Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/bab%C3%AD%20l%C3%A9t.jpg

JEDEN DEN

Když ho po měsíci přestal bavit Vivaldi, pustil se do Bacha, Mozarta, Chopina… Dnes v noci ale i oni ztratili své osobní kouzlo z přemíry opakování. Naštěstí existovala i moderní hudba pro klavír. Yanni. Nováček v oboru, skladatel, který měl dostat určitě své místo v historii, napadlo Edwarda a zkusil jednu z jeho skladeb.

Bylo pohodlnější myslet na hudbu než na minulé měsíce. Hudba nebolela, přestože si vybíral chmurnější kousky.

Sen jednoho muže. Jako kdyby on mohl spát. Jako kdyby mohl snít. Možná, že bylo dobře, že v noci neuléhá a nepoddává se nezkrotným snům. Alice měla pravdu, když se tehdy vrátil domů a zdemoloval vzteky celé jižní křídlo. Řekla mu, že nic se nejí tak horké, jako se to uvaří. Možná by to měl nechat konečně odejít a zkusit se vrátit do života. Sám sobě se zasmál nad tou hloupou myšlenkou.

Klavír mu pomáhal, když ho něco trápilo. Vyvedl jej z toho klubka zmatků a nepříjemných pocitů, jenže teď… Vždyť šlo o Bellu. Věděl, že jednou to přijde. Jednou zahraje konečně veselejší skladbu a pak bude vědět, že to bude lepší, jenže ta chuť zatím nepřicházela. Ještě nebyl připravený zapomenout na tu dívku s hnědými vlasy a růží ve tváři.

 

***

Spokane. Stál na tom samém místě a rozhlížel se kolem sebe. Tady ji opustil. Tehdy mu řekla, ať neloví lidi. Pateticky to zkusil, ale jeho žaludek byl rozhodně proti. První věc, kterou Major Jasper Whitlock nezvládl. Rozhodně se o to nehodlal s někým dělit. Tohle zůstane jeho malé tajemství.

Klidnou a vyrovnanou chůzí se vydal po hlavní silnici směrem k Seattlu. Klobouk si vrazil víc do čela, aby nemusel sledovat projíždějící auta a potutelně se ušklíbl. Třeba si stopne večeři, napadlo ho.

A pak, absolutně iracionálně, si vzpomněl na Anninu tvář, když ho poprvé uviděla. Cítil z ní strach a nejistotu. Samozřejmě, že nevěděl, komu ten pocit patří, ale mohl si to domyslet. Přišla s Peterem a Charlotte a tou drobnou poloupírkou Vanessou. Ani jednoho se nebála, dokud se neobjevil on.

Kolem něj projela dodávka a zatroubila těsně předtím, než zastavila u krajnice.

Mohl by naskočit, najíst se a odjet sám. Jenže…

„Zatracená Anna,“ sykl poprvé její jméno nahlas, odmávnul auto a pokračoval v chůzi pěšky. Říkal jí maličká. Nejen, že mu sahala sotva po bradu, ale připomínala mu Rosalii. Ten její vyplašený pohled, štíhlé ruce, vřelý úsměv a prořízlou pusu. Proboha! Kolikrát si ani Anna nejspíš neuvědomila, že on je stoletý upír a ona ještě ani neprošla přeměnou! Tak moc riskovala, když mu odsekávala, stírala ho jízlivými poznámkami… Major se znovu zasmál.

Měl rád smích, ale nikdy, za žádných okolností, to nedával znát. Ne před ostatními. Byl naučený udržet si dojem ledového krále s děsivou minulostí. Legendy o něm mu ještě přidávaly na hrůze, což ve Výcvikovém táboře milerád uvítal. Dojem zlého mu dával dostatek soukromí. Nikdo se nedostal do jeho blízkosti tak moc, jako Maličká a Rosalie. Radost ho přešla. Myšlenka na nezvěstnou sestru ho trýznila. Proč ji nehledá už? Proč jde za Annou?

 

***

Alice milovala, když v tomhle jejím životě zapadlo slunce a přišla noc. Celý les kolem vily ožil a zvířata si dovolila trochu řádit v blízkém okolí. Tedy pokud upíři zůstali doma, což Alice neměla ani v nejmenším v plánu. Její nový život skýtal spoustu neobjevených překvapení. Aniž by o to stála, získala rozrůstající se rodinu v podobě Edwarda, Richarda, Emmetta a Anny. Konečně kamarádka.

Stýskalo se jí po Belle. V jedné z vizí ji viděla po svém boku, jako nejlepší přítelkyni, ale Bella se rozhodla jinak a i její místo v té fatamorgáně zaujala Anna. Alice v tom neviděla nic tak děsuplného. Měla Annu ráda, hodně jí pomohla a zároveň ji litovala kvůli osudu, který pro ni připravil Emmett. Jeho pohnutky k tomu všemu byly stále všem záhadou. Občas se Alici do hlavy vtíral pocit, že ji to k Anně táhle i z jiného důvodu. Už dlouho si o tom chtěla promluvit s Edwardem, jenže ten se odmítal vynořit z těch svých katakomb v jižním křídle. S Emmettem o tom mluvit nedokázala. Co by mu řekla? Hele, nemá Anna nějaký poutací dar?

Jakože tě sváže?

Ne, Emmette, jakože k ní lehce přilneš.

Co znamená - přilneš?

Nešlo by to. Víc by vysvětlovala, než by získala. A Richard? Ten by řekl něco ve smyslu: to je jasné, vždyť je to moje Anna! Je dokonalá!

Alice automaticky zavrtěla hlavou. Prostě potřebovala Edwarda. Potřebovala někoho, kdo jí rozumí. Kdo ji zná se vším, co to obnáší. A že toho bylo hodně. Zmatené chaotické myšlenky, touhu po nových věcech, hračkách, přátelích… Ach, přátelé… Jak je to dlouho, co se seznámila s někým novým? Naposledy s Annou a Bellou. Jo a taky s Joem. A Jacobem, který byl stejně tajemný jako hrad v Karpatech.

„Alice? Můžu mít tuhle kombinaci?“ vytrhla ji z myšlenek Anna a postavila se Alici do zorného pole, kde se několikrát otočila dokola. Alice ji sjela pohledem, natočila hlavu do strany a zamyšleně si skousla ret. Čekala, jestli neuvidí něco lepšího, ale proti slonovinové tunice a černých legínách ladících s černobílým šátkem kolem pasu neměla jedinou výtku.

„Kam jdeš?“ zeptala se zvědavě.

„Richard s Emmettem tvrdí, že už bych mohla zkusit civilizaci,“ zašeptala Anna.

(Hvězdnatá obloha - trojice upírů v uličce – vůně krve – touha – strach – Emmettova síla – Richardova slova, něco říká, ale co? – Annina ignorace – hlad, žízeň, potřeba – klid a mír – vítězství.)

„Taky si myslím. Nic neuděláš. Jsi dost zodpovědná,“ přisvědčila Alice, když už opět vnímala okolí. Její vize jí utlumovaly všechny ostatní smysly. Někdy ji napadlo, že kdyby byla sama v lese a přišla vize, byla by tou nejjednodušší obětí.

„Vážně?“ vydechla nadšeně Anna. „Nepůjdeš s námi?“ dodala nejistě, ale Alice jen zavrtěla hlavou.

„Chci si udělat manikúru a trochu poklidit,“ lhala. Ve skutečnosti to brala jako dokonalý okamžik pro návštěvu jižního křídla.

„Jsi si jistá?“ zavrněla Anna. Sakra, už zase! Už zase měla Alice pocit, že to chce Anně všechno říct. Že jí to musí říct. Tohle byl ten důvod, proč potřebovala za Edwardem. Poradit se s ním. Zjistit, jestli to je vážně jen v Alici, nebo se to děje všem.

„Potřebuju Edwarda,“ přiznala nakonec Alice, zmožená tou touhou po sdílnosti. Anna se jen smutně pousmála a přikývla.

„Všichni ho potřebujeme… Je tam už moc dlouho, nemyslíš?“

„Pamatuju si,“ začala Alice, aby Anně dala trochu jistoty s jeho chováním, „že když jsme našli Richarda, zavřel se taky na několik dní ve svém pokoji a hrál. Poslouchali jsme ty ponuré tóny snad tři týdny, než se ozval Turecký pochod od Mozarta, a když skončil, vyšel Edward s úsměvem ven a řekl, že se to zvládne. A taky, že jo. Našli jsme způsob, jak ve své rodičovské nezkušenosti vychovat to malé klubko hadů v docela slušného, pohledného chlapa, ne?“

„Takže co? Čekáme na Turky?“ vzdychla Anna. Alice zaklonila hlavu a rozesmála se.

„Jo, čekáme na Turky,“ souhlasila, když už byla schopná slova.

„Annie, tak jdeme?“ Emmettova tvář se objevila mezi dveřmi a nedočkavě si obě prohlížel. „Jdeš taky?“ vyhrkl a díval se na Alici.

„Ne, nejde. Dostala záchvat pracovitosti, takže se klidíme z cesty, Emme…“ vydechla Anna, usmála se na Alici a vytlačila obra ze dveří.

(Modrý kostýmek – Anna před zrcadlem – Alicina peněženka – spokojenost – radost – splacení dluhu.) Alice se znovu rozesmála.

„Chceš světle modrý, nebo tmavě?“ křikla Alice z pokoje.

„Tmavě, prosím!“ ozvala se Anna z přízemí.

„To je ale vydírání, nemyslíš?“ zakřičela Alice zpět.

„Oko za Emmetta… tedy za oko…“ rozesmála se Anna a Alice zaslechla zmatené Emmettovy otázky. Stejně si Anna ten kostýmek vyprosila, jen aby Alici udělala další radost. A Alice ráda dělala radost. Milovala, když její práci někdo ocenil, a to Anna dokázala. Za odtažení Emmetta tedy dostane tmavě modrý kostýmek.

 

***

Možná měl tehdy Ardy pravdu, napadlo Edwarda, aniž by přestal hrát. Možná by se vážně měl spojit s Alicí. Třeba to tak mělo být. Na světě bylo hodně upírů, tak proč zrovna oni nebyli schopni najít si někoho k sobě? Alice byla nádherná upírka a její nákupní horečky by byl schopný ustát. Ostatně dělala to pro ně. Díky ní nezamrzli někde v devatenáctém století. Emmett jim říkal staroušci. Richard se k nim občas taky choval jako k rodičům. Možná, že by tohle bylo řešení pro oba…

Dveře pokoje se rozrazily.

„Jsi tu moc dlouho. Přeskakuje ti z toho,“ vytkla mu naježená Alice. „A smrdí to tu jak v šeříkovým květinářství, vyvětrej si! A co to máš na sobě?! V tomhle ses sem před čtvrt rokem zavřel! Co si myslíš? Že když se nepotíš, že to bude věčně čistý? A ty oči? Kdy jsi naposledy jedl, hm?“

„Díky, Alice. Právě jsi mě probrala z absurdního dojmu, že bychom spolu mohli táhnout jeden provaz,“ ucedil smutně Edward. Ten jeho nápad mu na chvíli dal pocit, že existence má cenu. Ten svazek by mu vyhovoval, Alice by po něm asi nechtěla žádné důvěrnosti, kterých stejně už nebyl schopen vůči jiné ženě.

„Nehodlám s tebou být jen proto, že si myslíš, že už nemáme šanci jinde.“

„A máme?“ rýpl si Edward a přestal hrát.

„Jasně, že máme!“

„Tady?“

Alice se zarazila. „No… Tady asi ne, ale někde určitě. Ehm… Nebuď tak… tak… Jsi prostě pesimista, Edwarde.“

(Prázdné pokoje – kufry u dveří – letenka v ruce – naděje – strach – úleva.)

„Co to bylo?“ zeptal se, když vize skončila.

„Sbal si,“ vydechla a zavřela za sebou dveře.

 

***

„Hlavně zadrž dech, když někoho uvidíš, jo?“ nabádal Annu Richard.

„Kolikrát mi to chceš ještě říct?“ zavrčela. Emmett šel kousek za nimi, sledoval, jak Anna Richardovi drtí ruku a on to se zatnutými zuby snáší. Emm byl připravený na cokoliv. Alespoň si to myslel. Cokoliv, co by se mohlo stát. Obavu z toho, že se zopakuje jeho výpadek, si nechal pro sebe.

„Jen ti to připomínám,“ bránil se Ardy.

„Hele!“ vyhrkla a ukázala před sebe.

„Zadrž dech!“ vykřikl Richard.

„Ardy, je to jen kočka…“ hlesl Emmett a zatahal za jeho rukáv. „Nech ji jít samotnou. Takhle se to nenaučí.“

„Zešílel jsi?“ zajímal se Richard.

„Emmett má pravdu, zlato. Jsi moc ochranářský. Drž se zpátky.“

„Tak za tohle ti už nikdy nekoupím pomerančovou tříšť,“ odfrkl si Richard a demonstrativně nafouknul tváře. Anna se rozesmála a Ardy na ni vesele mrkl.

„Chci se podívat za Joem,“ vydechla.

„Fajn, takže už tu máme dva cvoky,“ úpěl Richard. „Annie, nemůžeš do hospody plné lidí.“

„Proč ne? Zvládnu to.“

„Annie…“ prosil Richard. „Emme, řekni něco.“

„Tak jdeme,“ řekl Emmett.

„No, tak tohle jsem zrovna nemyslel…“ vrčel Richard.

„Věř jí, sakra. Jsme na ni dva. Když ji to popadne u dveří, tak ji prostě odtáhneme.“ Anna vypadala vítězoslavně, ale Richardovi se sevřelo hrdlo. Super.

 

***

Ležela a dívala se do stropu svého dívčího pokoje. Pořád si tu připadala jako vetřelec. Moc dobře si uvědomovala, že do Phoenixu nepatří, ale ve Forks… A dost, zase! Otočila se na bok a zavřela oči. Spi, Bello. Spi a nech si něco zdát. Něco pěknýho. Třeba o Masenovi. Je to milý kluk, hodně ti pomohl první den ve škole. Ráno se s ním uvidíš. Za jakéhokoliv počasí tam bude. Nebude se schovávat před sluncem, nebo se plížit nočními stíny.

Vítr se opřel do oken a ta se s ohlušující ranou rozletěla. Bella v posteli nadskočila, když jí ovanul studený vítr. Naskočila jí husí kůže a zmateně se rozhlížela po pokoji. První bláhová myšlenka byla, že je tady. Nevzdal se a přišel si pro ni. Srdce jí poskočilo radostí a strachem z toho, co za rozhovor přijde.

„Edwarde?“ zašeptala, ale místo odpovědi se jen nadzdvihla záclona a do místnosti opět zavanul vítr. Svraštila čelo a měla na sebe vztek. Proč tohle dělá? Proč se pořád upíná k myšlence, že za ní půjde? Do Phoenixu?! Už na něj zapomeň, Swanová, sakra!

Praštila sebou zpět do polštáře a hřbetem ruky si zakryla tvář.

„Isabello…“ Vytřeštila oči do tmy a zadržela dech. Sevřelo se jí hrdlo. Zbláznila se, nebo tu fakt někdo řekl její jméno? Vítr znovu nadzdvihl záclonu, a jako kdyby ji chtěl vyvést z šílené představy, zavadil o malou aromatickou lampičku na psacím stole vedle okna. Ta vydala lehoučký pisklavý zvuk. To bylo určitě ono. Jo, spletla se. Tohle bylo ono. Jenže ta husí kůže nepřestala.

Přesvědčovala se o tom další hodinu, než konečně vyčerpáním usnula. Ve snu se brodila větrnou pouští uprostřed noci a hledala ten hlas, který ji volal.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

16)  Jalle (24.08.2012 11:06)

vpád Alice k Edwardovy

Kristiana

15)  Kristiana (01.08.2011 23:48)

Kam Alice s Edwardem pojedou? Za Bellou?
Jsem zvědavá, jak Anna zvládne návštěvu hospody. :)

14)  Guneska (17.07.2011 16:42)

A uz jsem opet zactena a opet unesena, jak jsi to pekne vymyslela;)
Rosalie jako opravdova sestra Jaspera
Ale co to mas za lubem s tim Masenem???

AMO

13)  AMO (08.07.2011 17:27)

Další dílek, jenže odpověď žádná Nějak se do toho víc zamotávám... ale krásně zamotávám.
Letím si pro nášup

Kamci

12)  Kamci (05.07.2011 20:52)

major je táááááááááááák sladkej , ale ten Masen se mi nějak nezdá, ono s ním asi taky nebude všechno v pořádku??? Je mi moc líto Edwarda, zvládá to vážně blbě, ale snad se vzchopí a pojede za Bellou a spolu už to zvládnou
těším se na další, díky

milica

11)  milica (04.07.2011 19:58)

Krásné, Major se nám pomalu a jistě dostává tam, kam patří. Jen aby mu mezitím neodjeli, známe Alic. Anna je šikula, snad to zvládne. No a Bella s Edwardem nám pomalu začínají blbnout ;) ;) Těším se na pokráčko

MisaBells

10)  MisaBells (04.07.2011 19:29)

eMusko, vydrž ju? Nech mi křídlo ještě chvíli, zatím ho potřebuju.
Nossko, když ti to teď povím, můžu přestat psát zbytek povídky. ;)
July... Co bys řekla? :D
Anný, kdo řekl, že je tady světoznámě nebojácným upírem? ;)
Bosí, Tolik otázek... Nechceš si spíš počkat? Když to vyklopím, budeš bez překvápka. (Pokud tam nějaké vůbec bude.)
Fanny... To by bylo moc rychlé, nemyslíš? :D
Twilly! Jak mám za týden napsat 30 kapitol?!?!?!
Semisko... Kam má namířeno víš, ne? Bylo to v minulé kapitole. :D

semiska

9)  semiska (04.07.2011 17:56)

Moc pěkný. Pan Major se vydal na cestu,jo? ;) Jsem zvědavá, kampak až dojde a koho kde potká. :)

Twilly

8)  Twilly (04.07.2011 15:27)

Mišutko, nemohu odejít bez aplausu budu počítat každičký den a těšit se na celou dávku třicítky po svém návratu

Fanny

7)  Fanny (04.07.2011 15:00)

Major a Rosalie, fajn aspoň v něčem jsem se trefila. Anně držím palce, ať se nevrhne na žádného člověka:D Jen ten Masen mě neustále mate... A taky doufám, že Bella neměla halucinace a Alice Edwarda odtáhla do Phoenixu :D

Bosorka

6)  Bosorka (04.07.2011 07:32)

Úžasný!
Já držím Masenovi palce! Ale mám takový pocit, že s ním taky nebude úplně všechno v pořádku... Co si s ním provedla? NEbo ještě provedeš? Bude to mimozemšťan? Nájemný vrahoun? Fetišista se zálibou v teniskách?
Anna nese své upírství dobře. A hele Jasper už je na cestě, ALice - ty to nevidíš?
Edwarde - ty se zase vracíš ke starým zvykům?! Víš, že šmíráctví je trestné?!

SarkaS

5)  SarkaS (03.07.2011 23:19)

Tan Masen mě mate. Jeden to má jako příjmení, další chlap jako jméno. Navrch chvíli myslí na něj a pak zase na Edwarda... Úplný galimatyáš. Ovšem Major (jo já vím zase básní o něm, ale nemůžu si pomoct) ten jeho pohled byl úžasný

Anna43474

4)  Anna43474 (03.07.2011 23:17)

Edward je vážně na dně :p
Už by se měl přestat litovat a hejbnout zadkem, sakra!!! Tohle má být ten světoznámý nebojácný upír?! Normální poseroutka je to
TKSATVO

Jula

3)  Jula (03.07.2011 23:06)

Že by loudil Edík pod oknem? :D

Nosska

2)  Nosska (03.07.2011 23:06)

Byl tam, nebo to byl vážně jen výplod její fantazie???

eMuska

1)  eMuska (03.07.2011 22:58)

Aaach jo, ja to krídlo chcem domov! Teraz! Alebo aj zajtra, ale ccem! Men sa tak ľúbia jeho masochistické sklony, aj keď je to niekedy otravné...

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse