Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/bab%C3%AD%20l%C3%A9t.jpg

DVACET PĚT DNÍ

Seděl na okraji postele a sledoval, jak si do kufru dává oblečení.

„Proč teď? Proč chvíli nepočkáš?“ zajímal se a vážně se snažil, aby jeho hlas nezněl tak tragicky. Jako kdyby toho za poslední dny bylo málo. Rose přestala balit a pomalu k němu přešla.

„Já tam nebudu dlouho, medvídku…“

„Jo, jasně. Proto si balíš vše, co tu máš.“

„Máš pravdu. Jo, nechám to tady. Pojedu jen v tom, co budu mít na sobě. Stejně jsem buď dnes večer zpět, nebo zítra – nanejvýš.“

„Fakt?“ vyhrkl a už mu bylo jedno, jestli jeho emoce pozná. Omotal jí ruce kolem stehen a zabořil jí hlavu do břicha. Ona nebude jako Jasper. Rozhodně jí nic nezabrání v tom, aby se k Emmettovi vrátila. Její žal nad bratrovým odchodem nahradila zlost. Vztek na samotný osud. „A nechceš jim třeba jenom zavolat? Nebo poslat dopis?“ Rose se pousmála a upravila mu trčící vlas na hlavě.

„To nejde. Chci se s nimi rozloučit tak, jak se má. Přestože udělala Tanya, co udělala…“

„Tak pojedu s tebou!“ vyhrkl a byl docela dopálený, že ho tenhle nápad nenapadl dřív.

„No, sice bych byla štěstím bez sebe, ale nejsem si jistá, že je to zrovna vhodné místo.“

„Proč ne?“

„Je to hnízko sukub, medvídku. Asi bys odtamtud nevyvázl. Edward měl co dělat, a to jen díky jeho čtení myšlenek. Pokaždé se včas vytratil.“

„Celý Edward,“ zamumlal Emmett s lehce žárlivým tónem.

„Ale no tak…“ tišila ho Rose. „Příště, ano?“

„Hmf…“ zabrblal a dál si užíval Rosaliino bříško.

 

***

Jak dlouho? Možná celý den a tu předešlou noc? Nebo to bylo jen pár hodin, co tu leží?

Edward zíral na modré nebe a snažil se nad ničím zásadním nepřemýšlet. Jen hlouposti. Ano, to jediné ho dokázalo držet pohromadě.

Byl to takový lehčí spořič mysli, ale fungoval. Kdyby ne, nejspíš by se už dávno rozeběhl směr nejbližší útes a modlil se, aby se dole rozsekal o skály. Bolelo by to méně, než vidět Belliny modřiny, které jí způsobil.

„Rose jede do Denali,“ informovala ho tiše Alice, která stále ležela vedle něj.

„Hm…“

„Nechtěl jsi jet taky?“ Edward nakrčil nos.

„Proč?“

„Kvůli Tanye, přece. Chtěl jsi jí utrhnout hlavu a spálit jazyk, vzpomínáš?“ Zasmál se. Jeho prvotní reakce na tu podlost, kterou nakukala Belle.

„Matně,“ hlesl.

„Když s ní nepojedeš, možná se Emmettovi nevrátí, víš to?“

„A důvod rozhovoru je pro tohle skvělou záminkou, že?“ odtušil Edward a zavrtěl pobaveně hlavou.

„Nenech ho trpět jako nás dva…“ prosila Alice a zvedla se do sedu.

„Každý svého štěstí strůjcem. My holt máme rozbitá nářadí…“

„Tak tohle moudro se ti fakt nepovedlo.“

„Ale směješ se,“ upozornil ji a Alicin prvotní úsměv se ještě rozšířil. „Půjdu si zabalit,“ dodal a vstal. „Jdeš se mnou?“

„Asi bych měla. Musím si ujasnit, co teď.“

„Nikdy jsi nebyla trpělivá…“

„Najednou? Ještě včera jsi mi říkal, že mám největší upíří trpělivost,“ řekla Alice a nafoukla v hraném gestu tváře.

„Chybička se vloudila.“

 

***

Jít v upířím seskupení pěšky se dalo přirovnat mezi letadlo a jízdu autem. Výhodou bylo, že spánek nebyl potřeba, proto mohli cestovat i přes noc. Jaspera už dávno ovládl vztek a zuřivost, ale to, že Demetrimu přálo i počasí, to byl vrchol všeho.

Se stmíváním dorazili k táboru. Jakmile vešli do neoznačeného území, ihned si všiml té změny, která se tu stala. Stany z maskáčové látky byly pryč. Místo toho se v korunách stromů objevila provizorní hnízda. Supi, napadlo ho jako první věc.

„Jaspere?“ ozvalo se za ním a on se pomalu otočil. Peter k nim kráčel pomalým a nejistým krokem. Jako kdyby nevěřil tomu, že tu je. „Ty ses vrátil?“ Major ho viděl rád, vážně rád, ale cosi se změnilo. Kdyby mu dali na vybranou, rozeběhl by se k Alici a zahodil i přátelství s Peterem. Až takový sobec byl. Jenže na vybranou nedostal. A objímat se nechtěl. Peter to vycítil, proto se držel dál. Prohlížel si ho, jako kdyby jej viděl poprvé v životě. „Generál Demetri, Petere,“ hlesl Jasper a pohodil ledabyle hlavou k Demetrimu. Peter se jen ušklíbl a vysekl poklonu. To Jaspera přimělo se pousmát. Hodně by váhal, než by jej vyměnil, uvědomil si.

„Ty to tu vedeš?!“ štěkl Demetri ve snaze získat opět navrch.

„Prozatím,“ odpověděl Peter.

„Už ne. Major Whitlock se opět ujímá svého postu. Můžeš se vrátit na strom,“ sykl Demetri.

„Jak šlechetné, generále,“ pitvořil se Peter.

„Kde je Charlotte?“ zeptal se tiše Jasper.

„S Renesmee u vody. Chceš je vidět?“ nadchl se Peter a ignoroval Demetriho.

„Rád bych.“

„Počkat! Kde je moje armáda?!“ vztekal se Demetri.

„Asi ve vodě,“ špitl Peter a letmo se podíval na Majora. Ten přimhouřil oči. Upíři a jen tak se koupat? Pak mu blesklo hlavou, že asi jen tak rozhodně ne. I Demetrimu se to nezdálo. Rozeběhl se k vodě, se zbytkem vojáků v zádech.

„Cos provedl, Petere?“ sykl Jasper.

„Roztahovali se tu jak mořský řasy…“

„Cos provedl?“ zopakoval naléhavěji Major.

„Dal je do basy, co jiného?“ Major potlačil zaúpění a ránu do Peterova obličeje. Basy? Věděl, co to je. Sám to tenkrát vymyslel, ale nikdy se to neuvedlo do praxe. Jen o tom spolu s Peterem mluvili, jak by se to mohlo uplatnit. Hořící kruh. Dost blízko, aby upíři neunikli, dost daleko, aby jim nic vážného kromě strachu nezpůsobil.

„Proč je to u vody?“ hlesl Jasper a  v duchu zoufale zasténal.

„Je to jednoduchý. Je tam skalnatá půda a na dosah řeka, kdyby nám náhodou chytl les. Ale utéct nemají šanci.“

Jasper si ho prohlížel s neskrývaným obdivem, než si uvědomil, že tu pobíhají další upíři, kteří z tohohle nebudou zrovna dvakrát nadšení. Rozeběhli se k jezeru.

„Co to má znamenat?!“ ječel Demetri.

„Vpadli na cizí území a chovali se jako barbaři. Takové tu nestrpíme!“ křikl Peter.

„Kdo vám dal právo…“ začal nanovo soptit Demetri, ale v tom okamžiku se Major konečně vzepřel a přestal být mimo. Kdo jim dal právo? Tak třeba například právě Major Jasper Whitlock, který tenhle tábor dal do provozu!

„Tady jsem, Demetri, právo já! Sem Volterra nesahá, rozumíš?!“ zahřměl. Nemusel ani svá slova podbarvovat svým darem, aby se Demetri přikrčil. „Vyřiď to Arovi! Jestli chce ještě někdy dostat nějaké nováčky, tak ať sem přestane strkat nos!“

„Za tohle se Arovi zodpovíš!“

„Vyřiď mu, že mě přestává bavit mlčet, Demetri,“ sykl Jasper a Demetri znejistěl. „Měl bys jít…“ Jenže Demetri byl hlava dubová. Místo toho, aby přijal nabídku klidného odchodu, zvedl ruku a pobídl zbylé vojáky, aby šli na jistou smrt.

 

***

„Dále!“ zahřměl Aro a pozoroval pomalu se otevírající dveře. Nejprve se objevila ruka a následně hlava s vyděšeným pohledem. „Co je?!“

„Pane, máte telefon ze Států…“ kníkl kdosi a znovu se schoval za dveře.

„Tak mi ho ale dej, ty budižkničemu!“ Poslíček vběhl dovnitř, nabídl mu mobil na podnose a zmizel do nejvzdálenějšího rohu.

„Demetri,“ sykl do telefonu Aro a nemohl se dočkat hlášení.

„Skoro…“ ozvalo se ve sluchátku. Arova tvář by zbrunátněla, kdyby v něm byla kapka krve.

„Whitlock?“ řekl a vyznělo to spíš jako otázka. „Co je s Demetrim?“

„Hádej, můžeš jednou…“

„Ty mi beztrestně vraždit generály nebudeš!“ řval Aro a ze všech sil se snažil nerozdrtit telefon. Měl toho na srdci poměrně hodně a hodlal mu to pěkně říct.

„Najednou ti to vadí, Aro? Od kdy?“

„Tamto bylo jiné!“

„V čem konkrétně? Aha! Ty myslíš to s M…“

„Mlč!“ překřičel ho Aro a lehce vyděšeně se otočil přes rameno, jestli ho někdo neposlouchá.

„Přestaň je sem posílat a já je přestanu likvidovat,“ pronesl Whitlock ledovým hlasem.

„Patří mi!“

„Ne, dokud ti je nedám.“

„Jsou moji! Cvičíš je pro mě!“

„Naše dohoda zněla jinak, Aro. Já ti budu posílat dobrovolníky a ty dáš mně a mým lidem pokoj. Za poslední půlrok jsi mi dvakrát znepříjemnil existenci a mě to přestává bavit. Slíbil jsem ti, že o tamtom pomlčím, ale pěkně mě začíná svrbět jazyk.“ Aro se zalkl vzteky. Pěstí praštil do zdi, ze které se kus omítky vydrolil.

„Pořád zapomínáš, že já jsem tvůj pán a vládce, Whitlocku,“ zasyčel Aro.

„Stačí říct a dá se to změnit, Aro.“ Telefon ohluchl a Aro vytřeštil oči. On mu to nejen položil, ale vyhrožoval mu?! To se musí změnit! Jestli si někdo všimne, že Whitlockovi rostou růžky, bude malér. Podkopává mu autoritu! Najde způsob, jak se ho zbavit. Slib neslib. Tehdy byl sám pomatený a vážně mimo sebe štěstím, že vyhrál. Díky Whitlockovi! Krucinál!

Mobilem mrštil do prostoru a ten se s hlasitým rámusem roztříštil o protější zeď.

„Kde je Felix?“ řval. Ve dveřích se objevil ten malý upír, co prve přinesl telefon.

„Ve Státech…“ Takže taky nežije. Krucinál!

„Zavolej mi Jane!“ A v tu samou chvíli věděl, že to měl udělat už dávno. Kdo jiný, než sladká a proradná Jane, by dokázala vést jeho upíry? Ona a její dokonalý dar. S pomocí jejího bratra, Aleca… Demoliční zbraň!

 

***

Letadlo přistálo kolem desáté v noci a Edward s Rosalií vystoupili.

„Budeš hodně zlý?“ zeptala se tiše Rose.

„Měl bych?“

„Asi ano, hodně lhala a…“ Edward se pousmál. „No co?“ vydechla Rose a styděla se, že to vůbec řekla. Zase byla tam, kde žila několik desítek let, a připadala si jako nicka. Tady všude vládla Tanya a její Blondies. Tady neměl nikdo nárok na vlastní názor, aniž by mu ho Tanya nevzala.

„To se změní, uvidíš,“ slíbil jí Edward a vzal ji kolem ramen.

„Jeden den a ne víc. Tady to už pro mě skončilo,“ hlesla a vydala se s novým bratříčkem do tmy Aljašky.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Lenka326

8)  Lenka326 (09.08.2011 07:46)

Tak Major si přestal nechat s*át na hlavu a vzal to pěkně zkrátka. Ale Aro se chce pomstít, posílá demoliční zbraň.
Asi bude ještě horko.
Rose s Edwardem v Denali - jako dopadne Tanya???

semiska

7)  semiska (03.08.2011 22:25)

No, Major asi pěkně nas... naštval Ara. Snad si všichni své protějšky najdou a budou je mít u sebe.;) :)

monikola

6)  monikola (03.08.2011 21:07)

mne sa nahodou páči ake paka z tych volterrskych robí... najmä z Ara... „Ty mi beztrestně vraždit generály nebudeš!“

ach jo... plosim o plepacenie, ze som nekomentoval straaaaaaasne vela kapitoliek, ale po návrate z dovolenky nestiham a citam ako drak tak stručne, Anna je skvela, Richard je super, Jasper je skvely, Alica je perfektna, Emmett nema chybu, Rose je husta, Edík je zlaty len Belle by som naplacala

Kamci

5)  Kamci (03.08.2011 18:14)

jooo!!! Jasper válí:) :) :) :)

Anna43474

4)  Anna43474 (03.08.2011 18:06)

Proč furt děláš z Volterrských takový paka??? Já mám Demetriho náhodou docela ráda :'-(
Ve vile taková pohoda, Jaspe je taky v pohodě... Všichni jsou v pohodě, co by se tak asi ještě mohlo za těch posledních pět dnů stát...?!
TKSATVO

AMO

3)  AMO (03.08.2011 14:20)

Aspoň někde a někdo to má v hlavě srovnané... Rose je tady opravdu kouzelná blondýnka
A Emmetek??? Je zamilovaný pako, úžasně zamilovaný...
Mám radost, že si Jasper nenechal sr...na hlavu a vzepřel se. Doufám, že to pomůže a on tu kolonii rozpustí a vrátí se k Alice. Ta si to zaslouží.
A poslední zbývá... budeme pouštět spořič pořád dokola??? To zatím Bella zestárne... nnebo ji schramstne nějaký lidský pako. Co dál doktore???

SarkaS

2)  SarkaS (03.08.2011 14:08)

Aro jeden... Zase bude dělat brajgl... chjo Ale Major ho vždycky tak hezky setře Tanya, hm, co asi zase provede

Twilly

1)  Twilly (03.08.2011 14:08)

Líbí se mi, když má Aro strach... i když to slibuje komplikace... hmmm... Každopádně, Major mu dá co proto! Nějak nepochybuju!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek