Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/bab%C3%AD%20l%C3%A9t.jpg

DVACET ŠEST DNÍ

 

 

aneb Co měl Aro s Jasperem?

Tak tohle nebyl dobrý nápad, napadlo Alici, když se rozhlédla po vylidněném obýváku. Ještě před pár dny tu byla hlava na hlavě a teď je tu jen ona, zoufalý Emmett a zamilovaný Richard s Annou. Jak se to stalo?! Kde byla ta chybná chvíle, která tohle zapříčinila?

„Nechceš s něčím pomoct?“ zeptal se tiše Emmett a Alice vzhlédla. V ruce svírala hadřík a leštěnku na nábytek. Shlédla na to, pak na Emmetta a opět jí hlava klesla k dlaním.

„To zvládnu, díky,“ hlesla.

„Mohl bych třeba vystěhovat kuchyň. Nechceš malovat?“

„Ani ne…“

„A co garáž? Ta by chtěla vystěhovat, ne?“ Pak jí to došlo. Emmett se potřeboval manuálně zaměstnat. Stejně jako ona tady tesknil, přestože jeho Rose se měla dnes večer vrátit. Sakra práce.

„Když o tom mluvíš, stále jsem neudělala tu zimní zahradu. Byl bys tak hodný a vynesl mi opatrně ty květináče a ratanový nábytek?“ požádala ho mile a Emmett celý ožil. Skoro poskočil radostí, když se hnal – „Emmette! Zahrada je tudy!“ křikla za ním na poslední chvíli a Emm jen udělal otočku ve vzduchu a s omluvným úšklebkem proběhl kolem ní. Rozesmála se. Jasper by její zahradu znal. Věděl by, kde je…

„Můžeme pomoct?“ houkl Richard, valící se ze schodů.

„No jasně,“ souhlasila Alice. „Můžeš připravit auto, pojedeme nakoupit barvy.“

„A já?“ kníkla Anna.

„Umyješ tam okna, než se vrátíme?“ požádala ji Alice a Anna na ni spiklenecky mrkla. No vida… Takže zabavit se umíme. Jen ještě zapracovat na myšlenkách, vzdychla v duchu Alice.

 

***

„Kam jdeš?“ křikl za Majorem Peter. Jasper zaúpěl a pomalu se otočil.

„Jdu na chvíli pryč, Petere. Jako vždycky.“

„Neměli jsme ještě ani šanci si popovídat,“ vytkl mu.

„Potom. Vážně na to teď nemám náladu.“ Jeho myšlenky byly jinde. Hodně daleko v čase a místě. Dokonce nepřemýšlel ani nad tím, co asi dělá Alice. Ten rozhovor s Arem… Jeho vzpomínky vyplavaly na povrch jako olej. Nesnášel je. Možná proto o tom s nikým nemluvil, až včera s Arem. Potřeboval se tím prohrabat a znovu to uklidit do zadního šuplíku v hlavě. Nebo – jak by to udělala Alice – darovat to obnošené cosi charitě.

„Fajn, jdi… Charlotte mě sice zabije, že jsem tě zase nepřivedl, ale v pohodě… Zase srostu…“ mumlal Peter a Jasper se lehce pousmál. Teď teprve Peterovi záviděl. Tenkrát to nedokázal pochopit, dokud nepoznal Alici. Ihned by měnil. Z fleku! Místo toho na přítele kývl a pokračoval ve své cestě do lesa. Do Nemocnice. Poslední, koho tam měl, byla Anna. Jeho nová malá sestřička. Najednou měl dvě a ani netušil, jak! Líbilo se mu to. Mít velkou rodinu. Donedávna měl jenom Petera a před ním…

 

*rok 1900*

Líbala ho do vlasů a náruživě mu nehty přejížděla po hrudi.

„A pak ovládneme svět…“ zavrněla. Jasper ji neposlouchal. Opakoval si její plán dokola už poněkolikáté. Pokud se ona ujme moci… Do háje, vždyť to byla holá sebevražda!

„Budeš mým králem, chceš?“

Ne, nechce. Nechtěl to. Chtěl žít někde bokem a sám. Ale její vzrušení do něj bušilo silou stáda slonů. Nedokázal tomu volání sirény s havraními vlasy do pasu a porcelánovou pletí odolat.

„Ara překvapíme. Nebude čekat útok. Nemusíme se bát. Máme hromady novorozených, kteří padnou za naši věc, Jaspere.“

Tolik mrtvých. Tolik bolesti, kterou bude opět absorbovat on?

Roztrhla mu zbytek košile a přitiskla rty k bradavce. Odvrátil hlavu a sykl, když ho kousla. Pálilo to jako čert. Už dávno se přestal snažit ji odstrčit předtím, než to udělala.

„Když už jsme u těch novorozených… Dnes má skupina pět narozeniny…“

Zavřel oči. Narozeniny. Nenáviděl to slovo, protože jako jediný dárek rozdával smrt.

„Postarej se o to,“ zavrněla a vyhoupla se nad něj. „A já se teď postarám o svého budoucího krále…“

„Udělám to raději hned,“ vzdychl a jediným pohybem ji shodil. Nečekala to. „Pak na tohle bude víc času,“ lhal a zapínal si kalhoty. Roztrhanou košili hodil do kouta pokoje a odešel. Do zad ho uhodil jen její vztek. Jejímu kouzlu už dokázal odolat. Jeho takzvaná láska k ní se měnila v čirou nenávist. Prošel táborem a zamířil do největšího stanu. U vchodu narazil na Petera. Seděl a kolena si tiskl k hrudi. Když uviděl Jaspera, vymrštil se na nohy.

„Co jdeš dělat?!“ vyhrkl.

„Neztěžuj mi to, Petere. Jdi odtud,“ hlesl Jasper a lehce ho postrčil stranou. Vysmýkl se mu a znovu se postavil před vchod.

„Nedělej to. Jsou dobří. Umí bojovat. Je to nejlepší skupina, neblázni…“

„Petere…“ zaúpěl Jasper. „Jdi pryč.“

„Ne!“

„Uhni, sakra!“ Uvnitř stanu vše umlklo. Nejspíš měli právě dvacet posluchačů. „Jestli mi nechceš pomoct, tak vypadni. Rozumíš?“ zavrčel Jasper a pokoušel se nelitovat svého přítele, který vypadal, jako kdyby mu dal pěstí do břicha. Už si ho nevšímal, zapojil svůj dar, takže stan před sebou zavalil lhostejností a letargií, což mu dost usnadní úkol, a vstoupil dovnitř.

Tohle se nedá vydržet. Dvacet bolestných výkřiků. Dvacet vražd jen tak. Pro ni. A to chce ovládnout Volterru? Upřímně doufal, že Aro není tak bláhový, aby ji nechal. Má přeci ten svůj dar, no ne? Dotkne se a uvidí, co María zamýšlí. María. Jeho stvořitelka, která to udělala z čirého rozmaru. Proč ho rovnou nezabila? Tohle byl jeho trest za to, že si přidal pár let, aby mohl do armády?

 

*současnost*

Jasper se lekl a vymrštil se na nohy.

„Promiň, to jsem nechtěla,“ kuňkla Renesmee.

„Co tady sakra děláš?“ sykl vztekle. Vždyť ji mohl zabít!

„Znáš to pořekadlo o Mohamedovi a hoře?“

„Co prosím?“

„Tak nic… Přišla jsem si jen trochu… popovídat…“

„Poslal tě Peter?“ prokouknul ji. Nessie zrudla a omluvně se pousmála.

„Má o tebe starost, pane.“

„To je celý on. Ať to nechá sakra být. Není to jeho věc!“ vrčel. „Nessie, jdi odtud. Chci být vážně sám,“ prosil naléhavě.

„Ale nepovíš to na mě, že ne?“

„Samozřejmě, že ne!“ obořil se rozzuřeně. Ihned toho litoval. Nessie vyděšeně zalapala po dechu a prudce se přikrčila. „Jdi…“ Zmizela. Složil hlavou do dlaní a vzdychl. Skrz prsty viděl lesknoucí se hladinu té malé tůně, kde Anna procházela přeměnou. První částí. Očistcem. Pro něj byla zkouška peklem Volterra. Tisíc podezíravých vojáků a v čele toho všeho, Aro…

 

*rok 1900*

„Nezapomeň,“ zavrčela María, když vcházeli do hlavního sálu. Aro, ten blázen, je přijal. Jakmile ho uviděli, padla María na zem a začala na něj pět ódy. Jasper poslušně sklonil hlavu.

„Ach, vladaři můj! Aro! Dovol mi u tebe přečkat noc. Jsme na cestě hodně dlouho a před námi je ještě daleká pouť. Dovol nám vzdát ti hold.“

Jasperovi se chtělo zvracet. Vrněla a lísala se jako kočka a ten pomatenec se v tom rochnil jako prase. Ani po ní nechtěl ruku. Možná ho dotek s ní odrazoval. Dala si práci – vážně to udělala – a dobrovolně se zmrzačila. Tolik k jejímu plánu.

