20.07.2011 [14:45], MisaBells, ze série 30 dní - babí léto, komentováno 13×, zobrazeno 2175×
TŘINÁCT DNÍ
To by nebyla Alice, kdyby ji zvědavost ještě večer nezavedla do jejího pokoje a nepokoušela se nahlédnout pod pokličku tomu novému zjevu z Texasu. Za svou existenci se naučila využívat dar, jak to jenom bylo možné. Ve svůj prospěch si vize – když nebyl poblíž Edward – občas poupravila, jenže kdo ne? Kdo by to neudělal, aby dostal, co chtěl? Jen trošku a jen občas. Byl by větší hřích to neudělat. U Jaspera Whitlocka si však své vize nemohla poupravit, ony totiž neexistovaly. Ani ta nejbližší budoucnost ne. Rozčílilo ji to. On ji rozčílil, protože ať dělala, co dělala, nic neviděla. Nedokázala se dostat přes mlžnou barikádu jeho budoucnosti. Jako kdyby žádnou neměl. O to horší pro ni byla migréna, kterou si tím vyvolala, což u upíra bylo vážně terno. Ráno se svítáním své chabé pokusy vzdala. Vytančila z pokoje se svým standardním úsměvem, aby zamaskovala nevrlost, kterou jí způsobilo ono selhání, a seběhla do přízemí.
„Dobré ráno,“ oslovil ji Jasper, který v kuchyni dával do misky maso. Alice se ještě v polokroku otočila na podpatku a hodlala vytančit pryč. „Alice?“ Zavrčela, protože ji zastavil. „Trápí tě něco?“
„Ne,“ lhala a kousla se do rtu.
„Cítím to z tebe…“
„Tak si zacpi nos. Nic mi není,“ řekla a schválně nahlas vzdychla, aby mu dala najevo, jak ji jeho otázky obtěžují.
„Dobře,“ odpověděl. Alice se otočila přes rameno, ale on už opět věnoval pozornost masu. To ji rozčílilo možná ještě víc. Nejen, že neviděla jeho reakce, ale on ji prostě…
„Strašně mě štveš,“ sykla. Major zvedl hlavu a povytáhl obočí.
„Jak jsem to stihl?“
„Poměrně rychle. Podívej se, co nosíš! A jak se chováš! Sebejistota sama, co? Ale já ti něco povím… Nejsi tak zajímavý, aby mě rozhodilo, že ti nevidím do budoucnosti! O to vůbec nejde!“ vrčela. Stále na ni koukal s obočím do poloviny čela a s pobaveným úšklebkem na tváři. „A nesměj se furt!“ dodala.
„Dobře,“ řekl tiše a znovu, zase, opakovaně – k Alicině vzteku – se obrátil k misce s masem.
„Co to děláš?!“
„Maso.“
„Ma – cože? Na co? Proč?!“
„V noci jsem cítil v okolí medvěda. Zatoulal se sem, tak ho zkusím nalákat blíž.“
„Proč?“ zopakovala rozčílená Alice, protože vidina se prostě nedostavovala.
„Aby si na něm Richard s Emmettem zkusili úhybné manévry.“
„Richard?! Ty vážně nejsi normální!“ Alice už to nevydržela. Musela pryč. Proběhla obývákem jako tajfun.
„Dobré ráno,“ pozdravil ji mile Richard, kterého míjela u schodiště.
„Na medvěda zapomeň!“ obořila se na něj Alice, aniž by zpomalila nebo zastavila. Trhl sebou a couvnul, což bylo Alici maximálně jedno.
***
Rozřízl další kus masa a vymáchal ho v krvi. Vrtěl přitom pobaveně hlavou a přehrával si její slova:
Nejsi tak zajímavý, aby mě rozhodilo, že ti nevidím do budoucnosti!
Jenže o to přesně šlo. Nazírala na něj. U jednoho z kusů masa se zarazil a vzpomněl si na dobu krátce po přeměně. Už byl schopný sebeovládání a jeho kariéra Majora vzkvétala. Když měl za sebou i tu věc pro Volterru, vrátil se domů. Na hranicích Texasu se tehdy setkal s mužem, oděným do buvolí kůže. Ověšen byl spoustou pytlíčků s divnou vůní a kameny mu visely kolem krku na buvolích šlachách společně se spoustou peří. Měl dlouhé, temně černé vlasy, které mu halily starou opálenou tvář. Když ho uviděl, zarazil se a chytil na krku ten největší sáček. Chvíli si ho jen tak prohlížel a mumlal si cosi pod nos, než se na něj podíval stylem já-vím-kdo-jsi a přetáhl si sáček přes hlavu. Vtiskl mu jej do ruky a přiměl jej, aby se posadil. Jasper se tenkrát nezdráhal jej poslechnout. Uvelebil se naproti němu v trávě. Čekal, co bude dál. Ten muž mu lámanou angličtinou prozradil, že je wakan z kmene Dakotů a viděl, co Jasper udělal. To samotného Majora zarazilo…
„Vidět ho pomáhat,“ kýval wakan.
„Nepomáhám. Zabíjím,“ opravil ho Jasper v naději, že muž se zvedne a odejde, jenže ten jen nesouhlasně zavrtěl hlavou a sevřel mu pevněji ruku.
„Dát na krk. Ty pomáhat, já pomáhat. Dát na krk,“ opakoval a ukazoval na sáček.
„Co je to? Co v tom je?“
„Dát na krk. Talisman. Pomáhat.“
„Nemůžu na krku nosit takový měšec. Překážel by mi…“ vymlouval se Jasper.
„Udělat náhrdelník. Pomáhat proti zlým očím. Dát na krk…“ Wakan byl neústupný. Sám mu vytahal kamínky, peří a malé sušené bylinky ze sáčku a připevnil je na buvolí šlachu. Bylinky rozdrtil a vytáhl z rukávu další sáček s malou lahvičkou. V čiré tekutině rozmíchal byliny a náhrdelník v něm vymáchal. Pak ho uvázal Jasperovi kolem krku. „Pomáhat proti zlým očím…“
„Jakým?“
„Zlým. Tvůj druh. Ty nosit, on nemoci ti bránit. Tvoje činy – tvoje soukromí. Nosit, nesundávat.“
Jasper si konečně uvědomil, co myslel zlýma očima. Vážně to fungovalo? Nosit na krku tu krásnou příšernost? Bránilo to Alici, aby viděla jeho budoucnost? Nosil to, aby wakana neurazil, ale časem si na to zvykl a prostě to k němu začalo patřit.
Teď to miloval ještě víc.
„Co je jí?“ zeptal se Richard a Jasper vzhlédl.
„Štve ji, že nevidí…“ odpověděl prostě a zamíchal maso.
„Hele, jsi si jistý tím, co děláš? Mícháš flákotu, víš to? To je k snídani?“
„Ne. To je pro medvěda. Dnes se k nám připojí ve výcviku,“ ujasnil Major a Richard znatelně zbledl.
***
Ač to bylo hodně zvláštní, Rose získala pocit, že lov zvěře jí otevřel dveře. Možná, že by konečně mohla najít muže, který by zaplnil to prázdno v jejím srdci a duši.
Vrátila se akorát z lovu, když přistihla Tanyu, jak si cosi čte. Jakmile ji uviděla, strčila papír do kapsy a nejistě se usmála.
„Milostný dopis od jednoho chlapa z města…“ vysvětlila Tanya ihned. Rose jen pomalu přikývla a oči jí zalétly ke kapse. „Kdes byla?“ zajímala se Tanya a otočila se k ní druhou stranou těla.
„Lovit, začalo mě to bavit.“
„To je dobře, to je dobře, no…“ Tanya se nadechla a s nadutými tvářemi vydechla, přičemž očima hledala jakýsi neviditelný záchytný bod. „Taky se vydám na lov. Zatím se měj,“ dodala a protáhla se kolem Rose. Ta svraštila obočí a ohlédla se za mizející Tanyou.
„Co to bylo?“ hlesla spíš sama pro sebe.
„Bylo to divné, viď?“ odpověděla jí nečekaně Kate ze dveří do zimní zahrady. „Taky jsem si všimla.“
„Katie, neviděla jsi někde můj kašmírový svetřík?“ změnila téma Rose, protože věděla, že by se stejně nedopátraly toho, co s Tanyou je. Mimo to, nesnášela spekulace, které nebyly jen v její hlavě. Lehce se pak stalo nedorozumění.
Co se nevyřkne, to není pravda – její motto.
Zalezla si do svého pokoje, kde už na ni čekal rozevřený kufr, který si připravila ráno, než odešla. Zítra odjíždí, musí si zabalit. Ještě nikdy nikam necestovala jako upírka. Netušila, jestli se něco mění, nebo ne. Věci, které měla, sebrala svým… Si půjčila od lidí, které potkala. Neměla peníze jako Alice s Edwardem. Kašmírový svetr byla jediná její radost. Jediný kus oblečení, na který nedala dopustit. Když byla člověkem, jezdívala s bratrem a rodiči k příbuzným na Floridu. Jednou jí otec slíbil, že pojedou za moře, ale svůj slib už nesplnil. Zemřel a za pár let se na prahu domu objevila ta žena. Oznámila jí, že její bratr zemřel.
Rose zatřásla hlavou, aby odehnala ty ošklivé vzpomínky, a otočila se ke dveřím. Kate v tu samou chvíli lehce zaklepala.
„Ano?“ vyzvala ji Rose. Kateina hlava se objevila ve škvíře a Kate zvedla ruku s Roseiným svetrem.
„Byl u Iriny,“ oznámila jí potutelně. Rose se zasmála. Irina nesnášela, když jí někdo lezl do jejího pokoje. Až tohle zjistí, bude v domku veselo.
***
„Fakt si nejsem jistý, že Richard má svoje reflexy tak zdatný,“ mumlal nejistě Emmett a sledoval plac. Na jednom konci stál lehce rozhozený Richard, na druhém byla miska s masem a divný zvuk v křoví.
„Počkej, Emmette… Nevyplaš medvěda. Richard to zvládne. A když ne, pořád tu jsme my,“ ujistil ho Major a Emmett se na něj podíval jako kdyby ho viděl poprvé.
Jasper se díval k tomu houští, aniž by se mu podíval do očí.
„Jsi vážně přesvědčený, že – bože, to je macek!“ rozplýval se nakonec Emmett, když se mezi keři vynořila medvědí hlava. „Má kebulku jako já hruď!“
„Majore, na kolik procent jsi si jistý, že vyhraju?“ zašeptal z opačného konce písečného plácku Richard. Emmett se odvrátil od medvěda. Taky ho to zajímalo. Jasper sledoval medvěda s hlavou natočenou do strany, než promluvil: „Tak na třicet procent. Jsi v kondici.“
„Třicet?!“ zaječel Emmett s Richardem a než stihl Jasper jejich řev usměrnit, přidal se i medvěd. Richard zcepeněl, zbledl, zrudl a nakonec začal couvat.
„Stůj! Necouvej, proboha! Ukaž mu, že ty jsi šéf!“ pobídl ho Emmett. Už měl zkušenosti s medvědy. Miloval jejich krev a hrátky s nimi. Pro něj to byla úchvatná zvířata, která si vydobyla vlastní právo na místo na zemi. Jenže Richard se takovým monstrům vyhýbal. Byl sice z části upír, ale to neznamenalo, že nemůže krvácet – ne-li zemřít.
„Nedá to, sleduj ho… Musíme něco – Ardy, pojď sem! Pomalu!“ rozhodl za Jaspera Emmett. Jenže Richardovi se tak ulevilo, že se k nim rozeběhl. Medvěd ho následoval.
Ardy proběhl kolem Majora s Emmettem, aniž by zpomalil.
„Tak pojď, Béďo. Dáme řeč!“ křikl Emmett a začal si rozcvičovat ramena a krk. „Jdi za Richardem. Já se zatím najím. Tvůj plán s reflexy nevyšel. Zkusíme příště spíš fretku s epilepsií. Taky těžký!“ dodal Emmett k Majorovi, než se rozběhl proti medvědovi.
***
Vyrazil jí z rukou tác, až to zařinčelo, když dopadl na zem a vše na něm se rozkutálelo. Alice mrštila tím, co jí zůstalo v rukou o podlahu a zařvala:
„Kam koukáš, Richarde!“
„Promiň, já… Medvěd je tam a já…“ mektal.
„Jaký medvěd? Co to říkáš? Co je s…“ Pak si vzpomněla na to maso, co Jasper ráno chystal v kuchyni. „Já ho přerazím. On sem fakt nalákal medvěda? Co si myslel?!“
„Že zdokonalí naše reflexy.“
„No, tak tvůj reflex ohledně sebezáchovy asi zdokonalil skvěle, co?“ sykla a vyběhla ven. Ve dveřích se však srazila přesně s tím, koho hledala. „Co sis myslel?!“ vyjela na něj. Jasper se jí podíval přes rameno na Richarda, který sebou plácl na jeden ze schodů a pokoušel se nabrat zpět původní lehce snědou barvu.
„Kdyby neutekl, bylo by to snazší. Proč jsi prchnul?“ zajímal se Jasper.
„Já nevím. Byl ohromný a já si prostě s takovými nehraju, chápeš? Vám se nic nestane. Já můžu zdechnout.“
„Já vím. Snad sis nemyslel, že bych tě nechal umřít?“
„To snad ne. Věřím ti,“ vydechl Richard.
„Emmett chce příště zkusit epileptickou fretku,“ hlesl Jasper a zpod dlouhých hustých… ehm, zpod řas se na Alici zkoumavě podíval. Jako kdyby čekal na svolení.
„Něco za něco,“ řekla Alice vítězoslavně a zkřížila si ruce na prsou. Když on chce boj s fretkou, ona chce doma vkus!
12) Guneska (23.07.2011 17:19)
čtu rychle a občas zapomenu na koment... znáš mě ale jako: Fretka s epilepsií... to jsem si nemohla nechat ujít
a jinak Tanya opět v nemilosti a Rose už se brzy uvidí s Emmem a Jasper to určitě fajnově rozehraje na Alice... tohle je příběh přímo šitý mně na míru
11) Twilly (21.07.2011 14:37)
jaba daba dů.. holka ty si fakt ďábel
10) Fanny (20.07.2011 20:45)
Povedená kapitola, jen doufám, že se co nejdřív dozvíme, jak je to vlastně s Bellou...
9) semiska (20.07.2011 20:35)
Fretka a ještě k tomu s epilepsií??? OMG! Jsem fakt zvědavá, jestli to udělaj. Super kapitolka.
8) Kamci (20.07.2011 20:12)
7) Lenka326 (20.07.2011 19:54)
Takže hrátky s méďou jim Major připravil? Ještě štěstí, že Richard rychle utekl, jinak fakt nevím. No, hlavně, že se Emmett pobavil, takže příště si pohrají s epileptickou fretkou???
A chudáček Alice nevidí Jasperovu budoucnost? To ji musí dožírat k nepříčetnosti . Co to spřádá ta zmije Tanya? A Rose se vydává do Forks? No, snad jí v tom Tanya nezabrání, je schopná všeho. A kdepak je naše Bella???
6) Nosska (20.07.2011 17:11)
Fretka s epilepsií?! Chudinka malá Už se nemůžu dočkat
5) Jula (20.07.2011 17:05)
No, epileptická fretka bude určitě zajímavá
S tím medvědem to nevyšlo, alespoň si ale na své přišel Emmett
4) Anna43474 (20.07.2011 16:55)
„A nesměj se furt!“
Takže proto ho nevidí, hm... Líbí se mi, že z něj místo podpantofláka projednou děláš splachovacího kliďase
Takže Rosie se chystá za bráškou???
„Tak pojď, Béďo. Dáme řeč!“ Fretku s epilepsií
Bože můůůj Ona chce VKUS Ech
TKSATVO
3) SarkaS (20.07.2011 16:05)
Ona ho snad fakt donutí se převlíknout, já z toho pojdu. Ještě ať mu dá černou saténovou košili a já se smíchy zahrabu pod koberec
Tvl medved, to byla taky pecka. Chudák Ardy, ten si procvičil pud sebezáchovy, jako snad ještě nikdy. Na tu fretku jsem ale hodne moc zvedavá, doufám že před ní taky nevezme roha Uff, bolí mě břicho, ale ten Major, ten mi dává. Tahle kapitola byla jako moje soukromé nebe, takového prostoru dostal
2) piky (20.07.2011 15:34)
Epileptická fretka těším se na další kapču - krásné
1) AMO (20.07.2011 14:51)
Chudáček Richard... chceš ho zabít ???
Tak odtud vítr fouká... Jasper se spojil se šamany. Mno...mohla by tu být nadějička, že ho Itálie také neuvidí
A Alička si konečně prosadí svou bude se oblékat!!!!
Jen nevíme, co se děje s Bellou? Co je u ní nového??? A ta mrcha Tanya mi krev nepřestala pít
13) Jalle (24.08.2012 20:11)
Alice je riadne prefíkaná