Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/bab%C3%AD%20l%C3%A9t.jpg

DVACET ČTYŘI DNÍ

Upíři z Volterry upřednostňovali nenápadné cestování. Možná proto nenastoupili na letadlo a neodletěli směr Texas, ale vyrazili po svých. V pravidelném seskupení, bez jediné odchylky od trojúhelníkového tvaru. Na tohle byl kdysi zvyklý, tohle vyžadoval od svých lidí – upírů. Tak proč mu to teď způsobuje třes a nejraději by je chytil pod krkem a urval jim hlavy?

Znal odpověď. A kdyby ne, nejspíš by to nebyl ani on. Zamiloval se do chaosu ve vile. Do ztřeštěné tmavovlásky s tím nejkrásnějším úsměvem, která se neustále rozčilovala, když neviděla jeho budoucnost. Jako kdyby ji neznala. Zvykl si na neplánované akce do lesů na lov, na nákupy v centru města během polední pauzy, kdy byl nákupák plný lidí. Na její módní styl… Letmo pohladil černé tričko, které teď bylo jedinou věcí, která mu ji připomínala. Pousmál se. Bezděčně a automaticky.

„Jsem rád, že jsi nedělal potíže, Whitlocku,“ promluvil Demetri a Jaspera přešla nálada. „Takhle to je pro všechny lepší. Zase se srovnáš…“ dodal a jeho pohled se zabodl do jeho očí. Už nebyly karmínové. Nabíraly lehce oranžový odstín. „Aro bude nadšený…“

To tomu generálkovi vážně nevadí, že mu neodpovídá? Měl potřebu si povídat. Chtěl si povídat, což bylo samo o sobě děsivé, jenže nechtěl mluvit s ním. Chtěl si povídat s Alicí. Znovu se pousmál. Dokázal ji ochránit. Zabránit těm Arovým poskokům, aby jí něco udělali. Měl by mít radost! Radovat se, že se vrací domů a ona je v pořádku, tak proč má chuť mlátit hlavou o strom a řvát?

„Jsi pravý voják, Whitlocku. Víš, co je tvoje povinnost…“

Jasper po něm střelil nepřátelským pohledem. Demetri se potěšeně ušklíbl. Kdyby věděl, jak si Major představuje, že mu rve hlavu od těla, nejspíš by nestál tak blízko. Demetri mohl být sebelepší stopař, ale v boji by měl Jasper rozhodně navrch.

„Jsem spokojený… Víš, vážně jsem nevěřil, že tě najdu… Nějak jsem se na tebe nedokázal napojit…“ Jasper mlčel. Instinktivně se dotknul svého talismanu na krku a svraštil obočí. „Naštěstí jsem byl v Montaně a měl jsem v Port Angeles nějaké vyřizování. Jeden z donašečů mi řekl, že nedávno viděl v oděvním salonu dva upíry. Popsal tě poměrně kvalitně a navedl nás na směr k Forks…“ Major svraštil čelo ještě víc. Prohnilí bonzáci, co by pro věčný život zradili vlastní matku! „A pak to šlo samo!“ zvolal radostně Demetri.

„Šikovnost sama,“ zasyčel Jasper a přidal do kroku v naději, že ho setřese.

 

***

Vyšla z malého hangáru v Phoenixu a děkovala za Edwardovy sluneční brýle, které teď sloužily jako cenzura na její ubrečené oči. Ta noc v hangáru byla… A pak… A potom… Popotáhla nosem a bez jediného zaváhání si otřela nudli do rukávu. No co? Nikdo ji tu nevidí… Zamířila k velké dodávce. Původně si chtěla zavolat taxi, ale pak si vzpomněla na Masena a dala mu přednost. Lepší, aby ji okukoval známý, než cizí…

„Ahoj!“ křikl od brány a vyšel jí vstříc. Zarazil se metr od ní a zamračil se. Bella jen zavrtěla znechuceně hlavou. „Zvedni to,“ hlesl a ukázal na její brýle.

„Ne, nech mě… Chci jen domů, prosím…“ odsekla.

„Bello, co se stalo?!“

„Nic…“

„Máš jásat a být jeden velký úsměv a ne, že se budeš tvářit jak odvrhnutá milenka…“ Trhla sebou a Masen sykl. Nejspíš mu to došlo. „On tě… odvrhnul?“

„Nebuď směšný!“ vyjekla a hodila tašku na zadní sedadlo dodávky. „Neodvrhnul mě.“

„Tak ale… sakra, Bellito! Co se tam stalo?“

Jo, tak tohle by ji taky zajímalo. Bylo to nádherný. Připadala si jako královna, když se jí dotýkal a miloval se s ní. Tohle přece chtěla, ne? Jenže když se zvedla, byla jedna velká modřina. Dlouhý rukáv to jistil, jenže ho neměla, když se na ni Edward podíval. Bože, jak on zuřil. Rval si vlasy a za tu díru ve zdi ten majitel hangáru taky nebyl nadšený. Omlouval se jí – Edward. Třásla se a strašně mu to chtěla odpustit. Sama si musela připomínat, že to ona to chtěla. Vymlouval jí to… Celé tělo ji bolelo a pálilo, ale to ráno byla šťastná. Až v letadle ji napadlo, jak lehké pro něj bylo jí ublížit. Fyzicky. Ani si to neuvědomil. Co když to příště vážně… Znovu se rozbrečela.

„Holka, ty jsi troska… Tak ale mluv, prosím tě… Jinak to otáčím na Forks a hodím s ním řeč…“

„Mluvili jsme, milovali se, posadil mě na letadlo, možná přiletí…“ shrnula víkend stroze.

„Tak co brečíš?“

„Nebrečím,“ odsekla a posunula si brýle na nose. Dal jí je, když mžourala do ranního slunce. Možná jen hledal důvod, aby za ní jel. Možná to bude to jediné, co od něj dostane. Masen jí chtěl odporovat, ale nakonec slova jen spolknul a mlčky ji dovezl k domu.

„Pomůžu ti s taškou,“ řekl a jeho pohled Belle sebral veškerý odpor. Vypadal naštvaně. Další namíchnutý chlap? Vzdychla a vytáhla z kapsy klíče. V předsíni si sundala bundu a Masen hlasitě sykl. Těsně potom ji vzal za ruku a otočil ji čelem k sobě. „Co to je?!“ vrčel a jeho oči sledovaly modrající mapy na jejím těle. Hloupé tričko s krátkým rukávem a dekoltem pomalu k pasu.

„Nic…“ Vytrhla se mu, ale chytil ji znovu.

„On tě zbil?!“

„Ne, ježíši!“

„Tak od čeho máš ty modřiny?“

„Mám vysokou srážlivost krve, které neprospívá tvrdá podlaha a přírazy…“ mumlala.

„Proto brečíš?“ zašeptal o poznání mileji, soucitněji. „Protože to bolí?“

„Nebrečím,“ trvala na svém Bella.

„Přestaň být paličatá, krucinál! Vidím tě.“

„Masene, já o tom prostě nechci mluvit…“ vzdychla a neubránila se dalším slzám. Takhle to nejde. To nemá cenu. Nezvládne další modřiny a jeho zoufalý výraz, když viděl, co jí udělal. Mohl jí vmést do tváře, že ji varoval a že si za to může sama, ale on? Neudělal to. Celé to překroutil a vina padla na něj. Jak to sakra dělá? Proč to dělal, když věděl, že to takhle dopadne? Měl jí to… sakra, vždyť to udělal. Říkal jí, že to nedopadne dobře, ale ona? Ne, nic se nestalo. Dostala, co chtěla a bylo to perfektní. Ty modřiny zmizí a bude to zase jako předtím.

Ani si neuvědomila, že vzlyká a Masen ji konejšivě svírá v náruči. Proč až teď? Proč nebrečela hned, aby ji sevřel Edward?

 

***

Choulila se v Emmettově náruči a tupě sledovala vlákna koberce. Hladil ji po zádech a občas ji políbil do vlasů.

„Už je to dobré…“ tišil ji. Dobré? Není to dobré. Jasper je pryč a bůh ví, kdy se vrátí… Alice je pryč! Edward je pryč… všichni jsou pryč, ale proč? Když Alici sebrali ze země, odnesl ji Emmett domů. Sotva ji posadil do křesla, vstala a vyběhla pryč. A Edward se ještě nevrátil. Děsila se chvíle, až přijde. Určitě bude zuřit. Neměla ráda, když někdo křičel. Možná proto křičela jako první. A Anna s Richardem ještě nic neví. Nikdo jim to neřekl. Viděli je, jak se vrátili, ale neptali se. Čekali, dokud jim někdo něco nepoví.

„Ehm…“ Jako kdyby to Rose přivolala, napadlo ji. Zvedla hlavu z Emmettova ramene a otočila se za hlasem. Richard tam stál, ruce za zády a v očích výraz malého dítěte, co se bojí zeptat, jestli se může dívat déle na televizi.

„Odešel. Jasper se vrátil do tábora, Richarde,“ hlesla a Ardyho pohled se změnil v šokovaný.

„Jen tak?“ vydechl.

„Je to jeho volba, Ardy. Nemohli jsme ho nutit tu zůstávat,“ vložil se do toho Emmett.

„Ale co Rose? A co Alice?“ blekotal zmateně.

„Postaráme se o ně,“ řekl razantně Emmett a zesílil stisk kolem Rosaliiných zad.

„To bez debat,“ souhlasil Richard a usmál se na Rose.

 

***

Byl pár metrů od domu, když k němu dolehly myšlenky z vily. Sám měl plnou hlavu viny, natož tohle… Už věděl, že je Jasper pryč a Alice někde lítá. Nemůže ji tam nechat…

Našel ji.

Seděla na malém paloučku za řekou a Jasperova vůně mu dala vědět, že tady odtud odešel.

„Je tu volno?“ zašeptal a posadil se do trávy vedle ní. Celé mu to přehrála tak, jak si to pamatovala. Plné smutku, emocí a zoufalství…

„Slíbil, že se vrátí. Věř mu…“

„Nevzal si ani náhradní oblečení…“ kníkla a ramena se jí nanovo roztřásla. „Až se vrátí, bude to zase Indiana Jones…“ Pousmál se a opřel si hlavu o její třesoucí se rameno.

„Zase ho dáš dokupy, zlato…“

„To bude doba.“

„Jak dlouho?“

„Nevím… nevidím ho. Má ten pitomý talisman.“ Alice svěsila hlavu a utrhla stéblo trávy.

Mám strach, pomyslela si a Edward zavřel oči.

„Já vím, ale zvládneš to. Máš tu největší upíří trpělivost…“

„Nech si ty vtipy,“ zavrčela ubrečeně a Edward se tiše zasmál.

„Tak ne, nemáš.“

„A co ty?“ změnila směr rozhovoru Alice.

„Je mi… fajn,“ lhal. Zatřásla ramenem a přiměla ho tím zvednout hlavu. „Je samá modřina…“ vzdychl.

„To byla i předtím.“

„Jenže to nebyla moje vina,“ odporoval jí.

„Tohle v podstatě taky ne… Oba jste to chtěli a věděla snad, do čeho jde, ne?“ Edward pokrčil výmluvně rameny.

„Jsme upíří zoufalci, co?“ zasmála se Alice a znovu vzlykla. „Co budeme dělat?“

„Sedět, mlčet a srovnávat se s realitou,“ zašeptal Edward a položil se na záda do trávy. Napodobila ho a schoulila se k němu. Nejen ona, ale i on potřeboval cítit blízkost milované osoby. Jeho jediné sestry, kterou kdy měl… „Nebo ležet,“ opravil se po chvíli a Alice se tichoučce a krátce uchichtla.

„Myslíš, že…“ začala.

„Pšt…“ utnul ji. Poslouchali vítr ve větvích a zvuky lesa. Čerstvý vzduch a ticho léčí – prý.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Lenka326

11)  Lenka326 (09.08.2011 07:42)

To je pořád smutnější a smutnější. Bella se dočkala, ale ty modřiny, Edwardovy výčitky a zase dokola. A ten smutek ve vile, ach jo.
Jak dlouho si nechá Major Jasper Whitlock s*át na hlavu od poskoka Demetriho???

10)  kamci (03.08.2011 18:05)

Anna43474

9)  Anna43474 (02.08.2011 22:04)

To jsou tragédi Jeden horší než druhý, fuj ale už
Promiň, já si to prostě nemohla odpustit

Bosorka

8)  Bosorka (02.08.2011 18:34)

Bych nad nima brečela jako malá holka! :'-(

LadySadness

7)  LadySadness (02.08.2011 13:03)

a ja som tak dúfala, že sa dohodnú a označí ju:'-( to aj k tomu ho bude musieť presviedčať tak dlho? až kým jej nepôjde o život?, chudák Alice, chudák Jasper, chudák Rosalie:'-( chudáci celá rodina

6)  miamam (02.08.2011 11:20)

To bylo... Krásné. Smutné, ale moc hezky napsané. Je v tom určitý smíření - konečně. Ale přesvědčí to Bellu o něčem? Bude chtít být jako Edward?... To by mě zajímalo. Spousta věcí by se vyřešilo.

AMO

5)  AMO (02.08.2011 11:16)

Ách jo... dneska je blbý den. Použiji tvou větu. Ticho léčí...
Tak já se jdu léčit, ach jo.

semiska

4)  semiska (02.08.2011 10:55)

Dokonalé, skvělé.

Fanny

3)  Fanny (01.08.2011 23:46)

Z týhle kapitoly nemám slov. Nádhera

Twilly

2)  Twilly (01.08.2011 23:21)

Mišutko, tak tohle bylo hodně drsňácký, ale nádherný. Je tam popsaná pravá podstata naprosto všech. Děkuju

SarkaS

1)  SarkaS (01.08.2011 23:18)

Major to dá, on to všechno spraví, já tomu věřím... Edward a modřiny, proč mě jen nepřekvapuje, že z toho zase udělal jeho vinu, měl by být rád že to přežila... Ale Bellino vysvětlení modřin, tak to mě přes celý ten smutek, fakt pobavilo

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse promo - Bree