„Ale samozřejmě, drahá přítelkyně. Heidi vás zavede do pokojů, kde se můžete upravit, a pak vás uvítám u večeře,“ trylkoval Aro. Sálala z něj nadrženost, když si všimnul Maríina dekoltu. Určitě vymýšlel, jak zakrýt její bezprsté ruce, aby mu nekazily požitek při dobývání jejího klína. María vycouvala s pusou skoro přilepenou k podlaze. Když pak osaměli ve velkém pokoji, upravila si sukni a korzet.

„Idiot… Nečekala jsem, jak lehce to půjde…“ odfrkla si a vztáhla ruce k Jasperovi.

„Proč jsi tohle udělala?!“ obořil se na ni a chytil ji za zápěstí, aby jí mohl zamávat pahýly před očima.

„Pro dobro věci! Proč asi?!“ Zavrtěl nechápavě hlavou a pustil ji. „Jsi šílená, Marío.“

„Teď toho nech. Není vhodná chvilka na výstupy, Jaspere,“ zavrčela. Ne, teď nebyla, ale bude. Možná by měl Ara varovat. Když je María schopná zmrzačit sebe, co by udělala s ostatními?

„Dále!“ křikla ke dveřím, když kdosi zaklepal.

„Večeře přijde za dvacet minut. Pán si přeje, abyste ho navštívila ještě předtím,“ oznámila jim malá blondýnka a odešla.

„Rozvaž mi to, nemůžu sama…“ řekla napjatě a otočila se k Jasperovi zády. Pomohl jí a po chvíli se vydali zpět do sálu. Z Maríi sršela nedočkavost. Jak si to do háje představuje dál? Vážně věří tomu, že ji vojáci nezabijí, když ona zabije Ara?

„Tohle nebylo v plánu,“ připomněl jí Jasper.

„To nevadí. Tak to holt uděláme před jídlem, no! Dělej!“ pobídla ho, když zahýbali v dlouhé chodbě za roh. Po cestě vytáhla z malého sáčku své prsty. Během chvilky už měla opět funkční ruce. Nechutné.

„Vítejte!“ zvolal Aro. Ten pitomec tam byl absolutně sám! Jasper se přistihl, že mu to přeje. Když je tak neopatrný, tak co jiného si zaslouží? María se na Ara zářivě usmála, načež se prudce vymrštila do vzduchu a srazila ho k zemi. Jasper zůstal stát u dveří.

„Co to…“ panikařil Aro.

„To je pomsta, ty parchante. Jsi nemožný, Aro!“ vpálila mu do očí.

„Dost! Slez! Stráže!“ křičel, dokud mu María nezacpala pusu. Jasper svraštil obočí. Proč to protahuje? Chce je snad zabít?

„Nejsi hoden, abys vedl upíry k ovládnutí světa! To jen kvůli tobě se všichni schovávají a kryjí! To skončí, jakmile já usednu na trůn!“ Jasper sebou trhnul. Cože? Ona chce vyjít na světlo?!

Aro se marně snažil z Maríina sevření vykroutit a upíral na Jaspera náhle velmi pokorný a prosebný pohled.

„Ten je můj. Dělá, co mu povím! Ani na něj nekoukej. Ta věc patří mně!“ vrčela María. Věc? Jasper není věc!

Náhle ho napadlo, proč vlastně tu semetriku poslouchá. Co mu kdy dala kromě trochy sexu, který si navíc užívala mmnohem víc než on? Jemu darovala častěji místo rozkoše bolest. Kdežto tenhle… možná by mu byl vděčný. Jasper váhavě udělal krok.

„Jaspere, opovaž se! Tohle si už udělám já. Hlídej!“

Aro očima přímo žebral a Jaspera zavalila vlna takového strachu, až se mu udělalo skoro slabo. Znovu udělal krok

„Stůj, idiote! Až skončím s ním, vyřídím si to i s tebou! S každým, kdo mě nebude poslouchat!“ sykla María.

Tohle ne. Raději smrt, než Maríu na trůně. Aro je sice idiot a pomatenec, ale rozhodně nevyleze s existencí upírů na svět. To nejde. Byl by to chaos. Už jistějším krokem zamířil k nim.

„Co děláš?! Vrať se ke dveřím, hovado!“

Jasper ji chytil za ramena a odhodil ji stranou.

„Nejsem hovado a ani idiot. Už ne. Nedovolím, abys vládla. Byla by to hloupost!“

„Vzbouřil ses!“ kníkla.

„To si piš.“

María sebou trhla a vrhla se proti němu. Jenže v jeho prospěch hrála léta, kdy zabíjel novorozené a cvičil je v jejich prvním roce. Uskočil a chytil ji za hlavu. Setrvačnost mu pomohla, aby se její tělo zřítilo k zemi a její hlava zůstala v jeho náruči.

„Výborně! Skvělé! Stráže!“ ječel Aro. Tak, teď to pro něj končí. Možná, že najde věčný klid…

 

*současnost*

Vstal a vydal se zpět do tábora. Konečně opět schopný souvisle myslet. Arův slib zněl: Ty mi dodáš vhodné vojáky a já tě nezabiju za zradu, protože jsi mě zachránil. Půjdu ti z cesty a kdykoliv cokoliv budeš chtít, stačí říct.

Jo, to tak. Upířím vládcům se prostě nedá věřit…

 

***

„Byla dost v šoku, viď?“ smála se Rose v letadle, když odlétali z Denali.

„Jo, trochu jo.“

„Edwarde… Nemusíš si to vyčítat. Vážně to přehnala.“

„Já vím, ale…“

„Co ale?“

„Nebýt Tanyi, nejspíš bych to s Bellou neměl tak zlé.“ Rose ho pohladila po hřbetu dlaně.

„Zlepší se to. Jen za ní už jeď,“ pobídla ho.

„Jen tě doma předám tomu nedočkavci a pojedu za ní…“ slíbil a znovu do něj vplula vlna naděje. Teď se to zlepší. Už ví, jak na to. Neublíží jí znovu. Zvládnou to. Oni přeci musí být spolu, no ne? když už ustáli i Tanyu…

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Lenka326

13)  Lenka326 (09.08.2011 07:54)

Skvělý pohled do minulosti Majora Jaspera Whitlocka a konečně víme, co se stalo s Maríou. Jen kdyby ten ubožák Aro neměl tak krátkou paměť. Kam poslal dvojčata? Do Texasu nebo do Forks???
A Bella s Edwardem? Jak tohle vůbec skončí?
Díky za oddychovou první část "Kterak se truchliví upíři dokážou zabavit", protože všechno ostatní je tak smutné...
Prosím, kde jsou další písmenka???

Bosorka

12)  Bosorka (05.08.2011 22:46)

Tak takhle to bylo s Arem...

semiska

11)  semiska (05.08.2011 11:19)

Moc pěkné. Snad se ještě vše v dobré obrátí.

piky

10)  piky (05.08.2011 10:15)

eňo ňuňu kapitola

MisaBells

9)  MisaBells (05.08.2011 06:35)

A+

Twilly

8)  Twilly (04.08.2011 22:38)

Mišutko, nechci aby to vyznělo, jakože tě chci nařknout z plagiátorství, nebo tak nějak... ty víš, že jsem nadšená, že mi NĚKDO vidí do duše

Kamci

7)  Kamci (04.08.2011 18:59)

ach...ty Jasperovi pohledy do minulosti jsou vážně síla skvělá kapitola

SarkaS

6)  SarkaS (04.08.2011 16:25)

Ten pohled do minulosti byl úžasný Jasper, chudák trpí a malá Nessie to schytala snad se ho nebude bát... A ten konec paráda, jen škoda že nvíme co se u Blondies stalo, ale hádám, že s tím ještě přijdeš;)

Fanny

5)  Fanny (04.08.2011 13:06)

Kousek Jasperovi minulosti, zvláštní. A vládcůs opravdu nedá věřit, Aro je prostě Aro...

Twilly

4)  Twilly (04.08.2011 12:30)

Mišutko!!! Tleskám Nádhera... ten Major mi připomíná mého Jaspera, stejně jako tvá Maria mou Maríu a to se mi moc líbí. Vidím v tom tvém příběhu víc. Nádhera...

Anna43474

3)  Anna43474 (04.08.2011 12:07)

Jasper musí domů, než přijdou vojáci z Volterry, tamti dva taky, akorát... s Bellou to asi nebude zrovna nejsnazší, ne???
Bože, ty to zamotáváš
TKSATVO

LadySadness

2)  LadySadness (04.08.2011 10:07)

len aby ustáli aj neustále odlúčenia a Edwardovu prehnanú starostlivosť chudák Jasper, škoda, že sa jej nevzoprel už skôr, tie spomienky ho strašne ničia:'-( :'-( aspoň, že rodina našla malé rozptýlenie:)

AMO

1)  AMO (04.08.2011 08:48)

Asi ze mne nic nevypadne...mám vlhké oči a strašně se mi to líbilo. Už jsem za blázna i doma....Tleskám ti Miško....
Jak se zbavit Marií a ještě energie od Edwarda:)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek