct a ty ne,“ odpálil ho Masen a Bella toho slovního rugby měla právě dost.

„Vypadněte! Oba dva. Je skoro ráno a já se musím vyspat.“
„Oba?“ znejistěl Edward. Bella se na něj naštvaně podívala.
„Jestli se chceš hádat... asi by bylo lepší, kdybys přišel, až vychladneš.“

„Doděláme to jindy, Bellito…“ vložil se do toho Masen a mířil ke dveřím.

„Bellito?!“ vyhrkl Edward ve stejnou chvíli, co Bella přikývla.

„Vyprovodím tě,“ dodala a probodla Edwarda pohledem. Zmizeli za dveřmi a nechali ho tam prostě stát.

 

***

Žmoulal v ruce neotevřenou lahev s vodou a neustále pokukoval po hodinách.

„Bav se trochu,“ pobídla Emmetta Anna a zářivě se usmála. Pořád si nebyl jistý, že brát Annu do společnosti tak brzo je dobrý nápad. Zato Anna jen svítila. Připomínala mu Alici, když jí dovolil vymalovat jeho ložnici. Edward byl pryč a bylo na něm, aby holkám zvedl náladu. Nic lepšího než Peklo ho nenapadlo. Joe byl nadšený. Ukázal se i Jacob, ale jakmile je všechny zahlédl, jeho rozesmátý obličej potemněl a vytratil se do kuchyně. Alice si v jednu chvíli hrála s mobilem, načež se uvolnila a dokonce si v pomatení smyslů lokla vody. Richard vypadal, že každou chvíli vyzvrací rybník. Veškeré pití do sebe lil on a Joe se hrozně moc snažil, aby nezůstali ani minutu na suchu. Jindy by mu za to poděkoval. Kdyby se třeba servírovala zvířecí krev. Takhle jeho aktivita byla protivná. Kupodivu Anně nohy už nezdřevěněly jako minule. Několikrát ji přistihl, jak s nimi nenápadně houpe a ujišťuje se, že je stále schopna odejít po svých.

„Chcete čekat na zavíračku, nebo jdeme domů?“ zeptala se Alice a podstrčila Richardovi otevřenou lahev vody. Ten jen vykulil oči a narovnal se v zádech, jako kdyby zjišťoval, jestli se do něj ještě něco vejde, aniž by mu narostly žábry.

„Jdeme… Prosím!“ vyhrkl nakonec Ardy a Alicinu vodu odstrčil. Emmett se rozzářil jako sluníčko.

„Jdu se rozloučit,“ vyhrkla Anna a zmizela.

„Je moudré nechávat ji samotnou?“ zvažovala Alice a svraštila čelo.

„Kdyby něco, uvidíš ji…“ připomněl jí Richard a balil svou bundu a zbytek vody. Emm se neustále otáčel směrem ke kuchyni. Ne, že by Anně nevěřil, ale nemohl se dočkat, až bude doma.

„Neříkal Edward, v kolik přiletí?“ zajímal se nenápadně.

„Neříkal,“ odpověděla Alice a pousmála se.

„Co je?“ nechápal její výraz Emm.

„Ale nic…“

„Ne, řekni mi to. Proč se křeníš?“

„Už jsou doma. Asi dvě hodiny, Emmette.“ Zůstal chvíli netečně stát, než ta informace zaplnila celé jeho tělo. Jeho úsměv se na tváři rozšiřoval jak imigranti po Státech. Pěkně doširoka. „Teď se křeníš ty,“ dobírala si ho a Emmett bez jediného zaváhání přikývl.

„Tak jo, můžeme…“ sykla Anna a vydupala vztekle z Pekla.

„Hej, lásko! Co je?“ Richard se za ní vyřítil jako ďas a Emmett s Alicí jim byli v patách. „Co se stalo?“ křičel Richard.

„Je to idiot, to se stalo,“ vztekala se Anna.

„Co ti udělal?!“ děsil se Richard a konečně ji doběhl.

„Řekla jsem mu, že jsem ho ráda viděla a že zase přijdeme a aby si vzal příště lepší náladu a chvilku s námi poseděl a víš, co mi řekl?! Že nemá čas vykecávat se s debilními hosty!!!“ Richard nepatrně ucouvnul, což udělal i Emmett, který stál dost blízko, aby mu z Annina ječáku zalehlo v uchu.

„On o nás řekl, že jsme debilní hosté?“ zavrčela Alice. Emmett kolem ní omotal prsty a držel ji, dokud se nepřestala pokoušet vrátit do Pekla. Věděl moc dobře, co by se stalo, kdyby se jí to povedlo.

„No…“ kuňkla Anna, „neřekl debilní. Jen hosti, ale to neva. Debilitu měl v očích… teda… Myslel si to, ne, že je debil… Sakra…“ Emmett se mezitím pevně zakousnul do tváří a Richard se raději otočil. Jen Alice na Annu zírala, dokud to Annie nevzdala a nerozesmála se.

„Hlavně, že jsi zdravá, zlato,“ vzdychla Alice a vrtěla nechápavě hlavou ještě když nasedala do auta.

 

***

Dům byl prázdný a na Rose dolehla tíha samoty. Kdy naposledy byla sama? Tenkrát, když se objevila María.

 

Rok 1868

Obcházela kolem okna a neustále vyhlížela svého staršího bratra. Měl se vrátit před dvěma dny. Kde vězí?! Vpodvečer si všimla ženy v dlouhých bílých šatech, jak kráčí přes jejich malé pozemky. Ne, nekráčela, ona se prostě nadnášela jako peříčko ve větru. Rosalii napadlo, že by jednou chtěla dosáhnout stejného efektu jako ta žena. Zapůsobit. Když si konečně uvědomila, že osoba venku se blíží ke dveřím, rozeběhla se po dřevěné podlaze a hrnula se jí otevřít. Určitě to je nějaká bohatá paní, protože takové šaty dívky odtud nenosí.

„Dobrý večer, paní… Stalo se něco?“ vyhrkla Rosalie jakmile otevřela dveře.

„Ach, ano, stalo. Ty jsi Rosalie Whitlocková?“ hlesla žena neuvěřitelně podmanivým hlasem.

„Jsem Rosalie Haleová, ale Whitlockovi jsou moji příbuzní. Jasper Whitlock je můj bratr z matčiny strany. Stalo se něco?“ zopakovala Rosalie. V hrdle se jí udělal ohromný knedlík, který se nedal spolknout ani omylem.

„Je mi to strašně líto, drahá, ale tvůj bratr…“ Ta žena měla smysl pro dramatičnost. Odmlčela se v tom nejnapínavějším, ale Rosalie nebyla hloupá. Moc dobře věděla, co ta odmlka znamená.

„Zemřel?“ hlesla a její hlas udělal na konci toho slova otazník. Bezděčně, protože věděla, že má pravdu, že to tak je. Žena v bílých šatech kývla. Rosalie si zakryla ústa dlaní a ze všech sil se opřela o dveře, aby se nezhroutila na zem. Zůstala absolutně sama. Bez rodičů, bez bratra…

„Co si jen počnu,“ vzlykla a její svaly v těle vypověděly službu. Sesunula se po stěně dveří k podlaze. „Co se mnou bude? Zůstala jsem úplně sama, umřu sama… Už nemám nikoho, pane bože, proč?“ Sípala. Přestávala se ovládat. Nedokázala se nadechnout, jak se jí svíralo hrdlo. Oči měla zalité slzami a celé tělo se jí třáslo.

„No, sama neumřeš, drahá,“ oznámila jí ta žena. Rosalie zavrtěla hlavou a vzhlédla. Chtěla jí odporovat, ale její tvář… „Budu s tebou…“ dodala žena a Rosalie vykřikla hrůzou.

 

Současnost.

„Rose, to jsem já, proč křičíš?“ Emmettův hlas ji pohladil jako nejjemnější vánek. Zmateně se rozhlédla, načež se vymrštila ze země. Ani si neuvědomila, jak moc ji vzpomínka pohltila, a ona se sesypala na podlahu. Skočila mu kolem krku a málem ho povalila. Ještě, že je její Emmett takový obr. Jeho paže se kolem ní omotaly jako dvě záchranná lana a Rosalie vdechla vůni jeho kůže.

„Jsem tak ráda, že tě mám,“ vzdychla se rty líbajícími jeho klíční kost.

„Vezmeš si mě?“ vyhrkl Emmett a Rosalie zkameněla. „Teda… Jednou?“ Odtáhla se od něj, aby mu viděla do obličeje. Hledala cokoliv, co by jí řeklo, že se pomátl, ale našla jen vyplašené kotě, které překvapilo samo sebe. Jenže Emmettova tvář se nakonec ustálila na výrazu čistého rozhodnutí.

„Bude mi ctí, pane McCarty,“ zašeptala a Emmett zařval radostí tak moc, až se hejno ptáků vzneslo z korun stromů, přestože dveře a okna byla zavřená.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jula

16)  Jula (12.08.2011 16:16)

Bellu fakt nechápu, chová se nějak divně
No uvidíme, co tam bude dál

Nosska

15)  Nosska (11.08.2011 23:23)

Chápu, že hádky jsou koření života, ale nešlo by to mezi Bell a Edem jednou bez nich?
alespoň jsi mi udělala radost Rose a Emmem

SarkaS

14)  SarkaS (11.08.2011 23:09)

Už je to tu zase Bella s Edwardem jsou naprosto nemožní a tentokrát oba dva. Chjo, kdo naa ně mám ít pořád nervy, nejradši bychje přetáhla traverzou, oba dva... Vidíš co ze mě děláš? Normálního násilníka

Kamci

13)  Kamci (11.08.2011 22:02)

krása, super

MisaBells

12)  MisaBells (11.08.2011 21:20)

Nedělám z něj debila... to on sám...

Lenka326

11)  Lenka326 (11.08.2011 21:19)

Já jsem to čekala, že Masen bude hojit modřiny a Edward se u toho nachomýtne a nepochopí to. A proč (sakra, už zase!!! fakt musím klít) se Bella chová tak, jak se chová. Nemohla bys ji prosím, trochu znormálnit???
Chudáček Richard, jak musí likvidovat všechen alkohol a Anna???
Aspoň, že Rose a Emmett jsou v pohodě. Smutné vyprávění o tom, jak se stala upírkou, ale aspoň mohla být zpátky s Jasperem. Kde je mu vůbec konec? Co vyvádí v Texasu?

Anna43474

10)  Anna43474 (11.08.2011 21:15)

Mibelíno, proč děláš z Jacoba DEBILA?!?!?!

Žjůůů, bude svatbá, svatbáááááá!!!
TKSATVO

Twilly

9)  Twilly (11.08.2011 21:04)

nádhera.... nemám slov Mišutko

miamam

8)  miamam (11.08.2011 20:28)

Teda ta Bella mě fakt točí... Chová se jako hrozně divná...pipka. Masen je fakt divnej - co je skaryš zač???? A ten konec... Ten konec! Paráda

7)  Milisent (11.08.2011 20:16)

Sákryš, ako toto dopadne medzi Bellou a Edwardom, to fakt nemám ani predstavu... A o to viac ma baví čítať túto kapitolovku. Emmett je zaláskovaý až po uši . Chudák Richard to zasa schytal . Míšo, skvelá kapitola, skvelá poviedka, skvelá autorka... (nie nutne v tomto poradí ;) ;) )

semiska

6)  semiska (11.08.2011 19:33)

No, Edward si vybral chvilku, která asi nebyla moc zrovna vhodná :D Chudák, žárlivec ;) NO, snad si to s Bellou vyříkaj. :) JInak moc pěkný. Zuřivá Anna Emmettova žádost bylaa moc sladká.

MisaBells

5)  MisaBells (11.08.2011 19:29)

uvidím, podívám se po ní, ju?

Bosorka

4)  Bosorka (11.08.2011 19:04)

Motorku má určitě taky

MisaBells

3)  MisaBells (11.08.2011 19:03)

Bosí, jezdí v dodávce, sorráček...

Bosorka

2)  Bosorka (11.08.2011 18:58)

Bude svatba!
A Edík nám žárlí...no já bych na jeho místě žárlila taky, ale Masen je prostě zlatíčko! určitě jezdí na motorce!

AMO

1)  AMO (11.08.2011 18:48)

Tohle je naprosto dokonalé a já začínám zkroušeně sledovat blížící se konec měsíce. Bude mi smutno, jestli nebudou má přání vyslyšena...
Mám spoustu otázek, jenže... víš, já nechci odpovědi, prosím si další příběh. Děkuji.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek