Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/bab%C3%AD%20l%C3%A9t.jpg

ČTRNÁCT DNÍ

Major Jasper Whitlock poprvé v životě trucoval. Změnit vzhled? On? Po tolika letech? Nedokázal si ani představit, že by se do Texasu vrátil v obleku a kravatě – brr. Alici to sice rozčílilo, jenže tohle byla jeho image. Ne její! I kdyby nakrásně chtěl, neudělal by to už kvůli tomu jejímu panovačnému tónu. Nic takového. Ať zkusí taky o něco požádat.

„Jazzi?“ ozvalo se za dveřmi jeho provizorního pokoje v podkroví. Jazzi? Cože? „Hej, jsi tam?“ Byl to Emmett. Možná proto Jasperovi spadla brada. On mu řekl Jazzi?

„Potřebuješ něco?“ zeptal se Jasper a sledoval zavřené dveře.

„Jen si chci promluvit, nic víc…“

„Ty si chceš – proč?“ Jasper ho prokouknul. Alice nejspíš seděla dole a šponovala uši, aby jí nic neuniklo. Nebude jim dělat kašpárka v divadle.

„Můžu dál?“

„Ne!“

„Hele, to je v pohodě, fakt… Alice tu není, vážně. Já tě chápu, jsi podrážděný ze zvířecí krve, ale nepoddávej se tomu.“ Kdy se stalo, že Emmett dospěl?

„Chci být chvíli sám. Je vás tu moc,“ odpověděl Jasper a zamračil se. V Táboře jich vždycky bylo hodně. Když chtěl chvilku pro sebe, musel hodně daleko, až k místu, kterému říkal Nemocnice. Vzal tam naposledy Annu, aby přežila první část přeměny. Nikdo se tam nechtěl vracet. Jen on. Tady ji neměl, takže se musel spokojit s podkrovním pokojem a postelí, která byla jen na okrasu.

„Edward mě asi zabije, ale vím o místě, kde by se ti líbilo,“ navrhl Emmett. Jasper zpozorněl a zvažoval pro a proti. Ustojí cestu s ním? Samozřejmě, že ano, vždyť byl Major!

Přešel pokoj a otevřel dveře. Emmett se na něj spokojeně zazubil a beze slova se vydal z domu. Jasper ho chvíli následoval.

 

***

„Pozdravuj ji a vyřiď jí, že se na ni těšíme, jo?“ prosila Alice na malém letišti Edwarda.

„Neboj se, pořád. Přivezu ji a ty si ji pozdravíš sama,“ dobíral si Alici Edward.

„A té návštěvy z Volterry se neboj, rozumíš? Stihneme vás uklidit. Neodkládej příjezd. Nemusíte samozřejmě hned zpět, ale…“ Odmlčela se a trhla sebou.

(Prázdný pokoj – zatuchlý vzduch – zmatek, smutek, Tanya.) Edward se sklonil blíž k Alici.

„Co to bylo?“ zašeptal.

„Nemám tušení, ale asi bys měl přidat. Tak honem, leť…“ vybídla ho netrpělivě a skoro ho tlačila do letadla. Když se vznesl do vzduchu, posadila se na zem a složila hlavu do dlaní. Snad ta vize neznamenala nic zlého. Prosím, nic zlého, opakovala si v duchu. Úplně stačí, že tu je ten Jones…

Vstala a vydala se k autu. Edwardovo stříbrné Volvo čekalo u plotu do areálu letiště. O něj se však opíral Indiana.

„No skvělý,“ sykla Alice a rozhodila ruce ve výmluvném gestu. „Co tu chceš?“

„Udobřit si tě. Hele…“ začal Jasper a zastoupil Alici cestu. „Takhle bychom si asi lezli všichni na nervy. Jsem tu kvůli Annie, ne, abych ti pil krev.“

„Pozdě,“ sykla Alice a zkusila ho obejít.

„Dej tomu alespoň šanci…“

„Proč bych měla? Tu chvíli, než odejdeš, nějak přečkám. Ty taky nehodláš dělat ústupky. A jdi mi laskavě z cesty, chci odjet…“ dodala, ale Jasper se ani nepohnul. Zkusila ho odstrčit, jenže tohle nebyl Richard, nebo povolný Edward. „No tak!“ vrčela.

„Neubylo by tě, kdybys jednou zkusila použít sladké slovíčko. Hýbe to světem, věř mi,“ zašeptal. Alice na něj chvíli nevěřícně zírala, než se pobaveně ušklíbla. Postavila se na špičky, aby k němu byla blíž. Vzala ho za krk a stáhla si jeho ucho ke rtům.

„Lízátko,“ zavrněla mu do bubínku. „A teď laskavě jdi z cesty,“ dodala už víc vzpurně.

„Lízátko? To je to tvoje sladké slovíčko?! Alice, já svou vůli ukázal. Nebudu se víc vnucovat. Nemám to zapotřebí u osoby, která nemá špetku vychování.“ Alice zalapala po dechu. Ona a nemá vychování?! Bože, jak tenhle upír jí dráždí!

„Mám víc vychování, než si myslíš,“ obořila se na něj.

„V to upřímně doufám. Už kvůli tobě.“

„Ty mi povídej o vychování. Zrovna ty.“

„Co jsem udělal?“

„Ty jsi…“ Alice se zarazila. Co jí udělal? Kromě toho, že má příšerný vkus na oblečení, nevidí jeho budoucnost, možná – ale opravdu jen možná – ji zajímá víc, než jiný muž? „Do háje,“ sykla a svěsila hlavu.

„Omluva přijata,“ zasmál se. Vzhlédla, aby se ujistila, že se jí to nezdálo. Vážně se smál. Sama se přistihla, že se potutelně usmívá.

„Tak jo, omlouvám se. Trochu mi asi ujely nervy. Ale to neznamená, že se mi tvůj vkus líbí. Chtělo by to změnit šatník. Mohla bych ti s tím pomoct, pokud budeš chtít,“ nabídla se.

„To zní skvěle,“ souhlasil. No vida, a pak, že to nepůjde. Alice Jaspera pobídla, aby se posadil do auta. Rozhodla se začít tu situaci řešit ihned.

 

***

„Anna mi říkala, že jsi hledal sestru. Povedlo se?“ zajímala se Alice po pár kilometrech ticha.

„Ne. Je to jako hledat jehlu v kupce sena. Ani nevím, jestli ještě žije.“

„A co zbytek rodiny? Co se stalo s nimi?“

„Ti zemřeli dávno předtím,“ mručel Jasper. Nesnášel diskuze o své rodině. Nikdy s nikým o tom nemluvil.

„Určitě byli báječní, Jaspere. Měl jsi víc než já. Moje rodina se mě… zřekla.“ To poslední slovo řekla se zvláštním výrazem a do Jaspera se opřela vlna nechuti.

„Moje ne. Sice by se dalo říct, že nebyla celá, protože můj vlastní otec zemřel pár let poté, co jsem se narodil, ale matka si našla nového muže.“

„A s ním měla tvoji sestru?“ Jasper kývl. Na poměry tehdejší doby nebylo zvykem, aby děti měli jiná příjmení než rodiče, ale jeho matka si přála, aby mu po starém Whitlockovi něco zbylo. „Jak se jmenovala?“ Jasper svraštil čelo a naprázdno polkl. Tenhle rozhovor mířil na sto procent k emotivnímu výbuchu.

„Rosalie,“ zašeptal sotva slyšitelně, ale nic se nestalo. Čekal, kdy se mu napnou šlachy v těle a zařve, jenže ho polil absolutně smířlivý klid. Vzhlédl a setkal se s překvapeným Aliciným pohledem.

„Kde naposledy měla být?“ zeptala se roztřeseným hlasem.

„Někde kolem Kanady… Proč?“ Blížilo se to. Už cítil pnutí. Alice jen zavrtěla hlavou a zajela k chodníku v Port Angeles.

„Jdeme nakupovat, pane Majore,“ vybídla ho s hraným uvolněním.

Jen co vstoupil dovnitř, začal trpět. Vůně lidí. Jak dlouho ji necítil? „Ovládej se. To zvládneš. Jsou to jen lidi. Pomůže ti, když budeš vědět, co jsou zač?“ Kývl. „Támhleta paní je manželkou prodavače outdoorového vybavení, paní Newtonová. Vedle ní je McLaroi – pošťák. Má doma dvě holčičky. Dvojčata. Newtonová má syna, který je stejně starý jako Annie.“ Poslouchal její melodický hlas a sledoval její tvář. Ani nevěděl, proč se nedívá na ty lidi, které ukazovala. Zvuk jejího hlasu ho uklidňoval. Kolébal. Instinktivně vztáhl ruku a zasunul jí pramínek vlasů za ucho. Alice sebou trhla a vytřeštila oči.

„Promiň,“ vyhrkl Jasper, aniž by se pokoušel vymyslet něco lepšího.

„To je v pořádku, jen jsem se… lekla… Jak ti je? Lepší? Zvládneš to?“

„Dej mi…“ ruku, „chvilku.“

 

***

Vystoupil v Anchorage a ani se neobtěžoval s půjčovnou aut. Po dobu cesty mezi lidmi šel klidně a pomalu, ale jakmile se dostal mezi stromy Denalijského parku, rozeběhl se k Healy.

Zabralo mu to jen patnáct minut. Doma – ve Forks – se pokládal za nejrychlejšího upíra. Tady se mu ta vlastnost hodila.

Prošel kolem staršího chlápka v plastové recepci a zamířil přímo k Bellině pokoji.

Několikrát se nadechl, aby se ujistil v tom, co mu jeho smysly říkaly už od vchodu do domu. Nebyla tam. Už několik hodin. Vzal za kliku, ale pokoj byl zamčený. Svraštil čelo a vrátil se na recepci.

„Dobrý den, kde jsou ti z patnáctky?“ zeptal se tiše, aby klimbajícího pána nevyděsil.

„Odjeli předevčírem, myslím… Ne, počkat, včera… Jo, kolem poledne.“ Edwardovi začalo zvláštně hučet v hlavě. Ta Alicina vize o kufrech… A pak ta na letišti… Bella ho…

Nedokázal to ani vyslovit. Děsil se toho, že by to mohla být pravda. Přeci ho nevypekla. Ona ne. Nechal jí dopis. Nemohla se naštvat, nebo mohla? Proč? Proč nepočkala? Ano, odešel rychle, ale slíbil, že se vrátí… Slíbil to… Proč nepočkala?

„Děkuju,“ hlesl a vyšel ven. Zase si to rozmyslela? Nebo se k ní dopis ani… Vzhlédl a zadíval se k parku. Rose…

 

***

„Není to Edward?“ znejistěla Rose, která lezla akorát do malého letadla.

„Asi ne, co by tu dělal? Honem, nebo odletí bez tebe,“ pobídla ji Tanya a lehce do ní drkla, aby ji popohnala.

„Ne, počkej… Jestli to byl on, tak…“

„Nebyl to on! Leť!“ sykla Tanya.

„Jak víš, že to nebyl on, hm?“ mručela Rose.

„Cítila bych ho, ne?“ odsekla. Rose se naposledy podívala k místu, kde Edward – pokud to byl on – zmizel.

„Hele, jestli to byl on a já letím zbytečně… Nikdy jsem v tom neseděla,“ vzdychla Rose.

„Bát se nemusíš. Když to spadne, přežiješ… Pozdravuj,“ křikla, když letadélko nastartovalo a dveře se za Rose zavřely. Pevně sevřela opěrku sedadla a dívala se na vzdalující se zem. Tanya si nebrala s maskováním žádné servítky. I v té tmě, která se už nad Denali snášela, viděla, jak se rozeběhla k místu, kde Edward zmizel. Na sto procent to byl on, ale co tu dělal? Něco se stalo?

Letadlo se ustálilo a Rose konečně povolila křečovité sevření. Už jen přistání. Za dvě hodiny tam bude a vše se vysvětlí. Možná se Tanya šla jen podívat, jestli to vážně nebyl on. Je zodpovědná.

 

***

„Zase Edmont?“ mručela Vé.

„No a? Je to ideální, už to tu je okoukané a známé. Hele, Masene, kde byl ten motýlek?“ vyzvídal Kevin od volantu.

Masen se na zadním sedadle lehce zavrtěl. Brněla ho nejspíš ruka, jak k sobě tiskl ubrečenou Bellu. Zachránil ji, když jim navykládal, že to je alergie a musí domů. Ti dva to neřešili. Rozhodli se svou výpravu z důvodů selhání počasí posunout. Jen výmluva pro školní komisi a získání nového volna. Bella se trhavě nadechla, když se Masen vyprostil z objetí a naklonil se víc dopředu, aby nemusel tak křičet.

„Zahni na téhle silnici u zeleného domu doprava, myslím. Nad dveřmi byl velký nápis ve žluté barvě. Jen nevím, co tam stálo,“ informoval ho šeptem Masen. Bella dál předstírala spánek. Dalo jí práci, aby neotevřela oči a nezahnala tak vidinu Edwarda z posledních dní. Proč tomu sakra tak moc věřila, když s ní zase vyběhl jako s odpadky?

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

semiska

12)  semiska (22.07.2011 00:11)

Achich, ti dva se zase minuly, Tanya naschvál nechala odjdet Rosalii... I když, ve Forks na ní čeká větší překvapení. ;) Jsem zvědavá, jak si to Edward vyřídí s Tanyou... Alice se udobřila s Majorem,jo? Klube se to pěkně.;)

Fanny

11)  Fanny (21.07.2011 20:39)

Samá překvapení, až na tu mrchu Tanyu. Jinak

Bosorka

10)  Bosorka (21.07.2011 20:00)

Tanya

Kamci

9)  Kamci (21.07.2011 18:59)

moc krásné , moc zajímavé :) a pořád hrozně napínavé

Jula

8)  Jula (21.07.2011 15:33)

Alice a Jasper, jsem z nich hotová nějak jsem čekala, že se na sebe vrhnou u toho auta
Tanyu nesnáším, ať už jí někdo zakroutí krkem nebo mě z ní trefí

Lenka326

7)  Lenka326 (21.07.2011 15:13)

Emmett Emmett Emmett , tak to jsem nečekala. Klobouk dolů.
Když jsem četla tu část s Jasperem a Alicí, nevím proč, ale naskočily mi dvě písničky od skupiny Aqua: Barbie Girl a Doctor Jones , neinspirovala ses? No, ale pak se Barbie Alice zklidnila a Jones se nechal přemluvit ke změně ohozu. Alice už tuší spojení s Rosalií???
No, ale ten konec: Tanya , zmije jedovatá, je čím dál jedovatější. Jak to, že ji Rose ještě neprohlédla? Tak jsem se teda dočkala Belly, ale ale ... už zase chudáček brečí a trápí se. Jak dlouho se zas budou hledat? Než se Edward-slušňák-aby-neurazil-Cullen vymaní ze spárů té jedovaté bloncky, to může trvat. A kdoví co Masen mezitím...Ach jo.

Twilly

6)  Twilly (21.07.2011 14:55)

Taky nesnášíš Tanyu, Ančí?

Anna43474

5)  Anna43474 (21.07.2011 14:51)

Kdy se stalo, že Emmett dospěl? Prej Jazzi... Chudák Major, co ho ještě v téhle domácnosti překvapí
Úplně stačí, že tu je ten Jones... Nedá pokoj a nedá, potvora jedna zakrslá
Né, lízátka už né :'-(
„Dej mi…“ ruku, „chvilku.“ Uááá, budu mít srdeční kolaps, než se ti dva dají dohromady
Už jsem říkala, že je Tanya kráva?!
TKSATVO

Nosska

4)  Nosska (21.07.2011 14:50)

Jééé chudák Eddie, no alespoň Alice se umoudřila a Rose s Jazzem budou konečně spolu

Twilly

3)  Twilly (21.07.2011 14:49)

uáááááááááááá, se pos...eru... Rose je nějak moc naiví, co? No, bloncka, ale ono se to asi srovná. Zase na druhé straně (a zase ten šumař...hmmm) to vypadá, že má dobré srdíčko. Překvapivé a docela miloučké.

A teď konečně: Major a Alice... máš obrovskou jedničku z hvězdičkou, brouku

SarkaS

2)  SarkaS (21.07.2011 14:25)

Teda, tak já se snažím z Tanyi uděla talespoˇn trochu dobráka, a pak přijdeš ty se svojí povídkou a zase ji všichni sladce nenávidí Já sice tady taky, ale věřím, že to nedopadne zle. To bys ty Edímu neudělala. A ten Major, ach jo, že by se konečně začali k sobě s Alice chovat líp

AMO

1)  AMO (21.07.2011 13:26)

Nemám ji ráda a nemám... no prostě tu Tanyu nenáším uáááááá...
Uf! Tak jsem se vyřvala a teď se budu věnovat něčemu milejšímu. Alička to zkusila a poprosila - lízátko - pardon. A ono to vyšlo. Že by Jasper kromě bratrské lásky našel i jinou přitažlivost :D :D :D :D :D
No a Bella, naše opět uplakané stvoření :'-( :'-( :'-( se jí nedivím, já bych řvala a štkala také. Ách jo, to zase bude usmiřování... řekněte mi proč je ten Edward tak nepoučitelný, vždyť slyší naše myšlenky... ách jo

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek